Quantcast
Channel: Probuzení
Viewing all 771 articles
Browse latest View live

Co je to MMS?

$
0
0
Protože mám v plánu začít užívat MMS a o výsledku se zde zmínit, předkládám shrnující článek pojednávající o tomto alternativním způsobu léčení různých zdravotních problémů a komplikací. tím spíše, že je tento způsob poměrně kontroverzní a má své zastánce i odpůrce. MéR

Základní fakta o MMS (Master Mineral Solution)

MMS, neboli oxid chloričitý (ClO2) je detoxikační prostředek, který pomáhá odstraňovat příčinu mnohých nemocí. MMS bylo objeveno před 17 lety (1997) Jimem Humblem při boji s malárií v jihoamerických tropických pralesech. MMS lze aplikovat u lidí i zvířat. Praxe i výzkum ukázaly, že je to účinný a bezpečný prostředek k léčení, pokud se dodržuje doporučená příprava, ředění a dávkování. Navíc základní suroviny k přípravě oxidu chloričitého jsou velmi levné, pokud víte, kde základní suroviny zakoupit. Prostředek si lidé připravují sami doma, na základě vlastního rozhodnutí a své zodpovědnosti, za použití zcela jednoduchých věcí používaných v domácnosti.

Jim Humble oznámil svůj objev prostřednictvím knihy a internetu až po několikaleté praxi s léčením v Jižní Americe a Africe, v roce 2006. U nás se o MMS píše již do roku 2008. Od té doby vyšlo 6 knih v češtině, poslední dvě knihy vyšly v dubnu a srpnu 2013. V roce 2012 byl natočen v Čechách a na Slovensku dvoudílný dokument o lidech, kteří MMS vyzkoušeli a kterým MMS pomohlo z mnoha zdravotních problémů. Dá se říci, že ve filmu vystupují průkopníci v užívání MMS, kteří ještě hodně experimentovali a mnohdy neměli dostatek informací, ale i tak byli mnozí v léčbě úspěšní. Dnes už jsou v posledních knihách poměrně dobré informace o léčbě, ale i tak tyto informace předhonili čeští kutilové, např. s nástupem CDS2. Mnohdy je třeba ověřovat informace z internetu, neboť člověk může najít starší informace a postupy, které se již nedoporučují a někdy člověk narazí i na nesprávné informace, nebo na informace od lidí, kteří o MMS nebo CDS a jeho fungování mnoho nevědí.

Postupně Humble se svými spolupracovníky zjistil, že MMS může likvidovat příčinu velkého množství všech známých nemocí, někdy ovšem v kombinaci s jinými prostředky a postupy. Svůj prostředek Humble nabízel několikrát Billu Gatesovi, který podporuje očkování v Africe, ale vždy to odmítl, protože by to ohrozilo prodej stávajících léků, v kterých jsou miliardy a bilióny dolarů. Jim Humble se svými kolegy vyléčil v Africe a Jižní Americe desítky tisíc lidí i z nevyléčitelných nemocí (malárie, AIDS, rakovina). V roce 2013 proběhly dvakrát v africké Ugandě klinické testy na léčbu malárie pomocí MMS se 100% úspěchem, poprvé i za účasti Červeného kříže, ale Červený kříž se nakonec pod nátlakem od testů distancoval a Světová zdravotnická organizace také odmítla testy uznat. Odhaduje se (podle prodaných sad MMS, prodaných knih a také podle internetu), že k dnešnímu dni je ve světě již přes 10 milionu lidí, kteří MMS vyzkoušeli a mnohé to uzdravilo i z nevyléčitelných nemocí. U nás je na internetu diskusní fórum U Pramene, kde jsou tisíce příspěvků a diskusí a jsou i české stránky s podrobnými informacemi. ( http://www.czmms.info/ ) 

MMS (ClO2) likviduje v těle viry, bakterie, plísně i prvoky (jednobuněčné parazity), ale odstraňuje z těla i toxické látky a většinu těžkých kovů. Detoxikace s ClO2 dokáže aktivovat a posilovat imunitní systém, takže nepřímo působí i na mnohé jiné nemoci a potíže. MMS se míchala původně ze dvou složek - chloritan sodný NaClO2 + 50% kyselina citrónová - C6H8O7, z čehož vzniká dioxid chlóru, nebo-li oxid chloričitý ClO2. Původní příprava s kyselinou citrónovou však obsahovala až 35% vedlejších nežádoucích sloučenin, především citráty, chloritany, chlorečnany a nepatrné množství volného chlóru, který dle okolností reagoval na další sloučeniny, z nichž některé mohou být i lehce karcinogenní a také obsahovala tato původní MMS stopové množství nečistot ze základních surovin. Tyto nežádoucí sloučeniny a příměsi mohly lidem způsobovat jisté potíže, přestože mnoha lidem pomohli i z některých těžko léčitelných nemocí. Mezi obvyklé problémy u původní přípravy s kyselinou citrónovou patřila acidóza - překyselení žaludku a u některých lidí to mohlo způsobit i poruchy trávení. Dále k tomu patřilo neúměrné zatížení ledvin a jater a někdy se na ledvinách mohly při dlouhodobém užívání usadit i soli v podobě kamene. MMS s kyselinou citrónovou je také poměrně kyselé. S původní přípravou mělo problémy při užívání více jak 1/3 lidí, kteří původní MMS vyzkoušeli. Někdo měl problémy dříve, jiní až po několikatýdenním užívání.

Vývoj šel kupředu a před více jak třemi lety začala řada lidí a terapeutů používat MMS s kyselinou chlorovodíkovou - HCl, která je mnohem vlídnější na žaludek. Používá se potravinářská 3,5% nebo 4% HCl. MMS s HCl je maličko slabší, jak původní MMS s kyselinou citrónovou, ale na mnohé účely detoxikace organismu je dostačující. Na některé nemoci, především onkologické, nemusí být MMS s HCl dostatečně účinná. Nevýhodou MMS s HCl je ta, že je nestabilní a musí se připravovat vždy čerstvá, krátce před použitím, před pitím, jinak nefunguje. MMS s HCl se především používá při celkové očistě organismu jako součást detoxikačního balíčku, společně s informatiky (např. Joalis, Naděje) a s antihelmitiky, případně bylinami a frekvenční terepií. Počet lidí, kteří MMS s HCl nesnášeli se oproti MMS s kyselinou citrónovou výrazně snížil. Navíc se v detoxikačním balíčku používá MMS s HCl často jen 3x denně. Ale i u MMS s HCl se objevilo několik lidí, kterým užívání nesvědčilo, ale spíše to byli výjimky.

Poslední novinkou je MMS s hydrogensíranem sodným - NaHSO4, která byla českými kutily představena na diskusním fóru U Pramene na začátku roku 2013 a to především jako CDS2, což je nejčistější verze ClO2 nasycená ve vodě poměrně jednoduchou kyblíčkovou metodou. Tato příprava nové CDS2 vychází z technologie čištění pitné vody, která byla v roce 2012 ohlášena holandskou firmou pod patentem Twin Oxide, jako nejčistější a nejdokonalejší verze využití ClO2 pro úpravu pitné vody. U této verze se naprosto minimalizovaly mnohé problémy spojené s užíváním MMS, tedy průjmy, nevolnosti. MMS s hydrogensíranem sodným snáší i lidé, kteří nemohli ani MMS s HCl. Především se však tato technologie používá pro přípravu CDS2, která si našla za rok 2013 celou řadu příznivců. Člověk však musí být u nové technologie opatrnější při přípravě a dát větší pozor na nadýchání! ClO2 je zde během přípravy mnohem štiplavější - agresivnější, zvláště pokud se nechává zneutralizovat větší množství základních roztoků, např. do koupelí. V takovém případě je lépe nechat proběhnout reakci v lahvi a lehce ji zakrýt před zalitím vodou, aby jste se plynu ClO2 nenadýchali. Přestože je CDS2 a MMS s hydrogensíranem velmi čistá a vlídná k organismu, je na druhou stranu velmi účinná a silná a je třeba být opatrný a správně CDS2 ředit a dávkovat, aby nedošlo k silné detoxikační reakci, kterou by tělo nedokázalo zvládnout. Pomalejší a pozvolná očista organismu je vždy šetrnější, pokud nám nehrozí bezprostřední ohrožení života.

ClO2 je nestabilní, ale po zalití koncentrátu vodou se stabilizuje na několik dnů, až týdnů, při skladování v uzavřené lahvi. Se stabilitou je na tom nejlépe nová verze s hydrogensíranem sodným. Naopak MMS s HCl nevydrží ani několik hodin a musí se připravovat vždy čerstvá. Jim Humble uvádí, že v těle se kysličník chloričitý během hodiny až 90 minut rozloží na obyčejnou kuchyńskou sůl NaCl a čistý kyslík O2 (ale pravděpodobně dochází v těle ke složitější reakci). Mezitím, než se ClO2 rozpadne, útočí na všechny nepřátelské patogeny v těle a provádí i další detoxikaci organismu, např. od těžkých kovů a toxických látek. Proto se při vnitřním užívání pije MMS dle Humbla po hodině, ale fungují i pouhé 2 až 3 dávky denně, jen to trvá déle. Nic škodlivého z ClO2 v těle nevzniká a za 17 let se dle Jima Humbla neprokázaly vedlejší nevratné nežádoucí účinky, ani se nevyskytlo trvalé poškození zdraví, pokud se dodržuje doporučené dávkování a ředění. Dokonce je ClO2 šetrná i k mikrofloře a bakteriím, které žijou v symbióze s organismem. Oxid chloričitý použilo na řešení problémů i několik těhotných nebo kojících maminek a nikdo nehlásil potíže, naopak úlevu od potíží způsobených patogeny. Jen se musí postupovat velmi opatrně a přesně dle doporučených protokolů a být obezřetný, aby nedošlo k předávkování. Vždy se je lépe se držet menších dávek. Mluví se o potencionálním nebezpečí z oxidačního šoku, který může ClO2 způsobit, pokud by se dávky přehnaly. Prevence u dětí, pomocí koupelí v ClO2, které jsou při doporučených dávkách velmi šetrné, může předejít i škodivým následkům povinného očkování a posílí se tím imunita dítěte.

České úřady ( SUKL a potravinářská inspekce ) v roce 2010 varovaly před MMS veřejnost a vnesly mezi lidi informace srovnávající MMS se Savem a podobně, což sice nemá žádné opodstatnění, jenže efekt to mělo právě opačný: Prodej MMS vzrostl trojnásobně a přistup na české stránky o MMS vzrostl desetinásobně! Ačkoliv v roce 2010 úřady popíraly, že by MMS byl lék (a to ani Jim Humble nikdy netrvrdil), tak v roce 2011 změnily taktiku a SUKL prohlásil na konci srpna 2011 MMS za lék a jako neatestované a neschválené léčivo zakázal prodej MMS s kyselinou citrónovou pod hrozbou několikamilionových pokut. V současné době se sady MMS většinou neprodávají a člověk si musí sehnat zvlášť chloritan sodný - NaClO2 a zvlášt vhodný aktivátor a oxid chloričitý si vytvořit sám. Prodejci se od MMS distancují. Hodně lidí však na základě osobní zkušenosti, samo přešlo od přípravy MMS s kyselinou citrónovou k novějším a vlídnějším aktivátorům, tedy k HCl nebo k NaHSO4, na které se vyhláška SUKLu nevztahuje.

Aplikace a použití MMS se stále vyhodnocují a zdokonalují. MMS se aplikuje pitím, koupelemi, obklady, postřiky i jako prostředek k vmasírování do pokožky společně s masážním roztokem DMSO a používá se i lehké a opatrné vdechování plynu z koncentrátu ClO2 na chronické kašle, zápal plic a tuberkulózu, problémy s dutinami ( ale u vdechování jen lehce a max. ze dvou kapek koncentrátu MMS nebo slabšího roztoku CDS, kolem 70 ppm! ), lze také aplikovat MMS a CDS klystýry, které jsou na mnohé nemoci velmi účinné a hodně se doporučují. U žen a u ženských problémů zase velice pomáhají výplachy. Na kožní problémy se využívá těkající plyn ClO2 přímo z koncentrátu, nebo s obklady či postřiky ze spreje. Dnes je už kolem 20-ti vyzkoušených a ověřených aplikací s MMS a CDS a v roce 2012 vyšlo poměrně dobré dvouhodinové instruktážní video Jima Humbla a Andrease Kalckera - Všechny moje protokoly (aplikace).

Existuje doporučené dávkování, ale hlavní je to, že každý si musí sám na sobě vyzkoušet, jaké dávkování mu vyhovuje. Má se začínat s minimálními dávkami a opatrně, pomaličku dávky navyšovat a pokud je dávkování pro tělo nepřijatelné, tak dávky snížit - roztok naředit. Doporučuje se nyní raději méně, ale pravidelně a dlouhodobě užívat, než si nastavovat příliš vysoké dávky. Výjimkou je malárie, kde se dává vysoký počet 15-18 kapek jednorázově na jednu sklenku. Jinak Humble doporučil běžné dávkování na pití u lidí mezi 1-3 kapkami po hodině 8x denně, ale někdy se doporučuje začínat i na půl kapce na dávku. (Připravuje se na den dopředu do lahve, kterou je třeba uzavřít.) U rakoviny a jiných vážných nemocí se doporučuje užívat 10x denně po hodině v 1,5 dcl vody jedna dávka. Na běžnou detoxikaci, nebo jako prevence, stačí pouhé 2-3 dávky MMS denně po 3 kapkách s novějšími aktivátory (HCl nebo NaHSO4) nebo stejný počet dávek CDS2.

MMS 2 - v roce 2010 se začal používat na některé nemoci (hlavně onkologické) prášek chlornanu vápenátého - Ca(ClO)2, který se polyká v kapslích (tobolkách) a většinou se kombinuje s užíváním klasické MMS 1 - kapkami nebo CDS2. Chlornanem vápenatým - MMS 2 lze také nahradit kapky MMS 1 nebo pití CDS, pokud zrovna nejsou roztoky dostupné. MMS 2 se musí zapíjet větším množství vody před polknutím i po polknutí tobolky a je dobré, když je prášek chlornanu vápenatého do tobolek rozemletý v hmoždíři na jemno, aby se v žaludku dobře a rychle rozpouštěl. MMS 2 se nasazuje u vážných nemocí, jako je např. rakovina, ale také vždy, pokud kapky MMS 1 nebo pití CDS do 3 týdnů dostatečně nezaberou, např. u cukrovky. MMS 2 by se mělo začít užívat, až se organismus srovná s užíváním kapek či CDS anebo co nejrychleji při bezprostředním ohrožení života. MMS 2, v kombinaci s vodou, vytváří v organismu kyselinu chlornou - HClO, kterou bílé krvinky dokáží v rámci imunitního systému také vytvořit, ale jen velmi omezené množství, které nastačí na přemnožené patogeny, jako jsou např. onkoviry. U MMS 2 platí také pravidlo postupného plnění kapslí a navyšování dávek, za současného přísunu dostatečného množství vody při polykání.

Nová je metoda CDS, zvěřejněná koncem roku 2011, kdy se oxid chloričitý ClO2 sytí probubláváním (sycením) plynu do vody, namísto klasického zalévání. Zjistilo se, že to nevyvolává takové průjmy a nevolnost a chuťově je to nesrovnatelně lepší jak klasické MMS 1 - kapky. Roztok CDS je méně kyselý a je to roztok s čistějším obsahem ClO2, ale např. není vhodný na malárii, kde tak dobře nezabírá a mnozí lidé hlásili, že původní CDS s kyselinou citrónovou a s HCl je slabá na onkologické nemoci. CDS se musí uchovávat mimo dosahu silného, především slunečního světla a navíc nejlépe v chladu a úplném temnu. Za objevem CDS je Andreas Kalcker ze Španělska, který začal realizovat výzkum MMS a CDS na univerzitách a spolupracuje i s lékaři. Andreas také zavedl aplikaci CDS injekčně u zvířat, hlavně u krav, kde se kůli více žaludkům nedá aplikovat pitím. MMS, kůli nežádoucím příměsím, nebyla pro injekční aplikaci vhodná. Nová CDS2 připravená s hydrogensíranem sodným je zatím nejčistější formou CDS, ale i nejčistější formou ClO2 ve vodě a ukázala se jako poměrně účinná i na na vážné nemoci, jako je  borelióza, cukrovka, kožní problémy, záněty, ale i onkologické nemoci, např. rakovina plic.

Průjmy a nevolnost byly časté jevy spojené s užíváním klasické MMS. Nemusí je mít každý. Jim Humble říká, že je to způsobeno tím, že se z těla musí vyloučit zabité patogeny a člověk by si měl dávkování nastavit tak, aby to bylo pro člověka přijatelné a nezpůsoboval si zbytečně nepříjemné stavy a pocity. Mnoho lidí mělo průjmy např. jen druhý až čtvrtý den po začátku užívání MMS a pak se tělo srovnalo a stolice se vrátila do normálu. V poslední době, díky novým technologiím přípravy a novým výzkumům, se ukázalo, že na vině jsou i nežádoucí sloučeniny, které vznikaly u MMS s kyselinou citrónovou jako vedlejší produkty reakce. U CDS se podařilo těmto nežádoucím sloučeninám a následným nepříjemným stavům vyhnout a většina lidí snáší CDS bez větších problémů. Velký posun byl po nástupu CDS2 připravené s hydrogensíranem sodným, kde se vlídnost a účinnost ještě zvýšila. Starší CDS nebyla vždy nejvhodnější a ukazuje se, že např. na malárii, cukrovku nebo na některé rakoviny není původní CDS dostatečně účinná. Stejně tak na chřipku nemusí starší CDS účinně zabrat a pak je lepší klasické MMS - kapky, nebo nová CDS2, která se navíc velice snadno připravuje v domácích podmínkách, tkz. kyblíčkovou metodou se skleničkou na stopce. Dobrá zkušenost se CDS je např. u boreliózy. Nová CDS2 velmi zkrátila léčbu boreliózy a jsou případy, kdy se lidé dostali i z mnohaleté boreliózy za 2-3 týdny. Zastánci CDS upozorňují, že je třeba CDS správně připravovat, tj. mít kvalitní a dobře odměřené roztoky k reakci v přesných poměrech a používat na sycení vychlazenou vodu i roztoky k reakci, min. pod 9,5 stupně Celsia, ale lépe kolem 4 stupňů. Myslet na to, že měřící papírky jsou pouze orientační a že hodnoty mohou kolísat plus mínus 20% i víc od naměřené hodnoty měřícími proužky.

Mnoho lidí přikročilo k léčbě pomocí MMS či CDS, když už jim klasická medicína nebyla schopna pomoci a mnozí z nich se uzdravili. Oxid chloričitý je však možné použít i na běžné nemoci, jako kašel, rýma, angína, chřipka, čištění zubů - léčbu kazů a problémy s dásněmi a mnohé jiné. I na kožní problémy - koupele nohou, akné, bolesti kloubů atd. Také lze ClO2 použít na běžné čistění pleti, na opalování, nebo po opalování na spálenou kůži od slunce. Jelikož ClO2, kromě likvidace patogenů v tělě, aktivuje vlastní imunitní systém, pomáhá i při rekonvalescenci po nemocech, které nejsou infekčního a nádorového původu. Lze použít i na kousnutí hmyzu, uštknutí hadem, či jiným jedovatým zvířetem, ale i na popáleniny, na které nejvíc zabírá samotné nebo lehce naředěné NaClO2. ClO2 je účinné na boreliózu, infekci všeho druhu i po kousnutí klíštětem, komárem apod., ale i na záněty v těle. Velmi se doporučuje použití oxidu chloričitého jako prevence, zvláště po pobytu v rizikových obalstech. Nejlépe je použít ClO2 při prvních příznacích nemoci, než pozdě, kdy vyčerpáte všechny možnosti léčby a necháte nemoc zajít příliš daleko. Léčba a zvlášť prevence se pohybuje v řádu korun nebo desetikorun. Je však třeba zvolit správnou aplikaci, kterých je již asi 20 a vhodné a účinné dávkování, které se můžete naučit z knih a videí a na internetu. Jim Humble uvádí, že jsou i nemoci, na které MMS nezabírá a mezi ně patří např. některé druhy plísní, na které doporučuje aztéckou hlínu - Bentonit. Stejně tak nezabírá ClO2 na všechny druhy parazitů, ale likviduje asi necelou polovinu známých parazitů v lidském těle. MMS a CDS nedokáže likvidovat vícebuněčné parazity. V poslední době jsou oznámené případy úspěšné léčby roztroušené sklerózy nebo autismu a jiných autoimunitních a chronických onemocnění, ale zde je oxid chloričitý pouze jedním z řady detoxikačních přípravků. Tyto choronické a "nevyléčitelné" nemoci však sami, bez dobrého detoxikačního poradce a dobrého přeměření nezvládnete řešit. Je třeba u nemocí, kde jsou vážně ohroženy nervová a mozková centra, vyhledat poradce, který vám udělá měření vaši patogenní zátěže na přístrojích Salvia, Oberon, Bicom aj. Poradce vypracuje diagnózu a doporučí správný postup v kombinaci s dalšími antiparazitálními léky ( antihelmitiky ) či informatiky. Dobrých a zkušených poradců je však nedostatek, i když přibývá lidí, kteří se této problematice věnují.

Hlavní média nedala lidem do dnešního dne příliš seriózní a objektivní informace. Informace, které se objevily, byly často jednostraně namířeny proti tomuto prostředku. Mnohdy sdělovací prostředky vůbec neřekly, co MMS vlastně je a mluvili pouze o první složce chloritanu sodném - NaClO2 a neprozradily, že se to neutralizuje kyselinou, přičemž vzniká nová látka kysličník chloričitý - ClO2, která má léčivé účinky a není v "homeopatických" dávkách pro organsimus škodlivá. Informace o mnohem vlídnějším CDS se zatím v hlavních sdělovacích prostředcích neobjevila vůbec. Lze najít kritické pohledy na MMS od vědců a lékařů, ale pokud je čtenář znalý věci prostuduje, zjistí, že dotyčný o MMS - ClO2 mnoho neví a že argumentuje čistě teoreticky a mnohdy i nesmyslně. Přitom pravdou je to, že ve světě je k dnešnímu dni již řada patentů o pozitivních účincích ClO2 na lidské zdraví, ale tyto patenty nebyly dány lidem k dispozici, ale zůstaly zatím nevyužity v šuplíku. Mezi ně patří patent na ClO2 k ošetření a uchovávání krevní plazmy od dárců pro následnou transfůzi krve, který se objevil před více jak dvaceti lety. Dle několika výzkumů ClO2 nepoškozuje membrány červených ani bílých krvinek a navíc krvinky chrání před nažádoucími viry a baktériemi.

Cituji z informací Jima Humbla:
"Stále častý dotaz zda nemůže MMS likvidovat i prospěšné bakterie ve střevech?
Zde máte vysvětlení: Oxidace je elektrochemický proces, při němž jsou látkám odebírány elektrony. Chlordioxid je slabý oxidant, ale protože dokáže z „protivníka“ vytrhnout pět elektronů, je jiným oxidantům nadřazený. Zda je oxidant silný nebo slabý závisí na jeho oxidačním potenciálu. (Oxidační potenciál je měřitelná elektrická hodnota látky.) Oxidační potenciál chlordioxidu je 950 mV. To znamená, že chlordioxid může reagovat pouze s látkami, jejichž oxidační potenciál je slabší, než sám má. Všechny patogenní mikroorganismy, ale i nemocné buňky a těžké kovy, jsou „kyselé“ a mají oxidační potenciál pod 950 mV, a proto s nimi chlordioxid může oxidovat. Zdravé buňky a mikroorganismy jsou „zásadité“ a mají oxidační potenciál 950 mV; chlordioxid je příliš slabý na to, aby s nimi oxidoval. Odpověď na otázku, zda MMS škodí prospěšné střevní mikroflóře, tedy zní: NE. Chlordioxid je pro oxidaci s bakteriemi, s nimiž žijeme v simbióze, příliš slabý.

ClO2 je pozitivní a přitahuje záporný náboj v patogenech a tím patogeny zabíjí. Prospěšné bakterie neprodukují žádné jedy a nemají tedy záporný náboj a nemohou s ClO2 reagovat.
Kysličník chloričitý proniká až hluboko do tkání, a to je další důkaz, že zdravé tělesné buňky ClO2 neokysličuje! Jiná oxidační činidla nemohou tak hluboko proniknout, protože se cestou spotřebují na okysličování buněk a tělesných tkání, s kterými přijdou do styku. V tomto je kysličník chloričitý úžasný a výjimečný mezi všemi známými prostředky a v tom spočívá jeho přednost a pozitivní vlastnosti".

Mnohé špatné zkušenosti jsou o tom, že lidé s MMS či CDS mnohdy neumí zacházet, nebo používají starší, méně vhodnou, přípravu MMS s kyselinou citrónovou. Nevolnosti jsou často důsledkem příliš rychlého hubení patogenů v těle, které organismus neumí rychle odstranit a vzniká toxický odpad ze zabitých virů, bakterií, prvoků a ty způsobují nevolnosti a zatěžují neúměrně ledviny nebo játra. V takovém případě se musí postupovat s detoxikací pozvolna, pomaličku, pokud není bezprostředně ohrožený život. Je šance, jak ulevit přetíženým játrům a ledvinám od toxických látek v těle. Jednou z možností je solná lázeň ve vaně. Dáváme 3-4 kg čisté soli na vanu a 20 minut koupel, možno společně s kapkami MMS. A používat rozumné a pozvolné navyšování dávek. Pokud je vám nevolno, není to oxid chloričitý, co škodí, ale toxický odpad z patogenů a poškozených tkání, které neumí tělo rychle a efektivně dostat z těla ven. Tak to probíhá i u bylinkových detoxikací nebo půstu. Pokud máte potíže i s minimálními dávkami,  nebo se situace nezlepšuje, pak vyhledejte odborníka na parazity v lidském těle a nechte si udělat diagnózu. Ale pozor, oficiální medicína většinu parazitů v lidském těle popírá a ignoruje. Mnohdy více uspějete s vyšetřením na parazity u zkušeného veterináře, jak v normální nemocnici, kde vám většinu parazitů nezjistí. Tuto zkušenost mělo již hodně lidí. Mnohé problémy jsou spojené i se špatně fungujícími ledvinami a játry, o které je třeba se starat a posilovat jejich funkci bylinami, ale i cvičením a energeticky. Jakmile ledviny a játra neplní svou funkci, je jakákoliv detoxikace velmi komplikovaná.

Obavy z použití oxidu chloričitého (MMS a CDS) vychází z nepochopení a neznalosti problematiky a také z toho, že si to lidé sami připravují a pracují s koncentráty, s kterými je třeba umět správně zacházet a dobře je naředit a nadávkovat k použití. Většina lidí se to však naučila. U normálních léků, a mnohdy i u průmyslově vyráběných potravin a nápojů, jde do těla mnohem více škodlivých a jedovatých látek, ale nikdy se k této koncentrované podobě jedů a škodlivých látek nedostanete přímo, ale jsou nám dávkovány po špetkách a dlouhodobě. Navíc mnohé farmaceutické léky zanechávají svůj odpad v těle, což ClO2 nedělá a rozloží se zcela bezpečně a čistě a naopak většinu jiných toxických látek z těla vyloučí.

Oxid chloričitý má obrovský potenciál a pokud bude dán lidem k využití, nebo pokud se ho lidé sami naučí připravovat a používat, je šance mnohé věci změnit k lepšímu a zbavit se mnoha zdravotních problémů a hlavně patogenních zátěží. Je třeba myslet na to, že MMS a CDS není všelék, ale jen jeden z účinných prostředků na detoxikaci organismu. Pamatujte, že MMS a CDS pomáhá tělo čistit od jednobuněčných parazitů, nedokáže však hubit vícebuněčné parazity, které jsou často také příčinou mnoha nemocí. ClO2 nám však může v mnoha ohledech ke zdraví velmi pomoci, zvláště pokud se vhodně zakomponuje mezi další účinné terepie, které řeší složitější a chronické problémy komplexně. 

