Nu, kde začít. Jsem na tomto světě zatím necelých třicet let, ale už i tak to stihl být vydatný a bohatý život s kupou historek a zážitků, které by vydaly na pár knih. A zdaleka ještě není u konce. Zkusím to vzít nějak srozumitelně stručně.
Mé hledání Pravdy určitě začalo už v mém dětství. Svého vlastního otce jsem nikdy nepoznal a první léta svého života jsem vyrůstal s mamkou a otcem mé sestřičky. Nebyl to zrovna ráj a má dobrá mysl asi hodně vzpomínek profiltrovala, takže zůstalo spíš to dobré, ale i tak vím, že jsem byl rozverné kvítko a např. už v první třídě musela jít mamča k paní učitelce na kobereček, protože jsem byl prý třídní šašek. Kvůli různým důvodům došlo v mých asi 7 letech k rozvodu, změně místa bydliště (z vesnice jsme se přestěhovali do města), školy a celkového života (kdy např. sestřička zůstala u jejího otce a já šel s naší mamčou do města). Kvůli této razantní změně jsem se z rozverného dítka stal plachým, nesmělým klučinou, k čemuž dopomohla i jakási zákeřná nemoc, která byla léčená hormonálními tabletkami, následkem čehož jsem dost ztloustl. A to si asi dokážete představit, že zdravému sebevědomí také nepřidá. Přidejme k tomu to, že mamča se musela hodně otáčet, aby nás dva uživila a tedy na mě neměla moc času a máme tady recept na krásně pevné emoční bloky a nízké sebevědomí. Díky tomu, že jsem měl pár přátel okolo a díky nízkému věku (předpubertálnímu) to tak nějak všechno šlo samo, docela dobře. Dokonce jsem se na konci základní školy téměř "přes noc" vytáhl do výšky, což vyřešilo záležitost s nadváhou (nikoliv však se sebevědomím). Nicméně už tehdy jsem začal hledat únik v uměle vytvořených světech televize, seriálů (např. Simpsonovi) a "televizních her" (jestli si vzpomínáte, původní Mario, Flinstonovi, Street Fighter, atd.), u kterých jsem zvládal trávit opravdu hodně času.
Kosa dopadla na kámen v době mého dospívání, tedy puberty, spolu s nástupem na střední školu. Protože jsem vlastně nevěděl, co bych chtěl dělat a kudy se ubírat, tak jsem nakonec skončil na Obchodní Akademii, kde jsem se měl plně ponořit do světa ekonomie, účetnictví a podobných šíleností. Shodou okolností jsem se v té době dostal k četbě knih Pán Prstenů od pana Tolkiena. To byla zásadní změna v mém životě. Už předtím jsem byl značně ovlivněn světem Star Wars, ale Pán Prstenů udeřil megahřebík na megahlavičku. Byl jsem naprosto pohlcen a ztracen. Byl jsem okouzlen a zamilován. A to byl ten problém. Žil jsem víc "tam" než "tady". Při četbě těchto knih (a dalších, jako je Hobit a Silmarillion) jsem si jen hlouběji uvědomil to, že pořádně nevím kdo jsem, jaké je mé místo na tomto světě, že tento svět naprosto nechápu a je mi cizí. Začal jsem si více všímat toho, jak se chováme k přírodě, jeden k druhému, jak nesmyslné konstrukty vytváří naše civilizace a jaké jsou "hodnoty". Při výuce ve škole (která mě neuvěřitelně nebavila, dalo by se říct, že jsem byl vyloženě v "jámě lvové", protože jsem byl na Obchodní akademii) jsem zasněně koukal z okna na stromy a představoval si, jak někde bojuju proti hordám skřetů coby vznešený elf, objevuji zapomenuté kouty nebo... že objevuji nějakou bránu do jiných světů, do vysněných světů, kam bych odešel s lidmi podobného cítění.
