Šišinka mozková - hvězdná brána mezi světy?

V této epizodě se ponoříme do tématu, o který si často ve svých komentářích píšete a který je tím, který vás nejvíc fascinuje. Řeč bude o „glandula pinealis“ – epifýze neboli šišince mozkové. Takže Corey, vítejte zpět v naší show.

CG: Děkuji.

DW: Mohl by si svými vlastními slovy vysvětlit divákům, co víte o epifýze? Co je to a jakou plní pro nás funkci. Co je tedy šišinka mozková?

CG: Když jsem pracoval pro program MILAB (Military Abduction) a byl jsem označen za intuitivního empata, dostávali jsme jak injekce, tak jsme museli podstupovat „terapii“ zvukem.

DW: Injekce? Kam vám je dávali?

CG: Do ramen

DW: Aha.

CG: A do boků. Když jsme byli mladší, dávali nám injekce do boku. Když jsme se stali staršími, potom do ramene.

DW: To asi bylo bolestivé?

CG: Zvyknete si. Pak měli takovou kovovou tyč, jejíž konec nám přiložili na čelo (tam, kde je třetí oko) a v určitém momentu tyč vysílala akustické vlny do epifýzy. Řekli nám, že účelem této procedury bylo prohloubit naše intuitivní schopnosti.

DW: Vnímal jste nějak ty vlny, možná pociťoval brnění nebo něco jiného?

CG: Ano, cítil jsem jak zvukové vlny pronikají do hloubky asi tak 6 palců – zhruba 15 cm dozadu do mé hlavy.

DW: Páni.

CG: Ano. Bylo pro ně důležité, aby nám stimulovali epifýzu, očividně.

DW: V knize, kterou jsem publikoval pod názvem Zdrojové pole (Source Field), se nachází celá jedna kapitola právě o epifýze. Je známo, že se nachází za třetí mozkovou komorou ve střední mozkové linii (mezi oběma mozkovými hemisférami) a že má velikost hrášku. Proudí skrz ni spousta krve, více, než skrz kteroukoli jinou část těla snad kromě ledvin. A co říká oficiální věda? „Ne, my skutečně o epifýze nic nevíme“. Pravdou však je, že v epifýze se nachází buňky, které plní více méně stejnou funkci jako buňky sítnice oka.

CG: Tyčinky a čípky?

DW: Nazývají se pinealocyty, ale jde o totéž. A jsou rovněž napojeny na vizuální kortex mozku (zraková kůra) stejným napojením jako u oka. A starověké disciplíny nazývají tuto část mozku doslova třetím okem. Videa, která zpřístupním v budoucích dílech „Wisdom Teachings” (Učení moudrosti na Gaiam TV) obsahují mimo jiné ikonografii jedlové šišky v různých náboženstvích světa.

Myslíš si, že k něčemu dochází uvnitř šišinky, že tyto tyčinky a čípky, tedy tyto pinealocyty něco vidí?

CG: No nám řekli, že se nám pomáhá stimulovat „druhé vidění“ schopnost vidění a intuici a rovněž uvedli, že ví o starověkých skupinách odpadlíků, kteří mají velké šišinky.

DW: Opravdu?

CG: Také jsme se dověděli, že jednu dobu jsme všichni mívali epifýzu mnohem větší, než máme v dnešní době. A jak už jsem říkal, snažili se nám stimulovat její růst.

DW: No to je vskutku zajímavé, protože jeden můj informátor, Jacob, mi řekl, že Drakoniáni („negativně smýšlející“ mimozemské bytosti) se pokoušeli zkonstruovat moderní lidské bytosti tak, abychom šišinku mozkovou neměli vůbec. A velmi se rozhněvali, když přišli na to, že „pozitivně smýšlející“ laskaví mimozemšťané se do toho procesu vmísili a všechno přeprogramovali.

