↧
Bruce Lipton: Nová věda
↧
Micael Tellinger: Kamenné kruhy - přednáška
↧
↧
Clemens Kuby: Změnil jsem vše a začal úplně od začátku
↧
Michael Tellinger:Člověk je genetický vedlejší produkt
Astronauti.cz: můžete v krátkosti přiblížit našim čtenářům co je to Adamův kalendář a proč si myslíte, že má souvislost s Anunnaki?
M.Tellinger: Adamův kalendář je prehistorické naleziště, které bylo nedávno, v roce 2003, znovuobjeveno čirou náhodou Johanem Heine a ten mě do tohoto objevu zasvětil v roce 2007. Je to místo, které afričtí šamani znají již po tisíce let, a máme veliké štěstí, že jsme tuto lokalitu znovuobjevili, protože tito držitelé vědomostí a šamani o tom nemluví. Celá věc by tak upadla v zapomnění a nebyli bychom schopni tuto informaci přinést široké veřejnosti na celém světě. Zajímavé je, že toto naleziště znají lidé v Africe pod názvem Inzalo ye Langa, což je “ místo, kde se rodí Slunce “ a kde “ bohové stvořili lidskou rasu “. Navíc ne jen nějací bohové, ale konkrétně Anunnaki pod vedením boha Enki, který byl jedním z původních Anunnaki entit, kteří přišli na Zemi před nějakými 500 000 lety, a kteří se usadili v Jižní Africe a za účelem těžby zlata. Adamův kalendář, neboli Inzalo ye Langa, leží prakticky uprostřed několika miliónů kamenných ruin, které jsou rozsety po celé Jižní Africe.
Astronauti.cz: na své přednášce jste zmínil, že i zde, stejně jako na jiných megalitických místech, je zakomponována posvátná geometrie. Našel jste nějaké podobnosti například se Stonehenge? Jak byste porovnal tato dvě místa?
M.Tellinger: nenašel jsem žádné výrazné souvislosti v tento moment, nicméně existují významné podobnosti, protože se jedná o zařízení, která vytvářejí energie. Stonehenge není například jen kalendář, ale především velmi silný generátor energie. Vím to díky měřením, která jsme provedli v některých kamenných kruzích v Jižní Africe. Jak jste zmínil, nalezli jsme, že jsou zarovnány s pohybem Slunce, rovnodenností, slunovraty a zakódovanou posvátnou geometrií, což poukazuje na pokročilé znalosti přírodních zákonů, které jsou právě v ní uloženy. Když jsme potom začali pátrat i na jiných místech jako je třeba Stonehenge, uvědomili jsme si, že základ, na kterém je vybudováno, je také posvátná geometrie, a především pak rezonance jakožto primární zdroj energie, která napájí tento přístroj. Víme to díky měřením provedeným v kamenných kruzích v Jižní Africe a to je velice očividně replikováno ve Stonehenge díky pozorování zvukových obrazců, rezonanci a souvisejících struktur při měření zvukových frekvencí uvnitř Stonehenge.
Astronauti.cz: v návaznosti na toto téma, zmínil jste také Enkiho energii naměřenou v ruinách Great Zimbabwe. Jaké jsou konkrétní vědecké důkazy tohoto měření, o kterém jste mluvil?
M.Tellinger: Ano, pokud mluvíme o vědeckých důkazech, musíme si nejdříve ujasnit termín “vědecký”, protože to, co vědci na univerzitách považují za vědecké, se liší od toho, co je vědecké pro alternativního vědce. Musíme také nejdříve objasnit, že zákony přírody jsou jedinou vědou. Příroda je největší vědec. Vesmír je velký vědec a Bůh, nebo Stvořitel je také největší vědec ze všech. To co jsme z toho v dnešní době oddělili, jakožto vědu, jsou pouhá pozorování věcí, které se dějí. Snažíme se je vysvětlit pomocí primitivních slov a termínů, které byli vědci schopni složit dohromady. Musíme si tedy nejprve uvědomit a pochopit, že fyzická a metafyzická pozorování a zážitky jsou stejná věc. A to nemluvím jen o nějakých pseudoduchovních nesmyslech. Vědci studující metafyziku mají stejné znalosti jako mainstreamoví vědci a fascinující je, že oba sektory se vzájemně prolínají. Zpět k tématu. Mám kontakt v Jižní Africe, který byl schopen vyrobit zařízení, které rozeznává primární rezonanční frekvenci prakticky čehokoliv, na co si vzpomenete včetně člověka, mikroskopických organizmů, bakterií, virusů, rakovinových buněk, zkrátka cokoliv. Tento člověk je schopen, jen z pouhého pohledu na fotografii, rozeznat primární rezonanční frekvence a také nesrovnalosti, tedy pokud není něco s organizmem v pořádku, bez ohledu jestli se jedná o člověka, červa, nebo cokoliv. Tento člověk je schopen vytvořit energetická pole, která jsou rezonujícím, vibrujícím instrumentem, který vydává tuto energii a rezonanci, která následně ovlivňuje primární frekvence. Tímto způsobem může pak být organizmus ovlivněn negativně (být zničen), nebo pozitivně (být vylepšen), což provádí například na farmách v Jižní Africe. Pomáhá zde tak léčit choroby a patogeny zemědělských plodin a zároveň ve stejný moment zlepšuje kvalitu zemědělské půdy. Jen díky rezonanci a pomocí frekvencí. Skutečnost, že je schopen takových výsledků znamená, že je také schopen zachytit a změřit frekvence, které ovlivňují věci negativně. Pomocí svých přístrojů byl schopen zachytit frekvence vysílané důležitými univerzitami na světě, některými velkými městy v USA, především pak Denveru a Salt Lake City odkud jsou vysílány silné frekvence, které narušují chod našeho mozku, chcete-li frekvence používané k ovládání mysli, frekvence, které znásobují a vyvolávají strach, zlost, různé nemoci a tak dále. Tento člověk byl schopen je změřit a později se se mnou o informace podělil. Takže skutečnost, že je schopen léčit zemědělskou půdu, mu umožnila zachytit tyto další frekvence. Jeho zařízení je tak úžasné, že je dokonce schopno změřit některá prehistorická místa, jako například Great Zimbabwe a jeho zakódovanou energii. Je tam silná energie Enkiho, o tom není žádných pochyb, protože výsledky svých měření mi popsal takovým způsobem, aniž by vůbec něco věděl o osobě Enkiho, nebo Great Zimbabwe. Jen, že ono místo tam a tam vyzařuje takovou silnou energii. Byl však také navíc schopen vypátrat, kterým bytostem různá místa na Zemi náležela, a ze kterých míst ve vesmíru. Každá lokalita v sobě totiž zanechává energetickou stopu. Kdykoliv se přestěhujete, zanecháváte za sebou energetickou stopu. On byl tedy schopen změřit, kdo byl stavitelem těchto mnoha prehistorických ruin a ze kterých hvězdných systémů přišli. A to si myslím, že je naprosto úžasná informace.
Astronauti.cz: to tak trochu navazuje na mou další otázku. Co si myslíte o tvrzení některých badatelů, že potomci rasy Anunnaki, a některých dalších, jsou stále zde na Zemi a ve skutečnosti nikdy neodešli?
M.Tellinger: myslím, že to je přesně ten případ. Vypadá to, že především potomci Anunnaki zde byli zanecháni, něco jako ve smyslu hlídačů, nebo dozorců nad touto planetou. Zdá se, že začali dělat věci v neprospěch lidstva, začali ovládat a zneužívat lidskou rasu, což nebyl přímo záměr původních Anunnaki, kteří byli na veliké duchovní úrovni, ale odešli. Takže ti, co zde všechno začali, zde již nejsou. Jsou pryč již zřejmě velice dlouho. Nicméně jejich potomci, o kterých se často mluví jako o Nefilim, nebo jako o “dětech synů Božích”, ti zde zůstali a v současnosti existuje konflikt mezi těmi, kteří zůstali a těmi, kteří odešli. Vypadá to, že existuje stále větší kontakt některých jedinců kontaktérů s různými bytostmi, které poskytují informace o tom, že původní Anunnaki jsou velice nespokojeni s tím, co se tu stalo a údajně nastartovali proces napravování chyb, kterých se dopustili Anunnaki-potomci, kteří zde byli ponecháni.
Astronauti.cz: takže tito jsou zodpovědni za kontrolu naší populace v současné době? Je to tedy stejná frakce Anunnaki, která postavila neviditelnou frekvenční mřížku kolem planety, o které jste mluvil a která ovládá naše myšlení?
M.Tellinger: ano, je to něco jako boj, nebo chcete-li minimálně napětí mezi těmito dvěma skupinami, ale je to jako když bojujete s dítětem. Eventuálně to dítě nemá šanci na výhru, ale zároveň nechcete dítěti ublížit, protože je to stále živá, dýchající bytost, protože všechno má právo na svou vlastní existenci. Myslím, že cílem původních Anunnaki není zničení svých vlastních potomků, což by vyvolalo velké nesnáze, ale spíš náprava a ponaučení a ukázání jiné cesty, protože takto se to nedělá. Myslím, že už vidíme určité výsledky tohoto zásahu a možná si to ještě neuvědomujeme, ale určitě budeme zažívat stále více těchto efektů. Tito potomci původních Anunnaki jsou ti, kteří jsou zodpovědní za založení systému nadvlády, finančních a právních institucí a ekonomických struktur. To jsou všechno jejich kódy. Když totiž začnete studovat právní a finanční systémy, které máme na planetě, tak zjistíte, jak jsou komplexní a spletité. To nemůže být výmysl člověka, protože to je naprosto směšné a navíc to sahá tisíce let do minulosti.
Astronauti.cz: podle všeho to tedy vypadá, že prehistorické kruhové stavby v Africe jsou pozůstatkem rozsáhlé činnosti Anunnaki za účelem těžby zlata. Byly provedeny nějaké testy v těchto ruinách, které by to potvrdily?
M.Tellinger: nejdříve si musíme ujasnit, že Anunnaki nebyli jedinou mimozemskou rasou, která přišla na Zemi. Země byla navštívena miliony různých bytostí a známe jen nepatrnou část celku. Každopádně Anunnaki zanechali velmi důležitou stopu v nedávné minulosti a my jsme vedlejším produktem této návštěvy. Genetický vedlejší produkt jakožto otroci v jejich zlatých dolech. Proto vidíme miliony prehistorických dolů v Jižní Africe a mnohé z nich jsou ztraceny pod nánosy zeminy, ale velmi důležitý důkaz je z překladů sumerských tabulek, které hovoří o obrovském území pro těžbu zlata nazývaném Abzu, kde se nachází na 10 miliónů kamenných struktur. Ty jsou přímo spojeny s těžbou zlata díky generování energie. Jak jsem již zmínil, zvukové frekvence byly používány pro tento proces. V Zimbabwe existují určité specifické spojitosti s touto těžbou zlata, protože kromě všech těch ruin, které byly nalezeny, existují další důkazy jako například práce geoložky Ann Kritzingerové při univerzitě v Zimbabwe, která napsal několik studií, a ty jasně ukazují, že tyto pradávné lokality v Zimbabwe, známé jako inyanga pits, a o kterých se předpokládalo, že jsou ohrady na dobytek, otroky, zrno a podobně, mají ve skutečnosti vstupní a výstupní uzávěry. A při tom výstupním naměřila Ann až 1,78 gramů zlata na tunu. To očividně není možné dostat z ohrad na dobytek, proto musely struktury sloužit nějakým způsobem ke zpracování zlata. A to je jen jeden aspekt jejího výzkumu, protože důkazy o těžení zlata jsou vidět v oblasti všude.
Astronauti.cz: jak do tohoto scénáře tedy zapadá člověk, jakožto tvor vytvořený k dolování zlata, jak píše třeba Zecharia Sitchin, když Anunnaki používali tuto technologii?
Kam zapadá náš lidský aspekt v celém procesu?
M.Tellinger: prakticky všude. Člověk byl dělník, který pracoval v dolech, měl za úkol dostat ven surové zlato za pomoci technologie, kterou dnes nemáme a v momentě, kdy byl materiál přemístěn z dolu, používala se tato obrovská energetická síť ke zpracování zlata, jeho filtrování a k oddělení ostatních minerálů. Tato síť fungovala jako obrovská továrna, kde tito lidé pracovali.
Ptám se, protože jste zmínil ty propojovací kanály, kde podle všeho nebyla nutná lidská síla k jejich provozu…
Některé stále potřebovaly lidskou obsluhu, materiál musel být přemísťován z místa na místo, někdo musel dělat rozhodnutí, co půjde kam. Nebyl to počítač, ale jen zařízení k výrobě energie. Bylo stále potřeba manuální práce. A výhoda vlastnictví člověka/robota je, že se nemusíte starat o opravy, když se nějaký pokazí. Naklonujete si další.
Astronauti.cz: na lokalitě Adamova kalendáře jste nalezl mnoho různých kamenných artefaktů, které mají zajímavé akustické vlastnosti. Jedná se jen o zvukové frekvence, nebo se tam nacházejí i jiné typy energií? Můžete to trochu objasnit?
M.Tellinger: rozumím tomu takto a potvrzují to také některé seance z minulých životů lidí, kteří mě neznají a kteří potvrzují shodně moje nálezy. Takže pravděpodobnost, že lžeme je velice malá. V první řadě, struktury se skládají z miliónů jednotlivých kamenů. Můžete vnímat každý kámen jako strunu v obrovském hudebním nástroji. Každá z těchto strun má voji vlastní frekvenci, jako například u klavíru. Nicméně je zajímavé, že takto to nefunguje u kamenů. Každý kámen zní několika frekvencemi, které jsme naměřili a otestovali. Takže máme tu statisíce kamenů, které zní podobnými frekvencemi, čili je tu potenciál, že každý kámen zní jako zvon, nebo jako struna, jen v mnoha frekvencích. Pokud aktivujete tyto kameny pomocí zvukové frekvence, která je rozezní, pomocí harmonické resonance, vytváříte velice silné zařízení ke generování energie. Pokud by se vám podařilo tento zvuk uvést do pohybu, nebo ještě lépe roztočit, vytváříte vortex. Zvuk vytváří energetický vortex, který vytváří elektromagnetické pole. Elektromagnetické pole, které jsme naměřili jakožto výsledek pohybu zvuku uvnitř kamenných kruhů díky frekvencím vycházejícím z kamenů uvnitř těchto struktur. Tyto frekvence přicházejí ze země a postupují vzhůru do kamenů, je to jako používání Matky přírody k tomu, aby se kameny rozvibrovaly a vytvořily, což stále nevím jak toho dokázali, jakýsi kruhový pohyb zvuku, který vytvoří trvalou zvukovou vlnu a ta se přemění na elektromagnetické pole. A to jsme všechno naměřili bez jakýchkoliv pochyb, takže si to tu jen tak nevymýšlím a víme, že tyto kamenné kruhy vyzařují neuvěřitelně vysoké frekvence, od nízkých naměřených jako 14,5 GHz až po nejvyšší naměřené frekvence uvnitř Adamova kalendáře přesahující 375 GHz, což je nepředstavitelné.