Měl jsem obrovské štěstí v tom, že tyto mé sny se mi částečně splnily. Potkal jsem se s lidmi, díky kterým jsem se dostal k dřevárnám (nebo taky LARP, anglicky "live action role play"), kdy jsme se navlékli do kostýmů, vzali dřevěné zbraně a vyrazili do přírody vymlátit ze sebe životy - jak herně, tak někdy doslova :) Byly to krásné "útěky" od "nepochopené reality", ale přitom i svět sám o sobě, kde jsem navázal hluboká přátelství (z nichž některé trvají i dodnes, téměř o 10 později), prožíval své první lásky, učil se nejrůznější věci. Tam jsem se poprvé doslechl o věcech jako jsou meditace, dechová cvičení, bojová umění (šerm je pro mě taková "první láska" snad od doby, co jsem mohl vzít do ruky klacek), atd. Věřím tomu, že dřevárny a lidé, které jsem tam potkal, mi pomohli najít způsob, jak v tomhle světě "žít" a nejen "přežívat". Nicméně můj život šel v poněkud standardních kolejích, kdy jsem si našel práci v kanceláři (technická podpora u počítačové firmy), našel přítelkyni, pronajal byt, atd. Skrz tehdejší přítelkyni jsem se dozvěděl o astrálním cestování a i když jsem to párkrát zkoušel, moc daleko jsem se nedostal, ale díky ní mám pár divokých historek. Protloukal jsem se životem jak to šlo, s tím, že tu a tam ke mě došly nějaké informace, např. o roku 2012 a jakýchsi Májských předpovědích a kalendáři a jiné, ale nějak významně mě to neovlivnilo.
Přeskočíme pár let, do chvíle, kdy se můj život otřásl dosti v základech "standardnosti a normálnosti". Po třech letech velice prudkých "nahoru a dolů" došel vztah s přítelkyní ke konci (jehož ukončení byla do té doby ta nejtěžší, nejodvážnější a přitom nejvíce osvobozující věc, kterou jsem do té doby udělal, ale to by bylo na dlouho, protože řekněme, že ten vztah nebyl procházkou růžovým sadem). V té samé době už jsem měl práce v kanceláři až po, takříkajíc, stařečkovu mez (byl jsem převelen z technické podpory na administrativu) a protože to bylo takové divoké období, rozhodl jsem se pro velkou změnu. Uvědomil jsem si, že jsem kdysi moc snil o cestování, tak jsem vyrazil! Přes agenturu jsem si našel práci na farmě - v Norsku! Sbalil jsem se, zhluboka nadechl, a opravdu vyrazil... dostal jsem se na koňskou farmu se závodními koni a byl jsem tam jediný pracovník. Což byla legrace, protože o koních jsem věděl hlavně to, že bydlí ve stájích, jsou velcí a je dobrý držet si od nich raději odstup. Což jsem musel hodně rychle přehodnotit, protože jsem měl najednou na starost 12 docela dost vzácných koní a na každodenní bázi jsem k nim musel přistupovat hodně blízko ze všech stran a starat se o ně jak jen to šlo. Tohle byl jen jeden z aspektů mého "přerodu", kdy jsem se musel postavit nesčetným výzvám a překonat je. Nebudu se rozepisovat o všemožných zážitcích a dobrodružstvích, protože to by bylo na dlouhé psaní a ještě delší čtení. Nakonec jsem na té farmě zůstal rok (z čehož tři měsíce v zimě úplně sám, protože majitel s rodinou odjel na dovolenou do Brazílie) a přesto, že můj odchod neproběhl úplně klidně (opět výzvy, kterým bylo třeba se postavit), stejně na ten rok moc rád vzpomínám a jsem rád, že se stal.
Nicméně, důležité to bylo i z dalšího hlediska. Když jsem tam byl tak sám přes tu zimu, tak jsem měl spoustu volného času, který jsem většinou trávil na počítači, resp. internetu. A při jedné debatě s kovářem, který přišel okout koně jsme narazili opět na záležitost roku 2012, kdy jsme se bavili o předpovědích a co se má stát a on mi vyprávěl o tom, že četl na internetu informace o tom, že severní Evropa, stejně jako další části planety mají být zaplaveny. V té době jsem to ještě nevěděl, ale ten kovář byl z odrůdy stvoření zvaných "konspirační teoretici", o kterých jsem do té doby neměl ani tušení. Nicméně má přirozená zvědavost zafungovala a nevinně jsem do internetového vyhledávače zadal "2012"... co nastalo potom, vlastně ani moc nevím jak to popsat slovy... asi jako "informační BOOOOOM!!!"