CG: Já jsem slyšel, že to byla část obrovského experimentu 22 různých genetických experimentech od 40 různých mimozemských skupin. Nejednalo se pouze o genetický, ale rovněž duchovní experiment. Pokoušeli se nás „vylepšit“ v duchovní sféře. Manipulovali se šišinkou mozkovou a s naším „světelným“ tělem způsobem, aby nám pomohli být vyvinutějšími bytostmi. Tím jsou tyto benevolentní skupiny samozřejmě na ostří nože s Drakoniány.

DW: To, co říkáš, by tedy znamenalo, že Super Federace není složena jen z negativních zastupitelů, ale že jsou tam i tací, co jsou nakloněni lidské rase?

CG: Jak už jsem řekl dříve, vše záleží na úhlu pohledu. Každý má svou agendu, to, co svým konáním sledují, manipulují nás svým vlastním způsobem.

DW: Teď z jiného soudku. Znám řadu informátorů, kteří naznačují, že tzv. svatozář okolo nějaké postavy zobrazené na historických obrazech (v budhistických ilustracích se jeví jako kruhová koruna okolo hlavy) – indikuje skutečnost, že šišinka mozková daného jedince je ve skutečnosti tak vyvinutá či aktivní, že tím způsobuje jakýsi světelný fenomén. Viděl jsi někdy něco podobného?

CG: No když jsem se právě před chvíli zmínil o našich světelných tělech, cvičení, kterými nás provázeli měli za účel nejen aktivovat naši epifýzu, ale také rozšířit naše světelná pole. Tvrdili, že až nás dostanou tam, kam potřebují (rozuměj v tréninku), tak naše světlo bude tak silné, že pronikne skrze zdi vedlejší místnosti než té, ve které jsme se nacházeli.

DW: No teda..

CG: Takže je zřejmé, že existuje přímá souvislost mezi šišinkou mozkovou a mezi rozvojem a rozšířením světelného těla jedince.

DW: Rád bych se na chvilku vrátil zpátky k těm cvičením. Ale nejdřív se chci zmínit o další zajímavé skutečnosti. Mám informaci hned od několika zdrojů, že kdyby naše epifýza byla jen trochu aktivována – nemluvě o úplné aktivaci – tak, že bychom doslova mohli létat skrz vesmír.

Myslíš si, že by šišinka mohla být něco jako přenosná hvězdná brána – vpravená biologická brána do našich hlav, podobně jako je hardware umístěn do nitra počítače a že jen k tomuto hardwaru nemáme zatím přístup?

CG: Ano, je to tak. Mnoho mimozemských vesmírných bytostí používá šišinku mozkovou a své světelné tělo k tomu, že projektují své vědomí a sebe sama na jiné místo, pak pošlou tu informaci zpátky skrze spojení do svých fyzických těl. Následně změní vibraci svých fyzických těl tak, aby se shodovala s vibrací místa, ve kterém se jejich vědomí nachází. Pak dojde k teleportaci do daného místa a k opětovnému spojení s vědomím, čemuž někteří říkají „mít mimotělní“ zážitek nebo projektování mysli. Jedná se o velmi zjednodušenou terminologii tohoto komplexního procesu.

DW: Zajímalo by mě, jde jen o mou spekulaci – myslíš si, že svatozář je vlastně ústím červí díry a že dojde ke gravitačnímu vtáhnutí do tohoto ústí v místě, kde je otevřená šišinka mozková? Lze jakoby vletět do této svatozáře a skrz ni cestovat?

CG: Domnívám se, že vyobrazené svatozáře okolo hlavy a aury okolo těl určitých lidí jsou ve skutečnosti velice rozvinutá světelná těla a taktéž jejich šišinky. Tito lidé se velmi rozvinuli v oblasti intuitivní, duchovní a specifickým způsobem (vyobrazením svatozáře) to bylo zachyceno v uměleckých dílech (obrazech). Ti, kteří mají rozvinutá i světelná těla, mají rovněž schopnost vidět světelná těla druhých (mají rozvinutý vnitřní zrak).