Ota Nepilý, prosinec 2013

Odkazy na doplnění článku :

České stránky o MMS autorizované Jimem Humblem:

Dvoudílný CZ dokument o zkušenostech lidí s MMS ( 2x120 minut )

Dobře udělaný film o přípravě vína pomocí MMS - náhrada siření.
V tomto dokumentu je i dobře popsán princip fungování a přípravy MMS!

Přednáška Andrease Kalckera o účincích ClO2 - září 2012:

Dokument o léčbě autismu u dětí pomocí MMS:

Andreas Kalcker, přednáška - leden 2013

Upoutávka na nový film o MMS.

Vypadá to, že by zde mohly zaznít pozitivní ohlasy na MMS i od lékařů a vědců.Přednáška Ing.Hany Bláhové - velice přínosná a důležitá přednáška, pokud chce jít někdo hlouběji do problému a řešit i neúspěchy s léčbou:

Patrik Schoupal - kritická studie o působení oxidu chloričitého, kde je celá řada zajímavých odkazů a postřehů :

Kratší rozhovor s paní Ing. Bláhovou v brněnském Rozhlase 9.10.2013.
Proč lékaři často nedokáží odhalit příčiny chorob. Hovoří zde i o MMS.

Ing. Hana Bláhová - onkologické nemoci, chronické nemoci, roztroušená skleróza, prevence a použití MMS:

Autor: Ota Nepilý | Publikováno: 10.4.2013

Zdroj: http://nezdravi.parlamentnilisty.cz/Articles/272-zakladni-fakta-o-mms-master-mineral-solution-.aspx

Uvidět ten systém, kterému podléháme

$
0
0
Díl II. – Co je Systém a jak ovládá lidi

Milan Vidlák: Jak jste přišel na to, že se věci dějí jinak, než jak jsou běžně vykládány například v médiích, a hlavně že se nedějí náhodou?
Tomáš Keltner: To, co já jsem viděl a slyšel i ve své práci, mi pomohlo k tomu, že jsem si připustil zpočátku pouze alternativu, že by ty věci mohly být jinak. A to je ten spouštěč, to stačí – když si dovolíme, že by to mohlo být jinak, než jak jsme si doposud mysleli na základě našeho vzdělání, výchovy a televize například. Není zpočátku důležité, jak to doopravdy je, protože nám úplně stačí varianta, že je to docela jinak. O to jde, to už nám totiž dává určitou svobodu vnímání.

Pracoval jste s lidmi, kteří v patrech světské moci zaujímali vysoká místa. Tím, že jste je hlídal jako bodyguard, asi nemohli jen tak někam odejít bez vás za zády, takže jste zřejmě stál poblíž a často dělal, že něco nevidíte. Co třeba z toho, co jste takhle „neviděl“, vám pomohlo otevřít oči?
Pro mě ta zkušenost byla důležitá především v tom, že jsem uviděl ty lidi, s kým se stýkají a co pak říkají oficiálně. Předtím jsem dělal v tajné službě, takže pro mě bylo šokující, když jsem viděl politiky – kteří vystupovali jako ti, kdo hájí spravedlnost a dobro proti zločinu –, jak se scházejí pracovně třeba s člověkem, kterého jsem z bývalé práce znal jako hlavu mafie. Oni spolu hovořili jako staří přátelé! Policajt ve mně chtěl toho zločince zadržet, ale naštěstí jsem byl už v té době dostatečně mentálně vyspělý na to, abych si uvědomil, že to není možné. Byl jsem bohužel i svědkem toho, kdy někteří kolegové to nevydrželi a za svůj správný policejní postup byli vyhozeni z práce. A byli rádi, že zůstali naživu.

Jako člen SOGu jste působil i v zahraničních misích. Co jste si uvědomil tam?
Že tam je analogie s tím, jak to funguje u nás, jen je to ve větším. Čas od času jsem se dostal k informacím, že venku to funguje podobně. Přestanete si dělat iluze, když pochopíte některé principy fungování a najednou vidíte, co se kde děje. Docvakne vám, co a proč se odehrává a za co je to převlečené. Jeden z takových typických příkladů – Kosovo. Naprosto nesmyslně vzniklý stát, který je překladištěm drog z Afghánistánu.

V Afghánistánu vzrostl podíl místního opia na světové produkci heroinu z asi 5 % těsně před americkou invazí na dnešních víc než 95 %... USA s Madeleine Albrightovou v čele ministerstva zahraničí, která v Kosovu mimochodem vydělala přes půl miliardy na privatizaci telekomunikací, instalovaly do čela kosovského pseudostátu šéfa teroristické organizace UÇK, jež byla financována právě z prodeje drog (a lidských orgánů). To máte na mysli?
Ano, to je úplná šílenost. Na to nepotřebujete být zpravodajec ani myslitel, abyste začal vnímat nesmyslnost toho, co nám mainstream předkládá, a že to je úplně jinak. Že opravdu mocní jsou někteří jiní a politika se jen k něčemu používá. Ono území se mnohem líp kontroluje, pokud je na něm válečný konflikt, takzvaný válečný konflikt, protože v tu chvíli tam můžete mít armádu. A stará vojenská moudrost říká, že území není dobyto, dokud na něj nevstoupí noha vojáka. Pokud tam máte svoje vojáky, tak to území kontrolujete. A už je jedno, co tam kontroluju, jestli pohyb drog, nebo zabíjení civilistů.

Kosovo, Afghánistán, Irák, Libye a nejnověji Sýrie, kde je pokus o převrat financován Západem, jenž od začátku dodává zbraně al-Káidě…
Samozřejmě není náhoda, že se to děje zrovna tam. Domnívám se, že smyslem toho všeho bylo vyvolat konflikt, který bude mít celoplanetární rozměr. Takové jsou plány mocných. Vedlo by to ke dvěma vytouženým efektům, tzv. redukci počtu obyvatel planety a k novému světovému řádu (NWO), jakési globální vládě. Variant, jak toho dosáhnout, je více. Další z nich je fingovaný útok mimozemské civilizace na naši planetu (vizte například článek Připravují se ozbrojené síly USA na „invazi mimozemšťanů?” - pozn. red.). Zkušenosti vůdců totiž dokládají, že je třeba mít nepřítele, proti kterému se sešikuje lid, národ, lidská rasa. Pokud půjdete do hloubky a budete zvažovat jednotlivé varianty, tak vám tato vyjde jako nejvhodnější. Jak dostat do jednoho šiku celou planetu? Proti jakému nepříteli? Jedině proti tomu, který přijde zvenčí (anebo zevnitř…) planety. Na tuto variantu jsme cíleně po desetiletí připravováni zábavním průmyslem.

Zase jsou ale jiné skupiny, které tomu podle všeho brání. Bez nich by se to možná už bývalo stalo dřív. Mám na mysli třeba dnešní Rusko, které – na rozdíl od Stalinových dob – stojí proti této agendě, nazývané globální světová vláda, nový světový řád apod.
Ano, přesně tak. Rusko je mnohem mocnější a silnější, než je dojem, který se v lidech od konce takzvané studené války vyvolává. Rusko je stavěné na úroveň žebráka, který je akorát veliký, ale bezzubý. Kdyby to tak bylo, tak už si Spojené státy americké dělají, úplně co chtějí a kde chtějí. Nejde pouze o technologie, Rusko má obrovskou moc jednak pomocí nerostných surovin, ale také v duchovní síle, která pochází z Tibetu či Blízkého východu a která je tam obsažená.

Tak to ale podle ruských turistů zrovna nevypadá…
Setkáváme se se dvěma extrémy – buď s těmi bohatými, anebo jsou nám na YouTube ukazovány záběry z Ruska, kde jsou ti velice chudí a zpití lidé. Zbohatlíci, nebo zoufalí opilci. Ale nevidíme, proč se jedná o světovou velmoc, která tvoří plnohodnotnou protiváhu takzvané západní civilizaci. Nejen ekonomicky jsou na tom mnohem líp, než si většina lidí myslí. I proto se druhá strana skrze válečné konflikty snaží udržet vliv. Skrze místa, kde je nerostné bohatství, aby nebyla ekonomicky tak závislá a byla silnější.

Pak jsou ale způsoby míň nápadné, kdy území kontroluju třeba jenom pomocí peněz…
To už bychom byli u skupiny Bilderberg a způsobů, jak politicky řídit svět. O tom vědí mnohem víc jiní než já.

Pro mnoho lidí je obtížné vůbec připustit, že to, co se děje na světě, není výsledkem náhod a chaosu, ale je tady nějaká síla či „elita“, která to směřování určuje a lidi ovládá…
Problém je v nízké úrovni našeho vědomí a našeho rozumu, tudíž většina příkladů, které bychom na toto téma dávali, bude mít svůj limit, a kdo bude chtít, tak bude moct ten příklad vzít a otočit proti tomu a zneplatnit ho. To je velká potíž. V zásadě bych v úvodu řekl, že je tady více zájmových skupin – tzn. není tady pouze jeden bůh, jedna vláda, jedna elitní skupina, která ovládá planetu, je tu více systémů. Některé jsou pozemské, některé jsou mimozemské. Už na téhle úrovni řada lidí otočí oči v sloup a řekne, že je to nesmysl. Ale je to tak. Myslím si, že průměrně inteligentní člověk, který se setkal s obory jako matematika, logika či statistika, musí počítat s tím, že pokud je vesmír alespoň z poloviny tak velký, jak věda říká, je z hlediska pravděpodobnosti nemožné, aby jediný život byl tady na Zemi a jen v podobě, v jaké ho známe. Jak říkal Ježíš, kde je jeden, jsou i další.
Jak vysvětluji ve své knize „Transformace vědomí – tajemství kříže“, není pravda, že v této realitě se vše řídí jen kauzalitou, tedy příčinou a následkem, zároveň je mylné vše vnímat pouze skrze brýle duality, protikladů. Není zde dobro a zlo. Světlo a tma. Levice a pravice. Buďme vědomější a pohleďme na svět novýma očima a uvidíme, že nejsou jen dvě zájmové skupiny. Ta dobrá (zastoupená nějakým bohem) a ta zlá (zastoupená anti-bohem). Zájmových skupin je zkrátka víc a každá z nich by mohla být pro někoho dobrá a pro jiného zlá. Připusťme, že je vlivů více, a vypadne nám rázem ze života mnoho tzv. náhod a nevysvětlitelných zvratů.

O co jim jde?
Bude se to zdát až primitivní, ale o energii. Ať už si ji představíme na té nejjednodušší úrovni jako peníze, nebo na jedné z nejsložitějších, jako je lidská duše. Opět tady mají pravdu ta náboženství, která varují: „Jde o vaše duše.“ Pokud duši dáme nálepku energie, tak tihle pastýři, kteří se živí energií lidských bytostí, tu energii získávají skrze emoce, o tom se určitě ještě budeme bavit. Já je nazývám pojmem, který – jak jsem se nedávno dozvěděl – je prý pro lidi akceptovatelnější, a to je energeticko-informační entita. Už z podstaty názvu je jasné, že ta entita na jedné straně pracuje s energií a na druhé straně s informací. Můžeme si to představit jako tetelící se obláček, který má svou vůli a svůj plán. Energeticko-informační pole, jinými slovy egregor (slovo řeckého původu, znamená v překladu strážný anděl – pozn. redakce).
Pokud bychom studovali mytologie jednotlivých náboženských systémů, dřív nebo později přijdeme na podobnost ve výkladech. Z většiny systémů se dozvíme něco o pozitivní síle, něco o tzv. negativní síle, něco o vnitřní, vnější straně, něco o Bohu a něco o lidech. Vesměs se dozvídáme o bezmocnosti lidí. Vyjma několika málo osvícenců vždy předkládají roli člověka jako malou, až bezvýznamnou, bez minimální schopnosti ovlivnit dění, přičemž opak je pravdou. A navíc primárně obsahujícího vinu, pocházející z ráje, z jablka, od hada, od ženy. To jsou všechno symboly, se kterými náboženství a lidské společenské systémy pracují, využívají je a zneužívají ve svůj prospěch, například mícháním pravd a lží – vytvářením demagogií.

Systém tedy není jen dejme tomu pyramidové společenské zřízení, které vede pár nejbohatších velkobankéřů a jim podobných skrze peníze?
Ale vůbec ne, to jsou jen lidské zrůdy v moci démonů. Jim jde jen o peníze a o moc. Sami žijí v izolaci a smrtelném strachu. Jsou prokletí, a proto trpí. Jediné, co může takový člověk dát, je to, co sám má – tedy bolest, strach a utrpení… To jsou války, které oni financují a na kterých vydělávají.
Systém je používá jako úplně stejné loutky jako obyčejné lidi, jen jim dává jiné role v této hře. Důvody jsou ale mnohem složitější. Pyramidové společenské zřízení je dané odlišnou úrovní vědomí, kde se lidé sami řadí do různých skupin. Někteří si myslí, že se mezi nimi nemohou pohybovat (viz indické kasty), jiní pochopili, že ano, a tak to dělají. Svoboda je uvnitř nás, je jen na každém, jestli ji objeví a projeví, nebo zůstane otrokem.
Necháte-li se ovládat penězi, jste otrok, i kdybyste jich měl obrovské množství. Peníze neznamenají štěstí. Zároveň ale nejsou ani ničím špatným (jak se domnívají někteří pomatení ezoterici, a proto jim peníze chybí). Peníze jsou jen energie. Myslíte si, že budete šťastní, když budete mít nesmyslně moc energie? K čemu to povede? Podívejte se na to jako na potravu, na jídlo. Člověk, který bude mít nadmíru potravy, se začne netvořit, nejen fyzicky, ale i uvnitř.

Mohl byste napřed popsat jednotlivé vrstvy? A jak to přesně funguje?
Nemohl, protože to nevím. Nikdo to neví, nikdo, kdo je zde. Můžeme se domnívat, jak to asi funguje, ale dohlédneme jen tam, kam nás pustí naše úroveň vědomí. Jeden z popisů můžeme najít v Jidášově evangeliu, kde je popis jisté hierarchie bohů (andělů), tuším, že jich jsou tisíce.
Víte, nám by nyní nemělo jít o to pochopit vše a nějakým způsobem to zmapovat. To bychom se nechali jen chytit do jejich sítí skrze naše ego. Mějme prostší plán. Chtějme uvidět, že je to jinak, než nám říkají ti, kteří nás chtějí ovládat. Naučme se používat svoje mimosmyslové vnímání.

Celkem logická námitka lidí, kteří vidí svět jako nahodilé působení mnoha náhod a vlivů a věří například v demokracii, je, že kdyby svět řídilo několik spiklenců, muselo by to prasknout.
To je samozřejmě směšný argument. Vždyť ono to prasklo! Vždyť o tom ti, kteří se o to zajímají, vědí. Ostatní se to mohou dozvědět prostřednictvím článků, jako je tento náš rozhovor, podobných jsou miliony po celém světě. Proč se lidé neprobudí? Protože mají strach. Ten je v nich udržován rafinovanými metodami. Zde nejde jen o peníze a o moc, ale i o slova, o to, jak se používají. Ze slov se stavějí kletby, malé slovní popisy dějů, kterými deformujeme svou svobodu, svou realitu. Naprosto dobrovolně ve své hluboké nevědomosti. Mnohokrát jsem o tom mluvil a psal a nejen já. Např. slova „strašně“ nebo „hrozně“. Jsou to slova, která většina lidí běžně používá, a tím v sobě udržují strach. Zde není prostor to vysvětlovat, ale píšu o tom ve svých knihách.
Ono všechno prasklo a praskne. Například to zvěrstvo 9/11 (11. září 2001), kde je vidět, jak zrůdnost „elit“ nezná mezí. Kolik o tom bylo napsáno článků, natočeno dokumentů. Přesto jsou zbabělci, kteří se nad tím pohrdavě pousmívají a odmítají tato fakta přijmout. Proč? Opět jsme u strachu, ti lidé se nesmírně bojí. A nedivím se jim. Ono totiž poznat pravdu je totální šok, ze kterého řada lidí skončí na psychiatrii. Z určité sebeobrany jejich mozek prostě odmítne přijmout takto radikálně jiný typ vysvětlení. Celé to označí za nesmysl a lidi, kteří se tím zabývají, za blázny, protože jen tak to můžou vytěsnit ze svého vědomí.
Půjdete-li totiž do hloubky, zjistíte, že mnohé z toho, co je považováno za výdobytek civilizace, je vlastně velmi rafinovaný způsob, jak likvidovat lidi. Například opalovací krémy, sluneční brýle, očkování, léky, umělohmotné potraviny, mrtvá voda atd. Spolupráce farmaceutického průmyslu s potravinářským vede k tvorbě stravy, která zabíjí. Tento agrochemický průmysl cíleně ničí Zemi, plodiny, zvířata a lidi…

Když o tom ale zase někdo začne mluvit, je označen za šílence nebo konspiračního teoretika. To je taktika?
Víte, jedna zpravodajská moudrost říká: Chcete-li něco utajit, tak to dejte na titulní stranu novin. To ticho, které přijde potom, bude mnohem větší než hluk, který se spustí při tom. A jednou pro vždy máte od toho pokoj a při každé další příležitosti můžete dané téma shodit ze stolu tím, že kdyby na tom něco bylo, tak už s tím dávno někdo něco udělal…

Myslíte si, že opravdovou agendu zná hodně lidí, kteří se o ní bojí mluvit, nebo to funguje spíš tak, že každé kolečko v Systému ví jenom tolik, kolik potřebuje ke své práci, tudíž velmi málo?
Oboje je svým způsobem pravda. Znám řadu lidí, kteří vědí, jak to je. Většinou už ale stojí mimo Systém a mluví velmi málo nebo vůbec. Ti, kteří jsou v něm, jsou ti, jak říkáte, kteří vědí jen tolik, kolik potřebují, aby mohli dál sloužit. Jsou za to odměňováni drobty, které jim Systém hází v podobě zábavy, drog, peněz nebo falešného pocitu vědění. Je už jedno, jestli je to kadeřnice, nebo náměstek ministra. Oba slouží Systému, každý tak, jak umí, v čem je vzdělán nebo vyučen. Pokud je chytíte za ruku a budete jim říkat pravdu, budou paralyzováni. Jejich (nevědomé) okolí je bude držet vší silou ve starém světě, nedovolí jim prohlédnout. Pokud oni sami nebudou chtít, nezmůžete nic…

Jak to, že to drží tak pohromadě?
No to je groteskní… Vlastně proto, že to lidé chtějí, protože tomu věří. To je ten největší podvod na lidi. Naučíte je něčemu věřit a oni to pak sytí svou vírou, svou energií. No, a pokud se s tím ztotožní, tak to pak i brání. A – považte – to i tehdy, pokud o tom sami začínají pochybovat! Ale ten strach změnit (pustit) něco je větší. Sami pak vlastně bojují proti sobě. Sami sebe činí nešťastnými. Je velmi smutné být toho svědkem, zejména u blízkých lidí. Nemůžete nikoho změnit. Jenom sami sebe, a tím dát inspiraci. Je velmi náročné toto přijmout…

Opravdu by mohlo několik málo lidí určovat celý systém, plánovat války, tisknout peníze a ovládat miliardy lidí? Jak?
Ano, to není zas takový div. Fungují tak systémy. Nastavíte pravidla. Rozdělíte lidi na ty, kteří pravidla tvoří, a ty, kteří je musí dodržovat. Základní pravidlo je to, že ten, kdo musí dodržovat pravidla, je nesmí měnit. A máme to. Kruh se uzavřel. Pokud máte moc = máte peníze a můžete si koupit vojáky (policii) na to, aby domluvili těm, kteří nechtějí dodržovat vaše pravidla, tak máte v rukou možnost řídit svět (jeho část). To se bavíme čistě o technické části věci. To nemluvím o informacích, které jsou mocnější než armády…
Nejdůležitější informací v tomto směru je, že lidi se ovládají skrze strach, skrze emoce. Už je jedno, jestli se bojíte boha, ďábla, nemocí, hladu, policie, smrti, toho, že nebudete mít na hypotéku nebo že se něco stane vašim dětem. Jde o to, abyste se báli. Abyste s touto frekvencí žili, o zbytek se postarají ti, kteří ovládají – pastýři lidí. Oni vám řeknou, co máte dělat, abyste se nebáli. Například se modlit, platit desátky, neříkat určitá jména, nemyslet. Jíst vitaminy nebo biopotraviny, nejíst maso, vařenou stravu, nebo víte co – nejíst vůbec. No a mají vás. Jde jen o to napojit se do vás. Přes co? Přes vaše slabé místo, a tím je strach.
Takže co je to Systém? Jeden z těchto bohů, egregorů, který už je ale na vyšší úrovni. Pokud bychom vzali člověka jako základní úroveň, tak vyšší duchovní bytosti nad člověkem jsou právě ta energeticko-informační pole. Na rozdíl od člověka, který se nachází skrze své fyzické tělo na jednom místě, se egregory nacházejí na více místech současně, některé dokonce všude, na všech místech. Pokud se tato pole spojí v nějaký organizovaný celek, můžeme to nazvat Systémem, jedním ze systémů. Těch systémů je samozřejmě víc, tak, jak je více realit, tak, jak je více světů. My se nacházíme v nějakém z nich.
Mezi těmi světy se dá cestovat. Proč to můžu tvrdit? Protože pokud se vám podaří mezi nimi cestovat, zjistíte, že v nich platí například jiné fyzikální zákony, je tam spousta věcí jinak. Systém, ve kterém se nacházíme my, je produktem lidí a bohů, kteří byli zde na této planetě.

Co se s tím dá dělat?
Systém má svou hranici, proto je možné z něj vystoupit, je to však velmi obtížné. Ale to vystoupení z něj vede do přítomnosti. Do určité míry pokud se člověk dostane ze Systému, ten se snaží ho stáhnout zpátky skrze různé náhody, skrze strach, skrze slabá místa, takže ten člověk by se neměl pokoušet stanout mimo Systém, dokud si není do značné míry jistý tím, že má minimum slabých míst. V momentě, kdy se mu to ale povede a stane mimo Systém, ten ho po určité době svým způsobem nechá být, protože takových lidí je ještě relativně málo. Když tedy zjistí, že člověk je vědomý a Systém by to stálo příliš mnoho energie, radši toho jednoho odškrtne a věnuje se těm zbylým. Ale postupně se blížíme k hranici kritického množství, protože Systém potřebuje ke svému životu energii lidí, kterou z nich získává skrze emoce: promítá jim minulost – a ti lidi na ni reagují, anebo virtuální budoucnost – strach přichází pouze z budoucnosti.

Mluvíme o Systému jako o abstraktní bytosti?
Já bych byl opatrný na to slovo bytost. On sám je složený z jednotlivých entit, které tím, že ho stvořily, tak se s ním jakoby propojily a už nejednají jako individuality, je to jako organismus. Ten Systém je velmi vysoko postavený. Pro nás by bylo jednodušší se zabývat tím, co jsou egregory, co dělají, protože systém je složený z jednotlivých energeticko-informačních entit.

Jak si mám Systém tedy představit?
Systémem bychom třeba mohli nazvat stát. A co to je stát? Nebo Evropská unie? V tom bych viděl dobrý způsob, jak to vysvětlit. On je vším a zároveň není konkrétně ničím, a přesto funguje a existuje. Důležitá je ta jemnohmotná úroveň, kterou bych popsal tak, že Systém skrze egregory dokáže vnímat a číst naše myšlenky. To si řada lidí neuvědomuje. Zejména nefunkční ezoterika blbne lidem hlavu různými „ochranami“. To je jen hra, a kdo to učí, tak je jen nevědomou součástí Systému. To znamená, že je naprosto nesmyslné zabývat se tím, jak se před Systémem ukrýt za bezpečnostní dveře. My si můžeme myslet, že se ukryjeme před zpravodajskou službou tím, že vyndáme baterii z mobilního telefonu – to by zabralo možná před deseti lety, teď už to nepomáhá.
Nebo že se budeme bavit v nějakých heslech nebo v něčem takovém, a částečně se můžeme na nějakou dobu ukrýt, než oni zjistí, co to znamená. Ale Systém je přímo propojený s naším vědomím, tzn. pokud vy v hlavě vymyslíte, jak se bránit, Systém může podle svých potřeb tu hru s vámi hrát, abyste měl pocit, že jste na něj vyzrál, ale celé to monitoruje a jenom se dívá, proč nechcete, aby znal nějakou vaši myšlenku. Tak vás nechá v domnění, že on to neví. Ukrýt se není možné, jediné místo, ve kterém můžeme svobodně existovat, je přítomnost. Být v plném vědomí. Když nejsme v přítomnosti, jsme nesvobodní. Zpočátku bychom měli zjistit, co nás odvádí z přítomnosti. Proto existují emoce, jako prostředek k ovládání lidí. Systém do vašeho vědomí promítá minulost nebo virtuální budoucnost a vy na to reagujete. Málokdo umí být přítomný, a o to jde.
Jsou dva zdroje informací – zkušenosti druhých lidí a zkušenosti vaše vlastní. Podle mě je nejlepším způsobem inspirovat se zkušenostmi druhých lidí, ale chtít zároveň svoje vlastní. Což je ale velmi náročné a nebezpečné. Moje vlastní zkušenost vychází z komunikace a vlastních prožitků. Kterých sice nebylo tolik, ale dost na to, abych pochopil, že to (Systém) existuje, a popravdě řečeno neměl už potřebu se s tím kontaktovat, protože tím na sebe přitahujete pozornost. Třeba tímhle článkem, který děláme. Ten může v něčem pomoct mnoha lidem, kdežto to, že já zmizím, nikomu k ničemu nebude, zejména mně ne. Takže proto jsem nešel až tak daleko a hluboko.

To, že Systém dokáže číst naše myšlenky, zní přece jen až příliš neuvěřitelně. Jak by to dokázal? Můžete uvést příklad?
Jde o to, že my uvažujeme stále velmi omezeně, tedy řekl bych jen hrubohmotně. To, co si osahám, existuje. To, co ne, tomu nevěřím. Jenže jsou zde i další způsoby komunikace kromě té verbální. Na to někteří lidé už přišli. Určitě znáte ta vyprávění, kdy se matka najednou z ničeho nic chytne za srdce a vzdychne, že se jejímu dítěti jistě něco stalo, jde, zavolá mu a zjistí, že syn měl třeba autonehodu. Takových příkladů je mnoho. Studium parapsychologie je v USA nebo v Rusku velmi protežované, například prezident Putin osobně velmi podporuje školy zabývající se telekinezí, telepatií apod. Podívejte se na bojové umění „Systema SpecNaz“, co ti hoši ruští dokážou. Jistě byste podobné kousky čekali od přestárlých Číňanů nebo vyhublých jogínů, a hle, obtloustlý ruský chasník to umí také…
Jen si přiznejme, že máme předsudky, vlastní omezení tzv. zdravého rozumu. Řeknete si, že u nás nic takového není. Ale jděte… Sám jsem navštěvoval ještě za hlubokého komunismu velmi zajímavou základní (!) školu, kde nám jen tak mimochodem kromě šachů, teorie relativity, kombinatoriky a programování ukazovali třeba také telepatii. Před pár lety jsem se od jednoho renomovaného psychologa v osobním rozhovoru dozvěděl, že ne já, ale on, a to o generaci dříve, byl součástí výzkumného projektu na dětech a my jsme již jeli podle připravených osnov. Jak se ukázalo dál, měli jsme toho společného víc než dost. No a teprve nedávno jsem se dozvěděl, že studium vědeckého komunismu v Moskvě obsahovalo hodiny meditací, dechových cvičení, cvičení podobného józe atp. Sdělila mi to jedna klientka, která tam sama studovala.

