Změna je život - tak zní jedna věta v nejnovějším PDF magazínu Aves (je k dispozici zdarma ZDE). Ta věta však pokračovala dál:
Změna je ale něco, bez čeho se život neobejde. Den, noc. Jaro, léto, podzim, zima. Každý strom se během roku a během let proměňuje. I ta skála tu jednoho dne nebude. Ale člověk jako by si usmyslel, že pohyb života zastaví. Uvadající krásu zaretušuje, šedivějící vlasy obarví na černo.
A tak když se člověku něco nelíbí, rozhodne se to - kupodivu - nakonec změnit sám! Velmi často začíná těmi druhými. Přece když se ONI změní, bude všechno v pořádku. Že něco takového nemá smysl si možná po přečtení 1. části článku o tom, co nemá smysl, uvědomí. Ale to je tak asi všechno. Kdykoliv se mu něco nebude líbit, ta první tendence bude většinou stále stejná - za to může ten druhý a ten druhý s tím musí něco udělat!
Někteří lidé se naopak již velmi záhy naučili věřit, že druzí jsou silnější a lepší než oni. Nebo opravdu pochopili, že snahy měnit druhé obvykle vedou jen k vleklým sporům o to, kdo je ten horší, kdo by se sebou měl konečně něco udělat...
A tak ustoupí a pokusí se změnit sami sebe. Změň sám sebe je již téměř taková mantra. Říká se, že vnější svět je JEN zrcadlo našeho vnitřního stavu. A tak jediný způsob, jak změnit obraz v zrcadle, je změnit to, co se v něm odráží...
Pokud se ale nad tím jednou zamyslíte, zjistíte, že ani to nedává tak úplně smysl! Ano, vnější svět je zrcadlo našeho vnitřního stavu a to, jak proměníme způsob, jakým uvažujeme a reagujeme, se zcela jistě odrazí i v tom, jak se začne proměňovat svět a lidé kolem nás. Na druhou stranu spoléhat pouze na takovouto změnu vede nakonec jen k nekonečnému pachtění se za dokonalostí prostou bolestí a trápení a věčnému koloběhu viny.
Pravda ovšem také je, že na Východě spoustě lidem stačí ona možnost převtělit se v budoucím životě do nějaké osoby s lepší karmou případně rovnou do božských sfér. Kde si ten život konečně pořádně užijí!
Na Východě se ale mluví nejen o věčné reinkarnaci a věčné možnosti se očišťovat a sbírat dobrou karmu, případně sbírat tu špatnou. V indických náboženstvích se také mluví o mókše a v buddhistických směrech o nirváně....
Ta skutečná změna, kterou musíme udělat, leží někde jinde, než kde si obvykle myslíme!
Změna, která se ve Vás jednoho dne zažehne. Nemůžete se do ní nutit, stejně jako do podobné změny (a věřte, to je ta jediná změna, o kterou u sebe i u druhých vlastně opravdu stojíte) nemůžete nutit někoho jiného. Ona přijde. Je to jako v čchi kungu- uvolníte se a umožníte energii, aby mohla proudila tak, jak má. Jakékoliv úsilí je kontraproduktivní. Jen té změně musíte být otevření a vědět, z které strany může přijít. Nehledat ji někde jinde...
I v tomto případě totiž platí poučka, která visívala na naší katedře: Člověk vidí jen to, co zná.
Nikdo mě do žádných těch změn nenutil. Ani já sama sebe ne. Ačkoliv každá z těch změn vyžadovala hodně práce, případně jsem před ní předtím xkrát couvla. Najednou to prostě přišlo.
Ale když se tak člověk podívá kolem sebe… a do sebe… tak to spíš vypadá, že o život tady na tomto světě vůbec nikdo nestojí. Že všichni chceme jen to NAŠE, JISTÉ, NEMĚNNÉ. Jednou dané, zažité a známé.Otevřít se změně vyžaduje ochotu otevřít se něčemu jinému. Mnohdy i něčemu zcela opačnému, než nač jsme byli dosud zvyklí. Co jsme považovali za jedině možné. Jedině správné. A otevřít se tomu s důvěrou.
Takovou paradoxní situaci, do které se díky podobné změně dostáváme, totiž není vůbec snadné pochopit. A přijmout ji.
To jediné, co se zdá, že chce člověk změnit, je neúprosnost změn...