DW: V Tibetu například používají dlouhý, tenký a zároveň ostrý kus dřeva, kterým ti provrtají čelo a hrotem poraní trochu šišinku. Tím se prý vytvoří jakýsi přístup. Myslíš si, že ti, co vám prováděli testy se sonickou pistolí, že se jedná pouze o technologicky vyvinutější postup, než ten v Tibetu?

CG: Ano, jiný způsob stimulace epifýzy.

DW: Jaký to byl pocit, když vám prováděli tyto testy? Jaká je Tvá osobní zkušenost?

CG: Měl jsem mimotělní zážitky.

DW: Opravdu?

CG: Jo, opravdu cítíš, jak Ti roste světelné tělo. Cítíš sebe, jak rosteš do všech směrů ven z těla. Občas se cítíš jak vykopnutý z těla a (nacházíš se) za sebou.

DW: Páni.

CG: Ale zároveň ve stejném okamžiku víš přesně, co se děje ve tvém těle (i když jsi mimo něj), tím mám na mysli, že cítíš, jak zvukové vibrace pronikají do mozkové hmoty v lebce.

DW: Ve svém pořadu „Wisdom Teachings“ (Učení moudrosti) jsem na jedné epizodě spolupracoval s Dr. Michaelem Persingerem (výzkumník na poli kognitivní neurovědy, neuroteologie a parapsychologie a spolutvůrcem „Božské přílby“). Helma umístěná na hlavě generuje signály slabého magnetického pole, kterými namíří do určitých mozkových center s cílem vyvolat v člověku například extrémní paniku a strach. Nebo způsobit, že se člověk začne potit. Nebo vyvolat v člověku sexuální vzrušení. A stimulováním jiných mozkových částí zase vyvolat božský zážitek.

Skeptici se velice rádi do Dr. Persingera opírají a tvrdí, že tyto reakce jsou pouze důkazem, že žádná vyšší realita neexistuje a že se jedná pouze o mozkové zážehy. Ale podle mě, Dr. Persinger dělá podobné věci jako to, co povídáš o zvukových vlnách.

CG: Ano, zní to tak. Elektromagnetické vlny se taky na nás používaly.

DW: Kdyby kdokoli podstoupil takové ‘ošetření’ nebo trénink jako ty, myslíš si, že by měl stejné zážitky jako Ty? Nebo to bylo tím, že jsi na to byl připraven díky svým daným intuitivním schopnostem?

CG: Myslím si, že by zažívali to, co já. Nebo aspoň něco podobného. V každém případě by zážitky měli. Už když jsem byl malý, měl jsem mimotělní a jiné divné zážitky. Tak například jsme s našima jezdívali na dlouhé cesty. Já se nudil a tak jsem si sám sebe promítal zvenčí našeho auta. Představil jsem si sám sebe venku – létal jsem nad značkovými ukazateli. Pak jsem letěl přes kopce, ohlédl jsem se po našem autě a zas někam letěl.

DW: Můj informátor Daniel prošel tréninkem pod názvem PSI Corps. Byl prý propojen se CIA, jak mu bylo řečeno. Tak nějak bych rád s tebou probral, něco z toho, co mi řekl, že je učili a pak to porovnal s tvým tréninkem. Takže nejdůležitější byla inverzní kalestenika. Měli ho (Daniela) zavěšeného hlavou dolů, zachyceného, buď pod koleny nebo za kotníky, a měl zvedat trup ke kolenům. Bylo mu řečeno, že čím více kyslíku bude v jeho krvi, o to víc posílí cirkulaci v epifýze. Čím více krve přitékalo do jeho šišinky mozkové, tím zlepšovaly jeho schopnosti. Bylo to podobné u Tebe?

