Výsledkem je absolutní ztráta důvěry ve státní zřízení, v politický systém, který je založený na lži a v jeho účastníky, jejichž motivace je moc, peníze a uspokojování vlastního ega. Výsledkem je ale také uvědomění, že pokud nechci skončit v dluhové pasti, nemůžu se spoléhat na nikoho jiného než na sebe a své schopnosti. Vlastně jsem se dostal do bodu, do kterého směřovaly mé myšlenkové proudy již před cca 15 lety, kdy jsem věnoval svůj čas studiu konspiračních teorií. Resp. teorií, které ve své době byly pouze tématem ohnivých diskuzí v anarchistických kroužcích a u střední vrstvy vzbuzovaly sarkasticky laděné úsměvy a ztrátu důvěry ve člověka, který takové teorie šířil. Již v té době jsem věděl, že alespoň částečná nezávislost na systému je nezbytná. Jak energetická a vodní, tak i potravinová a emoční. Všechny informace týkající se nezávislosti na systému jsem nasával jak hladová pijavice a teoreticky jsem byl perfektně připraven. Nyní vím, že to srdce si řeklo o takové informace. Ne, mozek. A protože srdce nepočítá ale mozek ano a motivace nebyla natolik silná, abych již tenkrát podnikl nějaké kroky, které by mě od systému alespoň trochu oddělily, činy, které by mě od systému oddělily, byly odloženy.
Avšak okamžik, ten pověstný kamínek, který spouští celou lavinu nastal právě teď. Právě teď jsem si uvědomil, že to vše, co jsem dříve studoval, a co se někomu mohlo zdát jako ztráta času, přijde nyní k užitku a má vroucí snaha o soběstačnost dojde naplnění. A to je také nosné téma toho článku. Jak v marasmu posledních dní najít alespoň trochu té lásky resp. jak milovat současné světové dění.
Není pro mě náhoda, že Česká republika je nyní evropským, ne-li světovým hlupákem č. 1. Proč si to myslím? Nechytejte mě za čísla, ale hrubě shrnuto: Ve srovnání se západní Evropou máme 3x-4x nižší platy, potraviny máme ale dražší (zato horší kvalitu), máme dražší i benzín ale v cenách nemovitostí se západní Evropě už vyrovnáme. Máme jeden z nejnáročnějších byrokratických procesů založení fyzické osoby. Současná vláda nesmyslně zadlužuje stát pro další generace (covid, energie). Vyrábíme nejlevnější elektřinu, ale kupujeme ji nejdráž ze všech, a tím likvidujeme domácnosti a průmysl. Jsme proukrajinsky ladění (děláme rukama srdce na pozadí ukrajinské vlajky) a uvalujeme na Rusko tvrdé sankce (sarkasmus), ale celá Evropa se nám směje, protože všichni ostatní to s těmi sankcemi tak vážně neberou a např. ruský plyn vesele odebírají dál.
Viděno očima nestranného mimozemšťana, který by si měl vybrat místo k bydlení a práci, musel by se smát při myšlence na zakoupení pozemku, postavení domu a podnikání či závislého zaměstnání atp. A založit tady rodinu? V zemi bez budoucnosti? Proč vlastně žít v ČR?
A teď mi řekněte… Proč to všechno? Proč se to tak děje? Co si z toho všeho marasmu vzít konstruktivního? Proč jsme považováni za evropské pitomce? Čemu se můžeme naučit my sami?
Myslím, že je právě ta nejlepší chvíle, jak omezit svoji závislost na systému, který nefunguje a fungovat už asi nebude. A po šesti stech slovech se konečně dostávám k meritu věci. Co nás měla/má naučit životní situace, která se s trochou optimismu dá označit jako problematická?