Co nevíme o tom, co je kolem nás?
Jsou zde také jemnohmotné světy, ty, které vnímáme mimosmyslově. Píšu o tom ve své knize „Transformace vědomí 2 – vyšší dívčí“. Egregor využívá především tento způsob komunikace, protože se sám nachází především v jemnohmotném světě. Takto nahlíží do vaší mysli. O to více, pokud tento způsob komunikace absolutně odmítáte, tím více jste v jejich moci. Naše myšlenky mají určitou energii a nesou určitou informaci. Zde můžeme vnímat možnost vzniku energeticko-informační entity. Pokud jde tudy její geneze, pak je jasná i její zpětná kompatibilita k našemu vědomí. Prostě dokáže „číst“ myšlenky. Čím více se snažíme nějakou myšlenku vymazat, tím více na ni myslíme a tím více energie má. Potom je více „vidět“. No, a pokud si myslíme, že máme tajný plán, pak tomu přikládáme velkou důležitost a tento nadbytečný potenciál způsobí něco jako rozsvícení červené kontrolky. Takže i kdyby se do té doby o vás nikdo nezajímal, teď začne…


http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/2967

O skoro kolapsu organismu, zachycování emocí a cestě k MMS

$
0
0
Cítím se prázdně už asi dva roky. Opustila mě chuť k jakýmkoliv činnostem. Jsem rád, když se večer v osm posadím do křesla s knížkou a nemusím nic dělat a na nic myslet. Chtěl jsem věřit tomu, že to tak je v pořádku. Že je správné se cele obětovat pro rodinu. Jenomže tenhle přístup je jedním z těch krátkozrakých. Žil jsem a ještě žiju na dluh. Navíc rodina si s (v lepším případě) kolabující „hlavou“ moc zábavy neužije. Nejde to tak udržet do nekonečna. Neposlouchám svoje tělo, přehlížím to, co cítím, nevnímám co jím, už nemám žádného koníčka, po příchodu z práce se věnuju rodině, ani nemám chuť a energii na cokoliv jiného. Paradoxem ale je, že mě zvláštním způsobem uklidňuje. Hlava mi říká, že mi to stačí, Cítím se dobře, když jsem s rodinou, ale vnímám, že nejsem v pohodě. Jsem podrážděný, prchlivý, emotivní… Stačí mi málo a vybuchnu návalem emocí.

Moje programy v první nezadržitelné vlně obviňují mé okolí. Ze všeho možného i nemožného. Vím, že to tak není, vím, že je to o mně ale to vždycky až o chvilku později. Snažím se emoce zachycovat. Respektive myšlenky emoce vzbuzující. Když jsem sám tak se mi to daří podstatně lépe. Vnímám, jak takové myšlenky přicházejí, někdy je to až hmatatelné, jako bych vnímal tu blížící se vibraci, tu křivku, která míří k mému spánku. Vždy, když ji takto zachytím, tak řeknu svému počítači „SMAZAT“. Někdy i víckrát po sobě, když ji stále cítím. Je to znát, pak už se nevrátí. Je to takový Keltner-Duškův hybridní systém. 
Je to podstatná změna v životě, dokázat se udržet v přítomnosti a vnímat přicházející myšlenky a jejich záměry. Najednou jsou ty běžné, drobné ale vysilující hádky a půtky úplně směšné. Skutečně se mi už několikrát stalo, že jsem se na začátku takové běžné hádky rozesmál. Je to komické, jak všechny ty vžité vzorce fungují. Už dopředu vím, jak zareaguji na tu danou poznámku či připomínku…

Ale tohle není důvod, kvůli kterému jsem usedl za psací stůl. Jsem ve stavu, který by se dal jedním slovem označit jako „prázdnota.“ Může to být pozůstatek depresivních stavů, může to být důsledek špatné fyzické péče. Jsem jednoduše v takovém stavu, že silně vnímám, že dál už to takto nevydržím. Funguji j-a-k-o r-o-b-o-t. Na pozadí ale vnímám, že to tak musí být, že musím fungovat. Nemůžu se zhroutit a zůstat někde ležet, nechodit do práce a neplatit hypotéku. Nemůžu.

Využívám tedy nabídky na alternativní rozbor krve. Nejde o standardní lékařské vyšetření. Jde o možnost, podívat se pod mikroskopem na svoji kapku krve. Jdu tedy k paní, která je takto vybavená. Nechávám se píchnout do prstu. Ani mi krev neteče. Po několikaminutovém tření rukou to zkoušíme znovu a nějaká kapička se nám podaří z prstu vyždímat.

To co pod mikroskopem vidím, mě (a paní snad ještě víc) donutilo povolit žvýkací svaly. Extrémní nedostatek červených krvinek. Standardně má být snímek zaplněný z 70%-80% červenými krvinkami. V mém případě z 10%-20%. A to je ještě velká část deformovaná nedostatkem železa a další část tvoří „chlupatá“ Candida Albicans (cca 30%). Ve volném meziprostoru se občas mihne nějaký ten cholesterol a zejména borélie, vajíčka škrkavek, roupů a dalších parazitů.
Ten pohled na vlastní podvyživenou a chorou krev otřese každým. Nyní chápu ten pocit prázdnoty. Paní si mě intenzivně prohlíží a baví mě prohlášením, že kdybych tam právě neseděl naproti ní, tak že by řekla, že dárce vzorku má pár dnů před smrtí. Že s takovým krevním vzorkem je velká záhada, že jsem ještě naživu. A to se aktuálně cítím ještě docela dobře. Přijde mi to docela legrační i přesto, že mi skutečně do reálného celkového systémového kolapsu chybí velmi málo.

Tak fajn. Co s tím uděláme. Potřebujeme poslat do krve nějakou rychlou infuzi. Zaplnit systém něčím, co mi bude ku prospěchu. Nastartujeme očistu organismu a připravíme ho na radikálnější zásah pomocí MMS. MMS znám, kdysi jsem o této možnosti léčby nemocí sháněl informace, ale k samotné aplikaci jsem se nikdy neodhodlal. Nyní už příležitost chytím za vlasy. Takže, nějaké železo, dva přípravky od spol. Energy (Korolen a Renol) a půlkilový pytlík křemeliny. Sice jsem zaplatil cca 1800,- (rozbor krve je za 500,-) ale když už jsem se do toho jednou pustil, tak třísky prostě lítat budou.
Kůra vyšla cca na měsíc. Během té doby se nic radikálně nezměnilo. Řešil jsem angínu (úspěšně, pouze pomocí džala-néti a stopanginu ve spreji, tahle dvojka zabere vždycky) ale to bylo za týden vyřešeno. Přestal jsem být obětí podvečerních atak, kdy jsem si dříve musel dát něco sladkého. „Ovoce nestačí, šup tam čokoládu z Rakouska. Hm, ta je mnohem lepší, než ta stejná, co se prodává u nás.“  Tak tohle zmizelo. Prchlivá nálada ovšem zůstala. Stejně tak ona nechuť k čemukoliv, co mě dřív nabíjelo a plnilo optimismem.

Jdu opět k paní, s tím, že teď už teda nasadíme MMS. Když jí sděluji, co se od poslední návštěvy teda změnilo, říká, že ještě nejsem připraven. Dává mi další Renol a k tomu pilule Artemisninu, co je na mé poměry docela drahý (jedna tobolka 30,-) extrakt z pelyňku na vyhubení parazitů, který se primárně používá u zvířat. Když jsme totiž zkontrolovali můj krevní vzorek, červené krvinky byly krásně hustě naskupené přes celý monitor. Tak jak by to asi mělo být. Ale to, co předtím byla vajíčka parazitů, nyní rychle kmitá a proplouvá celým vzorkem. Paraziti se vylíhli. Dostávám ještě HCl2 na podporu trávení a jdu domů opět o cca 1800,- lehčí. Tentokrát mě to nepříjemně překvapilo. Takovou pálku jsem nečekal a trvá mi asi dva dny, než tento extra výdaj dokážu strávit. Ale pořád si připomínám, že dosud jsem všechno studoval teoreticky a k zásadnímu kroku jsem se nikdy neodhodlal a když už, tak jsem nic nedotáhl do konce, tak teď už to musím vydržet.

Po pár dnech užívání nových preparátů mám pocit, že na mě něco leze. Chřipka? Projevy jsou podobné. Bolest celého těla, hleny v nosu a krku (dámy prominou). Jenom mě nebolí v krku. Musím si dát paralen, abych mohl fungovat. Druhý den mi dochází, že mám přetížené ledviny, protože mě šíleně bolí záda v bedrech. Organismus se čistí a ledviny nestíhají všechno svinstvo vyplavit ven. Okamžitě nasadím pitnou bylinnou kůru a piju a piju. Večer je mi líp, další den už bez paralenu v pohodě zvládám. Bylo to ono. Stačí vnímat svoje tělo a přemýšlet. Teprve se to učím od základů, ne vždy si vím rady, ale když už se trefím, tak to zabere. Aktuálně to není úplně dokonalé a nemůžu říct, že bych se cítil úplně fit ale je mi jasné, že tělo, které jsem zdárně zasviňoval přes třicet let, se nevyčistí během týdne. Jsem tedy pokorný a snažím se tělu všemožně pomáhat. Hlídám si jídlo, zařazuji pravidelné dávky syrové zeleniny a ovoce. Výsledky jsou znát. Nesním tolik ostatního a má střeva jsou tučná housenka, která se vydala na dlouhou cestu. Snažím se hodně pít. Bylinné výluhy. Čaj jako takový (z čajovníku) jsem opustil i když jsem se ještě před nedávnem na něj nedal dopustit. A když si občas dám něco, co jsem neměl, tělo mi to dá jednoznačně najevo. Jak? Náhlou nevolností, těžkostí kolem žaludku a v případě vánočního cukroví (cukr) navíc zvýšenou tvorbou hlenu následující den (dámy  prominou).

Zatím se tedy necítím tak jak bych si přál. Tělo by chtělo odpočívat a pít. Jako robot rochnící si v teplíčku manipulativního systému ale i přesto chodím do práce. Není mi nic moc. Za pár dní si jdu pro MMS. Začnu je užívat a po pár týdnech, možná dřív, se ozvu a dokončím jeden ze svých malých experimentů.

V dálce ale vidím jiný směr. MMS chci vyzkoušet, protože jsem to kdysi chtěl a nyní se mi naskytla příležitost. Navíc taky pociťuji potřebu změny. Potřebuji vyčistit tělo/hlavu a pustit se do nových projektů, vrátit se k činnostem, které mě baví a dodávají mi energii pro činnosti, které jsou potřeba. Potřebuji se nyní vyhrabat z toho největšího svinčíku. S dopomocí.
Vím ale, že člověk si musí v těch nejtěžších otázkách v životě pomoci sám. Trvá to dlouho, než člověk nasbírá dostatek zkušeností a vědomostí, aby je dokázal aplikovat a dospěl k zásadním uvědoměním.
Ještě mi není ani 40 ale názory mám někdy jako kmet před hrobem. V našem čase se všechno děje tak nějak rychleji. Ale to co přijít má, přijde v pravý okamžik. Jenom je potřeba vyrazit naproti. A otevřít náruč.  

MéR

Co nám ve škole neřekli?

Afrika, kolébka lidstva - Ano, ale docela jinak

$
0
0
Nové, těžko uvěřitelné informace na kterých ovšem nestojí svět. Obešli jsme se bez nich dosud tak proč ne nadále? Jde o onu skládačku, kterou mnoho badatelů v alternativní historii Země, zmiňuje. Do mé osobní skládačky informace od Michaela Tellingera zapadají. Nejsou zásadní a převratné, spíše utvrzující. Jde spíše o tu informaci na pozadí, a sice, že informace, které nám stovky let někdo předkládá jako dané a neměnné, mohou být ve skutečnosti prachsprostou lží. V počátku jistě lží záměrnou ovšem nadále přenášenou nevědomě.
To, co známe, je lež. Když se to týká historie (o čemž nás M.T. vehementně přesvědčuje), proč by se to nemohlo týkat i jiných oborů. Fyzika. Medicína. Biologie… Je těžké zpochybnit vše a naráz, nicméně je zásadní to vůbec zpochybnit, začít přemýšlet a nahlížet na dané informace novýma očima. Člověk se vyvinul z opice. Skutečně? Člověk musí jíst a pít, aby přežil. Skutečně? Jádro je jediná energetická cesta člověka do budoucnosti. Skutečně? Člověk je pán pozemského tvorstva. Skutečně je tomu tak?
A pokud zpochybníme takovéto zásadní otázky, jak je to potom s těmi, které nám jsou bližší. Které se  týkají nás, a našich bližních. Oko za oko, zub za zub. Ano? Z cizího krev neteče. Ano? Kdo nekrade, okrádá rodinu. Vážně tomu chceme věřit?
Jsme doslova naprogramovaní, abychom nevěřili sami v sebe, abychom věřili tomu, že sami nic moc nezmůžeme. Maximálně vydělat nějaké peníze a žít poklidný život ve strachu, stresu a otupění. Ale programy nejsou ničím neměnným a věřme tomu nebo ne, ty jsi ten, kdo je schopen s tím něco udělat. Nikdy jiný to neudělá. My jsme ti, kdo tvoří svůj život. My sami. MéR
BTW: Nevím proč, ale nejvíce mě zaujala informace, že lidská rasa stvořená a naklonovaná pouze pro otrockou těžbu zlata se jmenovala Ada-Mu. Ano, lidé přece pochází z Adama...


www.michaeltellinger.com
Badatelská práce Michaela Tellingera začíná u Egypťanů a Anunnaki a končí výzvou k odstranění peněz a vytváření svobodných komunit UBUNTU.

Jaké jsou souvislosti mezi pyramidami, kruhovými stavbami v jižní Africe a Anunnaki? Jihoafrický badatel, spisovatel a zpěvák Michael Tellinger tvrdí, že starověké civilizace používaly kámen k produkci vysokofrekvenčního zvuku, který uměly využívat ke svým záměrům. Tellinger se specializuje na nové a volné energie a současně sní o nové společnosti, kde by byli lidé skutečně svobodní. Hlásí se k těm, kdo vidí v pyramidách zdroj energie. Upozorňuje na zvláštní vlastnost zvuku – zvedat předměty. Za důkaz, že levitování těžkých předmětů pomocí zvuku je možné, považuje amerického stavitele Korálového hradu Eda Leedskalnina (čtěte zde: http://pravdu.cz/zahada/zahadny-koralovy-hrad-na-floride).
 
Jsme potomci otroků
Klíčový význam přikládá kruhovým stavbám v jižní Africe. Podle historiků jde o kamenné obezdívky pastvišť, ale Tellinger se ale domnívá, že souvisejí se zlatem. Odtud je už jenom krůček k záhadným sumerským bohům jménem Anunnaki. Bůh Enki podle legendy stvořil člověka, aby prováděl nejtěžší práce spojené s těžbou zlata v zemi Abzu. Sídlo Enkiho a místa těžby dokládají pozůstatky kruhových staveb v jižní Africe. Tellineger tvrdí, že jich tu kdysi bylo 10 milionů.
 
Kam zmizeli stavitelé a obyvatelé těchto staveb? Jak vysvětlit množství těchto staveb v souvislosti s malým počtem místních obyvatel, s jejich historicky nedávným příchodem? Sumerské tabulky uvádějí, že 8 dávných sumerských králů vládlo více než 200 000 let – tím by se vše vysvětlilo. Byli tam Sumerové těžící zlato. Podle Tellingera zde bylo kdysi 75 000 zlatých dolů. Kruhové stavby byly postaveny z velmi tvrdého kamene rohovce, který má – kupodivu - skvělou vodivost zvuku. Sloužily jako generátory energie stejně jako pyramidy! Šlo o děje, které se odehrávaly před 100 000 lety a dříve.
 
Vize nové společnosti
V závěru přednášky přechází Tellinger k jádru svého sdělení: žijeme v nesvobodném světě, který založili naklonováním člověka staří bohové. Ekonomická situace se každoročně zhoršuje, protože svět ovládá skupina nesmírně bohatých rodin. To vše začalo za Sumerů před 6000 lety na Středním východě, tehdy byly zavedeny peníze jako nástroj zotročení a bankéřské rodiny, které vznikly z bohatství králů-kněží, dodnes ovládají svět.
 

Tellinger navrhuje zbavit se otroctví, založit nový svět, odstranit peníze, založit komunity UBUNTU, kde každý bude sdílet svůj přirozený talent a schopnosti ve vyšší prospěch celku. Odmítá nejen peníze, ale výměnný obchod a obchod obecně, odmítá školy, v nové společnosti nebudou žádní politici, stačí zemědělci, vědci a technici. Transformace začne proměnou malých měst a vesnic na trvale udržitelné komunity. Nová společnost zajistí absolutní hojnost všem na všech úrovních, stvoří svobodné lidi, kteří nebudou mít důvod páchat zločiny.
 
Na závěr konstatujme, že nejde o nový projekt, v české historii už to zkoušeli husité. Zatím není jasné, proč Tellinger svůj plán nepovažuje za utopický. Ale samozřejmě držíme palce! Nový svět tvoří nové myšlenky.

16.10.2013 08:23:52   |   heartblue

http://pravdu.cz/zajimavosti-sveta/vizionar-michael-tellinger-od-sumeru-k-novym-energiim-a-nove-spolecnosti

MMS - Den jedna

$
0
0
No, nejde o nic významného. Žádné osvícení, žádná jobovka, nic, co by stálo za zmínku. A přece tak nějak cítím, že to pro mě důležitý okamžik. Dnes jsem začal užívat MMS. Ano, nejsem první, ani poslední ale přesto vnímám tu energii s tím spojenou. Možná se ve finále nic nestane. Vím o tom, že téměř nic není samospasné a člověk musí vždy odvést notnou dávku práce ale je rozdíl, když ráno stěží rozlepíte oči a už víte, že spánkem jste chybějící energii nezískali, že vás záda bolí stále víc, žaludek je na vodě jako včera a že ten den bude opět plný konfliktů, stresu, strachu a zklamání anebo když už se téměř nemůžete dočkat rána a vaše tělo vás vzbudí ještě před budíkem a vy vyskočíte z postele a na den, který na vás právě čeká se těšíte jako malé dítě a to, co s ním přijde bude jedna výzva za druhou. Výzva a příležitost ke změně k lepšímu.
Zažil jsem obojí a z vlastní zkušenosti vím, že fyzický pocit zdravého či nemocného těla je určující pro kvalitu následného dne. Proto je pro mě důležité cítit se dobře hned po ránu. A taky. Mám rád svoje tělo a je mi líto, když je mu zle a nemůže prožívat radost ze života.
Uvidíme, co řekne na MMS. Na MMS a pravidelné půsty na které se chystám na jaře.
Uvidíme...

MéR

2015 - tvůrčí, inspirativní, probuzený

$
0
0
Tomáš Keltner posílá pozdrav čtenářům Probuzení a to ve formě několika knížek nakladatelství Keltner Publishing. Tyto knížky poslouží jako ceny, odměny, poděkování těm čtenářům Probuzení, kteří se nějakým způsobem zapojí do publikační činnosti. Jakým způsobem zatím nevím, dalo mi dost práce vymyslet tuto soutěž: http://probuzeni.blogspot.cz/2014/12/soutez-o-knihu-transformace-vedomi.html, natož abych nyní vymyslel hned několik dalších.
Nicméně plány na rok 2015 jsou velké a možnosti našeho světa ještě větší. Probuzení by primárně mělo být inspirativní. To budiž základním předpokladem. Vše ostatní nechám na prozřetelnosti  a na vás. Tvůrčí činnost je v mých očích činnost při které proudí ta tisíce životů hledaná Láska, Světlo, Síla...
Proto tvořme --> sdílejme --> inspirujme. Nemusí jít vždy o psaný text. Když malujete, vyfoťte obrázek, když zpíváte nahrajte audio, když rádi mluvíte a neradi píšete namluvte audio...
Vím, (ty zkušenosti mám) že někomu se to může zdát jako zbytečná činnost, někdo se na něco takového necítí, někdo nechce sdílet svoje soukromé záležitosti ale jsem přesvědčen o tom, že sdílení je právě ta cesta inspirace. A inspirace vede k vlastnímu tvoření a tvoření je základ života.
My jsme tvůrci našich životů a naše životy tvoří svět. Jsme Světotvůrci.

MéR

Bojím se, vztekám se, nenávidím - v čí prospěch?

$
0
0
Díl III. – Jak si uvědomit, že nejednáme svobodně

Milan Vidlák: V minulém díle jsme skončili tím, že nás ovládají přítomné bytosti, takzvané egregory, které tím získávají energii. A že není lehké se jich zbavit...
Tomáš Keltner: Člověk je pro ně zdroj energie. Pokud se člověk stává vědomější, pokud je míň ovládaný, tak je menším zdrojem energie, a samozřejmě ten pastýř, egregor, jenž má své ovečky, které dojí, nelibě nese, že mu jedna ubyde. A každou, která mu vypadne ze stáda, se snaží dohonit. Člověk, který se pokouší vystoupit ze Systému, udělá pár kroků. První kroky jsou většinou snadné, a tak se poměrně rychle dostane blízko hranici mezi ohraničeným stádem, Systémem, a okolním světem. Jakmile se ale blíží k oné hranici, egregor nabírá pozornost, už ho sleduje, a jakmile se hranice dotýká, nebo ji dokonce překročí, aktivují se ochranné mechanismy egregoru, který si chrání svou dojnou krávu a snaží se ji stáhnout zpátky. Jak? Vysílá za ní pochyby o nové cestě a strach.

Lze nějak přiblížit, jak se lze uprostřed Systému dobrat k tomu, abych měl šanci uvažovat o tom, že vůbec udělám nějaký první krok?
Tím spouštěčem je úroveň vědomí, do které se člověk dostane sám od sebe. Může tam dospět například četbou nějaké literatury, zabýváním se ezoterikou a podobně. Ale to, aby vůbec začal číst nebo s tím pracovat, je záležitost, která podle mě není dána přímo námi, ale ovlivňují ji konkrétní životní situace každého člověka. Já třeba můžu ze zkušenosti říct, že ve většině případů, které prošly mojí poradnou, oním počátečním krokem k tomu začít se o něco zajímat bylo zdraví dotyčného člověka nebo jeho dětí. Na tu takzvaně alternativní cestu se většinou dostanou lidi, kterým se stane něco, s čím si nedokáže medicína poradit nebo pro ně není akceptovatelný způsob řešení. Anebo ho vyzkouší a on nefunguje. Nemusí jít jen o alternativu ezoterickou, může to být pouze medicína, která není takzvaně západní, ájurvéda, čínská medicína, něco, co funguje v některých případech lépe. Nebo se setká s psychosomatickým, celostním lékařem, který se jej neptá jenom na to, která noha ho bolí, ale i co dělal předtím a co dělal potom.
Pomáhají k tomu i velké krizové situace, kdy člověk prožije nějaký stres, psychické napětí, které může být spojeno s úmrtím někoho blízkého, či strach o život, někdo vás šikanuje, nacházíte se na válečném území… Ať už je výklad takový, že si to zadáme sami, nebo je to nějaká předurčenost, jde o zásah mimo naši osobnost. Avšak potom – a to je to místo, o kterém se v tomto díle budeme bavit – my máme možnost s tím něco dělat. Nebo taky nedělat.
Já jsem z vlastní zkušenosti přišel na způsob, který považuji za velmi efektivní. Tím nechci říct, že je to cesta jediná či jediná správná, ale je z praxe, nikde jsem ji nevyčetl. Byť mi klienti začali nosit knihy renomovaných autorů, kteří ji popisovali podobně. Chtěl bych pohovořit právě o těch místech, kde jsme se s jinými autory nesetkali a kde si myslím, že je zakopaný pes a proč po přečtení některých knih člověk nedokáže udělat ten podstatný krok.

Na co jste přišel?
Cesta, kterou jsem nalezl, je cesta skrze emoce. Emocí v tomto případě nenazývám prožitek jako takový, ale prožitek, který když mám možnost zpětně hodnotit, tak s ním nesouhlasím. Konkrétní důležitý příklad je, že se ráno pohádám s manželkou. Je vcelku jedno, o čem ta hádka je, kdo ji začal a kdo ji skončí. Hádka je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak z nás odčerpat energii. To, co jsem objevil, je cesta skrze pozorování těchto situací, kde pozorování nám umožňuje s odstupem času uvidět víc, než co jsme byli schopni uvidět na úrovni vědomí v danou chvíli.

Proč je to důležité?
Vědomí je velmi důležitá součást našeho povídání. Úroveň vědomí stoupá s časem. Stoupá automaticky a nemusíme pro to nic udělat. Ale u každého nestoupá stejně rychle. Kdybychom to vyjádřili v číslech, aby to bylo pro rozum srozumitelnější, tak u někoho může vědomí za deset let stoupnout o jednu úroveň, ale u někoho může stoupnout o jednu úroveň třeba za deset hodin. A tohle je jedna z prvních věcí, kdy je třeba začít dávat pohov rozumu. Protože pokud bude rozum zasahovat do vnímání toho, co popisuju, bude neustále argumentovat a mít námitky a neumožní vám to pochopit. My se neotočíme k rozumu zády a nebudeme ho ignorovat – naopak, rozum je jedna z našich nejdůležitějších součástí. Musíme jej ale dostat na svou stranu. My to uděláme. A uděláme to pomocí důkazů. Ale na úplném počátku je potřeba část věcí uslyšet a říct si, že si ten popis přečtu do konce a dám šanci tomu, že to sám vyzkouším. Pokud to neudělám, není možné někoho iniciovat zvnějšku.

Co je vlastně vědomí?
Není to inteligence. Nemám pro něj žádnou inteligentní definici, ale možná by mohla znít tak, že jde o vědění spojené s prožitkem. Vědomí je vlastně nějaká suma vědění, která prošla praxí a prožitkem a stala se zkušeností. Míra prožitků, kterými projdu a které zvýší moji úroveň vědomí, mi umožní, že až se ta situace bude dít znovu, můžu na ni reagovat jinak. Například ne vztekem a bojem. Úroveň vědomí je to, co nám umožňuje uvidět a uvědomovat si fakta a souvislosti. Je to první stupeň mimosmyslového vnímání, schopnost uvědomovat si fakta a souvislosti. Druhým stupněm je schopnost rozlišovat fakta od hypotéz. To jsou dva velmi důležité stupně mimosmyslového vnímání. Ale k tomu se dostaneme postupně. Protože čím pevnější budou základy, tím pevnější bude celý dům.
Úroveň vědomí sice stoupá sama od sebe, ale mnohdy nestoupá tak rychle, jak by pro nás bylo potřeba. A my máme možnost svobodně si úroveň vědomí zvyšovat, skrze prožitek, skrze rozšíření vědění. Vědění jsou informace, které se k nám dostanou. Dostane se k nám informace a my tu informaci prožijeme. Potom se dostává do úrovně našeho vědomí a zvyšuje ho.

Předpokládám, že právě proto se k nám ze škol, médií a celkově od Systému dostávají zcela jiné informace než ty, které by pro zvyšování vědomí byly vhodné…
Samozřejmě. Jak výchova, tak školy či média nepřinášejí informace, o kterých se zde bavíme, ale zásobují nás informacemi, které nás uchovávají v emocích a nevědomí. I celý zábavní průmysl je založený na emocích. Pokud prožijeme emoci tak, jak jsem ji popsal, a zpětně se na ni podíváme a nesouhlasíme s tím, co se tam stalo, můžeme si být stoprocentně jisti, že jsme v danou chvíli nejednali svobodně. To znamená, že všechno, co jsme říkali a dělali, byť v nejlepším přesvědčení, jsme říkali a dělali proto, že jsme v oné situaci byli pouze nástroji někoho a něčeho vyššího. To něco vyššího je energeticko-informační pole, nebo, jak já to nazývám, přítomná bytost, egregor. Můžeme tomu říkat i démon, je úplně jedno, jaké slovo použijeme. Pro nás je v té nejzákladnější fázi důležité to, že jsme nejednali svobodně. Tahle informace by pro vás měla být nejzásadnější k tomu, abyste se rozhodli, že byste chtěli zkusit udělat to svobodně.