Zdroj: konference Contact in the desert, Joshua Tree, 2013
Audio záznam a překlad: Michael M.Faitl
↧
Clemens Kuby:Během pobytu v nemocnici jsem prodal dům, rozvedl se, rozešel se se vším, co jsem do té doby znal
Moje svoboda začíná tam, kde se můžu sám vyléčit, říká německý spisovatel a režisér Clemens Kuby
Jako mladý v Německu zakládal Stranu zelených a politický život ho zcela pohltil. Pak ale Clemens Kuby spadl z patnáctimetrové výšky a zůstal příčně ochrnutý, s vidinou invalidního vozíku. Navzdory všem diagnózám se ale uzdravil. Rozhodl se totiž zcela změnit život i své myšlení.
„Trvalo mi 23 let, abych tomu porozuměl. Teprve když jsem psal knihu Na cestě do sousední dimenze, pochopil jsem, proč jsem zase začal chodit. Do té doby to bylo záhadou,“ říká uznávaný německý filmový režisér, spisovatel a učitel mentálního léčení Clemens Kuby (71), který bude jedním z řečníků diskuzního fóra Meltingpot na festivalu Colours of Ostrava.
Lidovky.cz: V knize Na cestě do sousední dimenze popisujete, jak jste v osmdesátých letech spadl ze střechy, poranil si míchu, ochrnul a verdikt lékařů zněl, že už nikdy nebudete chodit. Přesto jste se vyléčil. Co pro vás bylo nejcennějším momentem v této zkušenosti, kterou jste o mnoho let později popsal jako součást samoléčícího procesu?
Odejít z kliniky po dvou nohách. Po roce znovu stát pod širým nebem. Znovu jsem získal život. To byl nejskvělejší moment.
Lidovky.cz: Co nehoda ve vašem životě změnila?
Vše. Během pobytu v nemocnici jsem prodal dům, rozvedl se, rozešel se se vším, co jsem do té doby znal. Přišli noví přátelé, protože ti staří nerozuměli tomu, o čem mluvím. Potřeboval jsem kompletně nový život. Nemluvili bychom teď spolu, kdyby se to nestalo. Podstatná je i samota. Pokud má člověk strach být sám, nerozvíjí se.
Lidovky.cz: V čem ale spočívala změna? Co nastartovalo vaše jiné životní nasměrování?
Za prvé jsem nemohl přijmout diagnózu. I když 40 lékařů říkalo, že už nikdy nebudu chodit a zůstanu na invalidním vozíku po zbytek života. Řekl jsem - ne, tuto diagnózu odmítám. A pokud nepřijmete diagnózu lékařů, stanete se problémem. Dokonce i všichni blízcí, kteří mě milovali, konstatování doktorů vzali za své. Říkali: ‚Máš to, musíš to přijmout. Musíš se naučit žít s invalidním vozíkem, dostaneš nový byt s vybavením pro vozík, naučíš se fungovat pomocí rukou. Dokonce jsme ti předělali auto, abys mohl zase řídit.‘
Lidovky.cz: V knize říkáte, že jste vyvinul velkou vůli udržet takto nastavené myšlení. Co je ale tím nejdůležitějším faktorem v tom, co nazýváte samoléčení?
Pochopení, že se člověk léčí skrze své vědomí. Potřebuje novou filosofii. Lidé se zde u nás vnímají jako bio-chemické bytosti, potřebují tedy bio-chemický vklad, aby se mohlo něco změnit v jejich systému. Měli bychom se naučit, že tělo není oddělenou funkční jednotkou, ale ovládá jej mysl. Tělo následuje mentální nastavení. Pokud myslíte např. na citrón - a nemáte jej ani fyzicky k dispozici - můžete cítit reakci ve svých ústech. Naprostá iluze může vyvolat fyzickou reakci. Je to jako s emocemi v kině. Sedíte v pohodlné sedačce, vzduch je příjemný, sledujete zcela vymyšlený příběh ztvárněn herci, nic není reálné. Vaše slzy přesto reálné jsou. Živím se jako filmař od svých studentských let, takže jsem věděl, že mohu změnit mé tělo tím, jak přemýšlím. Každý film je iluze. Ale lidé mají reálné reakce.
Pokud je člověk přesvědčen, že je materiální bytost, potřebuje operace, tabletky a trpí. Protože se vše odvíjí od způsobu myšlení. Pokud by totiž naše tělo bylo v harmonii, byli bychom naprosto zdraví. O tom není pochyb. Člověk, který žije v harmonii, je zdravý. Proto když přemýšlíte nad svými konflikty, které vaše tělo manifestuje a změníte tyto konflikty - například tím, že natočíte nový film se šťastným koncem - získáte kompletně novou buněčnou informaci. Buňky neumí rozlišovat mezi fakty a fikcí. Mozek na to není uzpůsoben. Jakmile vytvoříte novou iluzi, má stejný dopad, jako když ji zažijete.
Lidovky.cz: Je to způsob, jakým pracujete, když natáčíte své dokumentární filmy?
Několik let jsem vyučoval o filmu na univerzitě. Studenty jsem učil manipulovat obrazy pomocí editování a kreativní práce se zvukem. Každý film je nová iluze. Vím přesně, který obraz bude fungovat a vyvolá reakci, a který ne. Stejným způsobem teď učím lidi, jak pracovat se svým životem. Na mých seminářích lidé vytváří své vlastní filmy života.
Lidovky.cz: Jak moc je pro vás při vytváření filmu důležité ponoření do prostředí a osobní zkušenost?
Nerozvinul bych Kubyho metodu, kdybych neměl vlastní režisérskou zkušenost a nenatočil bych takové filmy, kdybych nezažil, jaké to je zůstat ochrnutý. Obojí šlo ruku v ruce. Ale trvalo mi 23 let, abych tomu porozuměl. Teprve když jsem psal knihu Na cestě do sousední dimenze, pochopil jsem, proč jsem zase začal chodit. Do té doby to bylo záhadou. Lékaři uzdravení nazývali spontánním vyléčením. Moje sestra mluvila o boží vůli. Lidé říkali, že jsem měl zkrátka štěstí. Nikdo ale neuměl poskytnout konkrétní vysvětlení a já jsem to mystérium nesnášel. Chtěl jsem opravdovou odpověď. Proč chodím?
Lidovky.cz: Kde jste ji dostal?
Poskytla mi ji až neurověda, vědci zkoumající lidský mozek. Natočil jsem s nimi film Život je iluze a jakmile jsem jej dokončil, uvědomil jsem si, proč jsem začal chodit. Od té doby vím, jak své poznání vyučovat.
Lidovky.cz: Jak vysvětlujete lidem, kteří své vědění o světě zakládají na racionálně měřitelných, objektivních důkazech, že takový způsob myšlení funguje? Umíte je přesvědčit?
Dokáže je přesvědčit pouze vlastní utrpení. Jakmile se ocitnou v situaci, kdy již zakusili dost, vyzkoušeli operace, chemické léčení a zjistili, že tyto způsoby nezafungovaly, přichází za mnou na semináře. Nemusím je přesvědčovat, přichází už na základě tohoto vlastního poznání. Poté začnou měnit svou mysl. Někteří lidé přichází s tím, že cítí tlak, protože ztratili smysl života. Každý přichází s problémem. Ale já potřebuji tlak, protože když se přijdou jen pobavit, je to nudné a nefunguje to. Můj strýc Werner Karl Heisenberg dostal Nobelovu cenu za prokázání, že ve vesmíru neexistuje žádná objektivní pravda. Na matematické úrovni dokázal, že pozorovatel mění objekt tím, že se na něj dívá. Říká se tomu Heisenbergův princip neurčitosti, dokončuje Einsteinovu teorii relativity. Není zde objektivní pravda, vše je projekce a interpretace. Iluze, pokud chcete. Člověk má vždy na výběr.
Lidovky.cz: Dochází tedy k poznání často v podobě katarze, jíž předchází zásadní, spíše dramatická zkušenost?
Většinou ano. Většinou člověk potřebuje zažít podobnou zkušenost, jakou jsem měl například já. Někteří lidé jsou otupělí natolik, že nepoznají, že žijí špatný život. Vidí kariéru, peníze, materiální potřeby. To není opravdový život. Předtím, než lidé porozumí, potřebují změnit svůj přístup. Musel jsem spadnout ze střechy, abych pochopil. Jiní mají více štěstí, bolí je třeba noha nebo dostanou chřipku.
Lidovky.cz: Procestoval jste 14 zemí napříč všemi kontinenty, abyste poznal léčení v jiných kulturách. Co pro vás zůstalo nejcennějším poznatkem?
Čím chudší lidé jsou, tím více šamanů mají. Ale ať jde člověk k jakémukoliv šamanovi v tradičním kostýmu, léčiteli, či doktoru v bílém plášti, přichází za ním jako k autoritě. A cítí se slabý a nekompetentní. Má pocit, že jim ostatní říkají, kam jít, co si vzít, co jíst a nejíst. Neřídí sami sebe. Moje svoboda začíná tam, kde se můžu sám vyléčit. Člověk by měl sám se sebou komunikovat prostřednictvím psaní. Vypsat se z myšlenek. Mluvou, prostřednictvím mozku, to nefunguje. Je potřeba rozšířit vědomí a to jde pouze prostřednictvím reflexe. Pokud člověk nereflektuje, o čem přemýšlí, neporozumí sám sobě. Bez zrcadla bychom také nevěděli, jak vypadáme. Říkám tomu hygiena duše. Lidé si vypěstovali rutinu očisty těla, ale nikoliv duše. Ta je však mnohem důležitější. Já sám píši alespoň třikrát týdně, během noci. Můžu tak harmonizovat svůj život, a proto jsem zdravý, přestože mi je 72 let.
Lidovky.cz: Jako mladý jste se velmi angažoval v německé politice a byl klíčovou postavou Strany zelených, kterou jste zakládal. Krátce poté následoval onen tragický pád ze střechy vašeho domu. Jak se dnes díváte na dobu před nehodou?
Byl jsem velmi aktivní, každý den jsem po různých koutech Německa pronášel řeč. Skrze nehodu jsem ale objevil zcela jinou dimenzi života, které se politika nedotýká. Politika je vždy na racionální úrovni. Díky nehodě jsem se rozhodl odjet do Ladaku, kde jsem zcela náhodně v konvoji aut potkal Dalajlámu, kterému se porouchalo auto. Nakonec jsem s ním deset dní cestoval. Hodně jsme se nasmáli a stali se přáteli. Naučil mě mnohé o karmě – do té doby jsem o ní nic nevěděl. Samozřejmě, že jsem četl mnoho knih, ale nevěděl jsem, co přesně karma znamená. V Ladaku mluvil o kontinuitě mysli, o tom, že člověk nemůže umřít, o reinkarnaci. To vše bylo pro mě nové. Zůstal jsem poté v Ladaku další dva a půl měsíce a natočil film. V průběhu dalších deseti let jsem vytvořil deset filmů o Tibetu a buddhismu. Naučil jsem se mnoho. Ale dnes neučím o buddhismu, protože v našich podmínkách lidé nejsou buddhisty. Učím o rozšíření vědomí v podmínkách naší kultury, aby každý rozuměl tomu, o čem mluvím.
Lidovky.cz: V knize popisujete kromě Dalajlámy další zcela spontánní, náhodná a mnohdy neuvěřitelná setkání s představiteli jiných náboženství či cest medicíny. Je to tak, že pokud byste se o taková setkání cíleně snažil, pravděpodobně by nenastala?
Člověk zkrátka následuje otevřenou cestu. Nesnažíte se věci dělat, jste neustále flexibilní, to je celé. Tomu, co život přinese nebo tomu, jaké jsou vaše představy o životě, čím se chcete stát, co si musíte zasloužit, koho chcete potkat. Jakmile jste zcela flexibilní, začnou se dít věci, které jste si předtím ani nedokázali představit. Například své filmy jsem nikdy neplánoval. Začínal jsem vždy se štábem, pěti tisíci dolary a čekal jsem, co se stane.
Lidovky.cz: Pokud se ještě vrátím k politice, jak se dnes díváte na německé Zelené, kteří nabírají na síle? Je ideál stále stejný, jako když jste před čtyřiceti lety stál u zrodu strany?
Myslím si, že do dvou let budou v Německu Zelení vládnout. Lepší, než pravice. Ale když jsem začínal, byl jsem naprostý idealista a měl jsem obrovskou vizi. To je důvod, proč jsem v únoru 1981 z politiky vystoupil. Stala se mi nehoda, protože jsem už neměl žádnou perspektivu. Vidím až teď, že to, co dělám nyní, má větší význam než politika. Současná práce přináší větší efekt.
↧
↧
Bruce Lipton: Role našeho vědomí v procesu léčení
Oceňovaný buněčný biolog, bývalý univerzitní profesor a výzkumník Bruce Lipton se stal průkopníkem aplikace principů kvantové fyziky v buněčné biologii. Jeho výzkum na lékařské fakultě university ve Stanfordu a jeho následné spisy a knižní bestselery jej vyslaly na dráhu učitele veřejnosti a lékařských profesionálů, aby osvětlil jak je přední věda propojena s medicínou a duchovními principy.
Bruce Lipton započal náš rozhovor tím, že poukázal na jednu ze zásadních domněnek naší kultury podporovanou téměř celou moderní vědeckou obcí, a sice že naše zdraví a osobnost jsou řízeny našimi geny. A přesto, že již před téměř sto lety, kdy Albert Einstein a zastánci kvantové fyziky potvrdili propojení mezi hmotou a energií, je změna nového sílícího paradigmatu možná až nyní.
Řeknu to takhle: Genetika je diskriminace. (To nás alespoň učili). Prostě nějaké geny zdědíš, nevybereš si je. Nemůžeš je jakkoliv změnit. Fungují nezávisle na tobě, ale zničehonic řídí tvůj život. Takže jsme lidem naprogramovali pocit oběti a víru v to, že na svůj život nemají žádný vliv. To je úplně odlišný obrázek oproti tomu, který odkrývá epigenetika. Ta jasně odhaluje, že je to vědomí jedince, kdo řídí aktivitu genů. Tudíž pokud změním své vědomí (myšlení), ovládám náhle své geny. Zničehonic přejdete z pozice oběti do nové pozice tvůrce.
Epigenetika je obor studující dosah změn v genomu v závislosti na změnách v prostředí, chování a vědomí. Lipton pokračuje ve vysvětlování, jak lze pomocí porozumění chování mysli dosáhnout optimálního zdravotního stavu.
Musíme si uvědomit, že mysl není samostatná jednotka. Mysl je složená z minimálně dvou částí: Jednou je vědomá mysl, která je napojená na vaši duchovnost, jedinečnost, vaši identitu. Je tvůrčí. A to je takový lalok z tkáně hned za vaším čelem, poslední výsledek evoluce mozku. Zbylých 90 procent… je podvědomá mysl, která pracuje s “nižším” vědomím. Takže když pracuje, ani o tom nevíte. Pracuje bez toho aniž byste na ni museli myslet.
Během prvních sedmi let života si podvědomá mysl stahuje své programy… Jakmile je dítěti sedm, začne pracovat s vibrací vyššího mozku. Tudíž jádro pudla spočívá v tomto: Zatímco vědomá mysl je tvůrčí, podvědomá mysl je naprogramovaná, tudíž programově volitelná…
Jaké jsou vaše touhy? Jaké jsou vaše cíle? Toto se nalézá ve vědomé mysli. A tak dlouho, dokud je vědomá mysl za volantem, míříte k jejímu cíli.