Projděme si zásadní témata z uplynulých dní a zkusme najít trochu toho konstruktivismu:
1. Covid –Vnímej své tělo a jeho potřeby.Myslím, že jen málo lidí se během covidových pandemií nestalo svými vlastními doktory. Každé píchnutí, škrábnutí, zatlačení, pálení, mrazení, cuknutí atp. uvnitř našeho těla bylo ihned podrobeno systematickému průzkumu našeho mozku v bílém plášti s dopomocí strejdy Googla. Začali jsme se více starat o svoji imunitu, začali jsme více chodit na procházky, začali jsme více chodit do lesa. Zjistili jsme to, že imunita vzniká v tlustém střevě a že nejlepší superpotravinou pro tlusté střevo je vše kvašené/fermentované (více k tomuto tématu v dalších článcích). Jsme vůči sobě ohleduplnější, otužujeme se, hlídáme se, sportujeme víc (protože, co když to zase zavřou).
2. Válka na Ukrajině –Odděl se od médií všeho druhu a přehodnoť, které informace jsou pro tvůj život skutečně důležité.Během mediálních kampaní proamerické či proruské propagandy jsem si uvědomil, že nemá žádný smysl fixovat se na informace proudící z kterékoliv světové strany a nemusím mít žádný názor na to, co se děje ve světě. Jediné informace, které mají pro mě můj život význam, jsou ty, které snímám na vlastní oči, uši, kůži, třetí oko. Už moje máma mi vždy tvrdila, že „papír snese všechno“. Pro ni ale byl jediný zdroj informací televize. Dnes už televizi nevěří a já nevěřím ani sociálním sítím, protože už i ty jsou oficiálně cenzurované. Tak jak se v tom celém vyznat? Nesledovat to, a raději než na displej se koukat z okna.
3. Energetická krize –Nauč se šetřit energiemi a omez plýtvání. V tomhle ohledu si myslím, že jsme rozežraní. Po šetřící totalitě jsme přešli na americký model. Vytápíme na 25°, abychom mohli u TV sedět ve spodním prádle, svítíme v celém bytě i když jsme pouze v jedné místnosti, necháváme běžet počítače celý den, pouštíme TV jako kulisu atp. A nyní máme přejít náhle do úsporného módu. Topit a svítit jenom v jedné místnosti, více se doma oblékat… To, co mi vidíme jako omezování osobní svobody a brojíme proti tomu, je stále luxusní život pro 80% obyvatel naší planety. Kdo říká, že musíme pánu bohu topit do oken?
4. Potravinová krize –pěstuj/chovej, zpracuj a uchovávej vlastní jídlo. Ano, zatím se jenom zdražuje a o krizi se nedá mluvit, protože zatím nakupujeme za loňské ceny, ale až se do cen potravin promítne cena energií, tak už budeme přemýšlet, zda si to či ono doopravdy koupíme. Proto je životně důležité umět si poradit jen se základními potravinami. Naučit se je získávat, zpracovávat a uchovávat a také vyměňovat za to, co nemáš.
5. Vodní krize –využij všechnu vodu, která spadne z nebe. Jímat vodu ze střechy už je základ. Používat ji v domácnosti jako užitkovou už tak obvyklé není ale zřejmě to bude nevyhnutelné.
6. Emocionální krize –soustřeď se sám na sebe a svůj vztah k sobě samému. Přijmout se a odpustit si všechny „hříchy“ je základ nového života, neboť pouze člověk, který má rád sám sebe, dokáže mít rád svůj život. Uvědom si, že za emocemi, které směřuješ ven, vůči svému okolí, jsou emoce, kterými se nevědomě užíráš zevnitř.
Všechna výše zmíněná témata budu zpracovávat pro sebe do detailu a zřejmě jim věnuji i samostatné články. Pomáhá mi to sjednotit myšlenky a dát jim konkrétní rámec.
Závěr, který je tvůrčí a živoucí je ten, že i když jsme nyní v Evropě považováni za pitomce, tak možná jako jediní budeme v budoucnu připraveni na větší krizi. Budeme zdraví a otužilí, vystačíme s málem potravin, které dokážeme získat a zpracovat sami a budeme o to odolnější.
Soustřeďme se tedy na to výhodné pro nás. Na místa v našich životech, kde můžeme růst, kde můžeme vytvořit něco prospěšného pro náš život.
A proto mějte na paměti, že to, co je pro jednoho problém, je pro jiného příležitost, kterou nemůžete nemilovat.
MéR