Jak?
Pokuste se dovolit si být úplně na začátku, protože jedině tak může člověk vytvořit pevný základ. Pokud už máte vytvořený pevný základ, nebude vám to vůbec vadit, protože pouze popíšu, co už znáte. Základním krokem je – ideálně na konci dne – projít si zpětně to, co jsem ten den dělal, a pokusit se tam najít emoce. V okamžiku, kdy se mi podaří takovou emoci najít, mám první důležitý krok za sebou. Je totiž řada lidí, kteří tvrdí, že nic takového neprožívají. Většinou to tvrdí lidi, kteří to prožívají nejvíc, kteří jsou v emocích tak často, že už ani nedokážou rozlišit, že se s někým hádají. Protože se vlastně hádají s celým světem a jsou neustále v tenzi. Tuhle pozici živí rozum. Tím, že je v něm strach. Proto takový člověk šmahem odsoudí cokoliv za nesmysl, neboť se tím bojí zabývat. Mohl by totiž zjistit, že konstrukce jeho rozumu nejsou pevné. Mohlo by to bolet, rozpadl by se jeho svět a začal by padat volným pádem.

Proto dávají lidi pocit jistotě, i když bídné, před neznámem?
Přesně tak. Pro člověka je jeho svět i přesto, že mu nevyhovuje, bezpečným místem, zná ho. Zná všechny příčiny a následky. I když mu nevyhovuje, cítí se v něm bezpečně. Takovou věc můžeme aplikovat v pracovních vztazích, partnerských vztazích a tak dále. Zpozorování emoce zpětně je možné právě díky tomu, že naše vědomí s časem stoupá. Musíme dohledat emoce, podívat se na ně a uvědomit si, že jsme nejednali svobodně. Jak? No že uvidíme, že to, co jsme v danou chvíli říkali manželce, šéfovi či kamarádovi, není to, co si skutečně myslíme. Tak se pozná, že jsme nejednali svobodně. Dobrá zpráva je, že to lze vzít zpět a tato místa dokážeme změnit a vyčistit, což pak pozitivně ovlivňuje naši přítomnost. V příštích dílech si povíme jak.
My v tuto chvíli máme jediný úkol – uvědomit si a zjistit, že nejsme svobodní. Dokonce že jsme ovládaní. A proč to potřebujeme zjistit? Kvůli našemu rozumu, protože ho nemůžeme vyřadit ze hry. Nemůžeme ho popřít, ignorovat ani označit za hloupý, důležitý je balanc. Rovnováha mezi vnitřním a vnějším. Potřebujeme, aby rozum sloužil nám, ne my jemu. A ta rovnováha je mezi egem a rozumem. Mezi naší vlastní bytostí a naším fyzickým tělem. Potřebujeme vyhledat emoce v minulosti. Může to být dnešní den, pokud ho prohlížím večer, může to být týden, rok, celý náš život. Jakákoli událost, se kterou zpětně nesouhlasím, kterou bych dnes řešil jinak. Tím se rozšiřuje naše schopnost uvidět to ovládání blíž a blíž přítomnosti. Jsou lidi, kteří mi říkají: „Já nepotřebuju vyhledávat emoce ve své minulosti. Já potřebuju v okamžiku, kdy na mě začne řvát moje žena, na to nenaskočit. Jak to mám udělat?“ A já jim neustále dokola říkám, že přeskočili první fázi. Není tam první pevný bod, na kterém je třeba vše stavět. Naše ego už by se chtělo zabývat tím, jaká budou okna a jaká bude střecha, ale my teprve kopeme díru do země.

Když tu emoci odhalím, co se stane pak?
Pokud zvládnu pozorovat a nehodnotit, tedy spojit vnitřní a vnější, udělám třetí krok – uvědomím si to.

Co když se znovu vytočím?
Samozřejmě ty situace jsou hodně silné. Tady je potřeba si dovolit dělat chyby a uvědomit si, že na horu budeme lézt postupně. Nezvládneme to jedním krokem, tím, že se nás dotkne nějaký osvícený indický guru a nám najednou všechno dojde a vyřeší se to samo od sebe. Jsou situace, které pro nás budou těžší, přesto to zkusme. Čím víc takových situací bude, tím víc poroste naše vědomí a především naše schopnost emočně vypjaté situace odhadnout dřív než ex post. To je velmi důležité.

Když emoci v minulosti vyhledám a začnu ji pozorovat a nehodnotit, tak najednou poznám, proč k ní došlo?
Ano, ale pozor na ego. Ego v základní úrovni je pro nás soupeřem, se kterým tedy nebudeme soupeřit, ale budeme si na něj muset dát pozor. Ego dokáže spoustu věcí zkazit. Pokud se nám podaří odhalovat emoce v minulosti, pozorovat je a nehodnotit, uvědomíme si, proč nastaly. A s každým malým uvědoměním si toho, proč nastaly, stoupá naše schopnost odhalit emoci dřív.
Ten postup je následující: Nejprve odhalujeme emoce, které už proběhly. Ty už se staly, a dokud to nezměníme, jsou naší součástí. Druhá fáze je, že jsme schopni zachytit emoci, která právě probíhá, a třetí fáze, ta nejzajímavější, je schopnost odhalit emoci, která přichází. To znamená ještě dřív, než nás emoce vůbec ovlivní, my ji zachytíme. Tahle fáze už je na úrovni komunikace s přítomnými bytostmi, na úrovni mimosmyslového komunikování s jemnohmotným světem. Bytostmi, které obývají jemnohmotný svět a vstupují s námi do interakcí, a to ať už o nich víme a uznáváme to, anebo tvrdíme, že žádný jemnohmotný svět neexistuje a je to úplný nesmysl. I přesto se to děje. A ta technika, kterou předkládám, vede ke schopnosti nahlížet nebo vnímat jiné, další světy, protože těch světů je celá řada. Tím ale nemá smysl se teď zabývat, přestože ego by chtělo. Dostaneme se k tomu, až přijde čas.
V současné chvíli je pro nás důležité pochopit jednu věc – tím, že budeme procházet emoce, které se staly v minulosti, získáme schopnost víc a víc zachytit emoce, které probíhají v přítomnosti. Čím víc zachytíme emocí, které probíhají v přítomnosti, tím získáme větší schopnost zachytit emoce, které teprve přicházejí. Pokud někdo tento postup překročí a nevyřeší si svou minulost, nebude moci svobodně tvořit svoji realitu a svobodně komunikovat.
Ale pozor, to ještě neznamená, že nebude komunikovat vůbec. Protože pokud se nějaká přítomná bytost rozhodne komunikovat, najde si způsob. Řada lidí to pak považuje za určitý post povýšení a cítí se výjimečně, že s nimi něco komunikuje. Ta bytost se nikdy nepředstaví „já jsem syčák a chci tě vysávat“, vždy se představí nějakým honosným názvem, třeba že je Bůh, archanděl nebo nějaká mimozemská forma. Člověk se tím samozřejmě cítí polichocen a může se stát něčí hlásnou troubou. Já netvrdím, že všechny komunikace typu médium, channeling či automatické přijímání informací jsou špatné, ale říkám: Nekomunikujme s něčím, pokud nevíme, co to je. Nejprve poznejme sebe, pak poznávejme svět okolo nás a bytosti, které ho obývají, protože jinak se můžeme stát otrokem, byť si budeme připadat jako duchovní vůdci.

Musím na to mít nějakou speciální schopnost, nebo je toho schopen každý?
To může udělat každý, nejde o žádnou výjimečnou schopnost. O tom, zda se tak stane, rozhoduje právě konkrétní přítomná bytost, protože je na vyšší úrovni vědomí. Oni ovládají nás, ne my je.

Egregory nás ovládají skrze emoce, protože chtějí energii. Takhle to dělá i celý Systém?
Samozřejmě, protože Systém stojí nad tím vším. V hierarchii je Systém výš, než jsou egregory, a výš, než jsme my. Takže když budeme v uvozovkách hledat viníka, dřív nebo později dojdeme k Systému. Ale moje rada je, nehledejte další pozice v hierarchii, zabývejte se tou, ve které se aktuálně nacházíte vy. Protože nejdůležitější je osvobodit se, neboť pak uvidím věci opravdu tak, jak jsou. A pak se můžu svobodně rozhodnout, jestli zůstanu v Systému, nebo ne, jestli si vezmu modrou pilulku, nebo červenou.
Pokud se nám bude dařit zachytávat emoci v přítomnosti, uvidíme, že se dá rozdělit na další tři fáze. Když na někoho řvu minutu v kuse a uvědomím si to, emoce začne mizet. Další fáze je ta, že na někoho řvu jen kratší chvíli. Až dojdu k fázi, že se jen nadechnu a už to nespustím. Pořád je to ale emoce. Pozor, nepleťte si to s potlačováním emocí, to není zastavení silou přes ego, já nezařvu proto, že mi v tu chvíli dojde, že mě ovládá emoce. Emoce je to dokonce i v té další, třetí úrovni, kdy teprve přichází…

Můžu si jí všimnout, ještě než mě ovládne?
Tato třetí fáze se dá taky rozdělit na tři stadia. To, že emoce přichází, poznám podle toho, že se mě fyzicky dotkne. Už nejsem ve fázi, že se naštvu a nadechnu se, že zařvu nebo nezařvu, už jsem o kus dál. Já jenom cítím, že se mě dotýká. To je pořád ještě málo. Druhé stadium je, že se mě emoce nedotýká, ale už ji tuším kolem sebe. To je první mistrovská fáze, ale až ta třetí fáze je správná – vnímám, že emoce přichází. Na této úrovni už přestává být emocí, protože emoce je to jenom tehdy, když se zkontaktuje s naším tělem. Tady mluvíme čistě jen o frekvenci. Je to určitá frekvence citu, kterou k nám posílá přítomná bytost. Ona vybere určitou frekvenci citu, a s tím se setkáváme v legendách, s takzvaným mistrovským úderem, který není ani silný nebo ohnivý, je to prostě dotek na správné místo. Není důležité jak hodně, ale kam zasáhnu soupeře. Takže přítomná bytost k nám posílá pouze frekvenci citu, která sama o sobě není špatně, ale my máme v sobě něco nevyřešeného.

Jak takový cílený atak probíhá?
Frekvence se nás dotkne na citlivém místě, které nemáme zpracované, kde máme určitý blok, a kvůli tomu my sami tu čistou frekvenci citu přeměníme v pocit. Ona projde naším egem a rozumem, zmoduluje se a my už ji vnímáme jako negativní. Proběhne námi a stane se z ní emoce. Emoce je alergická reakce fyzického těla na rozum. V okamžiku, kdy prožíváme emoci, naše tělo vysílá, emituje energii. A to je důvod, proč se to celé děje, tou energií se sytí přítomná bytost, egregor.
Emoce v nás zůstává. Když přichází frekvence citu zepředu k nám, můžeme si představit energetická místa na našem těle jako vstupní bránu. Cit prochází tělem a je ovlivňován a modulován egem. Ego přidává svůj hlas, a to je hodnocení. Ego říká, co že to vlastně cítíme. A tahle první fáze už je špatně, vytváří jakýsi virtuální film, který promítá našemu rozumu. Rozum na tento virtuální film pohlíží, ale nedokáže rozlišit mezi ním a realitou. Uvedu příklad. Když večer ležíme v posteli a vzpomeneme si na ranní hádku se šéfem, tak se najednou rozčílíme, naše svaly jsou v tenzi, potíme se, jako kdybychom hádku fyzicky prožívali. To je právě důkazem toho, že rozum nedokáže rozlišit, že se nenachází ráno v kanceláři se šéfem, ale je večer v posteli.

Co se děje v tu chvíli s naším fyzickým tělem, co si tím způsobujeme?
Zepředu k nám přichází frekvence citu, to je v pořádku. Vchází do nás a prochází skrze ego a rozum a stává se z ní pocit, tedy něco, co je PO citu. A to je ještě stále v pořádku, pocity jsou něco jako prožitky. Řada lidí říká, že když budeme bez emocí, stanou se z nás bezcitní lidé. To vůbec není pravda. Prožitek a emoce jsou v mém názvosloví naprosto odlišné pojmy. Cit ovlivní ego a rozum. Ego ho ovlivní tak, jak chce a jak je potřeba, a rozum mu dá schopnost realizace tím, že tomu uvěří. V tuto chvíli pocit vychází zadní branou. Představit si ta energetická centra můžeme jako větrák, trubku, která má vstup a výstup. Frekvence citu převedená v pocit v tuto chvíli vychází zadní branou a mění se ve svobodnou vůli. Pak je vše v pořádku. Svobodná vůle znamená, že se děje to, co my si přejeme.
A teď si vezměte, že většině lidí se v životě děje to, co si nepřejou. Chyba se stane v tom, že frekvence citu, která projde přes ego a rozum, nevyjde ven v podobě svobodné vůle, ale v těle zůstává. Frekvence citu je na základní úrovni jemnohmotná, má velmi vysokou frekvenci. Jako světlo. Průchodem tělem se zhmotňuje, mozek je dokonalý stroj na zhmotňování naší reality, našich přání. Všech představ a všech přání, které přes nás projdou, abych byl přesný, on zhmotňuje i představy a přání jiných bytostí, a proto nás ovládají. Ale nepředbíhejme.

Kde se stane chyba?
Když mozek frekvenci citu trochu zhmotní a vyšle ven jako projev svobodné vůle, je to v pořádku, jen se trochu sníží rychlost a jde se to realizovat. Ale když ji změní v emoci, proběhne ten cyklus ještě jednou, ještě jednou proběhne přes ego a přes rozum a ještě pomaleji. Naše zadní brány svobodné vůle mají jen určitou propustnost, jako kdyby tam bylo určité síto, a když je to víc hmotné než to síto – snažím se to přirovnat –, tak to nemůže vyjít ven a jde to do dalšího cyklu a zhmotní se to ještě víc a ještě víc zpomalí, zacyklí se to, až se to úplně zastaví. A zastaví se to někde v našem fyzickém těle. To místo přesně odpovídá frekvenci citu spojené s našimi nevyřešenými bloky. Pokaždé se to zhmotní jinde, podle toho, kde je to takzvaně připravené, tam to uvízne. A to uvíznutí už je hranice jemnohmotného a hrubohmotného. My máme určitý čas na to, abychom s tím pracovali a rozebrali to. Ten čas je přesně jeden den, je to aktuální přítomnost od probuzení do současné chvíle.
Pokud v té aktuální přítomnosti chytíme emoci, dokážeme ji znovu jakoby urychlit, změnit ji v pocit a vypustit ven. Čím je emoce starší, tím je hmotnější a tím hůř ji zvládneme vypustit. Proto je tak důležité se emocemi zabývat večer, protože když se jimi budeme zabývat ráno, je už následující přítomnost. Samozřejmě je to ale lepší než se tím zabývat po dvaceti letech nebo vůbec.

Co se stane, když ji nevypustíme ven?
Když se frekvence dostatečně zhmotní a zpomalí a zastaví, dostane se na hranici jemnohmotného a hrubohmotného světa. Oba dva jsou hmotné, oba jsou prokazatelné a existují už přístroje, které to dokážou zachytit. Těmi přístroji my standardně nedisponujeme, avšak standardně disponujeme přístroji, kterým říkáme smysly fyzického těla. A ty dokážou v základní úrovni vnímat pouze hrubohmotnou realitu. Naším přístrojem pro vnímání jemnohmotného světa je naše mimosmyslové vnímání, o které jsme systematicky výchovou a vzděláním připravováni. Každé malé dítě mimosmyslově vnímá. Pokud neuděláme nic, bude takhle vnímat pořád. Cokoli však činíme nevědomého, dítěti ubližuje a bere mu to.

Jak vypadá ta zastavená emoce?
Můžete si ji představit jako chomáč cukrové vaty. Skutečně to tak vypadá, existují už přístroje, které to umí zobrazit. Chomáč vaty do těla samozřejmě nepatří. Na základní úrovni ho vnímáme jako bolest. Čím déle tam je, tím víc hmotná je a tím víc je prokazatelná a tím víc nám škodí. Až se z ní stane něco, čemu říkáme blok v psychosomatice anebo nemoc ve standardní medicíně. To něco dokonce ani nemusí tolik škodit v danou chvíli, může být takzvaným spícím agentem a čekat na příležitost. Příležitost, kdy to někdo zvenku využije jako slabé místo a udeří tam. Čím déle v nás emoce je, tím obtížněji se odstraňuje. Ale odstranit lze. Ke způsobu, jakým to udělat, se dostaneme v příštích dílech.

Jaká je nejsilnější emoce?
Strach. Strach je součástí téměř každé emoce. A když to řeknu zjednodušeně, lidi jsou zlí, protože se bojí. Když se vyřeší strach, tak se vyřeší zlo. Strach je satan, satan doslova znamená nepřítel. Ďábel jako démon zla stvořený lidmi – a ďábel nebyl stvořen nikým jiným než lidmi – využívá satana k ovládání lidí skrze strach. Ježíšův výrok, že síla té šelmy je ve strachu a žádnou skutečnou moc nemá, je platný absolutně. Ale na základní úrovni vědomí, respektive nevědomí lidí má obrovskou moc. Většina lidí má řadu nevyřešených míst a egregory nás ovládají – jednak z nás odčerpávají energii, jednak nás využívají pro své cíle. A to můžou dělat proto, že máme ona slabá místa. Pokud je najdeme, vyléčíme, ošetříme a odstraníme, nebude snadné nás ovládnout. Na prvním místě je vůbec potřeba uvidět, že často jednáme nevědomě a nesvobodně.
Jsou to vlastně frekvenční útoky pomocí frekvencí citu. I když cit sám o sobě je v pořádku, může nás na slabých místech poškodit. Jako když nás někdo pohladí. Pokud máme zdravou kůži, je to v pořádku. Ale pokud máme na kůži obrovské boláky, které hnisají, tak nás to pohlazení bolí. Proto je tak důležitá cesta skrze emoce. Každý tak může získat vlastní důkazy. Důležitá je totiž vlastní zkušenost, my můžeme být pro lidi pouze inspirací.

Milan Vidlák

http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/3338

Vášeň

MMS - Den šest

$
0
0
Bylo mi doporučeno týden užívat 1 kapku MMS jednou denně a po týdnu užívat 2 kapky denně atd. Jsem v šestém dnu a už užívám kapky tři. Neustále vnímám volnou kapacitu, cítím se tak na 7 kapek denně. Tři kapky se už začínají sice příčit čichovým buňkám ale nevnímám to jako problém. 
Dosavadní stavy pouze dobré. Psychicky výborně, fyzicky lépe ale to souvisí s celkovou změnou jídelníčku, více se hýbu (vstávám v pět a cvičím ráno jógu, do práce chodím 2km pěšky).
Každopádně za zlepšení psychiky jsem velmi vděčný. Před několika týdnu už jsem byl skutečně na hraně. Cítím víc energie a nálada je jako na drogách... MéR

Kaizen pro život?

$
0
0
Program vytvořený v poválečném Japonsku, který měl za úkol znovu přivést k životu ruiny země vycházejícího slunce, které by se tak mohly proměnit ve slepici snášející zlatá vejce (což se myslím povedlo pouze dočasně). Metoda, která je známá především díky Toyotě a ostatním japonským průmyslovým podnikům, které ji dovedly k maximální účinnosti, je ale využitelná také v osobním životě. Pokud v něm ovšem chceme něco změnit. Kaizen prý japonsky znamená "dobrá změna". A každá dobrá změna je vítána. MéR.

Malými krůčky k velkým cílům - metoda Kaizen

Ačkoliv je metoda Kaizen již dlouho uznávaná, mnozí z nás ji ještě do svého života a byznysu neaplikovali. 

Stručně řečeno: „Není třeba dělat radikální změny, mnohem účinnější je měnit věci postupně, po malinkatých krocích, ale pravidelně.“ Je to jako puzzle po malých částech dáváme dohromady celkový obrázek. 

Uvedu typické příklady ze života. Pokud například chceme zhubnout, není nutné si nakoupit plnou tašku produktů zdravé výživy a okamžitě objednat permanentku do fitcentra. Lepší je dát si denně o hranolek (ano, čtete správně, o jeden hranolek denně) méně k jídlu, nebo pokud chcete cvičit, tak začít pětiminutovým pochodem na místě, třeba při sledování televize. 

A pokud se chcete konečně naučit španělsky, stačí jedno nové slovíčko každý den.To všechno jsme schopni zvládnout...

Základem této metody Kaizen je, že potřebujete získat určitý návyk. Časem bude hranolků k obědu málo – a budou vám stačit. Pak zjistíte, že se cvičení můžete věnovat každý den 10 minut. Začněte s malými kroky – a po určité době zjistíte, že jste ušli dlouhou cestu, na kterou byste si dříve netroufli.

Existuje spousta výmluv, proč určité věci nedělat – „Nemám čas…“, „Je toho moc…“, „Nemám dostatečnou vůli…“, „Nechce se mi…“, "nikdy se angličtinu nenaučím", „Stejně to nemohu zvládnout…“ a tak dále. 

Závěrem:
Když ale obrovský problém rozmělníme na drobečky, postupně většina výmluv zmizí: i velmi zaneprázdněný člověk si může vyrobit (nebo dnes i koupit!) například kartičky se slovíčky cizího jazyka, strčit je do kapsy a při čekání na tramvajové zastávce nebo cestování autobusem je vytáhnout, číst si je a učit se.

Moje doporučení:
Zkuste metodu Kaizen a zvolte si nějaký cíl a cestu k němu rozčleňte na malé krůčky...Případně (mozek miluje otázky) se ptejte: "Co nejmenšího mohu udělat proto, abych se dnes 1 minut smála?", "Jak mohu ušetřit 5 minut denně na čtení oblíbené knížky?"...napadá Vás něco do čeho se Vám moc nechce? Podívejte se na to jinak....Využijte Kaizen v jakékoliv oblasti, ve které se toužíte zlepšit. Doporučuji publikaci: "Cesta kaizen", Robert Maurer, vyzkoušejte koučování nebo přijďte do kurzu osobního rozvoje "Sebepoznání pro ženy".

Hezký den,

Zdenka


http://chcizmenu.blogspot.cz/2012/07/malymi-krucky-k-velkym-cilum-kaizen.html#.VLbICCuG9uJ

Mnich, který prodal své ferrari

$
0
0
Knížku jsem poslouchal jako audio a už když jsem zasouval jack do telefonu, abych začal s poslechem, měl jsem přivřené oči a podezíravý škleb ve tváři.  Kniha upoutá hned od začátku. Občas se odněkud z černé díry vynoří hlava líté NEW AGE bestie ale z nějakého důvodu to neodradí. Nejspíše proto, že zezačátku vás zajímá, co se tam stane a pak už vás informace z mnišského kláštera v Himaláji přidrží. Jak je uvedeno v článku níže, informace nejsou nějak nové ale pro mě bylo podstatné, že ke mně přišly v ten pravý čas, zrovna když jsem je nejvíce potřeboval. Kdybych se s touto knihou setkal dřív, neoslovila by mě tak mocně jako právě teď. Pokud se dokážete odpoutat nasládlé NEW AGE pachuti v ústech a nečiní vám potíže občas překročit mršinu duchovního mainstreamu, určitě v knize naleznete důležité informace, které se budou hodit právě do vašeho života. Pokud chcete se svým životem něco udělat, neváhejte ani chvilku. MéR

Mnich, který prodal své ferrari - Robin Sharma
Jak převzít zodpovědnost za svůj život - zajímavá kniha kterou stojí si přečíst.
Doporučení od Paulo Coelho: „Pomáhá lidem na celém světě objevovat cestu ke štěstí."

Obecně o knize: Mnich, který prodal své ferrari
Myšlenky v této knize nejsou nové, mnohé z nich je již publikováno v podobně laděných knihách. V toto jde o zajímavý je příběh o úspěšném právníkovi, který po infarktu změnil svůj život a po návratu vypráví svému bývalému kolegovi (také právníkovi).
Mnich, který prodal své ferrari - název knihy
Robin Sharma autor
201 - stran
Osobně hodnotím jako velice inspirativní knihu, kterou stojí za to přečíst.

Pár myšlenek z knihy
Na smrtelné posteli určitě nebudeš litovat toho, že jsi nestrávil víc času v práci.
Sny velkých snílků nejenže docházejí naplnění, ale stávají se ještě většími. Alfred lord Whitehead
Investuj do sebe samého, a to je ta nejlepší investice, jakou můžeš kdy udělat. Nejenže pozvedneš vlastní život, ale pomůžeš zlepšit životy i všem kolem tebe."
Kdo se dívá ven, sní. Kdo se dívá dovnitř, procitne.
Někdo vidí láhev napůl plnou, zatímco pro jiného j e zpola prázdná.
V životě nejsou žádné chyby, jen lekce.
Když se jedny dveře zavřou, je to proto, aby se jiné otevřely.
Rozpoznat, co děláme nejraději, a pak to dělat.
Vznešenost je v tom, být lepší, než jsi byl sám včera.
Každou vteřinou, kterou strávíš přemýšlením o snech jiných lidí, se okrádáš o svůj vlastní čas.
Ten, kdo nejvíce pomáhá, bude nejvíce odměněn.
Víš, proč tolik lidí dlouho spí?
Proč?
Protože nemají nic lepšího na práci.
Pokud se nedokážeš smát sám sobě, komu jinému se můžeš smát?
Důležité je nikdy nic nedělat jen proto, že musíš. Správný důvod je ten, dělat to proto, že chceš, a protože víš, že je to pro tebe dobré.
Úspěch začíná úspěchem vnitřním.
Většina lidí má ze změny strach, moudří ji vyhledávají.
Kladení otázek je nejefektivnější cesta k dosažení znalostí.
Byl jsem pořád nešťastný. Nebylo to nic jiného než chamtivost.
Nesoutěž s ostatními, soutěž sám se sebou.
Lidé sice mají volnost, ale postrádají svobodu.
Dobře rozvržený čas je nejlepší známkou dobře uspořádané mysli.
Když si člověk uvědomí, co vlastně v životě chce a jak toho dosáhnout, je pro něj většinou už příliš pozdě.
To, že máš moc práce, není žádná omluva. Skutečná otázka je to, proč jsi tak vytížen.
80/20
Smích otevírá srdce a hladí duši.
Nejlepší doba, kdy jsem měl zasadit strom, bylo před čtyřiceti lety. A druhá nejlepší doba k tomu je právě dnes.
Nepromrhej ani minutu ze svého dne.
Jednej tak, jako by nebylo možné selhat, a budeš mít vždy úspěch.
Kvalita tvého života bude posuzována podle toho, jak je tvůj život přínosný.
Je obrovský rozdíl mezi tím, vydělávat velké množství peněz a mít mnoho ze života.

Deset rituálů nádherného života
1) rituál samoty
2) rituál fyzična
3) rituál živé výživy
4) rituál bohatých znalostí
5) rituál zářivého žití
6) rituálem brzkého probouzení
7) rituálu hudby
8) rituál mluveného slova
9) rituál shodného charakteru
10) rituál jednoduchosti
Podrobněji v knize: Mnich, který prodal své ferrari.