CG: Nejblíž k tomu, co si právě řekl, bude asi následující. Zavřeli nás do tlakové komory, které byly pod vysokým tlakem s vysokým obsahem kyslíku (obdoba hyperbarické komory, které se využívá i v České republice k lékařským účelům pro zlepšení hojení, poúrazových a posttraumatických stavů – poznámka amber). Řekli nám, abychom meditovali s EEG typem elektrod, které nám připevnili k hlavám. Trénovali nás, jak procházet různými fázemi včetně théta fází. Pak nás zkoušeli, zda a jak rychle dokážeme na povel přejít z jedné hladiny nebo stavu vědomí do jiné. Pod různým tlakem a za různé hladiny kyslíku (myšleno v meditativním procesu) a to všechno měřili.

DW: Zní to jako by měli záměr vás připravovat na fungování v různých mimozemských prostředích?

CG: Každopádně se to odehrávalo ve stejné době, když jsem procházel tréninkem na zlepšení svých schopností intuitivního empatika.

DW: Tady na Gaiam TV máme spoustu videí zaměřených na jógu a Tai Chi. Předplatitelé mají možnost si je přehrát. Jsou všechny zdarma a jsou zahrnuty do tzv. základního členství . Vždycky jsem považoval inverzní kalestetiku, ty cviky s hlavou dolů a přitahování trupu podobně jako jóga a Tai Chi, že je to vše o flexibilitě a zlepšení cirkulace. Myslíš si, že typy těchto cvičení mohou být pro lidi přínosné ve smyslu rozvinutí své intuice?

CG: Ano. Tai Chi cvičení byla rovněž součástí našeho tréninku, vedle vizualizace sférických energických koulí. Měli jsme si je představit a vnímat je, jak cestují skrze různé části našeho těla a jak vychází ven, putují okolo a zpátky do těla.

DW: Vážně?

CG: Ano. Vizualizace mají pomáhat s kyslíkem a krevním prouděním, ale rovněž to zahrnuje schopnost přenášet energii tělem.

DW: Mohl bys trochu víc popsat, co přesně jsi měl vidět? Byly ty koule barevné? Jakou měli velikost? Kolik jich najednou bylo? Nebo byla jen jedna?

CG: Jen jedna.

DW: Řekli vám nějaké detaily, jak měla vypadat?

CG: To nebylo důležité, bylo to na nás. Prostě jenom řekli, abychom si vizualizovali kouli, energickou kouli, jak cestuje tam a zpátky z jedné ruky přes ramena do ruky druhé. To bychom dělali jako první. Potom by cestovala dolů po páteři a pak zas po páteři nahoru na vrcholek lebky. Potom jsme si měli představit, jak se vrací zpátky do solar plexu, vychází ven, chytáme ji zpět do rukou a proces by se opakoval od znova. Bylo to mentální cvičení na posílení představivosti, jak posouvat a také prociťovat tuto energickou kouli přes celé tělo.

DW: Ta cvičení s koulí se dělala ve stoje nebo se jednalo o pohyby jako při Tai Chi?

CG: Pohybuje se rukama a tělem a ve stejném momentě si představuješ malou kouli. Nesedíš se v jedné poloze jako při meditaci.

DW: Tak to mi skutečně zní jako pohyby při Tai Chi, akorát, že při Tai Chi jsou cvičení, kdy při pohybu tělem a rukama si představuješ kouli zhruba velkou jako kopací míč.

CG: Naše koule byla menší.

DW: Dobře, ale měli nějakou barvu třeba modrou nebo tak?

CG: Většinou jen bílé, jako žárovka.

DW: Myslíš, bílé světlo – jako světlo žárovky?

CG: Ano, tak.

DW: Jak hodně podobné k Tai Chi byli pohyby při cvičení, která jsi prováděl. Hodně lidí v dnešní době cvičí Tai Chi. Byla to úplně stejná řada cviků nebo existují rozdíly v porovnání s Tai Chi?

CG: Mnoho z nich jsou cviky totožné k Tai Chi. A mnozí, kteří Tai Chi cvičí, vlastně nedělají nic jiného, než že pracují s energií. Ti, co Tai Chi provozují dostatečně dlouhou dobu, ví, že to tak je.

