Víme už, že pole vědomí člověka pod sebou „tvoří“ fyzické tělo, tj. jeho polem je tvořena struktura všech tkání, buněk i jejich částí. Jestliže vědomí z nějakého důvodu na chvíli fyzické tělo opustí (ztráta vědomí, narkóza, hluboká hypnóza), jeví se tělo jako ideální předmět, do kterého se může „zapsat“ nežádoucí informace z okolí (osvětlení, šumy, hlasy, informace z jiných smyslů, atd.). Za normálních okolností se taková vedlejší informace rozptýlí energiemi, které se nacházejí v poli člověka. Ale v případě, kdy tu nejsou, energetická složka šumové informace ovlivňuje strukturu buněk, samotné buňky i tkáně. Tak se do těla dostává „otisk“ informace, která se pak aktivizuje pokaždé, když se něco podobného v okolí člověka odehrává. Jestliže např. člověk v případě nějakého úrazu ztratí vědomí, lidé v jeho okolí pronášejí nejrůznější výroky („zemřel“, „zastavilo se mu srdce, nedýchá“), které se „zapisují“ do jeho fyzického těla.
Po nějaké době tento člověk přijde k vědomí a všechno se vrací do normálních kolejí. Ale později, v průběhu nějaké běžné životní situace, zaslechne výrok podobný onomu „zastavilo se mu srdce, nedýchá“ a to u něj vyvolá bolesti srdce nebo dýchací potíže a nakonec to může vést i k vážnému onemocnění. Takové vedlejší informační jevy mohou vznikat už v okamžiku početí. Energetická forma v této době ještě není dostatečně pevně spojena s dělící se vaječnou buňkou a snadno se uvolňuje, když matka kýchne, otřese se, někdo do ní strčí apod. V období bezvědomí se do plodu zapisují slova, která vysloví matka, otec, nebo kdokoliv, kdo je právě poblíž. A co je nejzajímavější, takto zapsaná smyslová informace se neaktivuje dříve, než dítě vyroste do té míry, aby bylo schopno smysl toho, co bylo vyřčeno, pochopit a tato slova musí znovu slyšet. Výsledkem této souhry okolností je pak aktivizace toho, co bylo dříve zapsáno, což vyvolává nenormální reakce organismu a může vést i k onemocnění.
Tělo člověka je trvale podrobováno nejrůznějším informačně-energetickým vlivům. Energetická forma je svými vlastními energiemi buď rozptýlí nebo asimiluje. V levé části obrázku je energetická forma znázorněna elipsou, uvnitř které se nalézá fyzické tělo. Šipky ukazují směr energeticko-informačních vlivů, které se od energetické formy odrážejí.
Průnik nejrůznějších informačně-energetických vlivů do fyzického těla (pravá část obrázku) a tvoření „zápisů“, umožněných dočasným zmizením energetické formy (ztráta vědomí). Tyto záznamy se budou trvale aktivizovat při výskytu podobných okolních podmínek, a budou způsobovat špatnou funkci organismu. Při časté aktivizaci těchto „záznamů“ to pak nutně vede k vážným, farmakologicky neléčitelným nemocem.
V průběhu života získává každý člověk velké množství takových záznamů a při jejich aktivizaci jedná nekontrolovaně a škodí při tom sobě i ostatním kolem sebe. Když v takovém stavu člověk něco způsobí, snaží se ospravedlnit, aniž by chápal pravou podstatu toho, co se stalo. Těchto nežádoucích defektů, zapsaných ve fyzickém těle, je nutné se zbavit.
Všimněme si i následující skutečnosti: člověk se opakovaně dostává do situací, kdy určité okolnosti a výroky záznamy aktivizují. Protože nerozumí podstatě toho, co se děje, začíná se podobných situací obávat a začíná se u něj projevovat neuróza, pocity méněcennosti a různé nutkavé myšlenky. Je zřejmé, že hovořit o tom, že je takový člověk zdravý, není dost dobře možné. Kromě toho taková aktivace časem vyvolává neléčitelné nemoci. Přitom je třeba si uvědomit další skutečnost: stačí, abychom změnili okolí, ve kterém člověk žije a které aktivuje informaci, která je v něm zaznamenaná, aby se zdravil.