Pět kroků
Prvním krok - jak by měl vypadat výsledek
Druhý krok - vyvinout na sebe pozitivní tlak
Třetí krok - nikdy si nestanovuj cíl bez časového omezení
Čtvrtý krok - pravidlo 21 - po 21 dnů
Páty krok - opakování rutina

Osobnost člověka se odráží ve třech zrcadlech
v prvním se odráží to, jak člověk vidí sám sebe
druhé je odrazem toho, jak člověka vidí ostatní
a třetí odráží pravdu

Sedmero nadčasových symbolů osvíceného života
Ovládni svoje myšlení
Následuj svůj cíl
Cvič se v umění kaizen
Žij disciplinovaný život
Respektuj svůj čas
Nesobecky pomáhej jiným
Soustřeď se na přítomnost


http://office.lasakovi.com/project/ostatni/mnich-ktery-prodal-sve-ferrari/

Kyselina citronová a její průmyslová výroba? Plíseň, hašené vápno a kyselina sírová

$
0
0
Kropidlák černý – tam, kde roste, tam krčíme nos, říkáme fuj a jeho živnou půdu okamžitě vyhazujeme pryč z našeho dohledu. A vzápětí jdeme do obchodu a Kropidlák kupujeme za peníze a spokojeně si ho donášíme domů. Jsme spokojení, jak máme doma uklizeno a plnou lednici a spíž a jak žijeme zdravě. Kropidlák je ona černá plíseň, která se objevuje na ovoci a zelenině. Z té samé plísně se však průmyslově vyrábí kyselina citronová, která je součástí velmi velké skupiny potravin. Řekneme si: „kyselina citronová, hm, to je jasný, jo je z citronů/citrusů,“ a ono ejhle. Přírodní forma ano, ovšem takové iluze snad nemůže mít nikdo. Nikdo nemůže věřit tomu, že potravinářský průmysl, zaměřený na zisk, vyrábí kyselinu citronovou fermentací citrusových plodů. To už z těch citrusů raději vyrobí koncentrát a z něj mnohem dražší nápoje. T y je ale tak jako tak potřeba konzervovat pomocí E330. Ano, každé ráno na snídani džus… Je to totiž zdravé. A k tomu jeden šumivý hořčík. Potom jogurt a chleba s marmeládou. Všude je E330. Všude je Kropidlák černý – ten, který tak štítivě vyhazujeme do koše. Fuj, plíseň… A to si člověk řekne, že kyselina citronová je jedno z těch přijatelných éček. MéR.

E330 - Kyselina citronová
Charakteristika
Jedná se o slabou kyselinu z karboxylové skupiny. Přirozeně se vyskytuje v citrusových plodech, zejména v citrónech, limetkách, grepech, pomerančích a v menší míře i v dalším ovoci a zelenině.

Výroba
Způsobů výroby je několik. Přírodní cestou lze kyselinu citronovou získat ze šťávy citrusů fermentací surového cukru. Běžná průmyslová výroba však využívá plísňovou kulturu Aspergillus niger a sacharózu (zejména melasa, hydrolyzovaný kukuřičný škrob, či jiné levně získávané cukry). Přidáním hydroxidu vápenatého (známý jako hašené vápno) vznikne sůl z níž se díky kyselině sírové získá konečná kyselina citronová. Roční celosvětová výroba je odhadována na 1,7 milionu tun z čehož více než polovinu produkuje Čína. 

Použití
Kyselina citronová má mnoho využití. V potravinách je to především díky schopnosti regulovat jejich kyselost a zásaditost. Taktéž zabraňuje růstu bakterií, kvasinek a plísní, proto se používá i jako konzervant. V tucích a olejích zabraňuje žluknutí a nežádoucí změny barvy a působí zde jako andioxidant. 
Nalezneme ji hlavně v nealkoholických nápojích, džusech, víně, tucích, instantních nápojích,  v marmeládě, kandovaném a mraženém ovoci, mražených mléčných výrobcích, v sýrových pomazánkách, majonéze, v salátovém dresingu a mnoha dalších potravinách. Kyselinu citronovou nalezneme také v kosmetice, farmaceutických výrobcích a v chemické výrobě.

Nežádoucí účinky
Obecně je kyselina citrónová považována za bezpečnou látku a v nezbytném množství může být přidávána do všech potravin včetně dětské výživy. V USA je zařazena do seznamu GRAS látek. Nadměrným požíváním kyseliny citronové může dojít k poškození zubní skloviny. Například konzumováním samotných citrónů. Jako všechny kyseliny při kontaktu s okem vyvolá dráždivou reakci, ve větší koncentraci a množství může způsobit oslepnutí. Množství v potravinách je ale daleko pod touto hranicí.

Doplňující informace
Díky poplašným řetězovým emailům byla kyselině citronové připsána spousta špatných vlastností, zejména karcinogenita. Skutečně se jedná o špatnou informaci, která vznikla špatným překladem slova Krebs. Toto slovo v němčině znamená opravdu rakovinu, ale ve spojení s kyselinou citronovou se jedná o vědce Hanse Krebse, který v roce 1953 získal Nobelovu cenu za objevení tzv. Citrátového cyklu, někdy také nazývaného Krebsův cyklus.



Stanislav Grof:Nemáme vlastně žádný důkaz pro to, že vědomí má původ v mozku

$
0
0
Vědomí je nejhlubším tajemstvím - rozhovor se Stanislavem Grofem

Profesor Stanislav Grof (*1931) je světoznámým průkopníkem na poli psychiatrie, transpersonální psychologie a výzkumu léčivého potenciálu mimořádných stavů vědomí, navozovaných psychedelickými látkami i rozličnými jinými metodami. I v třiaosmdesáti letech stále vyučuje na univerzitách a vede prožitkové semináře po celém světě. Jakožto absolvent pražské medicíny spoluzakládal Výzkumný ústav psychiatrický, kde zkoumal vliv psychedelik na lidskou psychiku a jejich terapeutický potenciál. V roce 1967 přijal nabídku studijního pobytu v USA, kde se usadil a postupně působil jako vedoucí Marylandského střediska psychiatrického výzkumu (MPRC), odborný asistent na katedře psychiatrie Lékařské fakulty Univerzity Johna Hopkinse, stálý učitel v Esalenském institutu a spoluvedoucí mezinárodního transpersonálního výcviku Grof Transpersonal Training Program. Obdržel mimo jiné prestižní cenu VIZE 97 Nadace Dagmar a Václava Havlových v Praze a Cenu Thomase Vernyho Společnosti pro prenatální a perinatální psychologii (APPPAH) za stěžejní přínos na tomto poli. Spolu se svou ženou Christinou vytvořili takzvané holotropní dýchání — metodu sebepoznávání navozením rozšířeného stavu vědomí pomocí prohloubeného a zrychlujícího se dýchání za doprovodu evokativní hudby.
Na přelomu srpna a září Stanislav Grof zavítal na pozvání občanských sdružení Holos a české sekce Budapešťského klubu po sedmi letech do své původní vlasti. V pražské Betlémské kapli vedl strhující dvoudenní 16 hodinový cyklus přednášek s názvem Návrh zásadní revize v oblasti psychiatrie, psychologie a psychoterapie. Poté uskutečnil několik rozhovorů a jeden z nich i pro Sedmou generaci. Odpovídal trpělivě a rozsáhle na všech třicet připravených otázek, takže druhou část rozhovoru, týkající se například přirozených porodů, ekologických problémů nebo moderních technologií,najdete v příštím čísle.

Co vás přivedlo k revolučnímu nazírání na lidskou psychiku a na různé její poruchy?

Začalo to všechno s Freudem. Já jsem měl pro svůj život původně úplně jiné úmysly. Rád maluji, kreslím a byl jsem vášnivým obdivovatelem grotesek a animovaných filmů. Zpočátku byl mým hrdinou Disney, potom Jiří Trnka a chtěl jsem se stát animátorem. Pak jsem absolvoval rozhovor s Trnkou a měl začít pracovat v této oblasti. A právě když jsem dělal to veliké rozhodnutí, přinesl mi jeden můj přítel Freudovu knihu Úvod do psychoanalýzy. Řekl mi: „To je úžasná kniha, a když si ji přečteš, změní ti život.“ Byl jsem trochu zvědavý a tu knihu si vzal. Začal jsem číst a tu noc jsem vůbec nešel spát. Během jediného týdne jsem se rozhodl, že svou budoucnost nespojím s animovaným filmem, nýbrž s psychoanalýzou. To samozřejmě znamenalo, že musím studovat lékařství.

Ve čtvrtém ročníku studia medicíny jsem se jako dobrovolník přihlásil na katedru psychiatrie, kterou vedl docent Roubíček. Byl jsem také ve spojení s Theodorem Dosužkovem, který tam vyučoval psychoanalýzu. Chodil jsem k němu na semináře a podobně. A dostal jsem se do stadia, kdy jsem se cítil psychoanalýzou poněkud zklamán. Nebyl jsem vlastně zklamán psychoanalytickou teorií — ta je pro mne pořád vzrušující, ale začal jsem si uvědomovat, jak málo s ní můžete za poměrně dlouhý čas dosáhnout. Později jsem prošel osobní výcvikovou analýzou vlastní osoby, která probíhala třikrát týdně po sedm let, a zjistil jsem, že výsledky nejsou zrovna dechberoucí. Docent Roubíček tehdy obdržel zásilku LSD od farmaceutické společnosti Sandoz spolu s doprovodným dopisem, který popisoval objev LSD a práci Alberta Hofmanna s alkaloidy extrahovanými z námelu. Jednalo se o pětadvacátý derivát, který Hofmann vytvořil. Dopis popisoval jeho náhodnou intoxikaci a objev psychedelických účinků. Ve Švýcarsku provedli pilotní studii pod dohledem doktora Stolla, a to se skupinou běžných lidí a se skupinou psychiatrických pacientů. Došli k závěru, že by ta látka mohla být nějak zajímavá pro psychiatry a psychology, a tehdy rozesílali vzorky na univerzity, výzkumné instituty, a dokonce jednotlivým terapeutům. V tomto doprovodném dopise byla uvedená dvě doporučení ohledně toho, jak by se LSD možná dalo využít. První znělo, že by se dalo využít v experimentální psychologii, což znamenalo, že by se podávalo výzkumným subjektům, u nichž by se prováděla všemožná vyšetření před požitím LSD, během intoxikace a po ní: psychologické testy, elektrofyziologická vyšetření, biochemické testy atd. Na základě údajů z doby před, během a po intoxikaci byste získali představu o tom, co se děje v organismu, když je psychika testovaných lidí látkou ovlivněna.

To druhé doporučení se do jisté míry stalo mou karmou, mým osudem, neboť dopis navrhoval, že by se mohlo jednat o nekonvenční výukový nástroj pro psychiatry či psychology, kteří by díky LSD mohli strávit několik hodin ve světě velmi podobném tomu, v němž žijí jejich pacienti. Nacházel jsem se tehdy v situaci, kdy jsem pociťovat zklamání z psychoanalýzy, a tohle se jevilo jako nová vzrušující možnost. Takže jsem se stal jedním z prvních dobrovolníků. Docenta Roubíčka také zajímala kombinace LSD se stroboskopickým světlem, jemuž jsem byl vystaven a po jehož spuštění můj zážitek dosáhl svého vrcholu. Měl jsem opravdu velice silný mystický zážitek. A když jsem se vrátil, byl jsem opravdu nadšen a udělalo to na mě velký dojem. Protože jsem byl psychiatr, cítil jsem, že tyto mimořádné stavy vědomí jsou zdaleka nejzajímavější věcí, kterou mohu studovat. Tohle se odehrálo před padesáti lety a já jsem od té doby v rámci své profese udělal opravdu jen málo věcí, které by neměly tím či oním způsobem vztah k neobvyklým stavům vědomí. Ty se staly mou profesí, mým posláním, vášní, mým celoživotním zájmem.

Váš přístup k duševnímu prožívání se od dosud uplatňovaného přístupu většiny psychologů a psychiatrů značně liší. V čem tyto odlišnosti spočívají zejména?

Moje práce v této oblasti byla založena na užívání LSD. To má podle mého názoru v současnosti pro psychiatrii stejnou hodnotu jako řekněme mikroskop pro biologii či medicínu nebo teleskop pro astronomii. Jinými slovy, měl jsem výsadu, že jsem mohl pracovat s nástrojem otevírajícím oblast, k níž běžní psychiatři nemají přístup. Anebo pokud ji mají, pokud k tomuto otevření dochází spontánně u jejich pacientů, nesprávně tento proces interpretují jako patologický, místo aby chápali, že tu dochází k otevření určitých velmi hlubokých oblastí psýché. Měl jsem tedy přístup do oblastí, které běžní psychiatři, kliničtí psychologové či akademici považují za patologii, místo aby se na ně dívali jako na zajímavý zdroj informací.

V čem vidíte stěžejní příčinu duševního strádání lidí?

Máme dvě hlavní kategorie psychických poruch. Do první kategorie spadají duševní obtíže způsobené biologickými příčinami — například temporálním nádorem, Alzheimerovou chorobou, involuční depresí, stařeckou demencí nebo například deliriem tremens. A pak máme druhou kategorii, kterou nazýváme funkční či psychogenní poruchy, což znamená, že u symptomů těchto poruch nelze nalézt žádné biologické příčiny a domníváme se, že jsou spíše důsledkem životních zkušeností.

Myslím, že vaše otázka se netýká strádání biologického původu, nýbrž případů, jako jsou různé druhy neuróz, tedy psychosomatických poruch. A také existuje velké množství stavů diagnostikovaných jako psychózy, které ovšem nemají žádný biologický základ. Nazývají se endogenní, což ve skutečnosti nic neznamená. Je to jeden z těch termínů, které používáme tehdy, když nechápeme, v čem problém spočívá. Endogenní znamená „vnitřního původu“. To slovo nemá žádný skutečný význam, podobně jako výraz „idiopatický“ (bez známé příčiny — pozn. red.). Chceme dát nějaký sofistikovaný název skutečnosti, u které v zásadě nevíme, co se tam děje. Tyto poruchy tedy souvisejí s obsahy, které se nacházejí v našem nevědomí.

V psychiatrii panuje obecná shoda ohledně toho, že svůj vliv mají dramatické zážitky z raného dětství nebo z dětství, ze života, něco, co má vztah k problematické dynamice v rodině, k událostem, k nimž došlo mezi námi a našimi rodiči, mezi námi a sourozenci, během pozdější interakce s lidským okolím a tak dále. Naše práce s mimořádnými stavy vědomí však ukazuje, že kořeny těchto potíží sahají mnohem hlouběji. Například v sobě neseme velice silný záznam o porodu, který je nesmírně rozsáhlým úložištěm těžko zvladatelných emocí a fyzických energií, které nebyly projeveny. A pak je tu ještě oblast, která sahá dál a hlouběji a kterou nyní nazýváme transpersonální a do značné míry se překrývá s tím, co švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung nazval kolektivní nevědomí. To obsahuje záznamy z historie lidstva či mytické archetypy, kolem kterých se točí v podstatě veškeré naše kulturní dědictví i mytologie jiných kultur. V mimořádných stavech vědomí se tato oblast stává přístupnou a můžeme tu také objevit kořeny svých emočních problémů. Ty nesahají jen do raného i pozdějšího dětství, nýbrž hlouběji do perinatální sféry, tedy oblasti porodního traumatu, a dále do zkušeností z minulých životů, archetypálních zážitků, kolektivních zkušeností a tak dále.

Jaký je podle vás hlavní argument na obhajobu tvrzení, že vědomí je fundamentálním kosmickým jevem, a nikoliv výsledkem materiálních neurologických procesů v lidském mozku?

Já bych k tomu přistoupil jiným způsobem. Velice málo lidí, včetně vědců, si uvědomuje, že nemáme vlastně žádný důkaz pro to, že vědomí má původ v mozku. To, co máme, je nesmírné množství pozorování, která dokládají systematické korelace mezi anatomií, fyziologií a biochemií mozku a stavy vědomí. Nic z toho však ve skutečnosti nedokazuje, že vědomí pochází z mozku. V této souvislosti obvykle dávám jako příklad televizi, kde se jedná o podobný typ spojení. Kvalita příslušného vysílání, jeho zvuku a obrazu, kriticky závisí na fungování komponent, z nichž se televize skládá. Je tu tedy tato korelace, ale tím jistě není prokázáno, že program vzniká v té krabici. Ve skutečnosti bychom se smáli někomu, kdo by se snažil studovat její tranzistory až na molekulární úroveň a věřil, že tak najde důvod, proč se každý den v sedm hodin na obrazovce objeví Mickey Mouse. Všechno, co máme, jsou doklady korelací, vzájemných vztahů, ale nemáme žádný důkaz, že vědomí vzniká v mozku. Přesto byl proveden tento logický skok, který lze označit jako neformální logickou chybu. Jedno skutečně nevyplývá z druhého. Ze skutečnosti, že je tu tato korelace, nevyplývá skutečnost, že vědomí pochází z mozku. Existuje možnost, že mozek tu hraje důležitou roli, ale může se jednat o roli přenosovou, může vědomí spíše zprostředkovávat než vytvářet.

Teď se na to pojďme podívat z trochu jiného úhlu. Máme nesmírné množství důkazů, které ukazují, že vědomí může dělat věci, které mozek podle našeho současného poznání dělat nedokáže. Ty nejsilnější argumenty pocházejí z výzkumu zážitků blízkých smrti. Mnohá pozorování ukazují, že lidé se mohou nacházet ve stavu klinické smrti — nejen srdeční smrti, ale dokonce mozkové smrti, kdy je křivka elektroencefalogramu absolutně rovná, a přesto dochází k tomu, že jejich vědomí opustí tělo a má v okolním prostředí nějaké zážitky. Někdo se například nachází ve stavu klinické smrti, jeho vědomí opustí tělo a od stropu pozoruje proces resuscitace, a když je tento proces úspěšný a daný člověk se navrátí k vědomí a životu, podá o těchto zážitcích zprávu. A pak můžete vidět, že se jednalo o přesné pozorování. Vědomí oddělené od těla může také procházet zdmi a zažívat něco v jiných částech budovy nebo projít stropem a vidět okolí nemocnice. V současnosti existují výzkumy, které provádí zejména Kenneth Ring a které napovídají, že totéž se může dít lidem, kteří jsou od narození slepí. Nikdy v životě nic neviděli, a když vědomí opustí jejich tělo, vidí. A nejenže vidí, ale to, co viděli, může být konsensuálně potvrzeno těmi, kteří zrak mají. A Kenneth říká, že se jedná o empirické, ověřitelné zážitky blízké smrti.

A existuje velký počet dalších zážitků ukazujících, že vědomí dokáže dělat věci, které mozek dělat nemůže. Je tu například celé spektrum zkušeností, které nazýváme transpersonální a při nichž se třeba stanete jiným člověkem nebo nějakým zvířetem. Můžete prožít takovou identifikaci a mít přístup k informacím o různých aspektech vesmíru, které daleko přesahují možnosti smyslů, skrze něž obvykle takové poznatky získáváme. Je to celý alternativní způsob učení se o druhých, o zvířatech, o přírodě, o vesmíru a o světě, a to nikoli pozorováním a následnou analýzou a syntézou takto získaných informací, nýbrž prostřednictvím vstupu do mimořádných stavů vědomí, v nichž se věcmi či bytostmi stáváme a učíme se o nich tímto způsobem. Ezoterické nauky obvykle zahrnují nějaké tvrzení, že jsme mikrokosmos, který obsahuje celý makrokosmos: „Jak nahoře, tak dole“ a také: „Jak venku, tak uvnitř“. Informace o vesmíru může být získána cestou ven, prostřednictvím našich smyslů, anebo cestou dovnitř, a pak objevíme obraz celého vesmíru uvnitř sebe sama.

Je pak toto vědomí rovněž oním předpokládaným tvůrčím procesem, který stojí za zrozením a vývojem vesmíru? Vy sám jste v tomto ohledu zastáncem spíše kreacionistického přístupu (stvořitel zasahující do vývoje vesmíru po celou dobu jeho existence), anebo takzvaného antropického principu (nastavení parametrů vesmíru jen někde na počátku tak, aby byl takový, jaký právě je, tedy umožňující a podporující vznik života a jeho inteligentních forem)?

Jak jsem řekl, já v této oblasti pracuji již přes padesát let, doprovázel jsem během holotropních sezení spoustu lidí a sám jsem měl celou řadu těchto zážitků. Sám jsem experimentoval se vším, co jsem dal jiným lidem. A kdybych měl vysvětlit všechno, co se stalo mně a co jsem pozoroval u jiných lidí, moje chápání vesmíru by se přiblížilo tomu, co najdete ve velkých spirituálních filosofiích Východu — v hinduismu, buddhismu, taoismu. Velice často je v nich kosmické vědomí popsáno jako autor stvoření. Stvoření je ve své podstatě děj, jehož účelem je zprostředkovat nám zkušenosti.

To, co zažíváme, lze pojmenovat jako virtuální realitu, což je pojem, který používáme v kontextu moderní technologie. Užíváme moderní virtuální technologie a nejedná se o něco hmotného. Můžete si zakoupit zprostředkování zkušeností, můžete vytvářet realitu, včetně hmotné reality. Až technologie vytváření umělých počítačových „virtuálních realit“ ještě více pokročí, řekněme za dvacet let, my všichni budeme chápat, že samotný fakt, že něco zažíváme, ještě neznamená, že to doopravdy existuje „tam venku“. Už nyní dokážeme ošálit zrak pomocí hologramu a dokážeme vytvářet holofonický zvuk. Naopak nedokážeme například ošálit hmatový smysl, protože ten je příliš komplexní — obsahuje příliš mnoho elementů a struktur, z nichž některé vnímají bolest, jiné tlak, další jsou proprioceptivní (koordinují tělo v prostoru — pozn. red.) a tak dále. Takže je velmi obtížné hmatový smysl nějak simulovat.

Pokud byste ale například vy byl dobrý hologram, který by ošálil můj zrak, pohyboval byste rty, já bych slyšel zvuk a kdybych k vám natáhl ruku a měl hmatový vjem a v tu chvíli už jej dále nezkoumal, neměl bych jak rozlišit, co je umělé a co opravdové. Podle hinduismu je náš hmotný svět iluzí, „májou“, což znamená, že neexistuje v takové podobě, jak nám ho prezentují naše smysly. Je zajímavé, že tento náhled odpovídá současným poznatkům moderní fyziky. Fyzikové vám řeknou, že to, co máte před sebou, není pevný předmět. Ve světě neexistují žádné předměty samy o sobě. Celý vesmír je systém vibrací, matrice, která je ve své podstatě prázdná, a tak dále. Ve vědeckém světě tedy stále narůstá shoda mezi zjištěními kvantově-relativistické fyziky a výzkumu vědomí. Obory, které se zdály být v konfliktu řekněme z pohledu newtonovsko-karteziánského světonázoru 17. století, se nyní ve svých poznatcích stále více shodují.

Dále jste se ptal na antropický princip. V podstatě o něm mohu říct jen několik slov. Od časů, kdy Hubble zpozoroval, že galaxie se pohybují od sebe, je možné vytvořit počítačový model jejich zpětného pohybu v čase až do chvíle, kdy se všechny setkají v jednom bodu, který je podle některých výpočtů vzdálen v čase 13,8 miliard let. Existence tehdy byla singularitou, bezrozměrným bodem, a pak došlo k Velkému třesku a byl stvořen čas a prostor. A pak se rozvinula všechna ta hmota, která dnes tvoří miliardy galaxií. To je tedy nejpopulárnější model současné kosmologie. A fascinující na něm je to, že parametry při Velkém třesku byly definovány tak přesně a příhodně, že kdyby se cokoli jen o zlomek procenta odchýlilo od jeho vlastností a fyzikálních konstant, nevznikl by vesmír podporující vznik života a inteligentních bytostí. Pro lidi z transpersonálního hnutí, mezi něž patřím i já, to naznačuje, že to možná byl záměr, že tu působila tvořivá inteligence, že za stvořením je jakýsi velký plán.

Jiné vysvětlení nabízí tzv. „vědecké myšlení“ a lze jej najít například v knize Stephena Hawkinga The Grand Design (Velký plán, vyšlo r. 2010 — pozn. red.). Spočívá v tom, že mohl vzniknout nekonečný počet vesmírů s různými náhodnými parametry, což statisticky zaručí i vznik toho jednoho našeho vesmíru s parametry vhodnými pro vznik a udržení života. A Stephen Hawking uvádí, že by muselo vzniknout deset na pětistou (tedy jednička následovaná pěti sty nulami) vesmírů s nahodilými parametry, aby jeden z nich měl parametry toho našeho! Takže si můžete vybrat, zda jej stvořila kosmická inteligence, nebo zda je možné, že jich vzniklo deset na pětistou a mezi nimi i ten náš dílem náhody.

Podle vás je tedy vědomá kosmická inteligence prvotním hybatelem a stvořitelem vesmíru. Vědomí je tvůrcem, hybatelem, a zároveň i účastníkem hry, nabývá nekonečného množství forem. Chápu to správně?

Když prožíváme neobvyklé stavy vědomí, máme možnost téměř nekonečného množství identifikace s různými lidmi, se zvířaty, ale i jinými fenomény z botanického světa nebo kosmu obecně. Je zde tedy veliká řada příležitostí pro zážitky. V roce 1965 jsem se setkal s Timothym Learym, který měl v té době za sebou přes tisíc sezení s LSD. Byl jsem zvědavý a zeptal se ho, kam ho jeho psychedelická sezení po tolika zážitcích ještě mohou vzít. A on odpověděl: „Vždycky, opravdu vždycky se něco najde.“ Archivy psýché jsou nevyčerpatelné. A když jste zapojeni do tohoto typu procesu, pak podle buddhistické psychologie jednou dospějete do kritického bodu, kde zjistíte, že v podstatě můžete být čímkoli, co je součástí stvoření, a to velmi přesvědčivým způsobem. A v tu chvíli už vás to nebude tolik zajímat, protože ono prozkoumávání se najednou stane jen zábavou, jako když se díváte na stále další filmy, a přivede vás to k velmi odlišné otázce: „Pokud mohu být všemi těmi věcmi, pokud mohu být Stanislavem Grofem, ale také slonem nebo tančícím Šivou, kdo jsem doopravdy?“ A když se zeptáte na to, co je zde společným jmenovatelem, pak odpověď zní: bez ohledu na to, čím v neobvyklých stavech vědomí právě jste, vždycky jste. Vždy je tu existence; je to něco, co nelze dále vysvětlit. Vždy je tu vědomí a ta schopnost stávat se nekonečným množstvím věcí.

Mou nejoblíbenější filosofií je tantra, ale tantra pravé ruky, nikoli tantra levé ruky. Není to ten druh, při kterém sedíte na mrtvolách a provádíte sexuální rituály, nýbrž ten druh tantry, kde vše provádíte v meditaci. Kašmírský šiavismus, což je velmi pokročilá forma filosofie, na otázku, co je tvůrčím principem vesmíru, odpovídá, že právě ona skutečnost vědomí. Jinými slovy: to, co už nelze dále redukovat na nic, je samotná existence, to velké mystérium — jak to, že něco existuje, a něco ne? Proč je tu existence? Takže fakt existence, fakt vědomí a schopnost tvořit tento svět — to je něco, co nemůžeme dále redukovat, a rozhodně ne na fyziologii mozku. Pro mě je vědomí daností, integrální součástí existence, nejhlubší tajemství. Nemáme žádný způsob, jak jej nějak racionálně uchopit.

Stvoření či Božství můžeme tedy konkrétně prožít v rozšířeném stavu vědomí. Tím pádem se mohu, když budu mít to štěstí a trpělivost, o této skutečnosti sám opakovaně přesvědčit a má víra či nevíra v Tvůrčí proces nebo Boha nemusí být nadále jen vírou. Je to tak?