Toto je jádro pudla, globálně a planetárně. V okamžiku kdy začnete myslet, vědomí vás odstrčí od volantu… a přepne do automatizovaného podvědomého myšlení. Devadesát pět procent dne v průměru, a až devadesát devět procent dne většina z nás, myslí… takže to jak se chováme, pochází z podvědomého myšlení… Sedmdesát procent z těchto programů je oslabujících, sebedestrukčních a omezujících. Takže jakmile nás mysl odstrčí od volantu a začne myslet, podvědomí přepne na autopilota. Takže ať už děláte cokoliv, podvědomí chytne volant a veze vás kam chce.
To znamená, že 95% dne netrávíte dle svých záměrů, přání a tužeb. Devadesát pět procent dne jedete na automatické podvědomé programy, aniž byste o tom věděli. A většina z nich na vás má negativní vliv, takže si vlastně celý den podtrháváte židli, na které sedíte.
Pojďme nyní k praktické části. Váš život je dílem vašich podvědomých programů točících se pořád dokola. Proč je podstatné? Získat od života to co chceme přepsáním našeho podvědomí naším vědomím. Jenomže podvědomí je milionkrát silnější. Spočítejte si to a zjistíte proč pořád bojujeme bezúspěšně: Protože podvědomé programy nám jednoduše nedovolí uskutečnit to, co chceme.
A jak tedy dokážeme přeprogramovat naše podvědomí tak, aby pracovalo spíše pro nás, než proti nám?
První dva způsoby jsou přirozené cesty, jak se programy dostanou do systému. Během prvních sedmi let vašeho života váš mozek fungoval na nižší vibraci než vaše vědomí; Toto označujeme jako vlny theta. Je to hypnóza. Tímto způsobem dokáže dítě nahrát tisíce program pouhým pozorování stejně jako videorekordér. Jako dospělý, když ležíte v posteli a je vám dobře, vaše vibrace přeskočí z vln alfa do theta. Vaše vědomá mysl je odpojena. Můžete si nasadit sluchátka s programem, který chcete implementovat do života. Je to sebe-hypnóza… existují program na lásku, zdraví, zaměstnání, peníze… cokoliv. Nasadíte si sluchátka, a jakmile usnete, tak cokoliv už puštěný program obsahuje, jde přímo do vašeho podvědomí, protože to vás zrovna ovládá.
Druhý způsob jak dosáhnout svých cílů je pomocí opakování: časté a vytrvalé opakování afirmace nebo cíle, kterého jsme si určili. Je jasné, že první dva způsoby mohou trvat docela dlouho než se projeví. Ale třetí způsob, energetická psychologie, dokáže rychle přepnout lidskou realitu. Liptonova oblíbená metoda je PSYCH-K, kterou často zmiňuje ve svých rozhovorech.
PSYCH-K mi změnila život. Změnila život mé partnerce, mým kamarádům a mnohým dalším. Jde o velmi jednoduchý proces, který spojuje pravou a levou hemisféru tak, aby spolupracovaly. Monroeův institut se už několik let zabývá synchronizací hemisfér.
Do sedmi let věku obě hemisféry spolupracují… a obě jsou integrovány. Po sedmém roce už méně atd. Ale když je opět spojíte, otevře se vám okno pro superučení stejně tak, jako tomu bylo před sedmým rokem života.
Takže když chcete nahrát nový program, nejdříve ze všeho se otestujete, jak reagujete na přesvědčení, které chcete implementovat. To je první krok, protože vy nejdříve musíte vědět, zda tomu vaše podvědomí věří, či ne. Jsou obě úrovně vědomi v souladu či ne? Pokud ne, pak vložíte nový program… Děláte pohyby, které pomáhají integrovat pravou a levou hemisféru. Je nezbytné spojit obě vědomí do jednoho, aby bylo možné vyléčit, či vyřešit problém. Jakmile jsou integrovány, okno je otevřené. Můžete si potichu říct váš program či afirmaci. Když ji řeknete poprvé, systému se to nebude líbit. Bude to hlučné, výbušné. Ale nechejte systém, aby se uklidnil a znovu to zopakujte. Při každém zopakování bude reakce slabší a slabší. A jakmile se program nahraje, nemusíte již nic dalšího dělat. Bude fungovat automaticky.
Jak do toho všeho zapadá pozornost a vědomí přítomnosti?
Váš život se nachází v programech a vy podle těchto programů budete žít. Pokud ale přestanete myslet a zůstanete pozorní, pak vaše vědomá mysl uchopí volant a bude vás řídit celou dobu. A vědomá mysl vás poveze k vašim přáním a touhám…
by Diane Eaton
↧
Tak se plní sny. Dal sbohem místu v IT velké korporace, živí se cestováním a focením
Fotograf Martin Bišof byl v roce 2017 jako jediný Čech oceněn na prestižní světové soutěži Siena International Photo Awards. Za jeho úspěchem je ukryt příběh "ajťáka", který se rozhodl opustit hezky placené místo v nadnárodní firmě, aby mohl naplno cestovat a fotit. "Měl jsem odejít dřív," hodnotí zpětně své radikální rozhodnutí, které v něm zpočátku vzbuzovalo oprávněné obavy.
Mohl byste říci něco bližšího o fotce, která byla oceněna na soutěži v Sieně?
K té fotce i místu mám citový vztah. Tím osamoceným stromem jsem byl fascinován a navštěvoval ho vždy před úsvitem z počátku zimy. Měl jsem představu velmi jednoduché scény, kde je vše obestřeno mlhou, pouze silueta kmene a větví se odráží v klidné hladině vody. Kvůli silným dešťům byla však na počátku hladina vody příliš vysoká. Trvalo 3 týdny, než jsem se dočkal optimálních podmínek a mlhy, a jednoho rána jsem měl svou vysněnou scénu před sebou. Za tu dobu si s tím stromem vytvoříte vztah.
Původně jste působil v IT, ale odešel jste a začal se živit fotografií. Kdy a jak jste k tomu přelomovému rozhodnutí dospěl?
Vždy jsem měl potřebu tvořit něco vizuálního. Moje první kroky vedly už od základní školy k 3D grafice, která mě hodně bavila. Poté jsem však začal studovat IT a vývoj software, a ačkoli jsem se na vysoké škole zaměřil na grafiku a multimédia, stále to bylo spíše o programování, nikoli o výtvarné stránce. Devět let studií IT mě předurčovalo začít pracovat pro nějaké nadnárodní korporace, což se také stalo. Po sedmi letech práce jsem už věděl, že tohle můj život nenaplňuje.
Je to přece jen závažné rozhodnutí, opustit (předpokládám dobře placenou) práci softwarového inženýra a začít se živit fotografií. Neměl jste z toho obavy?
Měl jsem z toho samozřejmě velké obavy. Myslím, že v práci, kterou jsem dělal, jsem byl úspěšný a plat byl více než dobrý. V IT branži se člověk, který má zkušenosti, může dostat na velmi nadstandardní ohodnocení. Je jasné, že nebylo lehké rozhodnout se hodit to všechno za hlavu a spolehnout se pouze na věc, která byla do té doby jen mým koníčkem.
Důležitou roli pro vás hraje Nový Zéland. Proč?
Nový Zéland je právě to, co můj život změnilo. Před dvěma roky jsem dal výpověď v práci a odcestoval společně s přítelkyní do této nádherné a nespoutané krajiny. Oba dva milujeme cestování a chtěli jsme žít nomádským životem. Obklopeni fascinující přírodou jsme žili ze dne na den pouze s pár věcmi v autě a měli každou noc Mléčnou dráhu nad hlavou.
Konečně jsem se mohl naplno věnovat focení, a tak vznikla i oceněná fotografie "A Lone Tree". Během roku na cestách má člověk opravdu hodně času přemýšlet o tom, co od života očekává a kam směřuje.
Začali jsme dělat krátké workshopy pro fotografy přicházející na Zéland a přišla také nabídka fotit pro jednu exkluzivní cestovní kancelář a jejich magazín. Přestěhovat se z auta do nejluxusnějších hotelů a fotit místo ze země z helikoptéry byla velká zkušenost. Uskutečnil jsem tam potom ještě několik komerčních focení pro místní organizace a už jsem měl v hlavě plán na založení vlastní cestovní kanceláře zaměřené na fotografické expedice.
Šlo to pak všechno jednoduše, nebo jste někdy pochyboval, jestli jste udělal dobře?
Návrat do České republiky nebyl úplně jednoduchý. Založit cestovní kancelář Inscape Photo Tours bylo velmi zdlouhavé a především v mezidobí byla situace složitá. Pomohlo mi organizování krátkých fotografických workshopů v Praze a také prodej obrazů. Teď už máme za sebou první fotoexpedici na Island, která se velmi vydařila, a také rozjíždím další projekty zaměřené na Česko.
Zpočátku jste prodával fotky přes fotobanky, dá se tím uživit?
S fotobankami to není jednoduché, ale za jistých okolností se tím uživit dá. Člověk, který je schopen vygenerovat pravidelně velké množství slušných fotografií, ilustrací či videí, má šanci. Já jsem však typ fotografa, který věnuje čas a úsilí jedné fotce namísto dvaceti, a tak to pro mě není. Pakliže se vaše fotografie ve fotobance neuchytí v prvních okamžicích, mizí většinou v zapomnění. Na fotobanky již sice dlouhodobě nenahrávám, mám tam ale i několik evergreenů zejména z Jižní Ameriky, kterých se prodaly tisíce licencí.
Dostal jsem v minulosti také nabídku na exkluzivní spolupráci s Getty Images, kde se fotografie prodávají za vysoké částky, avšak počet prodejů nebyl velký. Navíc se tam jako fotograf potýkáte s nízkými provizemi.
Co všechno teď obnáší váš život fotografa na volné noze?
Je to především práce s lidmi. Zaměřil jsem se na předávání svých znalostí a dovedností ostatním a baví mě vidět, jak rostou. Nabízím také krátké fotovýlety po Praze i prodej svých obrazů a licencí k fotografiím.
Největší důraz však v poslední době kladu na přípravu nových fotoexpedic do exotických destinací, jako je Nový Zéland, Island, Barma, Indie a další. Právě na nich můžu předat svým klientům maximum. Kromě toho, že poznají krásy a atmosféru těch zemí, posunou se i ve fotografii a v kreativním přístupu k ní. Učím je i úpravy fotek, protože vím, jak je to v současné době důležité.
Jakou roli přikládáte fotografické technice? Jste zastáncem přístupu, že špičkový fotoaparát je pro špičkovou fotku nezbytný, nebo naopak, že je v podstatě jedno, čím člověk fotí?
Jsem zastáncem názoru, že lepší fotoaparát lepšího fotografa neudělá. Není to technika, co nás limituje. Ty hranice jsou v nás a i podprůměrným fotoaparátem se dá udělat fantastická fotka. Ve většině případů technika nehraje roli v tom, o čem fotografie podle mého je - atmosféra, příběh, emoce. Fototechnice přikládám váhu až v momentě, kdy si je člověk vědom toho, že potřebuje vylepšit své fotky technicky - hezčí bokeh, ostřejší kresba, méně šumu, nebo když potřebuje tisknout hodně velké formáty.
Spousta lidí sní podobný sen, jako jste měl vy - odejít z práce, která je nenaplňuje, a živit se tím, co je baví (a nemusí jít samozřejmě jen o fotografy). Je něco, co byste jim poradil, pokud se rozhodnou to skutečně udělat?
Podle mého by měl každý dělat to, co ho naplňuje a v čem se cítí dobře. Myslím, že to jsou celkem důležité aspekty, když si uvědomím, kolik času v životě stráví člověk v zaměstnání. Pokud máte odhodlání a věříte ve svoje schopnosti, udělejte to. Kdybych měl sám určit, co bych udělal jinak v minulých letech, řekl bych, že jsem měl tu změnu udělat dříve.
Martin Bišof
Instagram: martinbisof
Facebook: martin.bisof.photography
↧
Monika Michaelová:Mít otevřené srdce
V roce 2011 poprvé navštívila Kolumbii a kmen Kogi. Dodnes je s lidmi z kmene ve spojení a tvoří most, kterým propojuje jejich domorodou kulturu s tou naší. Není to jen literární obrat. Je zakladatelkou Nadačního fondu Mosty Puentes.
Moniko, máš nějaké indiánské jméno?
Monika Michaelová.
Opravdu? Nedali Ti indiáni nějaké jiné jméno?
Není potřeba hledat jiné jméno, líbí se mi to moje. Občas mi někdo doporučí, abych si nějaké našla, protože je to prý dobré. Je to spíš vtip než že by to někdo myslel vážně. Pro některé lidi jsem Divoká svině. To je velká pocta, protože tohle zvíře je nositelkou síly přírody. Pro domorodce jsem Ňiňa. To znamená holčička anebo taky řeka.
Kde vlastně teď žiješ? V Čechách, u indiánů, ve Francii či Anglii?
To je docela trefná otázka. Jsem teď poutnice. Teď budu chvíli žít na Moravě.
Když jsem byla naposledy u kmene Kogi, mluvili jsme o tom, co znamená domov. Co je tou podstatou? Je to vztah člověka a země. To je hlavní téma, které s sebou přivezu na festival a následně v neděli do ženského medicínského kruhu ve Velkých Losinách.
Takže kde vlastně cítíš ten domov?
Všude. Není to v tom povrchu, kde máme dům, rodinu, zázemí, ale v podstatě – jak tvoříme svůj vztah se Zemí. Cítit a tvořit domov vyžaduje přesun z povrchu do podstaty.
V jednom z rozhovorů, který jsem s Tebou četla, se píše, že jsi „Rebelka“. Ještě pořád to platí?
Nedávno se mě někdo ptal na totéž ve vztahu ke školství. Podle průzkumů prý rebelové snáze zvládají deformaci osobnosti, ke které v klasickém vzdělávacím systému dochází. Já bych řekla, že rebelství je jednou z forem obrany proti nátlaku a porušování lidské svobody.
Když člověk začne nahlas tohle pojmenovávat a bojkotovat, tak se vždy najde někdo, komu se to moc nelíbí. Dnes už nejsem tak radikální. Ale ano, rebelka pořád jsem.
Tantrou pořád ještě žiješ?
Tantra byla součást mého studia. Moje celoživotní téma je práce se sexuální energií. Co je vlastně ten duchovní přesah? Není to jen praxe, co hledám, ale hlavně kořeny. Bylo to pro mě důležité období objevování této síly a možností jak s ní pracovat. Ale dnes se na to dívám už jinak. Tantra je jeden ze směrů, které jsem prostudovala a nechala se jím inspirovat. Moje tradice to není.
A našla jsi nějaký česko-moravský ekvivalent?
To je dlouhodobá, možná celoživotní cesta. Přijmout naše duchovní dědictví a najít slova, která vyjádří jeho podstatu. Touha vede člověka k nalezení podstaty života. Hledáme přesah k tomu většímu, co dává sílu a lidské základní právo tvořit svůj domov a život jako takový. Cizí duchovní tradice, které sem k nám byly přivezené, jsou inspirací a třeba i první pomocí na cestě člověka k víře. Tím nemyslím náboženství, tomu se vyhýbám.
V dnešní době je snadné všechno šoupnout do kategorie šamanismus. To slovo samo o sobě u nás není původní. S kolegyní jsme jednou v kuchyni hloubaly, jak se nám u nás říká. Rozhlédly jsme se a na poličce stála pohanka. Vedle ní byl olej Manka. Tímhle směrem pokračujeme a to mě baví.
Hledám slova, která vyjadřují, co dělám. Kvalitu, kterou vnáším do medicínských kruhů a na místa, kam jezdím pracovat. Někdy mi připadá, že se znovu učím mluvit.