DW: No vida. Nikdy jsem ho nebyl schopen najít na internetu, ale vím, že PBS zveřejnilo video s Billem Moyersem a jeho hostem, který je mistr Tai Chi. A tohle si poslechněte. Ten chlápek tam jen tak stojí a rozbíhají se na něj lidé. A než k němu stačí doběhnout a vrhnout se na něj, najednou od něj doslova odletí. Co se tam děje? Ti lidé se zdají být zasaženi jakousi energií.

CG: Ano, někteří jedinci takto demonstrují, jak umí energii používat a jak hází energetické koule tak, že dokáží udělat prohlubeň v kusu kovu.

DW: Fakt?

CG: A tito lidé jsou v těchto schopnostech velmi rozvinutí.

DW: Když říkáš „tito lidé“ , tím myslíš…

CG: Lidi, kteří nás trénovali, byli velmi pokročilí.

DW: Jsou to lidé ve vesmírném programu? Jsou mimozemskými druhy lidí?

CG: Ne. To byli jen členové Black Ops (vládní a vojenská organizace), kteří učili mladší. S mimozemskými druhy jsem se setkal, když jsem fungoval v rámci Milab programu.

DW: Takže říkáš, že svou energii ovládají tak dokonale, že s ní dokáží udělat důlek do kovu?

CG: Ano s energií. Pro úplnost, nebyla to koule, která důlek způsobila, ale energie. Ta koule měla sloužit pouze pro představivost. A tito lidé, mimochodem, byli zanícení fanoušci série Star Wars (Hvězdné války) a sil, kterými disponovali Jedi (čti dže-dáj) válečníci nebo temný Lord Sith.

DW: Tak teď se dostáváme k další věci, o které mi informátor Dany říkal. Prudké svalové pohyby, bojová umění apod. Co se Dany při svém tréninku dověděl bylo, že tyto divoké prudké svalové pohyby mají co do činění s adrenalinem a tento adrenalin funguje jako vedení energie. Takovou zdatnost prý nelze získat prováděním hladkých jemných cvičení (jakými je Tai Chi). Kliky, a bojová umění jsou základ k tomu, aby člověk v tomto směru mohl pokročit. Víš k tomu něco bližšího?

CG: Chlapi, které jsem to viděl dělat, nejevili nejmenší známky adrenalinu. Naopak, jevili se absolutně uvolnění a klidní. Zdálo se, jakoby to vše pro ně bylo bez nejmenší námahy. Taky u toho nedělali žádné zvuky či výkřiky, které můžeme slyšet při provádění cviků typických pro bojová umění. Byly to skutečně jen velmi plynulé hladké pohyby. Zjevně fungovali, jako nějaké antény a stahovali si energii ze zdrojového pole.

DW: Tak teď chci pustit ta videa, protože teď dává opravdu smysl, proč by chtěl někdo Tai Chi začít praktikovat. Sám jsem trénoval bojová umění, takže trochu o tom vím. Pokrčení v kolenou, snížení svého těžiště, prociťování chi v břiše a tak. Chápu to správně, že to znamená brát si energii z vesmíru?

CG: Pamatuji se, že při mentálním tréninku jsme měli procítit ukotvení sebe sama s centrem Země a také jsme si měli představovat, že jsme anténou, která může přijímat nebo vydávat energii vesmíru.

DW: Daniel se také zmiňoval, že je to Země, která tě zmocňuje k takové ‘magické’ práci a že Země je ta, co ti dává oprávnění. Když se vydáváš na cestu práce rozvíjení vlastní energie, musíš pracovat se Zemí. Co Ty na to?

CG: No my jsme se učili trochu víc než jen to. Mělo to všechno do činění s kosmickou mřížkou. Všechno ve vesmíru je propojené a tak Země má vztah ke Slunci. Slunce má vazbu na blízké hvězdné shluky. Tyto shluky zase na střed galaxie. A galaxie má vztah k lokální shluky galaxií a tak dále.