V této souvislosti si vzpomínám na rozhovor, který byl natočen s Jungem v době, kdy mu bylo už přes osmdesát let. Zpovídal ho jeden americký reportér a ten rozhovor byl později publikován ve filmové podobě s názvemFace to Face (Tváří v tvář). Onen novinář se Junga v určitém okamžiku zeptal: „Doktore Jungu, věříte v Boha?“ A Jung se na chvilku zamyslel a řekl: „Ne.“ A Jungovi příznivci samozřejmě zírali a říkali si: „Cože, on že nevěří v Boha?“ A Jung udělal dramatickou pauzu a pak řekl: „Já nevěřím, já vím. Mám zážitek toho, kdy do vás vstoupí něco, co vás daleko přesahuje.“

Říká tím: pokud tomu musíte říkat „víra“, nemá to žádný význam — věřím v Boha, nevěřím v Boha… To nic neznamená. Věřím v reinkarnaci — nevěřím v reinkarnaci… Mluvíte o názoru, který jste získali v původní rodině, nebo máte velmi přesvědčivého kněze, nebo jste si přečetli nějakou knihu. Pokud však máte zkušenost, pak víte, že váš zážitek Boha je skutečný. Zážitky z minulých životů jsou skutečné, je to něco, co můžete zažít. Řekl bych, že mám zkušenost Boha, mám zážitky z minulých životů, a pak se můžeme zamyslet nad tím, co to znamená. Pokud mám tyto přesvědčivé zážitky z minulých životů, je to důkaz toho, že jsem dříve opravdu žil jako oddělená jednotka vědomí, nebo existuje nějaká jiná interpretace? Hinduisté vám řeknou, že v samé podstatě tohoto vesmíru existuje jen jediné vědomí. Pokud tvé příběhy obsahují více než jedno vědomí, znamená to, že před sebou stále máš ještě nějakou práci. Abychom vy nebo já měli karmu, musíme být dvěma oddělenými entitami. Pokud však mezi námi není esenciální oddělenost, pak se karma stává jen dalším příběhem, s nímž se to má podobně jako s příběhem, který říká, že jsme dva hmotné objekty. Tento příběh můžeme přesáhnout — v kvantově-relativistické fyzice, v mystických zážitcích, ve filosofii Alfreda N. Whiteheada… Nejde tedy o to, zda věřím nebo nevěřím, nýbrž o to, zda mám nějaké osobní zkušenosti, z nichž mohu vyvodit své závěry. Pokud je nemám, pak mi chybí základna, o niž bych se mohl ve svých názorech opřít, a ty jsou pak vždy něčím zvenku pouze posouvány tím či oním směrem.

Východisko z globální celospolečenské krize vidíte ve změně vědomí lidí. Hlubokou transformaci lidstva potřebnou k této změně jste dokonce přirovnal až k nutnosti stát se „jiným“ živočišným druhem. Je něco takového vůbec proveditelné?

Myslím, že se všichni shodneme na tom, že se nacházíme ve velkých obtížích. Situace ve světě nám nedává mnoho naděje. Tím mám na mysli nárůst násilí, exploataci neobnovitelných zdrojů, znečištění, které vzniká jejich zpracováním, ničení něčeho, na čem jsme jako biologické bytosti kriticky závislí, totiž čisté vody, čistého vzduchu, čisté země, v níž pěstujeme potraviny… Vidíme přelidnění, vidíme minimálně sedm scénářů soudného dne, které mohou nastat, zamoření oceánů, devastace lesů, ničení amazonských pralesů a tak dále. Tímto způsobem nemůžeme dále pokračovat.

Terrence McKenna, jeden z průkopníků psychedelického výzkumu, to zformuloval pregnantně, když řekl: „Historie pošetilé opice skončila.“ Buďto se proměníme v něco jiného, anebo zanikneme. Historie lidstva je historií násilí a hrabivosti. Dnes disponujeme příliš ničivými prostředky. Máme skutečnou možnost zničit život na této planetě. Když v minulosti došlo k té nejhorší bitvě, už za padesát let po ní nezůstaly žádné viditelné stopy. Příroda vše zrecyklovala a tím to skončilo. V současnosti například jen havárie v Černobylu vytvořila radioaktivní znečištění, přičemž poločas rozpadu stroncia je kolem třiceti let. Takže když si začneme hrát s něčím takovým, je to velice nebezpečná hra. A já sám za sebe si nedokážu představit žádné jiné řešení než hlubokou vnitřní transformaci. Prostředky, které využíváme, jsou nesmyslné — ekonomické sankce, vojenské sankce, diplomatické snahy, to vše zatím způsobilo více problémů, než kolik jich vyřešilo. Takže otázka zní: je tento druh vnitřní transformace možný? A máme na to vlastně ještě dost času? A může se to stát v dostatečně širokém měřítku?

Moje zkušenost říká, že vnitřní transformace existuje. Viděl jsem tu proměnu u tisíců jednotlivců během mnoha let své práce. Začínalo to zodpovědně vedenými psychedelickými sezeními, a pokračovalo systematickou duchovní praxí a holotropním dýcháním. Když se aplikují systematicky, mohou tyto nástroje zásadně proměnit osobnost, nechat odejít spousty hněvu a agrese. Rozvine se soucit, pocit sounáležitosti s lidstvem a s přírodou. Rozvine se užitečná spiritualita, spiritualita typická pro mystické větve náboženství, univerzální, všeobjímající, nekonfesní, nešovinistická, velmi odlišná od organizovaných náboženství.

Americký religionista a mytolog Joseph Campbell řekl něco velmi zajímavého — myslím, že ho k tomu inspiroval hrabě Karlfried Dürckheim, který provozoval duchovní centrum v německém Černém lese: „Užitečné božstvo musí být prostupné pro transcendentno.“ Jinými slovy, takové božstvo poukazuje ke zdroji, ale nemělo by být uctíváno samo o sobě. Speciálně se to týká říše archetypů, protože pokud nějakou archetypální postavu učiníte neprostupnou a začnete ji uctívat, pak vytváříte situaci, v níž spojíte skupinu lidí, kteří jsou ochotni ji vidět stejně a stejným způsobem k ní vztahovat svou duchovní praxi. Zároveň však rozdělujete svět, protože stavíte tuto skupinu proti jiné skupině, která to vidí jinak, až skončíte u výroků typu: „My jsme křesťané. Všichni by měli být křesťany. Pro nekřesťany tu není místo. Buď vás obrátíme na svou víru, nebo vás vyhladíme.“ Tak to chodilo v minulosti a dále: „My jsme muslimové, vy jste nevěřící. Všichni by měli být jako my. My jsme Židé, vy jste gójové, my jsme sikhové, vy jste hinduisté a tak dále. Tak vznikají náboženství, která jsou v rozporu se samotným slovem náboženství (angl. religion). Religó znamená něco spojovat, ale náboženství ve skutečnosti často rozděluje. Máme zde náboženství, která lidi spojují, ale mezi nimi navzájem jsou velmi nebezpečné propasti. V současném světě to pak vypadá tak, že organizovaná náboženství nejsou součástí řešení problému, nýbrž součástí problému samého. Přinejmenším na povrchu se nejčastěji diskutují náboženské rozdíly, a to není něco, co by nám v současné situaci pomáhalo.

Potřebujeme tedy spiritualitu, která se velice liší od náboženství. Spiritualita je něco velmi osobního, něco, co se odehrává mezi vámi a Bohem. Týká se vašeho vztahu k vesmíru. Na to nepotřebujete církev. Vaše zážitky se odehrávají uvnitř vašeho těla nebo v přírodě. To, co možná potřebujete, je společenství podobně hledajících lidí. A někteří z nich jsou možná pokročilejší než jiní a mohou vám poskytnout vedení. Avšak mnoho organizovaných náboženství vidí Boha někde venku a jejich představa je taková, že se k němu musí jít hierarchickou cestou, často dokonce placenou. Mystikové zažívali v historii organizovaných náboženství velmi obtížné časy, protože jejich hierarchii nepotřebovali — měli přímé spojení s božstvím. Světu by opravdu pomohla spiritualita vznikající v důsledku hlubokého sebeporozumění, sebezkoumání a sebetransformace.

Moje žena Christina napsala knihu nazvanou Žízeň po celistvosti, v níž popisuje své zážitky z episkopální církve, kde je učili zpívat: „Ó, Pane, my jsme ubozí hříšníci, kteří si nezaslouží drobty z tvého stolu. Jsme nemocní až do svého jádra, není v nás nic zdravého.“ Pokud se dostanete pod vliv tohoto druhu indoktrinace, je to, jako kdybyste dostávali vakcínu proti duchovní zkušenosti. Protože poslední místo, kde pak budete hledat božství, je vaše nitro, což je ale to jediné místo, kde jej můžete nalézt. Pokud jste jen bláto, nedíváte se do nitra, abyste tam našli božství. Mnoho takovýchto indoktrinací představuje vlastně programování proti duchovním zkušenostem.

Já věřím, že přinejmenším na úrovni jednotlivců je možné vést lidi k tomu, aby prošli transformací, která jim poskytne mnohem lepší šance k přežití. Jinými slovy, taková transformace rozvíjí sklon k soucitu, k synergii a tendenci ke spolupráci spíše než k antagonismu. Rozvíjí přirozený smysl pro ekologii, vnímavost vůči tomu, že jsme velmi intimně vpleteni do tkáně přírody a že cokoli, čím poškozujeme přírodu, poškozuje nás samotné. A toto se nějak zapisuje do našich buněk a lidé se v tomto smyslu stávají téměř jiným biologickým druhem a začínají se chovat jiným způsobem, zcela odlišným od toho, jak se lidstvo chovalo v dřívějších dobách.
---

Připravil David Frank, z angličtiny přeložil Petr Lisý. Více o životě a díle Stanislava Grofa najdete v dokumentárním filmu Stanislav Grof — výzkumník, spisovatel, učitel, vizionář, který letos na DVD vydalo nakladatelství Carpe Momentum. Fotogalerii k rozhovoru najdete tady, další 7.G rozhovory pak zde


http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/vedomi-je-nejhlubsim-tajemstvim

Michael Tellinger:Snažíme se věci vysvětlit pomocí primitivních slov a termínů

$
0
0
Michael Tellinger je autor, spisovatel a badatel, který působí v Jižní Africe, přestože se narodil v Karlových Varech. Své vzdělání ukončil na Univerzitě Wits v roce 1983. Michael se stal světovou autoritou na prehistorickou civilizaci Jižní Afriky a díky svým výborným analytickým schopnostem se mu podařilo identifikovat možná jedny z nejdůležitějších prehistorických ruin vůbec, které pokrývají obrovské území na jihu afrického kontinentu. Společně s kolegou Johanem Heinem objevil  Adamův kalendář, dnes také nazývaný Enkiho kalendář a byl schopen vypátrat nespočetně důležitých faktů, které potvrzují prozatím pouhé teorie o umělém původu moderního člověka, který byl vytvořen mimozemskou rasou jakožto genetický experiment. Jeho dosavadní výzkum je komplexní a propojuje srozumitelným způsobem reálné historické nálezy v Jižní Africe, mytologii původních afrických kmenů, odkaz sumerských klínových textů, zmanipulovanou historii a vznik různých náboženství a mnoho dalších odvětví našeho života. Vše do sebe jakoby krásně zapadá, pokud se člověk oprostí od zažitých dogmat. Michael je prvním badatelem, který předložil fyzické důkazy teorií Zecharie Sitchina o vyspělé rase Anunnaki a jejich rozsáhlých aktivitách na jihu Afriky. Potvrzuje se, že vyspělá kultura existovala v této části světa o 200 000 let dříve, než spatřila světlo světa civilizace v Egyptě, nebo Mezopotámii. Michael také částečně poodkrývá tajemství zákonů přírody, energií Země a volné energie, která byla této vyspělé kultuře velmi blízká. Pomocí měření, pokusů a informací přicházejících od členů jeho týmu je jasné, že tato prehistorická kultura využívala všechny dary přírody včetně energie zvuku a frekvencí a souhrně vše popisuje ve své knize Temples of the African Gods. Michael Tellinger je také autorem dalších knih jako například Slave species of god, nebo Adam’s calendar. Myslím, že o jeho výzkumu ještě hodně v budoucnu uslyšíme, jelikož průzkum lokalit na jihu Afriky a jejich pečlivá dokumentace, jsou na pouhém začátku. 

Astronauti.cz: můžete v krátkosti přiblížit našim čtenářům co je to Adamův kalendář a proč si myslíte, že má souvislost s Anunnaki? 
M.Tellinger: Adamův kalendář je prehistorické naleziště, které bylo nedávno, v roce 2003, znovuobjeveno čirou náhodou Johanem Heine a ten mě do tohoto objevu zasvětil v roce 2007. Je to místo, které afričtí šamani znají již po tisíce let, a máme veliké štěstí, že jsme tuto lokalitu znovuobjevili, protože tito držitelé vědomostí a šamani o tom nemluví. Celá věc by tak upadla v zapomnění a nebyli bychom schopni tuto informaci přinést široké veřejnosti na celém světě. Zajímavé je, že toto naleziště znají lidé v Africe pod názvem Inzalo ye Langa, což je “ místo, kde se rodí Slunce “ a kde “ bohové stvořili lidskou rasu “. Navíc ne jen nějací bohové, ale konkrétně Anunnaki pod vedením boha Enki, který byl jedním z původních Anunnaki entit, kteří přišli na Zemi před nějakými 500 000 lety, a kteří se usadili v Jižní Africe a za účelem těžby zlata. Adamův kalendář, neboli Inzalo ye Langa, leží prakticky uprostřed několika miliónů kamenných ruin, které jsou rozsety po celé Jižní Africe. 

Astronauti.cz: na své přednášce jste zmínil, že i zde, stejně jako na jiných megalitických místech, je zakomponována posvátná geometrie. Našel jste nějaké podobnosti například se Stonehenge? Jak byste porovnal tato dvě místa?
M.Tellinger: nenašel jsem žádné výrazné souvislosti v tento moment, nicméně existují významné podobnosti, protože se jedná o zařízení, která vytvářejí energie. Stonehenge není například jen kalendář, ale především velmi silný generátor energie. Vím to díky měřením, která jsme provedli v některých kamenných kruzích v Jižní Africe. Jak jste zmínil, nalezli jsme, že jsou zarovnány s pohybem Slunce, rovnodenností, slunovraty a zakódovanou posvátnou geometrií, což poukazuje na pokročilé znalosti přírodních zákonů, které jsou právě v ní uloženy. Když jsme potom začali pátrat i na jiných místech jako je třeba Stonehenge, uvědomili jsme si, že základ, na kterém je vybudováno, je také posvátná geometrie, a především pak rezonance jakožto primární zdroj energie, která napájí tento přístroj. Víme to díky měřením provedeným v kamenných kruzích v Jižní Africe a to je velice očividně replikováno ve Stonehenge díky pozorování zvukových obrazců, rezonanci a souvisejících struktur při měření zvukových frekvencí uvnitř Stonehenge. 

Astronauti.cz: v návaznosti na toto téma, zmínil jste také Enkiho energii naměřenou v ruinách Great Zimbabwe. Jaké jsou konkrétní vědecké důkazy tohoto měření, o kterém jste mluvil?
M.Tellinger:  ano, pokud mluvíme o vědeckých důkazech, musíme si nejdříve ujasnit termín “vědecký”, protože to, co vědci na univerzitách považují za vědecké, se liší od toho, co je vědecké pro alternativního vědce. Musíme také nejdříve objasnit, že zákony přírody jsou jedinou vědou. Příroda je největší vědec. Vesmír je velký vědec a Bůh, nebo Stvořitel je také největší vědec ze všech. To co jsme z toho v dnešní době oddělili, jakožto vědu, jsou pouhá pozorování věcí, které se dějí. Snažíme se je vysvětlit pomocí primitivních slov a termínů, které byli vědci schopni složit dohromady. Musíme si tedy nejprve uvědomit a pochopit, že fyzická a metafyzická pozorování a zážitky jsou stejná věc. A to nemluvím jen o nějakých pseudoduchovních nesmyslech. Vědci studující metafyziku mají stejné znalosti jako mainstreamoví vědci a fascinující je, že oba sektory se vzájemně prolínají. Zpět k tématu. Mám kontakt v Jižní Africe, který byl schopen vyrobit zařízení, které rozeznává primární rezonanční frekvenci prakticky čehokoliv, na co si vzpomenete včetně člověka, mikroskopických organizmů, bakterií, virusů, rakovinových buněk, zkrátka cokoliv. Tento člověk je schopen, jen z pouhého pohledu na fotografii, rozeznat primární rezonanční frekvence a také nesrovnalosti, tedy pokud není něco s organizmem v pořádku, bez ohledu jestli se jedná o člověka, červa, nebo cokoliv. Tento člověk je schopen vytvořit energetická pole, která jsou rezonujícím, vibrujícím instrumentem, který vydává tuto energii a rezonanci, která následně ovlivňuje primární frekvence. Tímto způsobem může pak být organizmus ovlivněn negativně (být zničen), nebo pozitivně (být vylepšen), což provádí například na farmách v Jižní Africe. Pomáhá zde tak léčit choroby a patogeny zemědělských plodin a zároveň ve stejný moment zlepšuje kvalitu zemědělské půdy. Jen díky rezonanci a pomocí frekvencí. Skutečnost, že je schopen takových výsledků znamená, že je také schopen zachytit a změřit frekvence, které ovlivňují věci negativně. Pomocí svých přístrojů byl schopen zachytit frekvence vysílané důležitými univerzitami na světě, některými velkými městy v USA, především pak Denveru a Salt Lake City odkud jsou vysílány silné frekvence, které narušují chod našeho mozku, chcete-li frekvence používané k ovládání mysli, frekvence, které znásobují a vyvolávají strach, zlost, různé nemoci a tak dále. Tento člověk byl schopen je změřit a později se se mnou o informace podělil. Takže skutečnost, že je schopen léčit zemědělskou půdu, mu umožnila zachytit tyto další frekvence. Jeho zařízení je tak úžasné, že je dokonce schopno změřit některá prehistorická místa, jako například Great Zimbabwe a jeho zakódovanou energii. Je tam silná energie Enkiho, o tom není žádných pochyb, protože výsledky svých měření mi popsal takovým způsobem, aniž by vůbec něco věděl o osobě Enkiho, nebo Great Zimbabwe. Jen, že ono místo tam a tam vyzařuje takovou silnou energii. Byl však také navíc schopen vypátrat, kterým bytostem různá místa na Zemi náležela, a ze kterých míst ve vesmíru. Každá lokalita v sobě totiž zanechává  energetickou stopu. Kdykoliv se přestěhujete, zanecháváte za sebou energetickou stopu. On byl tedy schopen změřit, kdo byl stavitelem těchto mnoha prehistorických ruin a ze kterých hvězdných systémů přišli. A to si myslím, že je naprosto úžasná informace.

Astronauti.cz: to tak trochu navazuje na mou další otázku. Co si myslíte o tvrzení některých badatelů, že potomci rasy Anunnaki, a některých dalších, jsou stále zde na Zemi a ve skutečnosti nikdy neodešli?
M.Tellinger: myslím, že to je přesně ten případ. Vypadá to, že především potomci Anunnaki zde byli zanecháni, něco jako ve smyslu hlídačů, nebo dozorců nad touto planetou. Zdá se, že začali dělat věci v neprospěch lidstva, začali ovládat a zneužívat lidskou rasu, což nebyl přímo záměr původních Anunnaki, kteří byli na veliké duchovní úrovni, ale odešli. Takže ti, co zde všechno začali, zde již nejsou. Jsou pryč již zřejmě velice dlouho. Nicméně jejich potomci, o kterých se často mluví jako o Nefilim, nebo jako o “dětech synů Božích”, ti zde zůstali a v současnosti existuje konflikt mezi těmi, kteří zůstali a těmi, kteří odešli. Vypadá to, že existuje stále větší kontakt některých jedinců kontaktérů s různými bytostmi, které poskytují informace o tom, že původní Anunnaki jsou velice nespokojeni s tím, co se tu stalo a údajně nastartovali proces napravování chyb, kterých se dopustili Anunnaki-potomci, kteří zde byli ponecháni.

Astronauti.cz: takže tito jsou zodpovědní za kontrolu naší populace v současné době? Je to tedy stejná frakce Anunnaki, která postavila neviditelnou frekvenční mřížku kolem planety, o které jste mluvil a která ovládá naše myšlení?
M.Tellinger: ano, je to něco jako boj, nebo chcete-li minimálně napětí mezi těmito dvěma skupinami, ale je to jako když bojujete s dítětem. Eventuálně to dítě nemá šanci na výhru, ale zároveň nechcete dítěti ublížit, protože je to stále živá, dýchající bytost, protože všechno má právo na svou vlastní existenci. Myslím, že cílem původních Anunnaki není zničení svých vlastních potomků, což by vyvolalo velké nesnáze, ale spíš náprava a ponaučení a ukázání jiné cesty, protože takto se to nedělá. Myslím, že už vidíme určité výsledky tohoto zásahu a možná si to ještě neuvědomujeme, ale určitě budeme zažívat stále více těchto efektů. Tito potomci původních Anunnaki jsou ti, kteří jsou zodpovědní za založení systému nadvlády, finančních a právních institucí a ekonomických struktur. To jsou všechno jejich kódy. Když totiž začnete studovat právní a finanční systémy, které máme na planetě, tak zjistíte, jak jsou komplexní a spletité. To nemůže být výmysl člověka, protože to je naprosto směšné a navíc to sahá tisíce let do minulosti.

Astronauti.cz: podle všeho to tedy vypadá, že prehistorické kruhové stavby v Africe jsou pozůstatkem rozsáhlé činnosti Anunnaki za účelem těžby zlata. Byly provedeny nějaké testy v těchto ruinách, které by to potvrdily?
M.Tellinger: nejdříve si musíme ujasnit, že Anunnaki nebyli jedinou mimozemskou rasou, která přišla na Zemi. Země byla navštívena miliony různých bytostí a známe jen nepatrnou část celku. Každopádně Anunnaki zanechali velmi důležitou stopu v nedávné minulosti a my jsme vedlejším produktem této návštěvy. Genetický vedlejší produkt jakožto otroci v jejich zlatých dolech. Proto vidíme miliony prehistorických dolů v Jižní Africe a mnohé z nich jsou ztraceny pod nánosy zeminy, ale velmi důležitý důkaz je z překladů sumerských tabulek, které hovoří o obrovském území pro těžbu zlata nazývaném Abzu, kde se nachází na 10 miliónů kamenných struktur. Ty jsou přímo spojeny s těžbou zlata díky generování energie. Jak jsem již zmínil, zvukové frekvence byly používány pro tento proces. V Zimbabwe existují určité specifické spojitosti s touto těžbou zlata, protože kromě všech těch ruin, které byly nalezeny existují další důkazy jako například práce geoložky Ann Kritzingerové při univerzitě v Zimbabwe, která napsala několik studií a ty jasně ukazují, že tyto pradávné lokality v Zimbabwe, známé jako inyanga pits, a o kterých se předpokládalo, že jsou ohrady na dobytek, otroky, zrno a podobně, mají ve skutečnosti vstupní a výstupní uzávěry. A při tom výstupním naměřila Ann až 1,78 gramů zlata na tunu. To očividně není možné dostat z ohrad na dobytek, proto musely struktury sloužit nějakým způsobem ke zpracování zlata. A to je jen jeden aspekt jejího výzkumu, protože důkazy o těžení zlata jsou vidět v oblasti všude. 

Astronauti.cz: jak do tohoto scénáře tedy zapadá člověk, jakožto tvor vytvořený k dolování zlata, jak píše třeba Zecharia Sitchin, když Anunnaki používali tuto technologii? Kam zapadá náš lidský aspekt v celém procesu?
M.Tellinger: prakticky všude. Člověk byl dělník, který pracoval v dolech, měl za úkol dostat ven surové zlato za pomoci technologie, kterou dnes nemáme a v momentě, kdy byl materiál přemístěn z dolu, používala se tato obrovská energetická síť k procesu zpracování zlata, jeho filtrování a k oddělení ostatních minerálů. Tato síť fungovala jako obrovská továrna, kde tito lidé pracovali.

Ptám se, protože jste zmínil ty propojovací kanály, kde podle všeho nebyla nutná lidská síla k jejich provozu…

Některé stále potřebovaly lidskou obsluhu, materiál musel být přemísťován z místa na místo, někdo musel dělat rozhodnutí, co půjde kam. Nebyl to počítač, ale jen zařízení k výrobě energie. Bylo stále potřeba manuální práce. A výhoda vlastnictví člověka/robota je, že se nemusíte starat o opravy, když se nějaký pokazí. Naklonujete si další.

Astronauti.cz: na lokalitě Adamova kalendáře jste nalezl mnoho různých kamenných artefaktů, které mají zajímavé akustické vlastnosti. Jedná se jen o zvukové frekvence, nebo se tam nacházejí i jiné typy energií? Můžete to trochu objasnit?
M.Tellinger: rozumím tomu takto a potvrzují to také některé seance z minulých životů lidí, kteří mě neznají a kteří potvrzují shodně moje nálezy. Takže pravděpodobnost, že lžeme je velice malá. V první řadě, struktury se skládají z miliónů jednotlivých kamenů. Můžete vnímat každý kámen jako strunu v obrovském hudebním nástroji. Každá z těchto strun má svoji vlastní frekvenci, jako například u klavíru. Nicméně je zajímavé, že takto to nefunguje u kamenů. Každý kámen zní několika frekvencemi, které jsme naměřili a otestovali. Takže máme tu statisíce kamenů, které zní podobnými frekvencemi, čili je tu potenciál, že každý kámen zní jako zvon, nebo jako struna, jen v mnoha frekvencích. Pokud aktivujete tyto kameny pomocí zvukové frekvence, která je rozezní, pomocí harmonické resonance, vytváříte velice silné zařízení ke generování energie. Pokud by se vám podařilo tento zvuk uvést do pohybu, nebo ještě lépe roztočit, vytváříte vortex. Zvuk vytváří energetický vortex, který vytváří elektromagnetické pole. Elektromagnetické pole, které jsme naměřili jakožto výsledek pohybu zvuku uvnitř kamenných kruhů díky frekvencím vycházejícím z kamenů uvnitř těchto struktur. Tyto frekvence přicházejí ze země a postupují vzhůru do kamenů, je to jako používání Matky přírody k tomu, aby se kameny rozvibrovaly a vytvořily, což stále nevím, jak toho dokázali, jakýsi kruhový pohyb zvuku, který vytvoří trvalou zvukovou vlnu a ta se přemění na elektromagnetické pole. A to jsme všechno naměřili bez jakýchkoliv pochyb, takže si to tu jen tak nevymýšlím a víme, že tyto kamenné kruhy vyzařují neuvěřitelně vysoké frekvence, od nízkých naměřených jako 14,5 GHz až po nejvyšší naměřené frekvence uvnitř Adamova kalendáře přesahující 375 GHz, což je nepředstavitelné. 

Astronauti.cz: můžete krátce pohovořit o metodě, kterou jste určil přibližné stáří nalezišť? Zmínil jste patinu, která pokrývá povrch kamenů. Jedná se pouze o Adamův kalendář, nebo i jiná místa?
M.Tellinger: ano, můžeme to pozorovat všude. Navíc existuje zajímavý překlad, který jsem nalezl v jedné knize od Sitchina, který říká “ 40 šárů po svém příchodu na Zemi, si Enki vybudoval speciální místo k pozorování na kraji útesu hluboko uvnitř Abzu, které je zarovnáno s kardinálním bodem severu a vrcholky hor “. Sitchin nevěděl nic o Adamově kalendáři a přesto je tam takový překlad. Nacházíme velmi zajímavé pasáže uvnitř jeho knih, které každý zná, ale já nacházím skutečná fyzická místa, o kterých on píše. Je to neuvěřitelná náhoda a myslím, že se jedná o obrovský průlom v prokazování věcí, o kterých Sitchin psal. A také to konečně možná utiší mnoho odpůrců, kterých Sitchin měl opravdu hodně. Když začnete dělat něco velkého, vždycky budete mít mnoho odpůrců. Ale zpět k otázce. Patina a její růst je velice jasný indikátor, protože kamenné nástroje a artefakty, které jsem nashromáždil, jsou kompletně pokryty patinou. Mám také některé nové nálezy, které naopak patinu postrádají, jsou černé, kámen má původní barvu, což ukazuje na fakt, že takový nástroj byl používán až do nedávné doby. Nicméně i takový objekt má na sobě už trochu patiny a je tedy několik tisíc let starý, má na sobě malé plochy patiny a můžeme vidět černý kámen pod ní. No, a protože byl nástroj opakovaně používán lidmi, patina neměla šanci dále růst. Naopak, když objekt necháme ležet, patina ho pokryje souměrně a vypadá jako, když má kámen  pokožku, ale patina roste velice pomalu a v momentě kdy  jste schopen ji vidět okem, je objekt starý již několik tisíc let. Takže, když je 2mm silná je 3000 let stará, násobeno deseti, dvaceti, třiceti, nevíme to přesně, protože důkladná studie neexistuje. Snažím se v tomto směru udělat nějaký pokrok.

