Objevuje se spousta kurzů, nutričních poradců, lajf koučů, specialistů, odborníků, jinými slovy lidí, kteří chtějí své znalosti předávat dál, a nechtějí dělat nic jiného, takže je to musí i uživit. A tady se objevuje jádro nahnilého jablka.
Motivace ziskem je iniciace energie, která není láskou. Motivace láskou je věnování se činnostem, které mě baví a naplňují. Peníze jsou pak vedlejší, jakýsi automatický produkt. Ale udržme téma této úvahy.
Podstatné je, že vznikají „produkty“ vytvořené za účelem obohatit se. Zisk je ekonomický termín. Ekonomie je nauka o nekonečném růstu. Stávající forma ekonomie není trvale udržitelná. A pokud využíváme jejích nástrojů jako marketing, reklama, PR atp., podílíme se na systému „ponáspotopa“, který je založený na lžích a obelhávání svých bližních. Cílem není posloužit nejlépe bližnímu svému a sdílet spolu nějaký výrobek či službu, ale vytáhnout mu z kapes tolik, aby mě to uživilo.
Všechno tohle vlastně píšu, protože jsem byl svědkem konverzace, ve které byl dotaz na skupinovou meditaci. Pozoruhodná byla poznámka: „já medituju se sluchátkama. Dycky si na spotyfáj najdu nějakou meditaci a poslouchám buď hudbu nebo mluvení, ale to je jedno, stejně u toho dycky usnu.“ A už se rozjíždí ozubená kola ekonomické mašinérie. Potřebuješ kvalitní sluchátka, aby měly basy, abys zvuk těch tibetských mís pořádně vychutnal, musíš mít bezdrátovky, aby tě ten kabel nikde nelechtal a mohl ses soustředit, taky musíš mít účet u toho spotyfáj, aby tě nerušily reklamy, a tak bych mohl pokračovat dál a dál.
Smysl samotné meditace je však v trapu. Klid od myšlenek, soustředění se na svůj dech, absolutní ticho mysli a čistá přítomnost, je najednou jaksi upozaděné a nedůležité. Prapůvodní univerzální technika hledání sebe sama nabývá v našich časech groteskních až tragikomických rozměrů. Kdo chce být free&cool&in (frikulín) tak ten prostě musí meditovat, chodit do jógy a nejíst maso. Ale zároveň musí mít účet na instáči, musí mít značkový bérfůtový boty, účes dle poslední módy, pořádný vystajlovaný vousy (dámy prominou – pro dámy platí šaty s psychedelickými vzory), značkovou láhev na vodu a slovník plný zdrobnělin, sluníček a miláčků. A abych nezapomněl – tetování pokud možno s asijskou či indiánskou tématikou.
Závislost na konzumu je to, co nám stále nedovolí vstoupit do nového světa. Jeho náznaky se nám líbí, chceme změnu k lepšímu, chceme být jeho součástí, ale nechceme opustit ten starý. Už jenom ze strachu z vyčlenění se z většinové masy. Nechceme slyšet, že se nemáme rádi, protože to přeci není pravda. Vždyť o sebe pečujeme, zdravě jíme, chodíme do fitka a chodíme běhat, a máme osobního trenéra na kruháč, chodíme na bělení a na depilace a epilace a pedikůry… Tak jaktože se nemáme rádi?
Ale to už je jiný příběh
MéR