Jednou mě pozvali na mezinárodní konferenci o životním prostředí, kde byli zástupci všech možných indiánských kmenů. Na mě nahlíželi jako na domorodku z České republiky. Jsme na úsvitu obrození tradičních duchovních tradic a domorodých společenství v Evropě. A to si žádá vytvoření místa ve společnosti včetně zákonného a ekonomického respektu. My jsme v podstatě v našem systému zapomněli, že jsme přírodní lidé.
Co Ti vlastně indiáni kmene Kogi předali?
Předali mi vědění, které užívám po kapkách. Jsou nositeli tradice matky Země a nasměrovali mě právě k našim duchovním kořenům. Přijmout takové dědictví s sebou nese odpovědnost toto vědění žít. Nestačí o něm mluvit nebo se jím nechat fascinovat.
Taky mi dali práci. Mám najít kousek země u nás, získat ji do správy a spolu s našimi lidmi začít obnovovat rovnováhu. Je to svým způsobem revitalizace krajiny i vnitřního prostoru nás lidí. Objevuji naše domorodé domy, kde žijí rodiny a společenství se zájmem o tuto práci a poselství našich starších bratrů.
To místo, o kterém Kogi mluví jsem zatím nerozeznala. Nedávno mi Mamo ve snu sdělil, že by rádi přijeli k nám. Ne na pár týdnů, ale na dostatečnou dobu, aby se jejich učení v naší zemi mohlo zabydlet ve své celistvosti. Řekl, že na kousku země můžeme postavit domorodý dům pro Kogi, spolu s nimi.
Jak bys srovnala naše ženy a ženy kmene Kogi? Co se od sebe můžeme učit?
Naučila jsem se od nich, co znamená, mít otevřené srdce. Byl to průlomový zážitek, tak skutečný, že na to slova nestačí. V ten moment jsem pochopila, co je srdce světa. Vědomí, že jsme propojeni, že jsme jedno živé srdce Země. Tehdy mi to dalo hlavně pocit sounáležitosti, že v tom nejsme každý sám. Člověk sám může být šťastný, ale v tom společenství je to ještě lepší a intenzivnější. Oni to skutečně žijí. A my tady taky.
Jedno, co indiány i nás neoddiskutovatelně spojuje, je země. Zhruba před pěti sty léty, v dobách kolonizace, se u nás toto spojení přerušilo. Oni měli tu možnost utéct do hor a uchovat tak nepřerušenou linii původní tradice. My jsme to vědění v sobě museli schovat. V současné době znovuobjevujeme svá tajemství, svatyně, posvátná místa i základy jednoduchého života.
Žena je pro indiány spojenkyní země a vody. Muž zase spojení ohně a vzduchu.
Daří se Ti tohle „otevřené srdce“ tvořit i tady u nás?
To je právě to krásné na tom mém putování. Potkávám se s rodinami, které jsou stejného druhu lidí, kteří to cítí podobně. Už našli svůj kousek země a přímo v těchto domorodých nebo rodových domech pořádáme medicínské kruhy.
Nadační fond Mosty – Puentes je zastřešením pro konkrétní kroky a práci lidí, kteří v tom vidí smysl. Aktuálně připravujeme pobyt českých ambasadorů a studentů v Sierra Nevada. Vypsali jsme sbírku na tento pracovní pobyt, jehož přínosem bude prohloubení spojení s Kogi a pokračování v mezinárodní spolupráci s Fundacion Escuela Sintana y Tierra Negra. Prakticky jedeme pro další část skládanky, abychom ji mohli přivézt sem k nám. Na to bezprostředně navazuje vytvoření základní platformy rodinných hospodářství a spojení sil pro potřebné kroky. Budeme rádi za podporu všech, pro které tuto práci děláme. Dary můžete zasílat na číslo účtu 9741650001/5500.
Co náš čarodějný kraj? Byla jsi tu už někdy?
Jsem Moravačka. Jezdím i do Rychlebských hor a objevujeme se.
Kontakt: www.mosty-puentes.cz
Milá Moniko, moc děkuji za příjemný a inspirující rozhovor a těším se na setkání na našem festivalu v Šumperku.
Za Červenou vlnu
Petra Zsáková
Zdroj a foto na: http://bytzenousumperk.cz/index.php/2018/05/09/mit-otevrene-srdce/
↧
Štěstí je stav mysli
↧
↧
Co je PSYCH-K a jak dokáže přepsat podvědomé programy a změnit život?
Objevil jsem PSYCH-K (čti sájk kej). Objevil jsem zkušenou průvodkyni touto nepříliš známou metodou. Objevil jsem cestu pro sebe sama. Uvědomuji si, že k PSYCH–K mě vedlo několik cest. A i přesto, že jsem jednu opustil, aniž jsem se dostal k cíli, nastoupil jsem na další, která mě přímo k PSYCH-K dovedla. Vesmír si mě pojistil. To zavání osudem…
Okamžitě jsem se objednal na sezení. Protože PSYCH-K rezonuje i s mou vědomou myslí, která mi tudíž odpověděla „Tak dobře teda, tohle vyzkoušej.“ Je to metoda, která je vědecky podložená. Účinky PSYCH-K lze zaznamenat na současných laboratorních zařízeních (viz. níže). Je to velmi rychlá metoda, až neuvěřitelně rychlá (klidně i 15 minut), ale jak říká Bruce Lipton, v dnešní době zrychleného vnímání plynutí času potřebujeme rychlé metody. A také říká, že jsme naprogramovaní roboti. Fyzikálním měřením zjistil, že pokud jsme přítomní, řídí nás naše vědomá mysl. To je to přesladké, žít tady a teď, to je ta Moc přítomného okamžiku®. Žijeme to, co chceme, žijeme svůj sen. Bohužel takto (rozuměj v přítomnosti) žijeme maximálně 5% dne. A to ti nejuvědomělejší. Šedý průměr cca 1% dne.
Z toho vyplývá, že 95% dne žijeme myšlenkami na minulost, či budoucnost a otěže našeho života přebírá podvědomá mysl. A programy v ní nám byly nahrány do věku sedmi let. A všichni si jistě uvědomujeme, jaký přístup má naše zkostnatělá společnost k dětem do sedmi let. Jako k otrokům, kteří mají právo poslouchat a dělat pouze to, co jim kdo řekne. A pokud je rodič aktivní a dítěti chce všechno vštípit a vše jej naučit („pocem, děláš to blbě, takhle to má být“), tak máme klienta PSYCH-K na světě.
95% dne nás řídí naše podvědomí, do kterého nám byly nahrány programy destruktivního typu. Nezasloužím si lásku, takový jaký jsem. Musím být jiný, abych byl milován. Tohle neumím. Tamto neumím. Když zlobím, budu opuštěn. Když jsem divoký, můžu zemřít. Když chci peníze, musím tvrdě dřít. Nic neumím.. Apod…
PSYCH-K je odpovědí na mé dlouholeté (laické) studium podvědomých procesů (E.Freitag). Bohužel jsem se nikdy nedostal dál než afirmacím, které jsem si opakoval cca 2 měsíce, a které mi pomohly vyřešit ožehavou situaci v zaměstnání, ale hlouběji k otázkám sebelásky jsem se nedostal. Přesto jsem nikdy nepřestal věřit v podceňovanou a přehlíženou moc našeho podvědomí.
Jak probíhá PSYCH-K? Dle mého dosavadního, bezzkušenostního uvědomění přijdete k průvodci, odhalíte mu program, který chcete v podvědomí přepsat… Terapeut pomocí svalového testu zjistí, zda vědomá mysl odpovídá podvědomé. Pokud ne, dojde k nějakým trikům, které mi zatím nejsou známy, díky kterým se spojí obě hemisféry a mozek se dostane do fáze superučení (která mu byla běžná až do cca sedmého roku života). Tichým vyslovením nového programu (např. Miluji sám sebe) začne ukládací fáze. První reakce může být prý i divoká a hlučná ale s každým dalším přehrátím nového programu je slabší a slabší. Jakmile odmítavé reakce odezní, je nový program uložený.
Tak jednoduché to je a já se nemohu dočkat praktické zkušenosti.
Napíšu vám o tom. Již brzy…
MéR
Čím se řídí Vaše podvědomí?
Nemohu. Mohu.
Miluji sama sebe. Nenávidím sama sebe.
Zasloužím si. Nezasloužím si.
Všechno v životě si musím tvrdě vydřít. Úspěch ke mně přichází snadno a rychle.
Úspěch není pro mě. Daří se mi všechno, na co sáhnu.
Mít peníze je nebezpečné. Vždycky mám víc peněz, než potřebuji.
Máte pocit, že se vám některé situace neustále opakují? Že někdy nemáte sílu ani vůli změnit to co chcete ve svém životě?
Přestaňte se obviňovat, důvod je ukrytý ve vašem podvědomí. Stejně tak jakákoliv vaše domnělá omezení.
Dá se to změnit.
Díky unikátní metodě PSYCH-K (klíč k psychice) dokážeme společně najít původce vašich omezujících myšlenek a hlavně je efektivně a velmi rychle změnit. Z omezujících na podporující. Samotný proces změny přesvědčení trvá několik minut.
Jak to funguje?
Celý proces je řízen výhradně moudrostí vašeho těla, podvědomí a nadvědomí. Využíváme svalový test k řízení celého procesu tak, aby byl co nejefektivnější a nejbezpečnější.
PSYCH-K využívá nejmodernější poznatky z oblasti epigenetiky, a psychoneuroimunologie.
Neinvazivně, interaktivně a jednoduše. Použijeme svalový test k řízení celého procesu tak, aby byl co nejefektivnější a nejbezpečnější.
Jaké budou výsledky?
Vzhledem k tomu, že naše přesvědčení jsou z 95% zodpovědná za to, jak vypadá náš život, jeho kvalita se o poznání zlepší.
Budete moci využít svůj plný potenciál bez nepotřebných a starých programů strachu, úzkosti, nedůvěry, nelásky a omezení.
Navrátíte se do svého středu, rozvzpomenete se na to, kým skutečně jste.
„PSYCH-K představuje jeden z nejdůležitějších procesů umožňující rychlou a účinnou změnu našich životů, která je nyní na planetě k dispozici.“
„Mé setkání se PSYCH-K mi poskytlo směr, který mě nejen vnitřně změnil tím, že ho používám, ale rovněž představuje kompas, který bude řídit mou specializaci pro studium, výzkum a výuku po zbytek mých dnů na této planetě“
Jeffrey L. Fannin, PhD, Director and Executive Director, Center for Cognitive Enhancement, www.enhanceyourbrain.com
„PSYCH-K je soubor zásad a procesů určených k tomu, aby změnili podvědomá přesvědčení, která omezují vyjádření našeho plného potenciálu jako duchovní bytosti, která prožívá lidskou zkušenost.“
„Nemusíte se držet přesvědčení, které jste si ve svém nitru ukotvili jako dítě. Můžete si zvolit nová. A když si vyberete nová, ať jsou to ta, která jsou absolutně posilující, přesvědčení, která vám říkají:“ Ty jsi vládcem času a prostoru a ty jsi zodpovědný za to, že tvé sny se stanou realitou.“
PSYCH-K® metoda byla založena Robertem M. Williamsem v Denveru, Colorado na začátku roku 1989. Rob Williams vystudoval filozofii na Univerzitě Kalifornie v Los Angeles a poradenství na Univerzitě Kolorádo. Je prezidentem The Myrddin Corporation a ředitelem PSYCH-K® Centre International.
Profesní původ Roba Williamse byl v korporátním životě, kde pracoval na významných manažerských pozicích prvních 14 let své kariéry. Poté následoval svou touhu po spirituálnějším životě a rozhodl se zaměřit na profesionální psychoterapii. Výsledky práce tradičními psychoterapeutickými metodami ho neuspokojovaly. Jako člověk s korporátním zázemím byl zaměřený na výsledky. Vnímal, že potenciál klientů zlepšit svůj život je daleko větší. A tak začal hledat efektivnější způsoby práce. Studoval mnoho metod vedoucí lidi ke změně, jak starobylých, tak moderních. Nakonec veden touhou umožnit lidem významné pokroky byl intuitivně veden ke „spirituálnímu downloadu“ nové metody. Proto se také Rob Williams sám označuje pouze za zprostředkovatele PSYCH-K, nikoliv za jejího autora.
Začal PSYCH-K používat nejprve na sobě, blízkých lidech a poté i klientech a na základě ohromných výsledků, začal metodu šířit a vyučovat. Nyní je po světě zhruba 43 certifikovaných instruktorů PSYCH-K. A je po celém světě používána jako bezpečná, efektivní metoda ke změně podvědomých přesvědčení z omezujících na pomáhající.
Autor knihy PSYCH-K…The Missing Piece/Peace in Your Life.
Vědecký výzkum pomocí PSYCH-K
Zkrácená a přeložená podoba článku Jeffrey L. Fannin, Ph.D
Jeffrey L. Fannin, Ph.D., je zakladatelem a výkonným ředitelem Centra pro kognitivní vylepšení (CCE), který se nachází v Glendale v Arizoně u Phoenixu.
Chtěl jsem napsat několik řádků, abych vás seznámil s neuvěřitelným výzkumem, který jsem provedl s Robem Williamsem, Raes Carroll a Angelou Howard (Certifikované facilitátorky PSYCH-K). Věnuji se komplexní praxi mapování a analýzy mozku a jeho tréninku pro optimální zdraví a výkon po dobu téměř 14 let. Studuji (ADD), porucha pozornosti / porucha hyperaktivity (ADHD), úzkostné poruchy, deprese, sportovní výkon, neurofeedback terapie, zotavení po úrazu, využívání mozkových vln pro osobní úspěch ke zlepšení mozkové funkce a posílení duševních a emocionálních schopností.
Platón řekl: „Konečné hranice lidské mysli jsou překonány pouze tím, co se duch může naučit.“
Pokroky v technologii měření mozku a naše chápání neurovědy v posledních několika letech nám nyní umožňují určit jednotlivé aspekty myšlení a s nimi související vzorce chování. Osobně jsem se podílel na výzkumu mozku jako součást výzkumného týmu, který studuje neurovědu na Arizonské státní univerzitě. Část naší práce nám umožnila provádět výzkum ve Vojenské akademii Spojených států v West Point po dobu téměř čtyř let. Byli jsme schopni sledovat věci jako složitost myšlení, identifikovat to, co známe jako psychologický kapitál, a rozpracovat pohled na to, proč děláme to, co děláme jako lidské bytosti. Jak se z nás stane leader nebo podřízený. Za naši práci jsme mezinárodně uznáváni a pokračujeme ve zkoumání zajímavých a užitečných otázek v našem oboru.
Rob Williams a já jsme zjistili, že naše individuální cesty nám odhalily podobné věci a cítili jsme, že naše spojení a práce v této době by mohly být hluboké a zajímavé. Oba sdílíme vášeň pro vědu a fascinaci tím, co může přinést.
Před setkáním s Robem jsem připravil rozšíření našeho týmu v Omaha, Nebraska, o Angelu Howardovou, sestrou specializovanou na holistické zdraví. Myslela si, že by bylo zajímavé udělat se mnou PSYCH-K balance. Navrhli jsme tedy udělat malý test mého mozku před a po PSYCH-K balance. Byli jsme velmi překvapeni výsledky QEEG (kvantitativní elektroencefalogram). A rozhodli jsme se výsledky sdílet.
CO JE BRAINMAPPING?