DW: Co dalšího Tě učili v intuitivním tréninku?

CG: Bylo mnoho různých situací, kterými nás provázeli. Třeba virtuální realita, která je upřímně velmi nepříjemná. Uvedli by tě, samotného nebo s týmem, do virtuální reality. Bylo to tak opravdové, po stránce vjemů – čichu, chutí a pocitů. Mohl jsi například cítit vítr.

DW: Věděl jsi o tom, že jsi se ocitl ve virtuální realitě?

CG: To právě bylo součástí testu. Dali by tě například do nějaké celkem hororové situace. Zeptali by se Tě na nepříjemné věci nebo by tě navedli do zápasu s nepřátelskými entitami. A v těchto situacích si se musel víc a víc spoléhat jen na svou intuici, abys mohl vyhrát. Pokud si spoléhal jen na svůj trénink bojových umění nebo umění taktiky, nikdy bys nevyhrál. Ovšem pokud si se začal spoléhat na své intuitivní schopnosti, šance výhry se zvyšovala. A v tom momentu to bylo jako v lucidním snění. Najednou sis uvědomil, že se nacházíš ve virtuálním světě a v tom momentu ses z něho vytáhl.

DW: To zní přesně jako z filmu Divergence, kde dívka, která je vhozená do virtuální reality a je jiná než ostatní, se učí jak tuto realitu prolomit a dostat se z ní pryč.

CG: Přesně tak. Od té doby, co rozhovory se mnou se objevily na internetu, slyšel jsem o tom mnohokrát.

DW: Podobné je to ve filmu Enderova hra. Děti ve vesmírném programu se učí, jak bojovat s mimozemšťany a pilotovat vesmírné lodi. Jeden kluk, který je součástí tohoto vesmírného programu, si brzy uvědomí, že je vhozen do simulací virtuální reality a že z něj chtějí udělat sociopata. A tak namísto spolupráce s těmi bytostmi, kteří mu mají být jen výzvou, tak on na ně zaútočí. Jsou v nějakém smyslu tyto filmy podobné s tím, co jsi zažíval ty?

CG: Ano, jsou. Nejen, že nás trénovali, ale taky nás psychologicky analyzovali, aby poznali, jaký druh rozkazů bychom poslouchali, jak daleko bychom byli ochotni jít. Chtěli vědět, kdo je sociopat, kdo by vykonal určitý druh rozkazů. Rozkazy…[povzdechnutí] ano, to tedy byly rozkazy.

DW: Asi otřesné věci.

CG: Ano, skutečně otřesné věci, o kterých nebudu na kameru hovořit. Viděl jsem kamarády, no spíš známé z tréninkového týmu podílet se na plnění rozkazů, s nimiž jsme já měl morální zábrany. Musel jsem řešit dilema, zda podlehnu tlaku týmu – provést rozkaz – nebo to neudělat.

DW: Můžeš nám říci alespoň něco z toho, s čím si musel bojovat? Nechci, aby sis musel prohrabávat všemi těmi nepříjemnými vzpomínkami, ale..

CG: Měli velmi dobré povědomí o všem, co jsi neměl rád nebo čeho si se štítil.

DW: Aha, takže pokud tomu rozumím, tak vědomě cílili na to, čeho se člověk nejvíc bojí?

CG: Ano, měli na mušce tvé obavy, tvůj strach. Takže pokud nemáš rád osminohý hmyz, budeš bojovat s velmi velkými pavouky. Já bojoval s reptiliány (druh mimozemské entity).

DW: A opravdu nelze poznat, že to vše není skutečné?

CG: Je to tak. Dostaneš se do bodu, kdy je velmi těžké rozpoznat, co je skutečné a co není. A když se konečně dostaneš ve svém empatickém intuitivním výcviku tak daleko, že poznáš, že se jedná o virtuální nastavení, tak tě posunou do vyššího stupně.

DW: Zmiňoval si se mi v jiném rozhovoru, že to bylo jak profesionální zápas, jen s většími a silnějšími muži, se kterými si byl nucen bojovat.