Vždy doporučuji, aby člověk pečlivě vyhodnotil své nenormální chování v určitých situacích, při určitých výrocích apod. Jestliže např. na hrubost odpovídáte hrubostí, na rýpnutí jízlivostí apod., znamená to, že máte v sobě nějaký záznam, který reaguje na hrubost, rýpnutí apod. Stávající situace ve vás aktivuje jen to, co tu už je a výsledkem je, že se záznamy projeví. A na to musíte vynaložit energii a provést nějaké nekontrolované jednání.
Na fyzickém těle je od okamžiku početí zapsáno mnoho nejrůznějších informací. Ale aktivují se jen tehdy, jsou-li vyprovokovány okolnostmi.
Znečišťující vliv rozumu
Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se
hněvá na bratra svého bez příčiny,
musí trpěti soud. Kdož by pak řekl bratru
svému: Rácho, povinen bude před radou státi;
a kdož by řekl: Blázne, musí pekelný oheň trpěti.
Evangelium Sv. Matouše 5.22
Když jsme se zabývali složením lidské bytosti, zjistili jsme, že existuje duch, duše, vědomí a tělo. Přitom musíme zdůraznit toto: aby se duch mohl projevit na hmotné úrovni, musí se do ní ponořit. Jinými slovy, duch není schopen bezprostřední vzájemné interakce s hmotou (fyzickým tělem), protože je tu velký rozdíl jejich prostorových úrovní a tak vytváří řadu energetických mezistupňů, z nichž každý je hrubější než ten předchozí. Je nutné vytvořit v prostoru řetěz s množstvím energií -duši, která může vstupovat s fyzickým tělem do interakce. Proto také myslitelé dávnověku dělili lidské tělo na několik úrovní, z nichž každá měla svou roli.
Duch je podle nejstarších jógických představ pánem představení -divákem, zatímco duše, vědomí a tělo jsou herci.
Jinými slovy řečeno, náš současný život je scénou, na které se odehrávají různé životní situace - to jsou kulisy a naše vědomí spolu s tělem je hercem, přehrávajícím v průběhu života nejrůznější role: malé dítě, hloupého výrostka, zamilovaného mladého člověka, dospělého plného starostí o rodinu a nakonec životem unaveného starce. Duch to všechno nezúčastněně pozoruje a do jeho paměti se naše každodenní činnost ukládá tak, jako na filmovém záznamu. Představení, náš život, končí, duch vstává, odchází a filmový záznam si odnáší sebou. Herci i dekorace zůstávají, už jich není zapotřebí.
Přichází další vtělení: duch se připravuje na nové představení, kde bude znovu sledovat děj, probíhající podle předem napsaného scénáře, s hlavními aktéry (duší, vědomím a tělem), které sám vytvořil. Bude opět pozorovat jejich bolesti, radosti, lásku i nenávist. úspěchy i porážky a vše ostatní -je přece divák. Důležité je uvědomit si, že intenzitu pocitů a způsob jejich prožívání jen jako divák sleduje. Co se týče jejich dělení na kladné a záporné -to je něco, co zůstává jen na filmovém pásu, jeho samotného se to netýká.
To vše staří jogíni nazývali skutečným chápáním své vlastní podstaty. Ale v životě se věci odehrávají trochu jinak: člověk se neztotožňuje s pozorovatelem, s duchem, ale s hercem, vědomím a tělem. Takové ztotožňování se nazývali staří jogíni nevěděním a pokládali ho za hlavní příčinu všeho zla.
Máme-li přistupovat k jednotlivým „úrovním“ lidské bytosti v pořadí jejich důležitosti, pak nejdůležitější je pro nás duch. Dalším v pořadí významu je duše, jako orgán, s jehož pomocí duch řídí a předává své volní úsilí do hrubohmotnějších energetických vrstev. Nejméně významným je fyzické tělo, nástroj, které je konečným článkem řetězu, kde končí volní úsilí ducha.
V průběhu života vědomí, které je středním článkem mezi duchem a fyzickým tělem, se z důvodu své nevědomosti ujímá „vlády“ a nutí člověka k činům, o které odporují jeho skutečné podstatě. Tyto činy pak vytvářejí karmu, která člověka nutí opakovaně vstupovat do dalších vtělení ve světě fyzických forem.