Elektroencefalografie (EEG) je skutečně interdisciplinární disciplína, která zahrnuje koncepty a techniky z různých oborů. Základní fyziku, neurofyziologii, elektrofyziologii, elektrochemii, elektroniku, elektrotechniku, biologii a neurologii. K práci s klinickou EEG je zapotřebí porozumět každé z těchto disciplín. Údaje, které prezentujeme, jsou naše první snahy zjistit, zda zařízení EEG může měřit změny v energii mozkových vln po provedení PSYCH-K balance. Jak mnoho z vás ví, kognitivní behaviorální psychologie ukázala, že akce následuje myšlenku. Děláme to, na co myslíme. Myšlenky jsou vzorce energie přeložené do frekvencí v mozku a pak jsou distribuovány do různých oblastí mozku sítí neuronových drah, které ovlivňují myšlení, paměť, emoce a mnoho dalších funkcí mozku. Pokud jsou neuronové dráhy nedostatečné nebo nefungují správně, zamýšlený výsledek nebude přítomen. Na mých klinikách používám zařízení elektroencefalografické (EEG) křivky, které se soustřeďují na mozkové vzorce, aby zjistily, kde je třeba provést nezbytné změny v aktivitě mozkových vln, aby se vytvořil optimální výkon ovlivňující postoje, emoce, chování a další faktory. V podstatě trénujeme mozek pro optimální výkon. Z předběžného výzkumu vyplývá, že PSYCH-K významně ovlivňuje neuronové dráhy v mozku, a mozkové mapování QEEG nabízí spolehlivou vědeckou metodu, která ukazuje, že změny nastaly. Technologie Brainwave zaznamenává informace podle frekvencí, běžně nazývaných hertz (Hz).
Mozek generuje po celou dobu mnoho frekvencí, z nichž každá má jinou funkci nebo určitým způsobem přispívá k činnosti mozku. Existuje šest hlavních frekvenčních rozsahů mozku, které měříme a zobrazujeme v typické aktivitě brain mapping. Delta, je nejvíce dominantní ve stavu spánku, se měří od 1 do 4 hertzů (Hz); Theta, hluboce uvolněný stav a často při kreativních činnostech nebo meditaci, někdy označovaný jako hypnogogický stav nebo místo, kde jsou uloženy naše přesvědčení, je měřena na 4 až 8 Hz; Alfa, mírně uvolněný stav se stává mostem mezi nevědomou a vědomou myšlenkou měřeno v rozmezí 8 až 12 Hz, vytváří „senzorický odpočinek“, který je ostražitý, ale uvolněný; Frekvence, které se týkají našeho senzorického zpracování a našeho fyzického pohybu, nazýváme naše senzorické motorické rytmy a měříme je na 13 až 15 Hz; Beta, naše vědomí a myšlenkové aktivity měřené při 12 až 30 Hz. Zde popisujeme střední-rozsah beta, asi 12 až 15 Hz, který pomáhá naší schopnosti účastnit se věcí; Existuje také superbeta, stav, který má co do činění s naším maximálním vědomím a bdělostí a je měřen až 35 Hz. frekvence gama pomáhá v mnoha našich vyšších funkcích, jako je komplexnost myšlení a přizpůsobivost, stejně jako v některých z našich žádoucích emocionálních stavů jako je například radost. Zdá se, že je rozumným předpokladem, že pokud můžete tuto technologii využít k měření energie v mozku, pak bychom měli být schopni měřit změnu této energie v mozku. Tato hypotéza, vedla ke zkoumání změřených změn v energii mozkových vln, v souvislosti se PSYCH-K.
PSYCH-K Brainmapping Research 17. ledna 2010 v Omaha, Nebraska a EEG provedla Angela Howard se mnou. Nebudu zobrazovat všechny informace týkající se mozkových scanů a dalších informací získaných z EEG. Ne proto, že nechci, abyste je viděli, ale proto, že je to příliš mnoho informací. Proto vám nabídnu jednu mapu, která představuje výsledky tohoto experimentu. Jakákoli data, která klesnou nad +1,5, jsou považována za abnormálně vysokou, veškeré údaje, které klesají pod hodnotu 1,5, jsou považovány za abnormálně nízké.
Barvy znázorněné na grafu se vztahují k barvám na následujícím obrázku. PSYCH-K balance byl proveden dne 17. ledna 2010 a okamžitě následovalo měření EEG převedené na mozkovou mapu QEEG. Byli jsme svědkem dramatické pozitivní změny ve srovnání s mozkovou mapou před PSYCH-K provedenou 14. ledna 2010.
Existuje mnoho dalších případů a dalších měření EEG, které bychom rádi sdíleli, a to v blízké budoucnosti. Jsme na počátku výzkumného procesu, ale je zřejmé, že zde existuje určitý fenomén, který je jedinečný, konzistentní a měřitelný s vysokou mírou přesnosti a statistického významu. Nyní existuje konkrétní vědecké potvrzení, že pozitivní změny PSYCH-K jsou v mozku měřitelné!
↧
MBTI Test: “Je to tak úžasné, když jste konečně pochopeni.”
Nikdy jsem nebyl příliš nakloněn osobnostním testům. Víte, takové to: „Jste romantický typ, zapalte doma pár svíček a užijte si atmosféru římských lázní.“ Většinou výsledky byly mimo a obohacovaly mě stejně jako o číslo menší boty. Proto jsem MBTI napoprvé odmítnul. „To budou zase nějaký ty žvásty.“ Druhé výzvě jsem ale již neodolal (zřejmě zapůsobila rétorika řečníka) a na potřebné otázky odpověděl. Vyšel mi osobnostní typ INFJ – advokát. Přečetl jsem si relativně obsáhlý popis mé osobnosti a ještě asi půl hodiny poté jsem sledoval vlny husí kůže šířící se po těle a lapal jsem po dechu. Přečetl jsem si o sobě takové věci, které jsem sám nikdy nedokázal pojmenovat. Mé povahové rysy, o kterých jsem si dosud myslel, že jsou mým prokletím a které jsem odmítal, se náhle staly mou součástí a dokázal jsem je okamžitě přijmout, protože pouze díky MBTI jsem si uvědomil, že to jsem prostě já.
Jsem takový, jaký jsem (a nejsem v tom sám) a nemusím se za to stydět. Naopak mám být na co hrdý. Proč by vlastnost, která neodpovídá požadavkům společnosti, měla být automaticky na obtíž? Proč bych se měl trápit pocitem méněcennosti jenom kvůli tomu, že tam, kde se většina cítí dobře, se já cítím nepříjemně a chci co nejdříve odejít?
Například má nesnášenlivost hromadných akcí (hromadné pochody, závody, dny otevřených dveří, party). Nikdy mi to nebylo příjemné a pokud možno se vždy takovým akcím vyhýbám, ale nechci tuto formu sdružování upírat dětem a tak se přemáhám. Před MBTI jsem se za to odsuzoval. Po MBTI se tomu směji. Vím, že takový nejsem sám, že nejde o nedokonalost ale o povahový rys. Nemusím se měnit, stačí to přijmout. Prostě to tak je, tak se s tím (vy všichni ostatní) naučte žít!
MBTI jde dokonce tak daleko, že vám např. naznačí, jakým profesním směrem byste se měli ubírat. Nahodí vám zaměstnání, které by vám, dle vašeho typu, mělo nejvíce odpovídat. A víte co? To co jsem někde hluboko přehluboko uvnitř sebe cítil, ale měl strach nahlas vyslovit a to co jsem navenek vehementně popíral, mi MBTI vmetlo přímo do obličeje. Ještě asi týden poté, jsem ten výsledek odmítal. „Copak já můžu někomu radit, co má dělat? Já sám potřebuju poradit. Copak já můžu něco psát? Vždyť nemám co sdělit!.“ Ale pak jsem si uvědomil, že to je skutečně něco, po čem vlastně velmi toužím, jenom si prostě nevěřím.
Níže uvedená (pro objektivnost ponechaná) kritika je hojná a pravděpodobně i oprávněná. Osobně bych si také dovolil dodat, že spíše než charakterové rysy hodnotí MBTI aktuální psychologický stav jedince, neboť většina odpovědí testu vychází z jeho momentálního stavu vnímání svého okolí. Což je věc nestálá a v čase nestabilní. Také si dovolím tvrdit, že mi brzo ráno vyjde jiný osobnostní typ než chvíli po obědě.
Přesto, když se nestane dogmatem, je MBTI výborným zrcadlem umožňujícím vám poznat své nepoznané stránky, či vlastnosti takové, za které se stydíte a chtěli byste je změnit. Nemusíte. MBTI vám pomůže je přijmout a tím mít rád sebe sama zase o trochu víc…
MéR
Myers-Briggs Type Indicator (MBTI) je osobnostní test navržený pro určení osobnostních typů. Zaměřuje se na to, jak různí lidé vnímají svět a činí svá rozhodnutí.
Katharine Cook Briggsová a její dcera Isabel Briggsová Myersová vytvořily test během druhé světové války po studiu práce Carla G. Junga a jeho knihy Psychologické typy, z níž je test odvozen. Do určité míry se však liší. MBTI je často využíván v oblastech pedagogiky, při osobních pohovorech a výběru zaměstnanců, v manželských poradnách a pro osobní vývoj. Robert Kaplan a Dennis Saccuzzo vyslovili k MBTI následující tezi: „Základní předpoklad MBTI je, že všichni mají své vlastní specifické preference skryté ve způsobu vykládání svých zkušeností; tyto preference jsou základem našich zájmů, potřeb, hodnot a motivací.“
Test však bývá opakovaně terčem kritiky, a to zejména z důvodu nízké reliability[1](přesnosti měření), validity[2][3]i nízké metodologickéúrovně podporujících výzkumných studií[4], jeho použití v diagnostice tedy není založeno na vědeckém základě. Podle reprezentativního průzkumu J. Norcrosse mezi americkými psychology a psychiatry jde o spíše zdiskreditovanou metodu[5].
Klíč k určení typu
Vnímání okolního prostředí
Extraverze (E, Extraversion): Extroverti intenzivně vnímají okolí a jsou zaměřeni na kontakt s lidmi a realitou, rádi mluví a vyjadřují své pocity. Mohou se cítit nabiti a uvolněni ve společnosti.
Introverze (I, Introversion): Introverti se dokáží soustředit na maličkosti a hlavně na myšlenky a pocity. Nevyhledávají tolik kontakt s okolím, který jim někdy může být i nepříjemný, a raději poslouchají, než aby se zapojili do konverzace. Raději dříve promyslí, co řeknou, než aby ze sebe chrlili nesourodé informace. Mohou upřednostňovat samotu pro odpočinek. Ve společnosti spíše energii vydávají, než přijímají.
Získávání informací
Smysly (S, Sensing): Smysly upřednostňují fakta a současnou situaci. Lidé s touto charakteristikou jsou více spřaženi se skutečností, raději věci používají, než aby se zabývali tím, proč a jak fungují.
Intuice (N, iNtuition): Intuice upřednostňuje myšlenky, teorie a fantazii. Intuitivové rádi dělají věci pokaždé jinak, zkoumá, co se proč a jak děje, a jak by se to dalo dělat lépe. Spíše než praxe a to, co je, je přitahuje budoucnost a různé abstraktní teorie.
Zpracování informací
Myšlení (T, Thinking): Tito lidé lépe pracují s daty a čísly než s pocity a lidmi, bývají neústupní a neohleduplní. Myšlení vede k lepšímu řešením problémů a zakládá se na číslech, faktech a logice: „pravdivý – nepravdivý“, „jestliže, pak“.
Cítění (F, Feeling): Cítění rozhoduje podle pocitu z věci: „více, nebo méně“, „lepší – horší“. Citově založení lidé dávají přednost dohodám, často jsou empatičtí a rádi dělají ostatním radost.
Životní styl
Usuzování (J, Judging): Lidé s dominantním usuzováním inklinují k postupným řešením a snaží se rychle věci dokončit. Rádi si před výletem naplánují, které památky navštíví, a předem si rezervují hotel.
Vnímání (P, Perceiving): Lidé vnímající spoléhají na subjektivní mínění a nechávají si všechny možnosti otevřené. Nejlépe se jim daří pod tlakem, v časové tísni, když už je poslední možnost něco udělat. Pokud usuzující výlet dobře promysleli, vnímající jsou přesným opakem. Ráno se probudí, usmyslí si, že si udělají výlet, a všechno začnou řešit teprve, až k tomu nastane potřeba.
Temperamenty[
Rozlišují se čtyři temperamenty, přičemž u intuitivních lidí (N) druhé písmeno vyjadřuje přístup zpracování informací (T/F), zatímco u smyslově založených (S) vyjadřuje životní styl (P/J):
Idealisté (NF)– Pro idealisty je příznačné hledání sebe sama, nalezení ideálu. Bývají výjimečně zdatní v práci s lidmi, jsou empatičtí a dokáží skvěle uchopit pocity. Snaží se zlepšovat své okolí a společnost. V lidech a jejich činech vidí ty dobré, ostatním často skryté stránky a motivy, občas na úkor objektivity.
Racionálové (NT) – Racionálům je vlastní touha všechno poznat a pochopit. Jejich myšlení je abstraktní a podobně jako u idealistů počítá s tím, co by se mohlo stát. NT jsou objektivní a pracovití, jejich hojné zastoupení je mezi vědci a ve vysokých manažerských pozicích. Obdivují myšlenky, jednoduchost použití a vysokou funkcionalitu.
Hráči/řemeslníci (SP) – Hráči žijí především tím, co je právě teď; co bude, to je teď nemusí zajímat. Rychle se přizpůsobují novým prostředím a situacím a stejně rychle se učí novým dovednostem. Na všechno si chtějí sáhnout a stává se, že jsou impulzivní a dělají věci dřív, než se nad nimi zamyslí. Jsou velmi zruční a mívají velké umělecké nadání.
Strážci/ochránci (SJ)– Strážci dohlížejí na běh společnosti, udržují tradice a snaží se ve věcech udržet řád. Na rozdíl od idealistů a racionálů uvažují velmi konkrétně a pracují pouze s tím, co mají k dispozici. Nemají příliš rádi překvapení a vývoj věcí, který nebyl v plánu. Společensky bývají konzervativní a neradi vybočují z davu. Jinými slovy jsou málo flexibilní a přizpůsobiví. Jsou rádi, pokud mohou někomu pomoci, dalo by se říci, že potřebují být užiteční (zvláště emocionální typy, tj. SFJ).
Diagram znázorňující kognitivní funkce každého typu. Barva pozadí každého typu znázorňuje jeho dominantní funkci a barva písma jeho pomocnou funkci.
Mentální funkce
16 typů se neliší jen písmenky, ale také mentálními funkcemi a tím jak jsou pro ně důležité. Každý typ má primární funkci, kterou začne rozvíjet již před pubertou a která pro něj bude celý život nejdůležitější. Dále má každý typ také rozvinutou funkci sekundární, která v dobrém případě podpírá tu primární. Dále využívá funkci terciární, která má na život jedince velký vliv, ale její zvládání bývá obtížné (mezi dvacátým a třicátým rokem života se rozvíjí). Nakonec každý typ disponuje nejslabší/inferiorní funkcí, která mu bude po celý život nejvzdálenější a její zvládání bude působit největší obtíže.
Funkce
Extravertní smysly (Se): Extravertní smysly jsou dominantní funkcí pro typy ESTP a ESFP. Jsou zaměřeny na fakta ve vnějším světě, vzdálenou budoucnost neřeší. Nositelé této funkce bývají duchapřítomnější, ale více zaměření na krátkodobý požitek než jiné typy.