CG: Ano, a ty jsi navíc malým klukem.

DW: Není to jako noční můra? Nepamatuješ si, jak ses do ní dostal, ale když už tam jednou jsi, prostě se stane tvou realitou?

CG: Když jsem bojoval v jiné realitě s člověkem, prvním krokem bylo, že místo, abych se spoléhal na své schopnosti z bojových umění, jsem se zahleděl do oponentova oka. Navázal s ním spojení a pak jsme intuitivně jasně věděl, jaký bude jeho další krok ještě před tím, než jej udělal. Když jsi byl tohoto schopen a došlo k nějaké situaci, pak jsi už intuitivně byl schopen odhadnout, kolik bylo v budově pokojů, ve které si se nacházel. Byl jsi schopen vědět, kolik těch pokojů je ‘čistých’ a intuitivně jsi rovněž věděl, že určitý počet z nich bylo nutné ‘vyčistit’. Jakmile jsi byl toho schopen, bylo jasné, že brzy budeš schopen intuitivně vycítit, že je vše virtuální.

DW: Bylo by zajímavé vědět, kdo dělá celou tu virtuální show. A taky by mě zajímalo, pokud jsi schopen psychicky cítit, jak s někým bojovat, kdo ten někdo je? Stojí za tím nějaký člověk, který kontroluje toho, s kým bojuješ? Nebo se jedná o počítačový program? Jak to tedy je?

CG: Stahují si informace z našich hlav a kontrolují je. Taky dokážou vložit hned několik lidí do stejné virtuální reality, ve které tam tito lidé skutečně byli spolu.

DW: Když bojuješ s něčím jako je tarantule například, je ta tarantule řízena nějakým člověkem, kteří operuje s jejími pohyby nebo je to počítačový program jako umělá inteligence?

CG: Nevím, jestli se jednalo o umělou inteligenci, ale vím, že to bylo vše velmi technicky sofistikované a že zrcadlili velké množství informací naší psychiky do virtuální reality.

DW: Pokud by tato technologie mohla existovat ve skutečnosti, nepochybně se mnoho lidí začne zabývat otázkou, kolik z naší reality je skutečně skutečné a kolik z toho je jen virtuální simulace. Vytane nám na mysli film Matrix a myšlenka na to, jestli nejsme taky náhodou součástí nějakého velkého…

CG: Vesluj, vesluj, vesluj se svým člunem. Život není nic jiného než sen.

DW: Vezměme si, že máme posmrtný život a že reinkarnace jsou skutečné. Stejně si pamatujeme jen jeden životní cyklus – tento. Není to nakonec tak, že náš život tady na zemi je pouhou simulací a pokaždé, když se probudíme ze spaní, vlastně skáčeme zpět do hologramu?

CG: No to je dobrý způsob jak to vše osvětlit. Ale z toho, co mi sdělili Blue Avians (mimozemská entita), jsme sice duchovní děti, ale nežijeme dostatečně dlouhou dobu na to, abychom se dostatečně duchovně vyvinuli. Je nutno několika životních cyklů k tomu, abychom pochopili dané lekce a duchovně se vyvinuli natolik, abychom mohli postoupit do vyšších dimenzí bytí.

DW: No, tak jste to slyšeli. Toto je Vesmírné odhalení. Velmi ohromující informace a je toho ještě mnohem více. Máme celkem 52 epizod a je možné, je jich ještě přibude. Každý týden máte možnost uslyšet (nebo si přečíst) fascinující věci, jako ty, které jsme se dověděli právě teď. Takže zůstaňte nám nakloněni. Jsem váš průvodce, David Wilcock a děkuji vám za pozornost.

Konec.

zdroj: www.spherebeingalliance.com

re-zdroj:https://atlara.wordpress.com/

překlad: Lenkita

Videoseriál Kosmické odhalení s českými titulky můžete sledovat na portálu www.matrix-2001.cz