Astronauti.cz: existují v Jižní Africe nějaké další megalitické stavby v tom slova smyslu, kromě Great Zimbabwe? 
M.Tellinger: vypadá to, že v Jižní Africe skutečně nemáme megalitické stavby, ale pravda je, že oni neměli zájem budovat nic velkého, byla to celé těžební operace, zde to byla jedna velká továrna. Megalitické stavby jsou v jiných místech, kde Anunnaki a další prováděli jiné operace. Nesmíme být zmatení a je třeba chápat, že se jednalo o energetickou síť, která zde byla za účelem těžby zlata a vším, co s tím souviselo. Zlato se muselo dostat na povrch a poté pryč z Jižní Afriky. S největší pravděpodobností byl produkt přepraven na orbitální dráhu a také na jiná místa na Zemi jako Blízký východ, kde byli Anunnaki více koncentrováni a kde žili. Takže ano, v Jižní Africe nemáme žádné megalitické lokality, alespoň o nich nevím.

Astronauti.cz: velmi děkuji za váš čas a rozhovor.

Zdroj: konference Contact in the desert 2013, Joshua Tree
Audio záznam a překlad: Michael M.Faitl
23.08.2014 23:51



Mysl, tělo a duše

$
0
0
Trvalo mi to dlouho. V honbě za tichem myšlenek a emocionálním bezvětřím jsem zapomněl na to nejdůležitější. Na to jediné reálné, co v tomto životě mám. Blázním a snažím se přeprogramovat své podvědomí. Chytám myšlenky a obratem je mažu, aby po zpracování v mém mozku nevyvolaly nechtěné emoce. Medituji za chůze a otvírám své vědomí přítomnému okamžiku. Vyhýbám se tunelové realitě, ve které jsem žil po dlouhá léta. A stále ještě mám černé svědomí, kdy vědomou aktivitou dosáhnu stavu, ve kterém se necítím vinný v situacích, kdy je to ode mne očekáváno. Skutečně! V okamžiku, kdy se mi podaří z nějaké informace (donedávna hodnocené jako negativní) nedělat si hlavu, nestresovat se, mé mysli se nepodaří vyvolat emoce, nastupuje druhá vlna (do včerejška jsem se s ní nikdy nesetkal), která je mnohem nebezpečnější. V okamžiku, kdy si uvědomím, že jsem v pohodě, přichází soudce a kat, který mi řekne. „Tak to ne kamaráde, tohle je průser a měl by ses podle toho chovat. Měl by ses stresovat, protože tahle situace to vyžaduje. Je to problém, tak si nehraj na vyrovnanýho mnicha a koukej sklopit hlavu.“
To, že jsem zachytil energii takové myšlenky je pro mě revoluční. Je to totiž zásadní. Nemusím se cítit zle jenom proto, že ve všeobecném povědomí si to taková situace zaslouží. A také a to hlavně, nemusím se rozhodně cítit provinile, když se zle necítím. Můžu být v klidu a je to v pořádku.
K takovému uvědomění je nezbytná bdělost. Je důležité mít tento proces neustále v hlavě a být skutečně bdělý, přítomný protože jen tak lze přicházející myšlenky zachycovat. Když energii potenciálně nechtěné myšlenky zachytím, řeknu si v duchu „SMAZAT“. S přibývající praxí to funguje rychleji a účinněji. Dokonce na místě, kde takové myšlenky vnímám (pravý spánek) mě poslední tři dny fyzicky bolí malé místo, jakoby mě tam někdo tlačil tupým koncem tužky.

Ale zpět k tomu nejdůležitějšímu, co jsem celý život opomíjel. Myslím, že to jsou Toltékové, kteří tvrdí „Klíč je v těle“. Jednoduchá informace, avšak náročná na uvědomění, bych si dovolil dodat. Až docela nedávno jsem si vnitřně uvědomil, že ta část mého vědomí, která je tady na Zemi je s mým tělem velmi úzce spjatá a neoddělitelná, a pokud si chci pomoci se svým psychickým stavem, nemůžu slepě opomíjet stav fyzický. Není to možné, tyto dva stavy jsou navzájem propojené, a když budu chabrus na tělo, nemůžu mít nikdy klid v mysli a mír v duši.
Na vlastní kůži jsem zjistil, že když se primárně cítím fyzicky zle, tak ani v hlavě nejsem v pohodě. Když ráno vstávám a je mi zle, bolí mě záda v bedrech (ledviny), bolí mě hlava, mám ucpaný nos (trávící soustava) tak je jasné, že si hlava řekne „tak to zas bude den“ a předhodí mi filmové teasery situací, které mě ten den čekají a samozřejmě to v takovém stavu vůbec nebude sranda. To je úplně logický proces a až mě hanba fackuje (řečnický obrat), že jsem si to neuvědomil dřív.
Je potom jasné, že když se ráno probudím bez bolesti, vyskočím z postele jako srnec, dokážu se nadechnout nosem, vše je najednou jaksi čiřejší, jasnější a hned v zápětí, jen co shlédnu teasery nadcházejícího dne mě napadají řešení a postupy, jak si s danými situacemi poradit. Bez nechutě, beze strachu. Není důvod cítit se špatně.

Proto je velmi důležité tělu pomoci a přistoupit k zásadnímu (neodkládanému) vykydání. Mám pocit, že v poslední době se k detoxikaci přistupuje jako k módní a víceméně zbytečné záležitosti, která má z lidí jenom vytáhnout peníze. Nelze se tomu ani divit, spousta detoxikačních kůr je spjatá pouze s pitím určité značky čaje, či ovocné šťávy. To ale nic nemění na faktu, že základním předpokladem zdravé psychiky je zdravé tělo. Nebudu vypisovat do detailu, co všechno je potřeba do životosprávy zavést, vyřadit, posílit či oslabit. Zmíním jenom základní body.

P-otrava– jsme to, co jíme. V poslední době jsem rawmantik a tento způsob stravování mě velmi láká, nicméně pro začátek jsem zatím do jídelníčku zařadil větší porce ovoce a zeleniny (30% z celkové denní dávky jídla) a maso už vnímám jako těžké pro moji trávící soustavu. Omezil jsem bílou mouku a bílý cukr.

Pohyb– tělo bylo stvořené k pohybu a dlouhodobá aerobní činnost, při které se zapotíte a zadýcháte je také důležitou formou detoxikace. Navíc, když se budete pohybovat v příjemném prostředí lesa atp., budete čistit zároveň mysl. Každé ráno v pět cvičím jógu. Nebo se o to alespoň snažím, někdo by to jógou nenazval.

Dech– při každé příležitosti se snažím hlídat si dech a na čerstvém vzduchu dýchám zhluboka (to neplati pro kolegy ostravske bo ostravsko je region razovity a podmínky v něm něsu idealni) neboť vzduch z plic vycházející je obohacen o látky pro organismus nepotřebné.

Tekutiny– hodně piji čistou vodu z vodovodu. Piji také bylinkové čaje podporující detoxikaci, ale nenahrazuji jimi vodu. Čistá voda má větší kapacitu pro příjem nepotřebných látek.  Větší než čaj. Čím více ingrediencí do vody přidáme, tím nižší detoxikační schopnost má. 

Podpora– podpořte ledviny v jejich těžké práci a porozhlédněte se po přípravcích k tomu určených. Osobně užívám Renol od společnosti Energy ale je mi jasné, že podobných přípravků bude více. 

Tvůrčí činnost - člověk musí dělat to, co ho baví, aby měl energii na to, co dělat musí. Pomocí tvůrčí činnosti se napojujeme na náš vlastní vyšší potenciál. Stáváme se tvůrci, stáváme se bohy.

Je to na nás. Nikdo jiný za nás tu práci neudělá. Není důležité znát své minulé životy. Není důležité znát svoji budoucnost. Není důležité znát každou konspirační teorii. Podstatné je žít svůj život v pravdě k sobě samému. A klíč k pravdě je v těle.     

New Age není primárně mimo. Původní myšlenky jsou v pořádku, jenom je to celé jakési pokřivené a tak ono okřídlené mind, body and soul (mysl, tělo a duše) má jistě svou hloubku, kterou ovšem musí nalézt každý z nás. Cesta ke sladění těchto třech veličin je přede mnou a vidím ji celkem jasně. Vlastně jsem už vykročil. Jestli se udržím na cestě, nevím, ale nyní jsem sebejistý, neboť už po pár dnech sklízím první ovoce, které mě dodává sílu vytrvat ve změnách, které jsem dlouho plánoval, ale nikdy jsem neměl dostatek vůle k jejich realizaci.

Nyní jsem jinde. Nyní jsem. A nejsem v tom sám.


MéR

Don Miguel Ruiz - Meditace

Pít destilovanou vodu?

$
0
0
Zatím jsem ve fázi sbírání informací. Rozumím tomu. Vidím, co zůstává ve varné konvici a nemám důvod si myslet, že s lidským tělem to není alespoň trochu podobné. Ach ty moje bolavé ledviny... Tak si říkám: "Ok, tak patnáct set, dva tisíce do toho dám a budu si vodu destilovat. Ale třináct? To je docela ranec a pro mě ještě běh na dlouhou trať. Začnu šetřit. No co, nová televize počká. Nebo dvakrát vynechám výměnu rozvodů. ;) Ale vážně, některé věci v životě jsou důležité, jiné méně. Záleží na nás, čemu dáme přednost. Je potřeba mít na paměti, že nás tvoří to, co sníme, vypijeme, přijmeme. Někdy je až komické, že svému autu dopřáváme vysokooktanoý džusík a sami si u mechanika krátíme chvíli popíjením koly nebo energeťáku. "Pro mě a mýho miláčka jenom to nejlepší." MéR

Voda je důležitá pro zářící zdraví

Lidé, kteří pijí správné tekutiny (destilovanou vodu a šťávy z čerstvého ovoce a zeleniny) ve správném množství, mají lepší krevní oběh. Je to velmi důležité pro dobré zdraví a dlouhý život.
Podle našeho názoru přispívá čistá voda ke zlepšení duševních sil a schopností mozku. Jsme přesvědčeni, že proto můžeme lépe myslet, člověk má 15 miliard mozkových buněk, které se skládají ze 70% z vody! Dále se domníváme, že vysloveně nervózní člověk anebo takový, který je v důsledku svých starostí a problémů duševně zmatený, jednoduše zapomíná pít dostatečné množství vody nebo jiných tekutin. Místo toho konzumuje alkohol, čaj, kávu a colu. Tím však zhoršuje své stavy nervozity. V jeho žaludku se zvyšuje tvorba kyselin, které nemohou být zředěny potravou nebo vodou. Ve vrcholném stádiu nervozity a deprese trpí takový člověk také přebytkem žaludečních kyselin, tlakem u srdce, nadýmáním a jinými obtížemi. Místo toho, aby tito lidé pili dostatečné množství vody, dopují se aspirinem, cigaretami a jinými stimulačními prostředky. Připomeňme si, že nervy potřebují dostatečné množství vody, aby mohly bezvadně a bez potíží fungovat. Můžeme se přesvědčit doslova o tom, že je možné trpět „hladem po vodě". Seznámíme vás nyní se způsobem, jak si sami dopomoci k dobrému zdraví - cestou konzumace přírodních tekutin. Hlavně z tohoto důvodu jsme knihu napsali. Chceme, abyste získali potřebné znalosti, jak vybírat správný druh a množství tekutin, které vaše tělo tak nutně potřebuje.

"Zveme vás, abyste se potěšili darem přírody - zářícím zdravím. Voda je nejlepším nápojem pro moudrého muže!"Henry David Thoreau

Čerstvé ovoce a zelenina pomáhají vaše tělo lépe zásobovat potřebným organickým sodíkem. Zároveň s těmito potravinami dodáte vašemu tělu čistou destilovanou vodu.
Nenajdete čistější nápoj, než je nefalšovaná, čerstvá ovocná a zeleninová šťáva a destilovaná voda.
Voda, obsahující anorganické látky, způsobuje „zkamenění" lidí.

Když jsem byl ještě malý chlapec, brával mne otec spolu s ostatními dětmi z našeho domu ve Virginii do cirkusu Barnum do Washingtonu. Pro farmářského chlapce to byl tehdy velký zážitek.
Po velkolepé cirkusové podívané v obrovském stanu jsme navštívili „vedlejší stan", kde byla vystavena všelijaká monstra. Byli tam tlustí muži a ženy o váze až 600 liber, dále trpaslíci, obři, dáma s knírem, opičí muž a další. Ale pro mne nejvíce fascinující obludou byla „zkamenělá"žena. Ležela na posteli a mohly se do ní skutečně zatloukat hroty a hřebíky. Byla tak plná artritidy a kyselinových krystalů, že už neměla v těle vůbec žádný cit. Ležela tam ztuhlá a bezmocná. Mohla pohybovat jen očima. Tato žena trpěla úplnou ztuhlostí kloubů - to znamená, že v jejím těle nebyl jediný kloub, který by byl schopen pohybu. Všechny nervy jejího těla byly ochromené a mrtvé. Průvodce nám řekl, že se tato žena narodila v Hot Springs (horké prameny v Arkansasu). Zkamenělá žena byla pro mne tehdy velkou záhadou. Ale dnes již ne! Voda v Hat Springs je jednou z nejtvrdších v USA. Znám její analýzy. Koncentrace uhličitanu vápenatého, draselného a horečnatého byly velmi vysoké. Ubohá žena se stala obětí anorganické vody. Její orgány neměly dost síly, aby anorganické látky vyloučily, takže ty se usazovaly v jejích kloubech.

Byl to přirozeně výjimečný případ. Viděl jsem ale mnoho případů artritidy, kdy nemocní byli zcela zmrzačení a naprosto bezmocní.
V USA žije v současné době přes 20 milionů lidí, kteří mají artritidu od nejlehčího až po nejtěžší stupeň.
Na světě existují tisíce nemocnic, operace jsou prováděny po celých 24 hodin. Mnozí pacienti musí být operováni proto, aby jim mohly být vyjmuty kameny z močového měchýře, ledvin či žlučníku. Budete i vy příště na řadě?

Zbytnění kostí a zvápenatění kloubů
Často musí být lidé operováni, aby jim mohla být odstraněna zbytnění (hypertrofíe) kostí a vápenné usazeniny v kloubech. Tyto inkrustace jsou nerozpustnými usazeninami, které přicházejí do tkáně konzumací vody, která obsahuje anorganické látky. K tomu se řadí soli, kyselina močová a toxické krystaly kyselin z mrtvé, kyselinu obsahující potravy. Maso, hladká mouka, bílý chléb, káva, čaj, sladké moučníky - všechny tyto potraviny způsobují vysokou tvorbu kyselin v těle. Je to v současné době běžná mrtvá strava většiny lidí. Tato strava plus tvrdá voda jsou hlavními původci mnohých zdravotních potíží, jejichž následkem je zbytnění kostí a ztuhnutí kloubů.
Naše potrava musí být vyvážená a musí mít správný poměr kyselinotvorných a zásadotvorných látek.
Za kyselinotvorné potraviny, obsahující škrob a tuk, jsou všeobecně považovány rafinovaný bílý cukr a živočišné proteiny. Naproti tomu ovoce a zelenina jsou (s několika výjimkami) zásadotvorné. Vyvážená strava by se měla skládat asi ze tří pětin ze zásadotvorných a ze dvou pětin z kyselinotvorných potravin.

Test zvápenatění
Vyzkoušejte si sami tento test a zjistíte, jak je vaše tělo zvápenatělé!
Postavte se zpříma, ruce nechtě viset volně podél těla. Skloňte hlavu až k hrudi a začněte s ní kroužit kolem dokola. Mnoho lidí při tomto pohybu slyší skřípat anorganická zvápenatění. To svědčí o usazeninách nerozpustných minerálních látek a toxických krystalů kyselin v tzv. atlasu, tzn. v páteřním obratli, na kterém spočívá lebka.
Vyzkoušejte nyní také klouby vašeho těla. Cítíte strnulost?
Jak pohyblivá je vaše páteř? Zvedněte paže nad hlavu, předkloňte se dopředu a kolena mějte napnutá. Můžete se konečky prstů dotýkat podlahy?
Jste dostatečně ohební, abyste při napnutých kolenech dosáhli dlaněmi na zem?
Postavte se zády ke stěně. Popojděte asi 60 cm dopředu, prohněte pak záda dozadu a „kráčejte" rukama po stěně dolů. Jak daleko dojdete?
Jak vysoko můžete přednožit?
Skřípe vám v koleně při jeho ohýbání
Jak pohyblivé jsou vaše nohy?
Máte při chůzi pružný krok?
Máte pocit lehkosti a pružnosti ve svém těle?
Můžete chodit a tančit s půvabem a svižností? Nebo snad chodíte na vápenatých usazeninách, které vám působí bolest?
Nenamlouvejte si, že vaši strnulost přináší stáří! Pro mne je to nesmysl. Správnou péčí a dostatečným pohybem můžete své tělo udržet pružné!

Pijte pouze destilovanou vodu
Kromě ovocných a zeleninových šťáv nepijte jinou vodu, než destilovanou!
V současném znečištěném a jedovatými zplodinami zamořeném světě je destilovaná voda nejčistší vodou, jakou byla dříve voda dešťová. Bohužel, dešťová voda je dnes silně znečištěna škodlivými zplodinami z aut, továren a elektráren. Destilovaná voda neobsahuje žádné pevné látky jakéhokoliv druhu. Je složena jen z vodíku a kyslíku. Nejsou v ní žádné organické, ani anorganické látky. Může se nalévat rovněž do elektrických napařovacích žehliček a autobaterií. Destilovaná voda nezanechává v těle žádné usazeniny. Neobsahuje žádnou sůl ani sodík. Je to dokonalá voda pro zdravé fungování velkého tělového filtru - ledvin. Je perfektní tekutinou pro krev a ideální pro správnou funkci plic, žaludku, jater a jiných důležitých orgánů v těle. Proč? Protože je prosta všech anorganických látek. Je tak čistá, že se používá v lékárnách při přípravě tekutých léků.
Nevěřte pohádkám, když někdo vypráví, že destilovaná voda je vodou mrtvou! Samozřejmě, ryby v destilované vodě žít nemohou. Ryby potřebují k životu ve vodě rostlinstvo. A rostliny potřebují k životu minerální látky.

Jak je to s dešťovou vodou?
Dešťová voda je ideální destilovanou vodou - ale v současné době je náš vzduch tak znečištěn, že zamořuje a otravuje přírodní vodu i v oblacích.
Jedna z mých teorií je, že v bibli zmiňované národy s fantastickou délkou života pily jen dešťovou vodu. Dešťová voda je destilovaná voda z oblaků.
Dnes však žijeme ve věku znečištěného životního prostředí. Dokonce i déšť z oblohy je zamořený.
Stroncium 90 z atomových bomb přeměňuje dešťovou vodu ve smrtelný jed. Průmyslová zařízení vypouštějí do vzduchu jedy - oxid siřičitý, olovo, oxid uhelnatý a stovky dalších znečišťujících látek. V současné civilizaci nepřichází používání dešťové vody proto v úvahu. Abychom mohli v tomto otráveném světě přežít a ochránit se před zničením našeho života, tj. před úplným ztvrdnutím mozku, tepen, kloubů a tkání, musíme pít pouze destilovanou vodu.
Nechceme přece, aby naše mozkové tepny a ostatní cévy byly jako z kamene. S takovým stavem se můžeme setkávat denně u předčasně zestárlých lidí, kteří jsou úplně senilní. Často slyšíme slovo „fosilie". Tím jsou míněny pravěké zkamenělé zbytky zvířat, která kdysi v dávných dobách žila na naší planetě. Jakmile vypijeme jen jednu sklenici obyčejné vody z vodovodu, rozběhne se v našem těle proces kornatění. Pokud člověk zemře na arteriosklerózu, pak dosáhl absolutního konce.
Jednou jsme slyšeli, jak někdo říká: „Stará fosilie John Smith zemřel v noci na arteriosklerózu." Přestože byla tato poznámka hrubá, vystihla pravdu. V našem životě můžeme sice jakžtakž uniknout smrtícím degenerativním a nakažlivým nemocem, ale neustále budeme ohrožováni velkým vrahem lidstva - kornatěním tepen.

 "Každý je stavitelem svého chrámu, který nazýváme tělo... Všichni jsme sochaři a malíři a naším materiálem je naše maso, krev a kosti. Každá noblesa začíná nejprve zušlechtěním rysů obličeje. Každá špatnost nebo smyslnost je dělá hrubými."Henry David Thoreau

Moje předpověď
Jsem jen malým hlasem, který volá na poušti a propaguje učení o pití destilované vody, aby varoval lidstvo před nebezpečím vody, která je plna chemických a anorganických látek. Žil jsem již dlouhý život. Za tu dobu jsem viděl umírat na arteriosklerózu své příbuzné, osobní přátele a také několik mně velmi milých zvířat. Věřím, že jsem se svou teorií o nebezpečí vody, obohacené o anorganické látky, předběhl dobu o 100 let.
Jednou snad lidstvo pozná nebezpečí běžné vody. Potom bude používána jenom voda destilovaná. To bude největší pokrok ve prospěch zdraví, kterého kdy lidstvo dosáhlo.
Nezáleží na tom, jak dalece člověk střeží své zvyklosti v jídle, kolik vypije ovocné a zeleninové šťávy, zda dodržuje dietu se syrovou stravou či je vegetariánem, zda se řídí vědecky podloženou dietou - pokud pije nadále vodu z pramenů, studní, řek nebo jezer, je na nejlepší cestě k tomu, stát se fosilií (zkamenělinou).
Za uplynulých 60 let jsem poznal všechny významné odborníky z oblasti výživy, přírodního léčitelství atd., ale všichni pili smrtonosnou, anorganické látky obsahující vodu - jen málokteří z nich se dožili vysokého věku!
Stejně tomu bylo i u velkých sportovců v posledních 60 letech. Byli na vrcholu slávy, pili smrtící anorganickou vodu a umírali ve stejném věku jako lidé, kteří nesportovali.
Znal jsem osobně známého tenistu Billa Tildena. Na vrcholu jeho kariéry ho nemohl nikdo na světě porazit. Nenaslouchal ale mému malému, skromnému hlasu, který ho poučoval o nebezpečnosti a smrtícím účinku anorganické pitné vody. Ohrazoval se tím, že všichni ostatní lidé kolem něho pijí normální vodu a tak nemá důvod, proč by ji nepil také. Veškerý jeho sportovní talent a statečnost ho však neubránily před srdečním infarktem. Nedožil se ani šedesáti let. Pitva potvrdila, že jeho srdeční tepny byly silně zkornatělé.
Sandow, nejsilnější muž své doby, patřil též k mým přátelům. Kdykoliv jsem ho navštívil v jeho studiu v Londýně, předváděl mi svoje svaly a vykládal mi, jak je silný. Pil ale londýnskou vodu z vodovodu a v 58 letech dostal srdeční infarkt. Jeho velká síla a silné svaly ho nemohly zachránit.
Stáří člověka je závislé na stavu jeho tepen. Toto zjištění se nedá obejít.
Během korejské války bylo v krátké době zabito 300 mladých amerických vojáků. U všech byla provedena pitva. Co myslíte, že lékaři zjistili? Všichni mladí vojáci již měli příznaky arteriosklerózy. Tato skutečnost je vědecky zdokumentována. Jednalo se o muže mladší 23 let, kteří byli v takzvaném rozkvětu života, a přesto se neubránili degeneraci tepen.

Co je destilovaná voda?
V knize jsem zdůrazňoval, že destilovaná voda je jedinou čistou vodou - jedinou vodou, kterou byste měli konzumovat. Jak jsem již výše vysvětlil, není „měkká voda" totožná s destilovanou vodou. Také „filtrovaná voda" nebo „ionizovaná voda" nejsou destilovanou vodou. Existuje pouze jedna metoda, pomocí níž lze vyrobit 100% destilovanou vodu, a to je destilace párou. Při destilaci se odpaří jen čistá voda - H2O a všechny anorganické látky a jiná znečištění zůstávají mimo. Prozkoumali jsme na trhu dostupné přístroje a vybavení na výrobu destilované vody a máme přehled o nových destilačních přístrojích.

Voda vyplavuje jedovaté látky z těla
Jednou z nejdůležitějších funkcí vody je vyplavování jedovatých látek a solí z těla. Všude na světě konzumují lidé bohužel velké množství soli. Na druhé straně však existují celé skupiny národů, které po staletí až do dnešní doby ani nevědí, co je sůl a přesto žijí zdravě a šťastně.
Japonci jsou známi jako největší spotřebitelé soli (chlorid sodný). Japonský rolník sní 50-60 gramů soli denně. Pokud se dožije věku 60 let, odfiltrují jeho ledviny 1250 kilogramů soli.
Američané a Evropané nejsou ve spotřebě soli za Japonci příliš daleko. Nejen proto, že si jídlo hodně solí, ale konzumují také velké množství slaných potravin, např. šunku, slaninu, uzeniny, uzené maso a uzené ryby, bramborové lupínky, slané oříšky a další potraviny s vysokou koncentrací soli. Není divu, že jsou srdeční nemoci v Americe a Evropě zabijákem číslo jedna
Není divu, že lidé již ve třiceti letech trpí vysokým tlakem, ledvinovými potížemi, záněty kloubů a zpočátku nejčastější příčinou úmrtí - kornatěním tepen a žil. Čistá voda a její správné množství pomáhají udržovat nízkou hladinu cholesterolu. Mysleme na to, že voda je proplachovacím prostředkem! Podle našeho názoru je čistá voda nejlepším přírodním prostředkem pro krásu a zdraví.
Během dlouholeté kariéry poradce pro výživu a kondici u nejvýznamnějších filmových a televizních hvězd v Americe jsme zjistili toto: Když se podařilo umělce přesvědčit, aby pili čisté tekutiny, udrželi si pak mladistvý vzhled a odpovídající postavu mnohem déle, než lidé, kteří pili normální vodu z vodovodu nebo minerální vodu.
Čistá voda udržuje tělní buňky a zabraňuje jejich vysychání. Obličej a krk jsou méně vrásčité, obličej a tělo zůstávají déle mladistvé.

http://www.zdravinadlani.cz/nase-strava/destilovana-voda

Pokud dítě chce strčit ruku do kotle vařící polévky, matka mu v tom nebude bránit

$
0
0
Třetím příspěvkem v šuplíku literatury o Brazílii je knížka Don't sleep, there are snakes. Napsal ji Daniel Everett, lingvista a původně misionář. Daniel strávil dlouhý čas mezi amazonskými indiány kmene Pirahã.

Tento kmen žije podél řeky Maici. Everrett tam s nimi a se svou rodinou trávil dlouhé roky v 80. letech a o tom, co se o indiánech a jejich jazyku dozvěděl, je tato knížka.
Tito indiáni mají specifický jazyk a nemají téměř žádnou zvykovou kulturu. To je na nich zajímavé. Nemají žádné rituály, na které jsme zvyklí od jiných indiánských kultur. Žijí ze dne na den, nebo poetičtěji řečeno "tady a teď" a netrápí se předsudky, nutností schraňovat potravu na horší časy a zároveň neradi přebírají zvyky ostatních, což je hlavní důvod, proč se snad žádného indiána kmene Pirahã nepodařilo konvertovat na křesťanství. Tato jakási primitivnost z pohledu západního světa je na tomto kmeni velmi zajímavá.