Introvertní smysly (Si): Introvertní smysly jsou dominantní funkcí pro typy ISTJ a ISFJ. Jsou zaměřeny na fakta, která si člověk zapamatoval v minulosti, fungují jako knihovna plná novin, když člověk potřebuje, přečte si článek, který hledá. Nositelé této funkce si nejlépe pamatují fakta, ale nebývají příliš kreativní a otevření úplně novým postupům a myšlenkám.
Extravertní intuice (Ne): Extravertní intuice je dominantní funkcí pro typy ENTP a ENFP. Je zaměřená na souvislosti ve vnějším světě. Nositelé této funkce bývají zvídaví a velmi rádi vytváří různé konspirační teorie (obzvláště myslící).
Introvertní intuice (Ni): Introvertní intuice je dominantní funkcí pro typy INTJ a INFJ. Uvnitř člověka vytváří myšlenky, jaké by jiné typy ani ve snu nenapadly. Nositelé této funkce bývají velmi originální, patří mezi ně nejslavnější spisovatelé, nevýhodou této funkce je vysoká nepraktičnost v běžném životě.
Extravertní myšlení (Te): Extravertní myšlení je dominantní funkcí pro typy ENTJ a ESTJ. Logicky posuzuje okolní svět. Nositelé této funkce se umí objektivně a logicky rozhodovat. Na druhou stranu extravertní myšlení svým nositelům způsobuje pramalou oblibu ve společnosti.
Introvertní myšlení (Ti): Introvertní myšlení je dominantní funkcí pro typy INTP a ISTP. Vytváří složité systémy a odhaluje jejich chyby. Nositelé této funkce se dokáží nejlépe orientovat ve složitých situacích, na druhou stranu mohou udělat chybu a přijít i s velmi nesmyslnými myšlenkami, za kterými si pak stojí.
Extravertní cítění (Fe):Extravertní cítění je dominantní funkcí pro typy ENFJ a ESFJ. Zaměřuje se na mezilidské vztahy a harmonii ve společnosti. Nositelé této funkce bývají ve společnosti oblíbení a jsou příjemní k jiným lidem, na druhou stranu jim dělá obtíže být někdy k někomu tvrdší, i když jsou k tomu zcela zřejmé důvody.
Introvertní cítění (Fi): Introvertní cítění je dominantní funkcí pro typy INFP a ISFP. Zaměřuje se na hodnoty, pokud jsou hodnoty popřeny, nenechá to být. Nositelé této funkce jsou ze všech schopní nejdéle bránit své morální zásady, na druhou stranu, pokud za tyto zásady přijmou pravidla sekt či jiné bizarní hodnoty, není s nimi rozumné pořízení
Dále má každý typ svůj tzv. typový základ, což jsou dvě prostřední písmena MBTI typu. Typový základ se skládá z dominantních funkcí, díky kterým se typ primárně řídí a rozhoduje (zejména v krizových situacích). Tento základ se u každého typu začne obvykle rozvíjet již v raném dětství, případně začátkem pubertálního období.
16 osobnostních typů
ISTJ– Správce, voják, kontrolor
ISTP– Řemeslník, odstřelovač
ISFJ– Ochránce, typická sekretářka
ISFP– Skladatel
INFJ– Advokát
INFP– Snílek, umělec
INTJ– Analytik, stratég
INTP– Vědec, fotograf
ESTP– Dobyvatel
ESTJ– Soudce, ředitel
ESFP– Bavič, číšník
ESFJ– Pečovatel, zdravotní sestra
ENFP– Politik, reportér
ENFJ– Učitel, vůdce
ENTJ– Strůjce, tvůrce, vyšší management
ENTP– Podnikatel, advokát, vizionář
Kritika
Psychometrické vlastnosti MBTI testů, zejména validita a reliabilita, jsou opakovaně vystavovány kritice. Odhaduje se, že asi třetina až polovina podpůrných studií byla vytvořena pro účely konferencí Centra pro aplikaci psychologických typů, které pořádá výcviky v MBTI, nebo pro časopis Journal of Psychological Type, který je editován zastánci nástroje.[6]To pochopitelně vrhá špatné světlo na možnou předpojatost těchto studií, řada z nich je navíc metodologicky slabých[4]nebo nedostatečně podrobných.[6][4]
Kritizovány je například špatné statistické rozložení hodnot v populaci, které je spíše normální než bimodální, což statisticky neumožňuje stanovování typů.[4][7][8]Dále jsou vytýkány nízké korelace se souvisejícími, a naopak vysoké korelace s nesouvisejícími psychologickými testy, což ohrožuje konvergentní a divergentní validitu metody (tedy že testy měří něco jiného, než co zamýšlejí jejich autoři)[2], nebo že studie nepoužívá na rozdíl od jiných sebeposuzovacích dotazníků tzv. lži-skóry(které umožňují identifikovat záměrné zkreslování výsledků, například z důvodu sociální žádoucnosti. Jedna studie dokonce uvádí vztah škály životního stylu (usuzování-vnímání) se lži škálou Eysenckova osobnostního dotazníku.[9]Ostatně v americké verzi dotazníku je uvedeno, že je nejen neetické, ale v mnoha případech i nelegální požadovat po žadatelích o práci vyplnění MBTI testu, jestliže výsledky povedou k jejich vyloučení z výběrového řízení.[10]
Problémy odhalila i faktorová analýza, která naznačuje přítomnost spíše šesti než uváděných čtyř faktorů.[3]V jiné studii zase škály JP a SN spolu korelovaly tak silně, že šlo spíše o škálu jedinou.[11]
Studie poukazují také na nízkou reliabilitu typu test-retest, která měří stabilitu naměřených typů v čase. To je způsobené pravděpodobně proto, že kvůli normálnímu rozložení hodnot v populaci (viz výše) je nejvíce lidí průměrných, ale je jim následně přisouzen jeden typ - například extrovert či introvert. Malá změna na původní škále pak ale vede k odlišné klasifikaci.[1]
Kromě statistických nedostatků bývá kritizována i terminologieMBTI konceptu, která je vágní a neurčitá, a může tak podléhat Forerově efektu[12]- tedy zkreslení v důsledku toho, že popisy jednotlivých MBTI typů popisují spíše obecné (společné), než individuálně specifické lidské charakteristiky, a hodí se tak na většinu lidí.
Zdroj: Wikipedia
Pokud jsi dočetl až sem, samotný test už pro tebe bude hračkou. Klikni na následující odkaz a seznam se se svým já: https://www.16personalities.com/cs
↧
Holotropní dýchání na vlastní kůži
Původně to měl být příběh o temnotě, posedlosti a strachu. Příběh o tom, jehož jméno se nevyslovuje a o neznámých silách, které znásilňují lidské bytosti a formují je k obrazu svému. Příběh, který bude rezonovat se sebemenším stínem temnoty, který se nachází uvnitř každého z nás…
Jenomže takový příběh by psalo mé staré já. V touze po senzaci a obdivu.
Ten, který vidí svět mýma očima nyní, však po ničem takovém netouží.
Dnes, když píšu tyto řádky, jsem jiný. Nevím, na jak dlouho, zda na chvíli či napořád. Už však netoužím šokovat. Chci pouze sdělit své poznání. Chci vám přiblížit proces uvědomění, který se ve mně odehrál.
Omlouvám se těm, kteří čekají akci, hrůzu, děs a tajemství.
Během dýchání jsem nezažíval tolik vizí, kolik bych si třeba i přál. Ty, které přišly, byly navíc vždy briskně zahnány myšlenkami tak, že jsem pořádně nestihnul pochopit jejich význam. Viděl jsem svá totemová zvířata, viděl jsem myriády očí, viděl jsem svou manželku jako svého strážného anděla.
O to více jsem byl uchvácen emocemi, které se objevily o něco později. Můj rozum byl z příchodu emocí natolik vykolejený, že zpočátku vůbec nereagoval (byl připravený blokovat pouze vize) a já měl možnost nechat pocity projít až do nejsilnějších fází svých projevů. Ty nejsilnější emoce byly tři. Pracovně jsem si je pojmenoval Dítě, Agresor a Démon.
Jako Dítě jsem plakal.
Cítil jsem, že potřebuji vyprázdnit nádobu plnou slz. Tajně jsem si před začátkem dýchání přál, že se aspoň vypláču, protože jsem tu potřebu vždy cítil, jenom to jaksi nešlo samo. A proto jsem do slábnoucího pláče dýchal jako o život, protože jsem z té nádoby smutku chtěl odpustit co nejvíc.
V okamžiku, kdy jsem při pláči začal volat „mami“ a roztřásla se mi brada, uvědomil jsem si, že to ve mně pláče mé vlastní vnitřní dítě. Malý já, který se potřeboval vyplakat u mámy, jenomže ona tam nebyla. A tak jsem neplakal a nádoba se plnila…
Jako Agresor jsem řval.
Řval jsem s vyceněnými zuby jako ještě nikdy, protože řev jsem si nikdy nedovolil. Řev mám uvnitř zakázaný, protože „to se přeci nedělá“, a když už zakřičím tak velmi tlumeně a kultivovaně. Chtěl jsem řvát, když jsem byl malý. Jenomže… to se přeci nedělá. „Buď zticha! Co tady řveš. NA KOHO tady řveš?“ A v dospělosti mi právě tyto „mantry“ spouštějí rudý závoj přes oči a potlačené emoce dostávají průchod.
Můj Démon…
Ne…
Já Démon jsem se smál.
Smál jsem se nadřazeně a povýšeně, záměrně co nejdivočeji. Smál jsem se démonicky s vyceněnými zuby, propínal jsem tělo se zatnutými pěstmi, kroutil jsem se na podložce jako oběť exorcismu a přitom jsem se smál… smál jsem se z plna hrdla, protože takový jsem si zakázal být. Já, hodný chlapec, odmítám být zlý. Nechci být zlý. Zlé přeci nikdo nemá rád. Chci… Potřebuji, aby mě všichni měli rádi… Nechci být nadřazený a povýšený. A nechci a nechci a nechci… Jenomže tím to nezmizí. Při dýchání však tyto zákazy neplatí a ti nesilnější utlačení se tlačí ven. Ti, jejichž energie mi vstupuje do života, avšak já tuto energii odmítám, popírám a všemožně blokuji.
Takže mám tři nové kamarády. Ale co teď s nimi…?
Všechny části osobnosti chtějí být přijaty, milovány a integrovány. A potřebují pozornost. To je zřejmé už z pocitů, které se u mě nově objevily. (Jakkoliv jsem dříve odmítal maso a jedl jej pouze výjimečně, nyní mám na něj velkou chuť. A dovolím si ji mít. Po dýchání mi bylo fyzicky velmi špatně. Neustále se mi točila hlava a celkově mi bylo nevolno. Má záchrana a spása, byl obyčejný řízek v trojobalu, kterým jsem dříve opovrhoval. Nyní mě postavil na nohy a dopřál jsem si jej vychutnat až do posledního vlákna…)A vznik těchto tří nových kamarádů, lze dohledat relativně snadno.
Dítě. Plačící, neukonejšené dítě, jehož matka odmítne obejmout a odstrčí jej se slovy, že zlobivé dítě ona nezná, že zná jenom to hodné, potlačí tu část své osobnosti, která nevyhovuje jeho mámě a pro její lásku se stane tím hodným. Uvěří tomu, že není hodno lásky, pokud je samo sebou. Musí se stát někým jiným. Musí skrýt či odmítnout ty části svého já, které jeho maminka nemá ráda. Protože jinak ho nebude konejšit, nebude se s ním mazlit, nebude ho mít ráda.
Stejně tak divoké, vztekající se, křičící, zpívající dítě. Dítě, které si chce prožít a ochutnat všechny možné druhy emocí a nálad. Vším si chce projít, je zvídavé, poznává svět kolem sebe skrze svůj vnitřní svět. Během tohoto dobrodružství však poznává, že láska je podmíněná. Že si lásku musí zasloužit. Že takového jaký je, jej rodiče nechtějí.
A démon? Je to stejný mechanismus. Jenom zatím nevím, kde se v člověku/dítěti bere touha ubližovat či vzbuzovat strach. To jsou totiž pocity, které ze mě při dýchání prýštily. Je mi jasné, že právě takové projevy dítěte jsou tolerovány nejméně ze všech. A trestány nejtvrději. Možná proto, že je dítěti ubližováno a je zastrašováno, tak se snaží tyto pocity integrovat do svého vlastního života a proto je ochutnává, prožívá a používá. A náhle je za ně tvrdě trestáno. „Jak to? Rodiče je sami používají, ale když to udělám já tak zasloužím trest?“ Spolu s odmítnutím přichází pocit křivdy a dítě samozřejmě, aby přežilo, a mohlo okusit lásky svých rodičů vše potlačí, a zapomene.
A o třicet let později se přihlásí na workshop holotropního dýchání…
MéR
↧
Jsme bio roboti
Po své nedávné zkušenosti s PSYCH-K mi ještě více do mé skládačky zapadá ten dílek verze naší reality, který ústy Michaela Tellingera tvrdí, že člověk byl stvořený jako bio robot/otrok, sloužící k vykonávání hrubé práce – ve verzi páně Tellingera k těžbě zlata. Ani bych se takovou myšlenkou nezabýval a šetřil bych energii na jiné cíle, jenomže zkušenost s PSYCH-K a prožitek přeprogramovaného podvědomí mi myšlenku na bio robota přímo vnuknul.
Prožil jsem si totiž tu zkušenost, kdy v okamžiku pár minut, se začnete chovat jinak. Reagujete jiným způsobem na životní situace. Ve chvíli, kdy byste se dříve vzdali a zklamaně odešli, náhle stojíte s hrdým čelem a čekáte, co se bude dít. Nemáte pocit viny, nebojíte se trestu. Jako když někdo přepne přepínač. Jako když po nečekané erupci na Slunci začnou všechny topinkovače toužit po lidské krvi. Dovolím si tvrdit, že vy jste tím, co máte uložené ve svém podvědomí. O tom, kým jste, rozhoduje software, který máte uložený. Operační systém máme stejný, i když omezený na minimum (4-5% funkčnost DNA), které zajišťuje pouze základní vegetativní funkce. Ale program, který ovládá naše chování, už máme každý jiný. To je to, co si dokážeme uložit zhruba do věku sedmi let. Pak je paměť plná a přepsat uložený program je poměrně zdlouhavý a náročný proces.
V současnosti ale máme techniky, jak onen proces urychlit. Doba se zrychluje, máme nová média. Už nemáme jen 5,4 diskety… už máme USB3.0, které umožní přepsat starý program v rámci minut. A jedním z oněch nových médií je PSYCH-K.
Dospěl jsem tedy k závěru, že jsem bio robot.
Ehm…
dobře…
Ale proč? K čemu by někomu bylo něco takového dobré? K čemu je dobrý člověk, který dělá jen to, co mu nahrajete do podvědomí?
…
Aha...
…
Pracovní síla! Levná pracovní síla, které lze vyrobit mnoho kusů, když bude mít možnost sama se množit. Uděláme tedy jen pár prvních jedinců a oni už nám sami zajistí další a další pracovní síly. A pokud pracovní síla při rozmnožovacím procesu bude mít možnost dotknout se pocitu absolutna, máte zajištěno, že se k procesu rozmnožování bude vracet sama a bez ponoukání.