Řekněme, že celý následující týden jsem kromě povinné práce a přípravy jídla neodtrhl oči od počítače a nekonečných hloubek internetu. Bylo to intenzivní studijní období, kdy můj mozek přijímal neskutečné množství informací. Bylo to také zapříčiněno mou přirozenou zvědavostí, takže když jsem narazil na pojem nebo název, který jsem neznal nebo který mě zaujal, tak jsem žhavil Google a to vedlo k dalším stránkám a dalším informacím a tak dále, nebylo výjimkou mít otevřeno třebas i 20 oken najednou. A jaké to byly informace - konspirace, alternativní zpravodajství, farmaceutická lobby, vliv TV (díky, MéR, za skvělé články), tajné vlády, chemtrails, tajné vesmírné programy, přítomnost mimozemských sil na zemi, utajovaná historie země, předpovědi a proroctví o konci věků a 2012 a tak dále a tak dále. No, asi máte představu. Byl jsem jako ve snu - mé podezření, že Svět není jen to, co vidíme a že mi něco nesedí, kteréžto pocity jsem měl většinu svého života, se najednou potvrdily! Spousta mých dřívějších domněnek se ukázaly být (do velké míry) pravdivými a k tomu daleko víc. Stala se mi i taková zvláštní příhoda - jeden večer, když jsem zase seděl na gauči a studoval nějaký článek, tak jsem se jen tak "náhodou" podíval z okna - a tam zrovna letěl malý meteoritek! Zazářil a zhasnul... a mnou v tu chvíli projel mráz či pocit jako bych dostal lehký zásah elektrickým proudem - byla to nádhera a já věděl, že to byl jakýsi druh signálu či zprávy. Abyste pochopili, tam, kde jsem bydlel, tak to bylo v údolí mezi kopci a z okna jsem měl jen malý výhled na nebe, navíc to okno bylo spíš jako svislá nudle, ne zrovna široké. A přesto ten meteoritek padal přesně na takovém místě, pod takovým úhlem, abych si jej všiml a mohl vidět celou dráhu jeho letu. Když jsem druhý den při práci nad tím přemýšlel, v hlavě mi vyskočila myšlenka "Jdeš správnou cestou". Tenkrát jsem ještě moc nevěděl, že to byla jedna z prvních zpráv, které jsem dostal, resp. spíš by se dalo říct, že to byl počátek mé komunikace s mým vyšším já (či duchovními průvodci?), které mi od té doby často odpovídá na mé otázky. Pokračoval jsem tedy ve studiu.
Brzy jsem zjistil, že stejně jako papír, i internet snese všechno. Dá se na něm najít spoustu zajímavých a užitečných informací, ale i spoustu dezinformací nebo vyložených hloupostí. Po tom, co jsem si někde přečetl článek, že kouření je vlastně zdravé a rakovina plic se dostává z jiného důvodu, tak jsem došel k poznání, že na internetu je možné na jakékoliv dané téma najít články a informace říkající "Ano", "Ne" nebo "Možná" a uvědomil jsem si, že je opravdu potřebné učit se spoléhat na vlastní intuici, mimo jiné v tom, které články se mnou souzní a které nikoliv a podle toho třídit informace (což, uznávám, je velice subjektivní proces, ale co není?).
Shodou načasování, asi ten týden či dva po tom, co jsem začal intenzivně sbírat informace přijeli na návštěvu a na Vánoce do Norska moje mamča se sestrou. Už dopředu jsem je připravoval na to, že jsem se dozvěděl spoustu zajímavých informací, které jim budu chtít předat. Když přijeli, strávili jsme první tři večery tím, že ony jen seděly a poslouchaly, zatímco já jim sděloval vše, co jsem se do té doby dozvěděl. Z toho třetí večer potom následovala debata jak s tím vším naložíme. Co mě velice příjemně překvapilo, tak místo toho, aby se mi vysmály s tím, že to jsou samé hlouposti a nesmysly, tak jen přikývly, řekly, že mi věří a že spousta z těch věcí dává smysl (a má sestřička v tom má jasno, podle ni jsem mimozemšťan z jiné planety :) ). To mě velice příjemně překvapilo a byl jsem za to rád, protože jedna z nejtěžších věcí pro člověka zabývajícího se těmito tématy je nepochopení rodiny a nejbližšího okolí (jak jsem se potom doslýchal a dočítal od dalších lidí). Po zbytek jejich pobytu v Norsku jsme trávili debatami či koukáním se na různé dokumenty (např. Kymatica byl velice fajn dokument, který mi hodně věcí objasnil, byť dnes už se na něj taky dívám jinýma očima). Tyto večery a následné debaty byly velice důležité v našich životech, protože svým způsobem v mnoha záležitostech znamenaly zásadní zlom v mnoha oblastech. Má sestřička se rozhodla, že už není možné dále čekat s uskutečněním jejích snů, stejně jako já i mamka jsme se rozhodli pro velké změny, z jejichž následků je např. to, že jsem se na několik let usadil v Norsku. A dalo by se říct, že i svým způsobem ztmelily naši rodinu, kdy jsme snad poprvé seděli všichni tři pospolu a debatovali, plánovali, promýšleli. Ale i se bavili, smáli a vymýšleli hlouposti. A položilo to základy naší další skvělé komunikace do budoucna, což byl velice nečekaný pozitivní výsledek mého "zkoumání".