Někteří lidé se naopak již velmi záhy naučili věřit, že druzí jsou silnější a lepší než oni. Nebo opravdu pochopili, že snahy měnit druhé obvykle vedou jen k vleklým sporům o to, kdo je ten horší, kdo by se sebou měl konečně něco udělat...
A tak ustoupí a pokusí se změnit sami sebe. Změň sám sebe je již téměř taková mantra. Říká se, že vnější svět je JEN zrcadlo našeho vnitřního stavu. A tak jediný způsob, jak změnit obraz v zrcadle, je změnit to, co se v něm odráží...
Pokud se ale nad tím jednou zamyslíte, zjistíte, že ani to nedává tak úplně smysl! Ano, vnější svět je zrcadlo našeho vnitřního stavu a to, jak proměníme způsob, jakým uvažujeme a reagujeme, se zcela jistě odrazí i v tom, jak se začne proměňovat svět a lidé kolem nás. Na druhou stranu spoléhat pouze na takovouto změnu vede nakonec jen k nekonečnému pachtění se za dokonalostí prostou bolestí a trápení a věčnému koloběhu viny.
Na Východě něčemu takovému říkají sansára...
Na Východě se ale mluví nejen o věčné reinkarnaci a věčné možnosti se očišťovat a sbírat dobrou karmu, případně sbírat tu špatnou. V indických náboženstvích se také mluví o mókše a v buddhistických směrech o nirváně....
My tyto termíny také známe. Ale víme, že ve skutečnosti znamenají, že naše představy o změně a neustálém zlepšování se, jsou vlastně tak trochu mimo realitu? Až směšné???
Žít není umění měnit druhé nebo měnit sami sebe, abychom si vytvořili přesně takový svět, po jakém prahneme! To by totiž nebylo nic jiného než zneužití naší moci tvořit!! Žít je umění milovat život takový, jaký je. Teď a tady! Otevřít se mu s láskou a důvěrou! Najít sám v sobě ten prostor klidu a vnitřní síly, kterou nevyvede z rovnováhy vůbec nic. I kdyby tam venku trakaře padaly! Ty trakaře totiž mohou být symbolem našeho vnitřního stavu, ale to ještě neznamená, že se musíme mermomocí snažit, aby ty trakaře už nepadaly!
Když jednou pocítíme ten vnitřní klid a vnitřní sílu, může si padat, co chce...
Svět jako symbol našeho vnitřního stavu a vnitřní klid, který má sílu všechno proměnit - to jsou dva z 11 záchranných kruhů ve stejnojmenné knize: Žít je umění milovat (a to teď a tady!).
- Jak naznačují jednotlivé kapitoly této symbolické knihy, chce to změnit úhel pohledu.
- Chce to uvědomit si prokletí našich snů.
- Chce to prohlédnout náš strach a osvobodit se od něj.
- Chce to rozhodnout se pro to, co je pro nás opravdu důležité, a po té cestě pak jít s takovou bdělostí, aby nám žádný ten trakař nespadl na hlavu.
- Chce to proniknout za dualitu a poradit si s paradoxy.
Změna, která se ve Vás jednoho dne zažehne. Nemůžete se do ní nutit, stejně jako do podobné změny (a věřte, to je ta jediná změna, o kterou u sebe i u druhých vlastně opravdu stojíte) nemůžete nutit někoho jiného. Ona přijde. Je to jako v čchi kungu- uvolníte se a umožníte energii, aby mohla proudila tak, jak má. Jakékoliv úsilí je kontraproduktivní. Jen té změně musíte být otevření a vědět, z které strany může přijít. Nehledat ji někde jinde...
I v tomto případě totiž platí poučka, která visívala na naší katedře: Člověk vidí jen to, co zná.
Najednou se prostě pro něco rozhodnete a už Vás nic nezastaví...
Jako když jsem se jednoho dne rozhodla založit si živnostňák a vydat svou knížku Žít je umění milovat elektronicky. Jako když jsem se jednoho dne rozhodla dopsat k ní ebook TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR!, abych na konkrétním případu ukázala, jakým způsobem ta změna může probíhat. Nebo jako když jsem se rozhodla nechat se inspirovat změnou na webu Orla v hnízdě(onohočchi kungu, který cvičím) a sama docela překopala stránky svého domovského blogu Žít je umění. Nebo když jsem se jednoho dne rozhodla začít zase cvičit...
Je jen potřeba být otevřený a dovolit té změně, aby se udála...