A pokud jste civilizace, která nemá problém s modifikací DNA, tak nahrajete přitroublým obyvatelům Země (ze které jen tak mimochodem pro svoje přežití potřebujete získat maximální množství zlata) svoji DNA, kterou samozřejmě nejdřív z 95% zamknete, aby nebyli stejně šikovní jako vy sami. Řeknete jim, že jste jejich stvořitel a bůh, nahrajete jim do podvědomí program spočívající v uctívání božstva a v základních úkonech pro těžbu zlata a jenom si zajistíte pravidelné linky na odvoz zlata z předem určených míst.
Stvořili jste ovšem pěkné bio roboty a tak se s některými z nich spustíte, protože ti lidé… hmmm… vypadají jako bohyně samy a navíc bez božského intelektuálního základu vašich partnerek jsou jaksi více sexy a vzrušující… A tak se začnou rodit děti, které z vás mají o něco více než ostatní otroci a přece jenom jsou to více vaše děti, než ostatní vyrobení bio roboti. Tak z nich uděláte privilegovanou vládnoucí vrstvu králů a královen, kteří ví o trošku víc než ostatní a díky tomu je dokážou udržet pod palcem a fungující pro případ, že by u některého z nich program selhal. Proto královské rody tak úzkostně (někde více, jinde méně) dbaly na čistotu rodové linie při domlouvání sňatků a plození potomků.
Tadá…
Business plán je hotový a vaše civilizace (dle M. Tellingera) je zachráněná.
Víte… neříkám, že to tak bylo, protože to nevím. Jedno ale vím jistě. Jsme bio roboti ovládaní svým podvědomím. Tudíž ani nemůžu říct, že to tak nebylo.
Pokud ale přijde někdo s jinou teorií využití bio robotů v praxi, jsem jedno velké ucho.
Bio robotem však zůstaneme pouze za předpokladu využívání DNA na oněch pouhých odemčených 5%. Jsem přesvědčený, že jakmile dokážeme svoji DNA využít na 100% (a stejně tak i náš mozek) staneme se těmi, kým doopravdy s velkou pravděpodobností jsme. Dětmi velmi vyspělé civilizace, které se Projekt Země:Ada-mu, zřejmě vymknul trochu z rukou. Dětmi, které mají možnost vyrovnat se svým rodičům a možná je i v něčem předčit. Využít potenciál, který třímá v každém z nás, jen o tom dosud nevíme.
Techniky na přepsání podvědomých programů již tedy máme (vyzkoušeno, potvrzeno).
Nyní je potřeba nalézt techniky na odemknutí uzamčených částí naší DNA. Těšíte se?
Má zkušenost s PSYCH-K je popsána v článku PSYCH-K na vlastní kůži.
Pokud vás zaujal nástin naší alternativní historie očima Michaela Telingera stejně jako mě, bude ideální zdroj dalších detailních informací níže zmíněná kniha:
MéR
Tajná historie Anunnaků: Otroci bohů
Vědci dlouho věřili, že první civilizace na Zemi vznikla před 6000 lety v Sumeru. Michael Tellinger však odhaluje, že Sumerové a Egypťané zdědili své vědění po dřívější civilizaci, která žila na jižním výběžku Afriky a započala s příchodem Anunnaků před více než 200 000 lety. Tito dávní anunnačtí astronauté, vyslaní z planety Nibiru na Zemi, aby zde těžili zlato na záchranu nibirské atmosféry, stvořili první lidi jako druh otroků právě za účelem těžby zlata. Tak začíná naše celosvětová tradice posedlosti zlatem, otroctví a boha jako panovačného vládce.
Tellinger odhaluje nové archeologické a genetické důkazy, které podporují revoluční dílo Zecharii Sitchina. Na podkladě jím získaných informací z předbiblických hliněných tabulek Sumerů popisuje, jak nás Anunnakové stvořili s využitím částí své vlastní DNA a omezili naše fyzické a mentální schopnosti deaktivací svého vyspělejšího genomu – což vysvětluje, proč jsou aktivní jen necelá 3 procenta naší DNA. Další fascinující téma, potopa světa, o níž pojednává nejen bible, ale i většina starověkých mýtů, znamenala předěl v historii planety, nástup civilizace a celkovou změnu postoje Anunnaků vůči rozmnožujícímu se lidstvu, ačkoli původně – s výjimkou Enkiho – usilovali o jeho záhubu.
Tellinger v knize tvrdí, že jak se my lidé probouzíme a dozvídáme se pravdu o svém původu, je v naší moci překonat svou naprogramovanou živočišnou a otrockou povahu, napojit se ve svých buňkách na dřímající anunnackou DNA a dospět k dlouhověkosti a inteligenci našich stvořitelů. Současně se poučíme o rozdílu mezi bohy z dávných bájí a skutečným milujícím Bohem našeho vesmíru.
↧
↧
PSYCH-K na vlastní kůži
 |
| Socha Marka Cinka, která byla přítomná mému prvnímu setkání s PSYCH-K |
Pokud si o PSYCH-K chcete něco přečíst, mnoho textů v češtině nenaleznete. Maximálně pár slov o autorovi techniky a strohý výčet destruktivních přesvědčení, které PSYCH-K dokáže změnit a nových konstruktivních, které lze nově nahrát. Výjimečně najdete i překlad laboratorních záznamů před a po praktikování PSYCH-K. Najdete však otitulkovaná videa, která odvedou dobrou práci. V angličtině je to podstatně lepší ale v obou jazykových mutacích se dříve či později se dostanete ke jménům jako Robert Williams (primární zprostředkovatel metody) či Bruce Lipton (její populizátor). Ten k PSYCH-K přivedl i mě a to relativně nerovnou a klikatou cestou.
Protože mě z praktických důvodů zajímá DNA (a její pouhé 5% využití pro náš život) a funkce epigenomu, pořídil jsem si knížku právě od Bruce Liptona Biologie víry. Knížku jsem téměř celou přečetl, ale z důvodu změny priorit jsem ji nedočetl až do konce. Chybělo mi pár stran. Právě těch pár stran, na kterých zmiňuje PSYCH-K, jako jeden z možných způsobů, jak si zkvalitnit život.
Prozřetelnost se mnou ale měla jasný plán. Musí se o PSYCH-K dozvědět.A já z neznámého důvodu začal koketovat s myšlenkou, že znovu obnovím Probuzení a začnu opět publikovat a později možná i psát. Když ovšem budu mít co. A samozřejmě, že jsem se dostal ke článku od B. Liptona. A samozřejmě jsem se rozhodl jej přeložit pro Probuzení a ano, v tom článku zmínil PSYCH-K. A protože tuto metodu zmínil člověk, který podle mého soudu ví, o čem mluví, zapátral jsem po PSYCH-K na českém webu. A objevil jsem Simonu…
Shlédnul jsem s ní jedno video, přečetl články a překlady na jejím webu, a protože nabízí metodu PSYCH-K jako jedna z mála, po několika vteřinovém rozmýšlení jsem se rozhodl, že ji navštívím, resp., že se objednám na sezení PSYCH-K. Vždyť to za ní mám jen kousek.
Nebyl jsem nadšený, nebyl jsem rozvášněný z objevu takové revoluční metody. Připadal jsem si spíš, jako že pojedu nakoupit rohlíky. Jakoby nebylo nic běžnějšího než PSYCH-K. „Dobrý den, děkuji, na shledanou, jé to je dnes krásně.“ Měl jsem nastudovaného E.Freitaga a byl o všemocné síle podvědomí přesvědčen. Jenom jsem nikdy nedokázal afirmace udržet tak dlouho, jak bylo potřeba. A hypnóza pro mě nebyla příliš dostupná. Proto jsem možná objev PSYCH-K přijal jako hodnou dceru, vracející se pozdě ze známé a prověřené čajovny.
Technika PSYCH-K je velmi šetrná a spočívá ve specifikování nového přesvědčení pro vaše podvědomí a v dotazování vyšší moudrosti pomocí reakcí organismu a na základě odpovědí aplikaci příslušné techniky, kterou si sama vyšší moudrost vašeho těla vybrala.
Zjednodušeně řečeno: Přijdete, ujasníte si s terapeutem nové přesvědčení, které chcete nahrát do podvědomí místo starého destruktivního, a které by nemělo obsahovat zápor či negativní kontext či podtext. Pomocí reakcí vašeho těla (jako v kineziologii) zjistíte, zda je nové přesvědčení v pořádku a stejně tak vyberete techniku, kterou dané přesvědčení nahrajete do organismu. Technik je povícero avšak můj organismus si vybral vždy pouze ze dvou prvních.
Při nahrávání a integraci nového přesvědčení může docházet k reakcím těla o různé intenzitě. Poprvé to šlo lehce, pouze po chvíli jsem měl pocit, jako když jsem si poprvé šluknul cigarety. Lehké zamotání hlavy a poté pocit jako na moři a vír v hlavě.
Druhá reakce byla silnější a se zavřenýma očima a rozpřaženýma rukama jsem neustále vrávoral a chytal balanc, abych se nerozplácnul na zem a nepolíbil podlahu.
Třetí reakce mi připomněla holotropní dýchání, byl to však takový velmi slabý odvar, takže na vnitřní úrovni jsem si zlomek vteřiny poplakal, sledoval jsem své ruce, které pulsovaly a chtěly vybavení místnosti změnit na hromadu třísek a chvilku jsem vnitřně řval jako pavián a parabolickým pohybem hlavy jsem si prokřupal krční páteř. Když jsem poté přijel domů, všiml jsem si v zrcadle, že mé oči vypadají, jako bych plakal několik hodin a ne jen zlomek vteřiny a to ještě vnitřně.
Čtvrtá reakce byla decentní bolest pravé hemisféry, která se skrze hruď přesunula do levé hemisféry, kde pomalu odezněla.
Pro úplnost dodávám přesvědčení, která jsme společně se Simonou vymysleli a nahráli.
- Jsem takový, jaký jsem, a je to v pořádku
- Přijímám život takový, jaký je, a radostně ho prožívám
- Jsem úžasný táta, manžel, syn a kamarád
- Vždycky vydělám víc, než potřebujeme
Toliko k technické části a teď ke strhující části sledující mé vnitřní mentální pochody a podvědomé reakce.
Po sezení a možná i trochu během něj jsem si říkal, že je to divný. Jak pár zvláštních cviků, či pohybů dokáže provést s člověkem takové změny…
Ale hned v pátek (na sezení jsem byl ve čtvrtek) jsem si všiml nového vnitřního pocitu, který mě naplňoval vnitřním klidem. Nebo přesněji, objevil jsem v sobě nový vnitřní klid. Takový přístav jistoty uvnitř mě samotného, který tam nikdy nebyl. Úplně nový pocit, který jsem neznal. Při prožitku nejistoty přichází okamžitě ujištění, že je vše v pořádku, tak to má být, nic zlého se neděje.
Dokážu se nyní rozčílit bez vyčítavého pocitu, že jsem se zase neudržel a zase se vztekám. Ano, teď se vzteknu a je to v pořádku. Díky nové vnitřní jistotě se nyní jedná o chvilkový impuls, který ihned odezní a není vystřídán pocitem viny. Ok, tak jsem se rozčílil, protože jsem pro to měl důvod. Jde o instantní emoce. Přijdou, zahoří a jsou pryč. Neukládají se už uvnitř, aby mě trávily a rozežíraly. Také s sebou nepřivádějí své příbuzné vinu a stud. To jsem prostě já a je to v pořádku, pamatujete?
Specifické narážky, které se mě dříve dotýkaly a kazily mi náladu, mi nyní vůbec nevadí. To, co jsem si dříve bral osobně, mne náhle míjí a já odcházím neposkvrněn a nepoznamenán. Typicky mužské provokace se mě náhle netýkají. Zasměji se jim, jako typicky mužským provokacím, jako správný muž a ony odplují se všemi těmi emocemi, které jsem si s nimi dříve přitáhnul. Jsem nyní svobodnější, neboť nereaguji na každou změnu větru. To, co se mě dříve týkalo, se mne již netýká.
Vnímám sám sebe s větší hodnotou. Jako bych byl dospělejší. Jsem někdo jiný, ale ta změna je tak jemná, že ji vnímám jenom já, protože ta změna je zatím uvnitř. Dříve zásadní věci mi nyní přijdou malicherné. Nelepím se emocemi na situace, věty, lidi.
Dokážu nyní otevřeně mluvit o svých emocích a dokážu projevit svůj názor, pokud to považuji za důležité. Slabé stránky, za které jsem se dříve styděl a které mě sociálně diskvalifikovaly, jsou nyní předmětem vtípků mé vlastní provenience a já konečně vidím, že reakce okolí není takové, jakého jsem se vždycky bál. Nikoho to nezajímá, každý má svých problémů dost. Ne tak já. Mám nyní problémů o dost méně. Například lidé, které jsem ještě nedávno vnímal kriticky a hleděl na ně přes filtr svých vlastních programů, jsou nyní náhle milejší, to co mě dříve alergizovalo je náhle roztomilé a já se také na ně znenadání více usmívám a pomalu mi dochází, že přijetím sebe sama a všech odlesků své osobnosti, jsem přijal taky všechny osoby v mém okolí, které mi všechny nepřijaté části mé osobnosti zrcadlily. Proto jsem na ně hleděl kriticky, protože jsem v nich viděl sám sebe a sám sebe jsem podroboval kritice téměř maximální.
Netýká se to však úplně všech lidí. Zatím jsem si všiml jednoho člověka, který mi zrcadlí můj vztah k bohu. A vím, že kdysi dávno, když jsem ještě nežil, jsem se s bohem nepohodl. Celý můj život to potvrzuje a má disputace v šesté třídě základní školy s místním farářem, který přišel dětem do školy vyprávět o Bohu, tomu dává vykřičník. A já mám téma na další návštěvu u Simony.
Na závěr nutno dodat, že kdybych nebyl pozorný, tak bych byl zklamaný. Změny v mém životě jsou velmi mocné avšak tak jemné a tak příjemné, že s milou samozřejmostí vstupují do mého života, až mám někdy pocit, jako by to tak bylo vždycky.
PSYCH-K směle doporučuji každému, kdo ví, co chce v životě změnit a skutečně chce něco změnit. Metoda je to jemná avšak účinná, což mám potvrzené i z jiného zdroje, který PSYCH-K podstoupil.
Chystám si témata na další návštěvu a začínám se pomalu těšit…
MéR
↧
Kdo byl/je Bruno Gröning?
Bruno Gröning (1906-1959)
Neobyčejný člověk v kontroverzi společnosti
V roce 1949 se přes noc stalo jméno Bruno Gröning středem zájmu německé veřejnosti. Tisk, rozhlas a filmový týdeník o něm přinášely zprávy. Po celé měsíce uváděly události kolem "zázračného doktora", jak byl brzy nazýván mladou republikou, v úžas. Byl natočen film, byly svolány vědecké prošetřující komise a až k nejvyššímu grémiu se úřady zabývaly případem Bruno Gröninga. Sociální ministr severního Porýní a západního Falcu nechal Bruno Gröninga pronásledovat kvůli porušení léčitelského zákona, bavorský ministerský předseda se naproti tomu vyjádřil, že nelze takový "mimořádný zjev" jako je Gröning nechat ztroskotat na paragrafech. Bavorské ministerstvo vnitra označilo Gröningovo působení za "nezávislou činnost z lásky".