Dobře, je třeba zase poskočit dále a trochu to zkrátit, už takhle je to dlouhé jako pracovní týden. Po prvním náročném týdnu jsem trochu zvolnil co se týče intensity hledání informací, ale vydrželo mi to hodně dlouho, vlastně téměř každý den po dobu pár let jsem hledal různé informace. Díky tomu jsem se dostal i k dalším tématům - spiritualita, zdraví, životní styl, duchovno a podobně. Začátek mého "probouzení" byl hlavně ve znamení zkoumání jak to skutečně funguje v našem světě, ale spoustu stránek, blogů a zdrojů podává informace hodně negativně laděné, s velkou dávkou přidaného strachu a negativní manipulace (např. Prison Planet a některé přednášky Davida Icka taky nejsou zrovna radostné), proto když jsem začal nacházet více informací, které se zaměřovaly na práci s člověkem samotným, příjemně to kompenzovalo. Už dříve se ke mě dostaly některé zajímavé knížky o osobním rozvoji (např. od Earla Nightingala a jeho Nejneobyčejnější tajemství) a hodně mi pomohly (protože ke mě přišly v době mých velkých "životních otřesů", které jsem zmínil dříve), ale až později jsem se začal dozvídat více. Už předtím jsem viděl film Tajemství, který mě hodně zaujal a nyní jsem se začal dozvídat více a pronikat hlouběji. Dozvěděl jsem se o lidech jako je Bruce Lipton, Nasim Haraheim, Gregg Braden či Jaroslav Dušek. U pana Duška jsem byl obzvlášť překvapený, protože jsem ho předtím znal jen coby herce ve filmech a protože hrál dost často velice nepříjemné postavy, tak jsem o něm měl i takovou představu. A když jsem pak četl jeho články a slyšel rozhovory s ním, nestačil jsem se divit. A byla to pro mě dobrá lekce o tom, že není dobré dělat unáhlené závěry :) Duškovy Čtyři dohody považuji za revoluční záležitost!
Dostal jsem se také k informacím o breathariánech a to mě opravdu hodně zaujalo! Nejdřív jsem našel pána jménem Jericho Genesis Sunfire a později i pana Monforta. Můžete mě považovat za blázna, ale to, co učí, mi dává naprostý smysl a zapadá do celkového obrazu toho, že nemáme ponětí o našem skutečném potenciálu. Tito pánové mi otevřeli cestu k otázkám stravy a životního stylu, protože jsem poté začal nacházet informace o vegetariánství, veganství a také živé stravě. Narazil jsem na člověka na youtubu, od kterého jsem se do dnešního dne naučil neskutečně mnoho a který mi svými videi hodně pomohl - Dan McDonald, nebo také LifeRegenerator. Informačních zdrojů je spousty (např. FullyRawKristina nebo třeba velice vtipný a rázný Markus Rothkranz, nyní už i v Česku je více a více informací na dané téma, ale Dan je pro mě hlavní učitel v téhle oblasti). Samozřejmě také přicházely informace o způsobu masové produkce živočišných produktů a jejich zdravotní aspekty. Do té doby, než jsem narazil na všechny tyto informace, tak jsem byl ryzí všežravec a slanina a sýr tvořily základ mé kuchyně (už tenkrát jsem moc rád vařil) a nedokázal jsem si bez nich představit život. Ale jak jsem začal studovat tyto věci, tak se mé myšlení začalo měnit. Zvláštní na tom je, že v přibližně stejné době jsem začal cítit, že mé tělo začíná odmítat jisté druhy jídla, resp. jsem se po nich cítil hodně těžce a nepohodlně. Můžete klidně říci, že to je následek těch informací, ale já to beru tak, že přišel čas na změnu ze dvou směrů - jak z intelektuálního, tak i tělo naznalo, že je čas mi ukázat, že je třeba jít jinou cestou. Nejdřív jsem tedy z jídelníčku vypustil vepřové maso. Asi po půl roce pak kuřecí maso a po dalších čtyřech měsících i ryby. Po dalším půl roce jsem přečel z 90% na živou stravu. Nebudu se tady moc rozepisovat o tom, jak jsem se přitom cítil, jak to probíhalo a tak dál, protože to by bylo na hodně dlouho. Nicméně musím říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem v životě udělal. Co bylo taky skvělou výhodou, tak i co se týče stravy, má mamča prohlásila, že to dává smysl a taky to tak cítí a přešla na vegansko-vitariánskou stravu se mnou a sestřička se svým manželem (kterého si mezitím našla) vlastně taky, takže jsme dělali pak různé "dietetické sezení" na skype, při kterých jsme si sdělovali naše prožitky a zkušenosti a můj švagr nyní tvoří vlastní videjka o živé stravě. Nemám cestu vitariánství ještě zvládnutou perfektně, ale to je také součást cesty a ke starým způsobům stravování se určitě vracet nechci. K tomu se poté přidala ještě joga a meditace, které mi také hodně pomáhají. Když můžu (a překonám svou lenost), vyrážím každou možnou příležitost ven, do přírody, kde se cítím naprosto šťastně a procházky v lese mi pomáhají pročistit si hlavu, ujasnit si myšlenky, vyřešit problém či jen tak odpočinout. Ve vhodných chvílích sundávám boty a jdu jen bosky, jeden z nejkrásnějších pocitů na Světě!