Nyní se budeme zabývat aktivitou vědomí a tím, co může způsobit. Podle Patandžaliho „Jóga sútry“, se aktivita vědomí projevuje skutečným poznáním, v omylech, přemýšlení (tvorbě myšlenek), ve snech a v paměti. Protože se zabýváme problémem očisty energetické struktury, bude nás nejvíc zajímat problematika omylů a tvorby myšlenek.
Omyly
Příčinou omylů je „paterá nevědomost“: vlastní nevědomost, egoismus, touha, nenávist (nepřátelství) a touha po životě.
Vlastní nevědomost. Touto otázkou jsme se zabývali již dříve a tak vás odkazuji k výše uvedenému materiálu. Příčinou nevědění je tupost.
Egoismus. Člověk se ztotožňuje s vědomím a tělem. Vědomí je svou podstatou orientováno na zajišťování potřeb fyzického těla. To znamená, že je všechno tříděno do dvou velkých kategorií: to, co je pro tělo příjemné, a co je pro ně nepříjemné.
Touha. To, co je pro tělo příjemné, co uspokojuje vrtochy rozumu, je spojeno s pocitem příjemnosti a uspokojení. Tíhnutí člověka k uspokojování těchto pocitů nazýváme touhou. Nejčastěji je předmětem touhy to, co uspokojuje fyziologické potřeby člověka -jídlo a pití, pohlavní obcování s lidmi opačného pohlaví, uspokojování choutek mysli -majetek a moc. Z toho všeho plyne, že příčinou veškeré touhy je slast.
Nepřátelství. V honbě za slastí se člověk střetává s překážkami při jejich dosahování. To způsobuje pocit nespokojenosti, utrpení a nepřátelství ke všemu, co stojí v cestě získání slasti. Z toho plyne, že příčinou nepřátelství je strádání.
Touha po životě. Touha po životě dokazuje skutečnost předchozí zkušenosti smrti a strádání, které je s ní spojené, a zároveň ukazuje na největší omyl člověka -ztotožnění se s vědomím a tělem, jehož existence je omezena trváním jednoho života. Tento omyl nutí člověka dopouštět se největších přestupků, které pak jeho karmu velice silně zatěžují a jsou příčinou jeho dalších neúspěšných životů. Strach o život svůj i svých nejbližších mu paralyzuje vůli a zdravý úsudek, způsobuje, že se člověk stává spolupachatelem masových přestupků jak vůči ostatním lidem, tak i vůči Přírodě. V dějinách lidstva je jen málo lidí, pro které má čestné a nekompromisní plnění lidských povinností vyšší hodnotu, než jejich vlastní pohodlí a život.
Tvorba myšlenek
Naše vědomí v roli řídicího orgánu má schopnost na základě zkušenosti předvídat svou budoucí aktivitu nebo se nořit do situací prožitých v minulosti. Předvídání něčeho nebo pohroužení se do minulosti vyvolává proud myšlenek, které mají podobu vnitřní řeči, nebo vytváření představ, případně obojího zároveň. Je přirozené, že se to děje na úkor energie pole vědomí.
Vnějším výrazem tohoto děje je napětí jednotlivých částí těla, odpovídající výraz tváře, držení těla, způsob chůze, rychlá unavitelnost. Následkem takového děje se řídicí orgán mění na parazitující nadstavbu, která je zdrojem nejrůznějších myšlenek. Takto vznikající tok myšlenek se neustále honí hlavou člověka, neustále se trochu mění a přibírá nové podrobnosti. Výsledem je, že duch předává svou „vládu“ tomuto mocnému toku myšlenek (vnitřní monolog spolu s představami), což může vést až k záhubě člověka.
Do myšlenek se nám například trvale vtírá melodie populární písničky, část reklamy, kterou jsme shlédli v kině, rozhovor, který se nás nějak dotkl atd. Tato aktivita z nás odčerpává energii a silně nás oslabuje. Zvlášť silně na nás působí dlouhodobá a intenzivní vzpomínka na urážku, ponížení, hoře, žárlivost nebo mstu. Jestliže se do takové situace dostaneme, je důležité, abychom si sami pro sebe ujasnili, v čem jsme si jisti a co je určováno naším hněvem nebo hořem a abychom nedovolili svému „sluhovi“ nás ovládat.
