Zapomněli, že jsou duchem, který se na chvíli usadil v těle. Lidé zapomněli, že přišli na Zemi, aby se radovali, užívali si a vzpomněli si na svoji skutečnou podstatu. Místo toho, aby se probudili ke své skutečné podstatě, tak upadali hlouběji a hlouběji do snu, který nazývají život. Nic z toho není skutečné. Všechna tajemství vesmíru leží v jejich nitru. Oni však tolik lnou k reálnosti „toho vnějšího", které ve skutečnosti neexistuje. Jediná věc, která je skutečná, je jejich duch... Váš duch je čistou láskou - otevřenou, bezpodmínečnou a neomezenou láskou.
Kapitola 12.
ŽIVOT JE JEN SEN
Byl hledačem celý svůj život. Při hledání pravdy procestoval svět, neustále bádal a zkoumal, přesto nenašel ten pocit míru a poznání, o který tak zoufale usiloval. Zasvětil se hledání smyslu života-a nalezení Boha, avšak neuspěl.Jak šla léta, bylo čím dál tím těžší pokračovat. Udatně bojoval proti tichému hlasu, který vycházel z jeho nitra a radil mu; aby se vzdal. Přísahal, že se nikdy nevzdá.Ale nyní už věděl, že umírá, aniž by uspěl: Přemohl ho ohromný pocit smutku, už mu nezbývala energie k dalšímu boji. Jediná věc, která mu zbývala, bylo poddat se.
Náhle se před ním objevil jeden z těch prastarých. Muž si překvapeně protřel oči a slabým hlasem se zeptal: „Proč nyní? Kde jsi byl celý můj život?" Ten prastarý odpověděl: „Stále jsem byl tu, ale tys byl tak zaneprázdněný svým hledáním, že jsi mě neviděl. Bojoval jsi tak tvrdě, že jsi kvůli tlachání své mysli nebyl schopen slyšet hlas lásky. Vyl jsi tak hlasitě, že jsi mohl slyšet pouze sám sebe. Nemůžeš naplnit pohár, který je již plný."„Co to znamená?" zeptal se ten muž. „Pokud jsem se modlil, tak jediné za osvícení. Jak se opovažuješ tvrdit, že jsem byl příliš zaneprázdněný, než abych naslouchal? Celý svůj život jsem strávil hledáním!"„Přesně tak," odvětil ten prastarý. „Hledal jsi, ale nedovolil sis najít to, po čem jsi pátral.
Obával ses lásky. Naslouchal jsi pouze svému strachu, dusil jsi své srdce,měl jsi velké obavy z přijetí lásky. Nic jsi nedbal na šepot svého ducha. Dopustil jsi, aby se strach stal tvým bohem. Hledal jsi klid a mír, avšak nikdy sis nedovolil ,,.. být v klidu."„Co jiného se dá najít v lidském srdci než sentimentální hlouposti?" opáčil muž. „Když člověk tvrdě pracuje a naučí se kontrolovat své emoce, možná bude mít to štěstí a nalezne osvícení. Když člověk projde dostatečně velkým utrpením, naučí se, jak ovládat sám sebe, a .pouze tehdy může být i pánem svého osudu."Ten prastarý se smutně pousmál a pravil: ;,Skutečně `si myslíš, že, můžeš nalézt osvícení tak, že budeš věci kontrolovat? A co soucit? A co láska? Láska nic nevyžaduje „Láska je dobrá pro masy, ale skutečně osvícený člověk nepotřebuje emoce. Emoce jsou známkou slabostí. Soucit je pro lidi, kteří cítí, že musejí prokázat svoji cenu. "Já nepotřebuji dobrou vůli druhých lidí."„Vyslechni si můj příběh,"řekl ten prastarý. „Na počátku věků se ti prastaří rozhodli podělit se o svoji nesmrtelnost se smrtelníky. Vložili ducha nesmrtelnosti hluboko do nitra smrtelných bytostí na místo, o kterém věděli, že je jen nemnozí budou mít odvahu zkoumat. Bylo rozhodnuto, že v okamžiku smrti každého člověka se objeví. Jeden z prastarých, aby zodpověděl dotazy a vedl toho nesmrtelného ducha zpět domů: Avšak lidé se začali smrti bát, místo aby se jí otevřeli. Místo toho, aby se radovali z možností, které jim život v těle přináší, tak uvěřili, že jsou tělem.
Zapomněli, že jsou duchem, který se na chvíli usadil v těle. Lidé zapomněli,že přišli na Zemi, aby se radovali, užívali si a vzpomněli si na svoji skutečnou podstatu.Místo toho, aby se probudili ke své skutečné podstatě, tak upadali hlouběji a hlouběji do snu, který nazývají život. Nic z toho není skutečné. Všechna tajemství vesmíru leží v jejich nitru. Oni však tolik lnou k reálnosti „toho vnějšího", které ve skutečnosti neexistuje. Jediná věc, která je skutečná, je jejich duch... Váš duch je čistou láskou - otevřenou, bezpodmínečnou a neomezenou láskou.
Přemýšlíš o mně jako o Pochmurném Převozníkovi. Avšak já jsem zde, abych ti pomohl najít cestu domů, abych ti připomněl, kdo a co ve skutečnosti jsi. Nemohu tě přimět, abys mi naslouchal a uvěřil. Můj příteli, právě sníš. Nemůžeš zemřít. Již teď jsi volný. Jsi stvořen z Boha a jsi zajedno s Bohem. Vždycky jsi byl a vždycky budeš. Energie, kterou nazýváš Bůh, je nekonečná, tak proč bys neměl být v srdci Boha dokonce už teď? Dar ducha či lásky, který v tobě přebývá, je drahocenný a byl ti nabídnut nezištně. Jediné, co musíš udělat, je dovolit si pocítit lásku. Žiješ v nádherném zábavním parku vytvořeném jen a pouze pro tebe. Jsi v bezpečí, jsi milován a jsi nesmrtelný.Nic ve vesmíru nemá moc ti ublížit, pokud ty sám nebudeš předstírat újmu. Nebe i peklo existují pouze ve tvé mysli.
Můžeme vytvořit jedno či druhé tak, že si zvolíme, jakým zrakem budeme pohlížet na život. Můžeš vidět tvář Boha ve všem, pokud..."V ten okamžik se umírající muž silně rozkašlal. Když kašel ustoupil, muž řekl: „Proč mě otravuješ s takovými pošetilostmi, starče? Nechej mě o samotě, ať mohu zemřít v pokoji. Už dál nechci naslouchat tvým lžím." Pak se rozhlédl kolem a zjistil, že návštěvník již zmizel...Ten prastarý se pousmál. Již mnohokrát předtím pobyl s tímto duchem. Tentokrát však konečně byli alespoň schopni spolu rozmlouvat. Možná, že v budoucnu si tento duch bude více vědom svého snu a nebude tak pevně lapen v pavučině toho, co pokládá za skutečnost.
http://www.osud.cz/toltecke-moudrosti-zivot-je-sen-0