Abych to nějak uzavřel a shrnul. Za posledních několik let jsem se toho naučil opravdu hodně. Od doslova "spícího"člověka k týpkovi, co hustí naučené informace do všech kolem s nechápavým výrazem, jak to, že to ostatní nevidí a nechápou taky tak až do dneška, kdy se snažím pracovat hlavně na sobě podle moudra: Chceš-li změnit Svět, začni u sebe. Stále ještě trávím dost času na internetu, hledáním článků a videjí, ale už je to spíš, abych si "udržoval přehled", nežeru to tak jako dříve. Dostal jsem totiž velice jasné instrukce od svých průvodců či vyššího já, že je třeba trávit méně času pouhým sezením a absorbováním informací, ale je třeba žít a prakticky existovat i v této realitě. Má cesta za Pravdou rozhodně ještě není u konce, ještě je s čím pracovat, ať to jsou zbytkové závislosti na počítačových hrách, internetu a jídle, nebo lenost či tvrdohlavost. Je to ale velice vzrušující a napínavá cesta a těším se na každý další krok! A i když někdy zakopnu a narazím si koleno, zvrtnu kotník či si vymáchám obličej v blátě (někdy obrazně, někdy doslovně řečeno), beru to vše jako důležité lekce na cestě životem. V poslední době si také čím dál více všímám různých "signálů" a "znamení" ve svém životě, které mě vedou jistým směrem, synchronicita pracuje na plné obrátky, kdy potkávám správné lidi ve správnou dobu a jsem na správných místech ve správný čas a podobně. A vím, že je ještě dlouhá cesta přede mnou.
Dalo by se toho napsat ještě spoustu, o pocitech, o zážitcích, zajímavých momentech či různých prozřeních, myšlenkách a úvahách... ale to by bylo na hodně dlouho a tohle měl být pokus o stručné popsání mé cesty... když se ohlédnu za sebe, na toho nejistého mladíčka před třebas 15 lety a podívám se na sebe dnes, vidím ohromný rozdíl a jsem moc rád za tu cestu, kterou jsem doposud ušel. A těším se na vše, co mě čeká přede mnou. Protože, a to Vám řeknu naprosto jistě, to bude hodně divoká a dobrodružná jízda! A nejen pro mě, ale pro nás všechny! Tak co, přidáte se? :)
A ještě dodatek - rád bych se podělil o to, co mi pomohlo a pomáhá na této cestě asi nejvíce. A to je praktikování vděčnosti - každý večer, když ulehnu ke spaní, děkuji Vesmíru/Bohu/Kvantovému poli (tady si každý musí vybrat co je jemu blízké) a matce Přírodě za prožitý den, za všechny zážitky, prožitky a zkušenosti, ať už dobré nebo špatné (protože, nakonec, dobré a špatné je stejně jen o našem vnímání a přístupu), ráno děkuji za odpočinek. Děkuji Slunci, děkuji Hvězdám, děkuji životu, děkuji vodě (to je důležité, komunikace s vodou a stravou!), zkrátka, děkuji skoro na každém kroku. A ten rozdíl, který to v mém životě, hlavně co se týče mysli a přístupu, po tom co jsem toto začal praktikovat, nepopsatelné...Pokud mohu být tak smělý, tak pokud už nic jiného, tak bych byl moc rád, kdybyste si toto z mého psaní vzali - praktikování vděčnosti... zkuste a sami uvidíte :)
Děkuji moc za Váš čas při čtení a přeji Vám všem a nám všem jen to nejlepší při dalších krocích životem! Děkuji, že jste, děkuji, že jsme se mohli takhle nějak (byť na dálku) sejít a mám Vás všechny moc rád! (ano, klišé, vím, ale pozitivní vibrace je třeba šířit :) )
Richard