Ve všech vrstvách obyvatelstva se vehementně a sporně o případu Bruno Gröninga diskutovalo. Emocionální vlny planuly vysoko. Duchovní, lékaři, novináři, politikové a psychologové: všichni hovořili o Bruno Gröningovi. Jeho zázračná vyléčení byla pro jedny milosrdný dar vyšší moci, pro druhé šarlatánství. Avšak fakta jednotlivých vyléčení byla lékařskými vyšetřeními potvrzena.
Světový zájem o jednoduchého dělníka
Bruno Gröning, narozen 1906 v Gdaňsku a po válce, když z vlasti odsunutý emigroval do západního Německa, byl jednoduchým dělníkem. Živil se různými činnostmi, byl tesařem, dělníkem v továrně a v přístavu. A tu najednou se stal středem veřejného zájmu. Zpráva o jeho zázračných vyléčeních se rozšířila do celého světa. Ze všech zemí přicházeli nemocní, prosby o pomoc a nabídky. Desetitisíce pomoc hledajících putovalo k jeho působišti. Revoluce v lékařství si razila svou cestu.
V zajetí zákazů, soudních jednání a ziskuchtivých spolupracovníků
Avšak byli tu i odpůrci. Podnikli vše pro to, aby znemožnili působení Bruno Gröninga. Byl pronásledován zákazy léčení, byl vtažen do procesů. Všechny snahy zařadit jeho působení do řádných kolejí se nezdařily. Jednak z důvodu odporu rozhodujících společenských sil, jednak z důvodu neschopnosti nebo zášti jeho spolupracovníků. Když Bruno Gröning v lednu 1959 v Paříži zemřel, byl poslední proces proti němu v plném proudu. Jednání bylo zastaveno, nikdy nebyl vysloven konečný rozsudek. Avšak mnoho otázek zůstalo nezodpovězených.
Bit, zesměšňován, nepochopen, brán – jako dítě, které je jiné než ty ostatní
Útěk z bezcitného prostředí do přírody: "Tady jsem zažíval Boha"
Bruno Gröning se narodil 30. května roku 1906 v Gdaňsku-Olivě jako čtvrtý ze sedmi dětí manželům Augustovi a Margaretě Gröningovým. Jeho rodiče zpozorovali už záhy neobyčejnost svého syna, např. k němu spontánně přicházela zvířata, která jinak platila za plachá, jako zajíci a srnky a nechala se jím beze strachu hladit.
Čím více Bruno Gröning vyrůstal, tím víc se mu jevilo jeho okolí cizí. Gröning vyprávěl, že byl doma mnohokrát zbit, až byl celý modrý a zelený. Rány, jak říkal, jeho tělo nebolely, ale cítil se nepochopen.
Odpuzovaný bezcitností svého okolí, prchal malý Bruno do přírody. Cítil se více přitahován k zvířatům, stromům a keřům než k mnohým lidem. Často zmizel na celé hodiny v blízkém lese.
"Zde jsem zažíval Boha. V každém keři, v každém stromě, v každém zvířeti, ano ba i v kameni. Všude jsem mohl po celé hodiny – nejednalo se vlastně o žádnou časovou představu – stát a přemýšlet, a vždycky mi bylo, jakoby se celý můj vnitřní život rozšiřoval až do nekonečnosti."
Divokých rvaček svých vrstevníků se nikdy nezúčastnil. Tak se často stal objektem zlého posměchu a pro svou odlišnost býval bit a trestán.
Rádo viděná uzdravení u člověka a u zvířete
Časem se stal v charakteru Bruno Gröninga patrným onen aspekt, který ho měl později přivést do ohniska zájmu veřejnosti: V jeho přítomnosti se uzdravovali lidé a zvířata. Zvlášť za první světové války vyhledával často lazarety, kde ho rádi viděli. Zranění se cítili v jeho přítomnosti dobře a mnozí se uzdravili. Také nechali nemocní poslat za jeho matkou s prosbou, aby k nim s malým Brunem přišla. V rodině a okruhu známých byla s radostí přijímána schopnost uzdravovat tohoto chlapce.
Snaha po samostatnosti
Bruno Gröning píše ve svém životopise: "Dokonce v mojí přítomnosti jako malého dítěte se nemocní lidé osvobozovali od svých potíží a děti jakož i dospělí se při rozčilení nebo hádce po několika mých slovech úplně uklidnili. Jako dítě jsem také mohl zjistit, že zvířata, která byla obvykle považována za plachá nebo také zlá, se vůči mně chovala dobromyslně a krotce. Můj vztah k rodičovskému domu byl naproti tomu podivný a napjatý. Snažil jsem se brzy o úplnou samostatnost, abych se vymanil z okolí neporozumění mé rodiny."
Příprava na jeho pozdější působení
Vnucené a přerušené učednické roky
Když pátou třídou ukončil obecnou školu, začal se učit obchodníkem. Tento učební poměr však musel po 2,5 letech na naléhání otce přerušit. Zednický polír chtěl, aby se jeho syn rovněž vyučil stavebnímu řemeslu. Nechal ho vyučit tesařem, ale také tady nedošlo k žádnému zakončení. Hospodářský chaos poválečné doby to nenechal tak daleko dojít. Čtvrt roku před ukončením jeho výuční doby musela být firma, u které se učil, zavřena pro nedostatek zakázek. V následné době se živil různými činnostmi. Egon Arthur Schmidt píše o této době:
"Každá práce, kterou začal, se mu dařila"
"Jako o zvláštním znamení jsem byl informován různými spolupracovníky, že se mu každá práce, do které se pustil, dařila, buď to, že opravil hodiny, radiopřijímače, nebo že byl činný jako zámečník. V technických věcech se vyznal obzvlášť dobře. Neobával se také nikdy vykonávat nejhrubší a fyzicky nejtěžší práce. Jako přístavní dělník táhl za přesně takový provaz jako každý jiný z jeho druhů v práci. Nijak se tím nevynášel, patřilo to přece k cestě, která ho vedla přes hloubky, aby dorazil na výšinu. Staré čínské přísloví říká: ‚Kdo nešel nikdy bahnem, nemůže se stát světcem.´ Existují dostatečná svědectví dřívějších společníků na cestě, z nichž jedno mě teprve nedávno dostihlo a v němž se prostě a jednoduše říká, že tomu, kdo podává tuto zprávu, zůstal Bruno Gröning v dobré vzpomínce z jejich jednoroční spolupráce jako nejlepší a nejslušnější kamarád, jakého kdy měl."
Svatba a rodinné rány osudu
V jednadvaceti letech se oženil. Avšak jeho žena neměla pro něj žádné porozumění. Chtěla ho vtlačit do tísně měšťáckého rodinného života a odbyla vyléčení jako "vrtochy". Synové Harald a Günter, narození v letech 1931 a 1939, zemřeli oba ve věku devíti let. Ačkoliv zažili nesčetní lidé uzdravení skrze Bruno Gröninga, nevěřila Gertrud Gröningová na léčivou sílu svého muže. Nesvěřila děti jemu, nýbrž lékařům. Avšak školní medicína nedokázala pomoci. Oba chlapci zemřeli v nemocnici, Harald roku 1940 v Gdaňsku, Günter roku 1949 v Dillenburgu. Pro Bruno Gröninga to byly těžké rány osudu. Dokonce i v pozdějších letech mu samotnému vyhrkly ještě slzy, když o svých synech mluvil.
Tak byla pro něho doba mezi světovými válkami přípravou na jeho pozdější konání. Musel projít mnohými hořkými zkušenostmi, aby porozuměl lidem ve všech životních situacích a mohl s nimi soucítit v jejich nesnázích.
Pomáhat místo střílet – na frontě a ve válečném zajetí
Za druhé světové války byl roku 1943 povolán k Wehrmachtu. Tam došlo ke střetům s jeho nadřízenými. Pro jeho odmítání střílet na lidi mu hrozili, že ho postaví před válečný soud. Nakonec ale musel přece jen na frontu. Byl zraněn, dostal se do ruského zajetí a přišel na konci roku 1945 jako vyhnanec z vlasti do západního Německa.
Chování Bruno Gröninga v době války bylo odrazem jeho přání pomáhat. Dokonce i na frontě využil každou příležitost, aby se zasadil za své kamarády nebo civilní obyvatelstvo.
V jedné ruské vesnici umožnil lidem ohroženým smrtí hladem přístup k armádním zásobám potravin. V zajetí vybojoval svým kamarádům lepší ošacení, lepší jídlo a lepší ubytování. Nesčetným, kteří trpěli otoky z hladu, dopomohl k vyléčení. Za válečných hrůz neusmrtil žádného člověka, ale naopak nesčetným pomohl.
Manželský rozchod a obrácení se ke všem lidem
V prosinci roku 1945 byl propuštěn ze zajetí, vybudoval si v hesenském Dillenburgu novou existenci a přivedl k sobě svou rodinu. Když ale zemřel také druhý syn a jeho žena mu chtěla zakázat každou nápomocnou činnost, rozešel se s ní. Cítil se zavázán poskytovat léčivé síly, kterými byl vybaven, všem lidem. Říkal: "Nepatřím jednotlivcům, patřím lidstvu."
Začátkem roku 1949 vedla jeho cesta do Porúří. Skrze zprávy několika vyléčených bylo na Bruno Gröninga upozorněno stále více lidí. Putoval od domu k domu, vždy tam, kde ho bylo potřeba, kde ho nemocní prosili o pomoc. Tak působil v malém okruhu, až v březnu roku 1949 přijal pozvání jednoho inženýra z Herfordu, aby navštívil jeho syna.
Působení Bruno Gröninga vHerfordu
Na tisíce onemocnělých a pomoc hledajících obléhá Gröninga
Devítiletý Dieter Hülsmann byl už delší dobu upoután na lůžko. Trpěl progresivní svalovou distrofií a žádný z vyhledaných lékařů a profesorů mu nemohl pomoci. Poté, co se chlapce ujal Bruno Gröning, mohlo dítě znovu běhat. Inženýr Hülsmann - přemožen náhlým uzdravením svého syna - poprosil hosta, aby zůstal. Chtěl pozvat ještě další nemocné, kterým - takHülsmann - měl tento "zázračný muž" pomoci.
Bruno Gröning tuto nabídku přijal a den co den přicházelo více těch, kteří hledali pomoc. Bylo stále více lidí, kteří se dovídali o zázračném dění kolem Gröninga. Netrvalo to dlouho a všude se o něm mluvilo. Noviny vyprávěly o "zázračném doktorovi" a v britské zóně byl předmětem denních rozhovorů. Tisíce lidí proudilo na Wilhelmovo náměstí a masy lidí obléhaly dům.
Manfred Lütgenhorst z deníku Münchner Merkur napsal 24. června 1949 mezi jiným: "Když jsem dopoledne v 10,30 hodin přišel v Herfordu na náměstí, stálo před malým dvoupatrovým domem na Wilhelmově náměstí na tisíc lidí. Byl to nepopsatelný obraz nouze. Nesčetně ochrnutých na vozíčcích, jiní, kteří byli neseni svými příbuznými, slepí, hluchoněmí, matky se zhlouplými a ochrnutými dětmi, staré matičky a mladí muži se tlačili a naříkali. Skoro na stovku aut a autobusů parkovalo na náměstí a všichni sem přišli zdaleka."
Ochrnutí, žaludeční vředy, slepota: "Pan Gröning se na mne podíval a teď už jsem opět úplně zdravý."
Manfred Lütgenhorst dále: ",Věříte, že budete uzdraveni?‘ ptal jsem se nemocných. Přikývli. ,Včera jste tu měl být‘, odpověděl mi jeden. ,PanGröning byl ve Viersenu v Porýní a zde na tomto dvoře vstalo pět ochrnutých a odešli zdraví domů. Uzdravení na dálku - ten dvůr je uzdravil.‘ Ostatní nemocní to potvrdili.
Šel jsem dál davem a stenografoval jeho neuvěřitelná vyprávění. Bylo toho tolik, že by z toho byla kniha. Když jsem si zapálil cigaretu, řekl jeden mladý muž vedle mne: ,Prodejte mi, prosím, jednu!‘ Měl na sobě uniformu a vypadal jako navrátilec z Ruska. Dal jsem mu cigaretu. Zapálil si ji a bujně prohlásil: ,Vidíte, všechno teď zase dokážu sám.‘ Přitom pohnul pravým ramenem a pravou nohou. ,Byl jste také Gröningem uzdraven?‘ zeptal jsem se. ,Ano, byl jsem v Rusku ochrnutý na pravou stranu. Pan Gröning se na mne podíval a teď jsem zase úplně zdravý, ještě to nemohu stále pochopit.‘ Šťastně pohyboval svými údy.
Přitočil jsem se k jedné skupině, která se shromáždila kolem bělovlasé, asi čtyřicetileté ženy. ,Samozřejmě‘, slyšel jsem tu ženu říkat, ,také jsem byla panem Gröningem uzdravena. Měla jsem obrovské žaludeční vředy, stále jsem hubla a kvůli bolestem nemohla spát. Dvanáct osob nás bylo u pana Gröninga. (…) Na mne se podíval a tu mi bylo, jako by ty vředy spadly jako kameny k zemi. Od té doby už nemám žádné bolesti, jsem stále silnější a rentgenové snímky, které jsem nechala udělat, ukázaly úplné zmizení vředů. Dala jsem se k dispozici lékařské vyšetřovací komisi. Mohu Vám říct, ti žasli!‘
Paní pak pokračovala: ,Ale to ještě vůbec nic není. Minulý týden tady na tom dvoře stál jeden slepý muž. Čekal tu několik dnů a nocí. Protože sem častěji chodím, všimla jsem si ho. Bylo mi ho líto a pozvala jsem ho k jídlu. ,Ne‘ bránil se. ,Nesmím propásnout ten okamžik, kdy vyjde pan Gröning.‘ Tak jsem mu podala chleba a řekla mu, že se postarám, aby byl dopraven na nádraží. ,Nepotřebuji nikoho, protože na nádraží budu moci dojít sám.‘ A pak jsem to zažila na vlastní oči. Pan Gröning přišel a ten mladý muž začal křičet: ,Já zase vidím!‘ Skutečně, ten závoj z jeho očí ustoupil. Popsal mi, jakou tašku nesu v ruce. Říkal: ,Tam jede nějaké auto a tady je cedule s číslem‘ a sám našel cestu na nádraží. Všichni kolemstojící radostí plakali."
Zákaz léčení ze strany úřadů a lékařů
Netrvalo to dlouho a také úřady - především zdravotnické - se toho případu ujaly. Byla sestavena lékařská vyšetřovací komise a Bruno Gröning obdržel zákaz léčení. Několik vlivných lékařů se stalo jeho otevřenými nepřáteli. Zasadili se o to, aby znemožnili jeho působení a požadovali, aby své schopnosti uzdravovat podrobil vědeckému prověření. Jaké smýšlení se za tímto zákazem skrývalo, je zřejmé z následujících výpovědí rozhodujících zúčastněných lékařů: "Gröning může dokazovat, co chce, ale povolení léčit mu přesto nebude dáno.""Zabývat se Gröningem odporuje vážnosti lékařského stavu." Na konci června musel s konečnou platností opustit Herford. Všechna námaha získat povolení léčit ztroskotala.
... kráceno. Mnohem více včetně obrázků na https://www.bruno-groening.org/cs/brunogroening/biografie
↧
Fenomén Bruno Gröning - film
↧
Náš svět je dohodnutá informace
↧
↧
Budha v metru
↧
Bruno Gröning v Duši K
↧
10 důvodů proč nevěřit NASA
↧