STAROST
Jak budu žít? Proč se mám starat o děti? Musím ještě zaplatit za byt. Všechno je tak drahé. Bude zima, musím si koupit zimní boty a zásobu brambor. Tátovi je špatně a lék nemohu sehnat. Co mám dělat?
URAŽENOST
Zapomněli na mě. Přitom jsem jim věnovala tolik času a práce. Vždycky jsem jim vyhověla. A oni? Jak mě to mrzí.
MSTA
Ale já jim ukážu! Ukážu jim, zač je toho loket! Nenechám to jen tak. Ať poznají, že nejsem jen tak někdo.
LÍTOST
Jak jsem nešikovná. Je mi líto sama sebe. Všichni ostatní si žijí. Jen mně nic nevychází
HNĚV
Mizerové! Hlupáci! Chtěli byste jen dobře z ostatních tahat peníze. Jsem zlá.
Proces tvoření myšlenek. Člověk si neuvědomuje, že se stává „továrnou“ neustále produkující nikomu nepotřebné myšlenky a představy. Ty se mu pak trvale honí hlavou a přetvářejí ho, aniž by si uvědomil, že se stává vtělením msty, pomluv, starostlivosti apod.
Každý musí kontrolovat svou tvorbu myšlenek a v případě potřeby ji včas přerušit, protože jinak dochází k oslabení organismu a objevení se nepochopitelných nemocí.
Naše úvahy doplníme ještě pozorováními Wiliama Buttlera. Ve své knize „Jak číst auru“ upozorňuje, že konkrétní myšlenkové formy (závist, odsuzování atd.) zanechávají v poli vědomí své stopy do té doby, než jsou odstraněny působením vnitřní nebo vnější energie. Mohou se uvnitř aury postupem času přemisťovat z jednoho místa na jiné, ale stále tam zůstávají. Jednoduše zůstávaly v skrytu, než znovu načerpaly dostatek energie, aby se znovu objevily. Myšlenkové formy získávají energii prostřednictvím jen částečně uvědomovaných myšlenek člověka a jim odpovídajících pocitů a jsou také vyprovokovávány různými životními okolnostmi (někdo vám např. šlápne v autobusu na nohu). Energii získávají také tím, že přitahují podobné myšlenky a pocity jiných lidí. Jinými slovy, jestliže se stále z nějakého důvodu odsuzujete, jsou tyto odsudky následovány i myšlenkami a pocity, a díky tomu pak brzy dojde k tomu, že vaši známí získají určitý obraz a budou s vámi souhlasit, budou vám posílat energii v podobě svých vlastních myšlenek a pocitů, vztahujících se k vám, a tyto myšlenky a pocity budou stejné jako ty vaše. Jestliže si například trvale o sobě myslíte, že jste hloupí, že si ničeho nezasluhujete, že jste oškliví a tlustí, budou brzy ostatní téhož názoru jako vy. Energie se tak bude trvale hromadit ve vaší vlastní zásobárně tak dlouho, dokud vaše vlastní myšlenková forma nezíská dostatek energie (dokud nedosáhne jejího kritického množství), aby se upevnila. Pak se dostanete do stavu, v němž jste přesvědčeni, že jste hloupí, tlustí, oškliví, jste vším vinni, nic si nezasloužíte -a v tomto stavu budete tak dlouho, dokud se energie myšlenkové formy nevyčerpá. Nebo se můžete stát příčinou nějaké vnější události, (když se vás třeba někdo něčím dotkne), při níž dojde k výbuchu energie. V obou případech tu ale probíhá jeden a týž děj.
Taková utkvělá myšlenka nemusí být vždy negativní, naopak, když si např. v myšlenkách trvale vytváříte představy vlastního zdraví a mladosti, můžete dosáhnout velice podstatného léčebného efektu. Jsou tu tedy dvě strany jednoho a téhož děje. V jednom případě vás mohou vlastní myšlenkové formy přivést až do hrobu, v jiném případě vás z něho mohou vytáhnout a můžete vzkvétat.
Teď už je zřejmé, proč není vhodné setrvávat u destruktivních emocí a obviňovat jiné. Urážka nebo přezdívka, která k někomu přilne, u něj může zůstat na celý jeho další život a trvale na sebe vázat špatné představy, asociace apod. Takový proces sice pomalu, ale jistě člověka ničí, a přetváří jeho podstatu k obrazu svému.
… pokračování příště