Neumí psát ani počítat (a vzhledem ke svému vidění světa mají velký problém se to naučit). Vystačí si pouze se slovem "hoí", které znamená málo nebo malý. Řekněme, že máte v dlani dva či tři větší kameny. Tak to jich máte "málo". Pokud budete mít v ruce 30 malých kamínků, stále jich máte "málo".
Nemají ale téměř žádnou kolektivní paměť  a nevyprávějí si příběhy. S tím se pojí jejich život současností a nevytváření si žádných zásob a rezerv do budoucna. Když mají co, tak jedí, když nemají, tak hladoví. Budoucnost a i minulost pro ně nejsou podstatné a tomu se přizpůsobil i jazyk (nebo oni tomu jazyk přizpůsobili). Ten vůbec neobsahuje prostředky, jak vyjádřit vzdálenou minulost a vzdálenou budoucnost.
Everettovi se nepodařilo vysledovat ani žádné obvyklé rituály a to ani u tak důležitých životních momentů, jako je narození či smrt. Například pohřeb se děje pokaždé tak, jak se danému pozůstalému zachce. Jednou je mrtvý pohřben v džungli, jindy s mohylou na okraji řeky. Také jako jeden z mála národů nevlastní žádné mýty o stvoření světa. Jejich vnímání spirituality se obrací pouze na věci, které zažili oni sami nebo znají někoho, kdo danou věc zažil. Oni vidí duchy místa a věcí a snaží se je uctívat a nerozhněvat. Ovšem například křesťanský Ježíš je pro ně nepochopitelná postava, protože žil tak dávno, že to s nimi již nemá nic společného. Když jim Everett vyprávěl příběhy z bible, tak hlavní otázkou bylo, jestli to zažil on nebo zda alespoň zná Ježíše. Když přisvědčil, že ne, tak ihned ztráceli o vyprávění zájem.

Další zajímavostí je jejich orientace v prostoru. Neznají relativní určení směru jako my ve smyslu - levá, pravá, ale mají pouze absolutní a to "od řeky" a "k řece". Když Everett vzal několik svých přátel s sebou do města, první věc na kterou se ptali bylo, kde je řeka. Bez této informace by úplně ztratili své vnímání prostoru. Nemají např. ani přesně kodifikované výrazy pro barvy, ale říkají něco ve smyslu - "to je jako nezralé ovoce" nebo "to je jako krev". Ovšem každý může použít trochu jiné přirovnání.
S jejich životem ze dne na den souvisí i jejich vnímání zodpovědnosti a danosti života. Nemají například žádný speciální typ komunikace s dětmi a ty jsou od narození považováni za plnohodnotné členy společnosti. To znamená třeba i to, že pokud dítě chce strčit ruku do kotle vařící polévky, matka mu v tom nebude bránit.  Předpokládá se, že dítě bude mít dostatek rozumu anebo se poučí.
Stejně tak bezprostřední jsou jejich rodinné a sexuální vztahy. Jeden z možných důvodů, proč komunita Pirahã je tak hodně semknutá, může být, že téměř každý s každým měl sex. Manželství vyřešeno tak, že spolu dva lidé začnou žít pod jednou střechou. Když si nevyhovují, tak se jeden po ránu sbalí a jde jinam. To znamená rozvod. Nevěra je sice vnímána jako něco, co partnera raní, ale když vás protějšek nevyhodí z chýše, je to v normě. Často ale dochází k vyjádření nevole fyzickým "trestem", kdy ho druhá strana dobrovolně podstupuje.

Lingvistika
Řeč indiánů Pirahã obsahuje pouze 3 samohlásky a 8 souhlásek u mužů a 7 u žen (ženy vyslovují h a s stejně). Díky tomuto rozložení fonémů jsou svoji řeč schopni reprodukovat (ve smyslu normálního mluvení) podobně jako my (ovšem s tím rozdílem, že mají o dost delší slova), ale jsou jí schopní také zpívat (používají pro slavnostní chvíle), pískat (při lovu, aby si rozuměli na větší vzdálenosti) a hučet (podoba našeho šeptání). Slova jsou totiž vytvořena tak, že se dají jednoznačně rozlišit pouze zvýšením hlasu a prodloužením výslovnosti slabik.
Kniha také celou dobu konfrontuje získané poznatky o indiánském jazyce s Chomského teorií univerzální gramatiky. Kdy se Noam Chomsky snažil lidský jazyk a gramatiku obecně popsat několika pravidly. Jednou se základních vlastností univerzální gramatiky je fakt, že každý lidský jazyk obsahuje rekurzi a tím, že se lidská komunikace liší od zvířecí. Everett zde ale v protipříkladě jazyka kmene ukazuje, že tomu tak není, protože stavebně jednoduchý jazyk kmene Pirahã rekurzi neobsahuje.

Přerod křesťana
Everett jel do deštného pralesa jako křesťanský misionář a jazyk se chtěl naučit, aby mohl přeložit Bibli. Celou dobu narážel na problémy v úplně odlišném vnímání světa, kdy indiáni nemohli pochopit principy, na kterých je křesťanské učení založeno. Převést na křesťanskou víru se je běloši snaží od té doby, co se s nimi poprvé setkali, což bylo asi před 200 lety. O žádném členu kmene však není známo, že by svou víru změnil. 
Potom, co s nimi Daniel Everett v pralese strávil přes 8 let života, zjistil, že místo aby konvertoval indiány k víře, oni konvertovali jeho k ateismu. V jeho soukromém životě to pro něj znamenalo rozchod s manželkou. Ačkoli to těžce nesl, zdůrazňuje, že pro něj byl pobyt mezi indiány velkou životní inspirací a že v nich poznal nejšťastnější lidi na Zemi.


http://chalda-brazilie.blogspot.cz/2012/09/knizni-stripky-iii.html

Studovat sebe znamená zapomenout na sebe

$
0
0
Všichni jsme postiženi
Vlastimil Marek (1946) se od 70. let pohybuje v prostředí undergroundu a alternativní kultury, která je spojena s duchovním hledáním. Je znám jako nadšený propagátor hry na tibetské mísy, holistické muzikoterapie, hudby New Age, vydavatel časopisu Baraka, autor knih Český zen (1994), Hudba jako lék budoucnosti (1996), Něco je v síti (1999), Tajné dějiny hudby (2000), Nová doba porodní (2002) a Hudba jinak (2003). Pro řadu lidí představuje legendu, pro jiné názorového a duchovního vůdce.

Váš život je spojen s počátky zájmu o duchovní kulturu Indie a Dálného východu, především o buddhismus a jógu. Jak a kdy jste začínal?
Začínali jsme jako mladí intelektuálové v polovině 70. let. Každý mladý člověk má zájem o duchovní rozvoj. Každý člověk chce nějak objevit svou duchovnost, sama sebe. Já jsem zjistil, že mně nejvíc vyhovuje forma zenového buddhismu, ta nejpřímější, kde je ale potřeba tvrdě pracovat a proto se výsledků dosahuje poměrně rychle, a jsou tedy relativně dostupné. Mě nelákalo sedět dvacet let v meditaci, někde v klidu, vášramu, protože mně připadalo, že život je stále rychlejší. Představitelé staré školy, jako například František Drtikol nebo Eduard Tomáš, měli nekonečně mnoho času, protože společnost vypadala, že se nikdy nezmění. A najednou se to začalo rychle měnit. Přišly počítače a bylo jasné, že to bude čím dál tím rychlejší.
Šlo mi o to nebýt duchovní jen pro duchovnost, ale duchovnost použít k obohacení života, ke zjištění, co jsem zač, proč jsem tady, čím bych mohl být nejplatnější. A ukázalo se, že to jde, jenom se trošku snažit.
Duchovnost je vrozená každému člověku a kolem jednadvaceti let – říkám tomu duchovní puberta – hledá každý sám sebe. Dokonce se ví, že se propojují čelní, frontální mozkové laloky a duchovnost, orientace ve světě, duchovní orientace, se buduje právě v téhle duchovní, druhé pubertě. Ve společnosti, která na to ovšem nemá rituály, která na to zapomněla, jsou pak všichni duchovně jaksi nedospělí, nemají vnitřní jistotu.
Na svých seminářích hry na tibetské mísy vždy znovu a znovu zjišťuji, že platí to, co jsem kdysi dávno zjistil na sobě, totiž že my Češi jsme komunikativně zablokovaní. Neumíme se prosadit, neumíme se vyjádřit, nezníme. Nemluv, stůj, počkej, až tě vyvolám. Tím nás vychovávali už od školky. Pak přišla škola, zaměstnání a pořád stejný mechanismus okřikování. Ale tradice rakousko-uherské hierarchické autority, tato pyramidální struktura dnes prostě přestává fungovat. Byl-li však člověk celý život v této tradici vychováván, bude mít potíže. Někteří naši politici prostě už nebudou jiní - pokud by ovšem nezačali meditovat, jinak věci vidět a cítit. Naštěstí dneska už je tady tolik informací, že každý si při troše snahy může nalézt – i u nás – onu odpovídající formu cesty k duchovnosti, která nejvíc bude vyhovovat jeho typu.
Není to jenom otázka Čech, ale i Západu jako takového. Naštěstí se svět stále víc propojuje. Stejně jako se sále víc propojuje levá hemisféra mozku s pravou. A toto propojování bude stále intenzivnější.

Říkáte, že jsme zablokovaní. Dá se s tím něco dělat?
Samozřejmě. Jde o to se probudit. Probudit se z iluze, v níž žijeme. A to, že žijeme v iluzi, se dneska všeobecně ví, je to dokonce v každé příručce psychologie. Ale lidé už jaksi neumí číst, přečtou si to, ale nedojde jim to. Když je tam napsáno, že světlo dopadne přes čočku na sítnici a dál jde jen elektromagnetický a chemický vzruch po nervech a vzadu ve vizuálních centrech mozku se obraz rozloží, převrátí, složí a mozek včetně těch všech podprogramů vytvoří iluzi světa, lidé nechápou. Nepochopili, že svět je opravdu iluze, mája, kterou vytváří program v mozku. A ten je ovšem ovlivněn náladou, emocemi, tím, jak a co jsme snědli, jak jsme se vyspali atd. Takže jak nebýt otrokem svých smyslů, svého způsobu vnímání světa? Prostě jej změnit. A to jde mnoha způsoby. Například v Tibetu se naštěstí tato technologie zachovala v hudební tradici a v původní šamanské tradici bön. Šaman svět nemění, protože jej prostě změnit nemůže. Změní proto svůj způsob vnímání světa. Čili, když mám šéfa nebo politika, který mě vždycky spolehlivě naštve a rozčílí k nepříčetnosti, tak je to můj problém. Když změním postoj a začnu v něm vidět klauna, tak mě vždycky rozesměje, protože ani můj mozek ani mé tělo nebude zablokováno všemi těmi adrenalinovými reakcemi. Tyto reakce jsou evolučně po miliony let vyvíjeny pro potřeby přírody, na tom není nic negativního, jenže dnes je svět zcela jiný než v době, kdy náš předek fungoval v tlupě o dvaceti členech na africké lesostepi. Neměl bych tedy zapomenout, že softwarově a hardwarově jsem vlastně velmi zastaralý a měl bych s tím počítat. To co fungovalo před statisíci lety již nefunguje na stadionu, v klášteře nebo na zasedání bezpečnostní rady státu.
Je potřeba si to všechno uvědomit a začít pracovat na tom, abych se naučil vždy každou situaci vidět ne tak, jak mě to naučila maminka nebo nějaká učebnice dávno zapomenutého, zakomplexovaného pisatele. Jde o to prohlédnout, probudit se z toho smyčkového spánku, který pro nás vyrobila rodina a škola. Avšak nemohu z pasti, dokud nevím, že v ní jsem.
V Americe s tím např. začali v 60. letech beatnici či buddhisté, jako Snyder nebo Kerouac. U nás v Čechách jsme neměli žádné informace a jediná cesta, jak být svobodný, byla buď dělat bigbeat, ale i tak vás mohli zavřít, nebo takříkajíc jít dovnitř. A to znamenalo buď utéct na chatu, ale to nikomu než rodině nic nepřidá, anebo zkusit poznat sebe sama uvnitř. Uvnitř je totiž člověk svobodný. A to i ve vězení. Já jsem například ve vězení učil jógu. Na cele se mnou bydlelo šest mužů, kteří byli schopni prokecat celou noc o tom, jak jsou nešťastní. Učil jsem je tedy, že jakmile nastane večerka, tak mají jít okamžitě spát, protože ve snu jsou svobodní. Říkal jsem jim: To je čas, kdy nejste ve vězení! Učil jsem je snít, aby zjistili, že svět je iluze, že i v klášterní, nemocniční nebo vězeňské cele je člověk svobodný tak, jak se naučí a odváží být svobodný.

Není to ale příliš individualistické a sobecké? Aby to nevyznělo tak, že se každý má starat jen o sebe…
Je nesmysl chápat tento individualismus pejorativně. Studovat cestu Buddhy, prohlásil jeden klasik, znamená studovat sám sebe. Studovat sebe znamená zapomenout na sebe. Tedy zapomenout na „program Já“. Teprve potom člověk zjistí, o čem to je, a teprve potom může případně předat své zkušenosti. Je to stejné, jako kdybych obvinil všechny vysokoškoláky, že jsou individualisti, protože se, když studují, starají jen o své vzdělání. Ne, vzdělání každého člověka je přínosem pro společnost. Při kurzech hry na tibetské mísy je úspěch jednoho úspěchem všech. Když zpívá sbor a jeden to umí a uvolní se, okamžitě se rezonančně uvolní hlasivky všech devadesáti dalších ze stočlenného sboru. A všichni jsou na tom lépe.
Ale vraťme se ještě k duchovnosti, která s tímto úzce souvisí. Západní vědci pomocí magnetické rezonance zjistili, že když člověk na cestě k duchovnosti medituje, má daleko více propojené mozkové hemisféry. Prostě funguje daleko víc. Řečeno současným jazykem, má přístup k neskutečně větší operační paměti. Znamená to tedy, že jeho rozhodnutí jsou opřena o daleko víc informací. Není pak náhoda, že duchovní člověk je pak daleko zdravější, tolerantnější a soucitnější než normální člen populace. Je přátelštější, je to sluníčko v kolektivu. Má nápady, je intuitivnější a ekologičtější. Všichni ekologové, ale také všichni ostatní, budou muset být za deset, dvacet let víc duchovnější. Anebo nebudeme vůbec!
Nikdo z nás dnes nefunguje tak, jak by mohl a měl. Jsme v jistém smyslu oběti obětí, jsme poškozeni porodem, vzděláním. Dneska už to víme a víme také, jak to napravit. Jen začít!
Neříkám to proto, že bych si stěžoval. Ale vadí mi ten nedostatek skutečně relevantních informací, zvláště když vidím politiky na televizní obrazovce a čtu jejich názory. Připomnělo mi to rčení, které šířil již spisovatel A: Procházka v roce 1968: Když se loď potápí, protože má pod čarou ponoru díru velikosti vrat do stodoly, rozumný kapitán neposílá plavčíka natírat stěžeň.
Jde o proporce a uvědomění si iluzornosti světa a vyjadřování. Byl jsem nedávno v Radiožurnálu a uprostřed povídání o duchovnosti v pořaduDoteky víry vběhla do místnosti reportérka a začala číst : „U Plzně havarovalo dopravní auto, je tam těžká nehoda.“ A zase odběhla. To ale přece není pravda! Proč celý národ musí neustále vědět, kolik mrtvol je tam a tam. Kolikrát vás včera zastřelili? A předevčírem? Že vás ještě nezastřelili? No vidíte! A přitom v novinách to vypadá jinak. Pravda by tedy měla být jiná. Když moderátor řekne, že na dálnici D1 mezi Prahou a Brnem došlo k pěti nehodám, má pravdu, ale nemá pravdu z hlediska proporcí. On by měl říct, že 286 556 aut dojelo v pořádku do cíle své cesty, jen pět z nich se nabouralo. V novinách bych se měl dočíst o porodech, o nádherných dětech, o úspěších maminek, o krásné kedlubně, kterou někdo vypěstoval. To je pro lidi dnes a denně důležité. A vzadu někde by mělo být: Kdo chce vidět nějaké havárie, tak jděte na www.havarie.cz. To by život a svět samozřejmě vypadaly jinak. Protože čím víc mrtvol a čím víc havárií, tím víc jsme stresovaní, tím víc jsme staženi adrenalinem, tím míň nám fungují obě hemisféry, tím míň jsme lidsky a morálně funkční, tedy, v tomto smyslu, duchovní a ekologicky zdraví.

Ale na to vám někteří namítnou, že televize, zvláště pak komerční, poskytují jen to, co lidé chtějí.
Nesmysl! Nesouhlasím. Lidé chtějí to, co jim vnutí. Například v Kanadě bylo rádio, kde si takový starší pán v důchodu vždycky mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní jenom povídal. Nehrál skoro žádnou hudbu, jen si povídal s těmi, kteří mu zavolali. Po dvaceti letech jeho kariéry přišli majitelé rádia na nápad, že ho vyhodí. Tak ho zrušili. Tehdy ještě nebyly žádné peoplemetry. Okamžitě bylo rádio zaplaveno obrovským množstvím dopisů, protože v celé Kanadě všichni lidi, co nemohli spát, poslouchali. Poslouchali, protože v lidském hlase je daleko víc, než tušíme. Lidský hlas přenáší všechny emoce a souzní, rezonuje. Když někdo medituje a v klidu povídá, tak ten, který jen poslouchá, se okamžitě zklidní. I jeho hlasivky se uvolní. Když tibetští mniši začnou mručet, uvolní hlasivky, a jenom poslechem těchto mnichů se pak následně uvolní jakýkoli poslouchající Čech či Američan.
Ne, námitka, že lidé chtějí vraždy a mrtvoly, není relevantní. To jen bankéři a majitelé novin a rádií či televizí nikdy nezažili, že to může fungovat jinak. Můj recept zní: Přesvědčete bankéře, pozvěte je na nějaký krásný kurz, kupte jim tibetskou mísu, ať se uvolní, aby zjistili, že to funguje, a že věci dlouhodobě prospěje spíš, když své investice nebudou chtít zpátky se stoprocentním ziskem za čtrnáct dní, ale třeba až za rok.

Není to ale pohled typický pro stoupence určité menšinové kultury, že by to fungovalo jinak a lépe, jen kdyby k tomu dostali od bankéřů a mocných tohoto světa dostatek prostoru?
Teď jste popsal tu negativní stránku. Železný a pár bankéřů ovlivnili svět ke svému zisku, protože na mrtvolách se vydělává nejlépe a nejjednodušeji. Byli by sami proti sobě, protože soukromá rádia nebo třeba televize Nova tu nejsou kvůli tomu, aby nás poučily, ale aby vydělaly prachy, a to co nejrychleji. A my jsme tak hloupí, že jsme ještě nezjistili, že jsme v pasti.
Když uděláte řez neuronovou kůrou člověka, který je rozčilený, naštvaný, nepřející a nesoucitný, tak přímo uvidí, jak to funguje proti němu samému – jak si škodí. Lze mu pak poradit: když budete denně meditovat, jíst zeleninku, chodit hezky do lepší společnosti, číst pozitivní knihy, poslouchat uklidňující hudbu, když vypnete Novu, a dokonce už i ČT1 a když to vydržíte tři měsíce, potom zjistíte, že se vám neurony úplně jinak propojily. Zjistíte, že lze a je možné svět vnímat úplně jinak. Je to jako pomalé osvícení. To je buddhismus, protože buddhismus je systém metod vedoucích ke změně postojů k realitě.
Například Edison vynalézal tak, že pracoval v mozkovém alfa stavu, který používají šamani a kterého lze dneska dosáhnout různými metodami a technikami, například tzv. psychowalkmany. V normálním stavu totiž fungujeme stejně jako okolní společnost – staženě, neefektivně. A to, čemu my říkáme normální stav, je ve skutečnosti nenormální. Je to aušus, je to poškozené. Porodnice jsou továrny na poškozené výrobky, stejně jako školy. Musíme to změnit!
V hlavě máme daleko víc než se domníváme, ale také v uších či v očích. Když budeme trénovat, můžeme například daleko víc slyšet. Učím dvojhlasný šamanský zpěv. Když jsem v devadesátém čtvrtém na setkání spolku Sysifos obhajoval New Age, tak na mě jeden vědec křičel: „To je takový nesmysl, jako kdybych, jako kdybych…,“ nemohl přijít na tu metaforu, „jako kdybych řekl, že člověk umí zpívat dvojhlasně.“ Tak jsem vstal a zazpíval jsem mu dvojhlasně šamansky. On na to: „Já jsem nic neslyšel.“ A utekl pryč. Tito skalní konzervativci si rybník nevypustí. Ale díky technologiím, informacím, časopisům, díky vám žurnalistům bude čím dál více lidí vědět o tom, že to jde i jinak. Pak záleží jen na nich.
Naděje je také v dětech, tedy v těch, které jsou rozeny přirozenějším způsobem, které jsou rozeny doma, ne v porodnicích, které tak propagují již desítky let se nevzdělávající lékaři. I oni byli totiž kdysi poškozeni, i oni jsou obětí systému. Jak po nich chtít, aby mysleli jinak, když to neumí? Žádný z nich nezkusil rodit doma. A přitom tvrdí, že je to nebezpečné. Přitom neexistuje jediný vědecký důkaz, potvrzující současný způsob porodu, a dnes jsou k mání naopak již stovky důkazů, že právě medicínský porod ženu a dítě. A tedy celou společnost, poškozují.
Kdybych to měl shrnout, tak v podstatě jde o kvalitu života. Nemohu nevzpomenout příklad z mého dětství. Tehdy moje matka vždycky do sítka nasypala gruzínský čaj, jiný tehdy nebyl, a pak jej přelila vařící vodou. Opakovala to třeba desetkrát, dokud se voda ještě zabarvila. Tomu říkala čaj. V Číně jsou dochovány záznamy o vítězi v soutěži degustací čajů, který prohlásil: „Tento čaj je z prvních a druhých lístků sedmileté rostliny pěstované na té a té půdě, na severním svahu v té a té provincii, vodu nabrali na horním toku toho a toho potůčku v té a té provincii. Čaj byl balený tak a tak a voda stála tři dny v kameninovém džbánu.“ V obou případech jde o lok čaje, avšak záleží na kvalitě vnímání. Když někdo dokáže z jednoho doušku čaje (života) otevřít tolik vesmírů, pak to znamená, že všichni na světě tyto možnosti také mají. Ptám se: Jak to, že po tom nepátrají? A odpovídám: Nemají informace. Ale doba se mění, stačí jenom sáhnout a vybrat si tu metodu, která mi nejlépe vyhovuje, abych zjistil, co jsem zač, k čemu jsem se narodil, jak mohu být nejlépe prospěšný, jak mohu fungovat a být šťastný.
Opravdu stačí tři měsíce, aby se v hlavě všechno přeformátovalo, přeprogramovalo. A potom najednou lup a svět vidím úplně jiným způsobem. Podobně jako šaman otočím způsob, kterým vnímám svět. Svět ve skutečnosti není problém. Problémem je tehdy, když na něj tak nahlížím, pak mám ale tělo zaneseno adrenalinem, jsem neustále stažený a stejně ten problém nikdy nevyřeším. Mám vředy, nemocný žlučník atd. Když se ale naučím to otočit, tak je svět radost. Jsem šťastný, každá buňka v mém těle je šťastná. Pak vyřeším úplně všechno – problém není problémem, ale výzvou.

Jistou roli v našem prostředí asi sehrála tradice, která vycházela z negativního postoje k tělesnosti.
To je pravda. V jednom rozhlasovém pořadu jsem asi hodně naštval dvě posluchačky, které mi pak telefonovaly, protože jsem řekl, že naše civilizace má dva tisíce let v logu člověka trpícího na kříži a že každého, kdo jen trochu dosáhl osvícení, ukřižovali nebo jinak zlikvidovali.
A i z tohoto hlediska je buddhismus velký dar lidstvu. Ještě že se uchoval, ještě že se globální hemisféry promíchávají, že dnes můžeme buddhisty, Tibeťany nebo Indy potkávat kdekoliv na Západě. A pokud se týká muzikoterapie, tak se těším, až i na pražské konzervatoři budou Ind, Číňan nebo Afričan učit na svoje tradiční nástroje. A protože je hudba mezinárodní a učí toleranci, přestaneme mít problémy s Romy a Vietnamci.
Všechny formy duchovnosti, všechna náboženství byla původně o tomtéž zážitku. Za pomocí tance, rituálů, nějakých travinek, konopí nebo muchomůrek člověk zjistil, že se mu propojily hemisféry – že vidí a vnímá v souvislostech. Staří Řekové například používali námel, tedy vlastně derivát kyseliny lysergové, čili LSD. Pomocí drogy v rámci eleuzinského rituálu přeformátovávali programy v mozku, bylo to super očistné.
Naše společnost je příšerně pokrytecká. Alkohol a cigarety povoluje, ale jedna rostlinka marihuany je trestná (a ženy v porodnici běžně dostávají do těla drogy silnější než heroin). Můžete ale chtít v republice, jejíž ministerský předseda hulil jednu od druhé a pil jednu becherovku za druhou, aby se něco změnilo? Můžete, ale ne po těch nahoře. Záleží jen na nás. Mimochodem, mladé ženy a dívky, proboha, nekuřte. Vůbec nezačínejte kouřit. Nikdo vám totiž neřekl, že budete mít asi potíže se sexem a orgasmem, s otěhotněním, těhotenstvím, těžkým dlouhým a poškozujícím porodem, a že vaše dítě pak bude mít s velkou pravděpodobností spoustu dalších návazných zdravotních, psychických, sociálních potíží.

Dlouhou dobu se pohybujete v prostředí alternativní kultury. Není možné, že právě toto prostředí přitahovalo a přitahuje spíše lidi, kteří mají nějakým způsobem blíž k duchovnosti?
Už jste si sám odpověděl. Samozřejmě, Protože společnost nevytváří odpovídající a vstřícné prostředí, lidé ho hledají všude jinde. Začátkem je ovšem už porod. Když se dítě narodí a není první minuty u maminky, ale místo toho jej odvezou a vrátí jednou za čtyři hodiny na kojení, tak se, zvláště u chlapců, nenaváží určité části mozku a z takových dětí v velkou pravděpodobností vyrostou emoční zbabělci. Ostýchají se, ztratí přirozenou zvědavost, jsou neustále vystresovaní, protože jejich základní softwarový program, který mají na celý život, je negativní: jsem ohrožený, není tady maminka, není tady bezpečí. Na tomto základě se pak ovšem tvoří, tedy v tomto případě netvoří, další složitější emoce, jako například empatie, soucit, schopnost spolupracovat, schopnost se pohádat a pak jít spolu na pivo. My všichni jsme tímto postiženi. Miminko v děloze medituje osmdesát procent času. Lékaři tvrdí, že spí, ale křivky zaznamenávající činnost mozku jsou podobné křivkám mozkových vln zkušených zenbuddhistických mnichů nebo indických jogínů. Opakuji, duchovnost, meditace, pohoda - to vše je to přirozený stav. To my jsme nenormální. Mniši jsou normální.
Na to, že je někdo zbabělejší a někdo méně, je zaděláno již porodem, traumatem u porodu. Dobře porozené dítě je přirozeně duchovní. Co z toho vyplývá? Chceme-li změnit svět, musíme změnit dnešní podobu rození dětí. Jestliže změníme rození dětí, tak do tří generací změníme svět. Nebude násilí a všichni pak postupně budou přirozeně radostně duchovní. Duchovnost nebude něco v uvozovkách, ale normální, běžný denní stav.
[27. července 2003]


http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/vsichni-jsme-postizeni
Viewing all 771 articles
Browse latest View live