Moře je silný symbol života samotného.
Jeho síly.
Vln, které Vás mohou smést.
Ale na kterých se také můžete příjemně nadnášet, nebo na nich surfovat.
Jeho hlubin.
Víte, že když se natáhnete na vodu na záda, nadechnete se a jen se tak vznášíte na vodě a hledíte do nebes, nemůžete se utopit??? Dokud dýcháte a nezačnete panikařit, v oceánu života se nemůžete utopit...
Cítili jste někdy tu absolutní důvěru uprostřed síly hlubokého oceánu? (a zapomeňte na chvíli na žraloky, chobotnice, žahavé medúzy apod.) A dokážete podobnou důvěru vnímat i v životě? Ono: "Není čeho se bát. Není po čem toužit"?? Tuto odvážnou absolutní otevřenost??
O této otevřenosti jsme mluvili v minulém článku o síle lásky (A pokud Vás zachytí dravý proud Lásky, nebraňte se mu...). Tato otevřenost, tato nepodmíněná láska, je to, co nás - paradoxně - chrání před oním "křížem"života.
Když najdeme odvahu se tímto způsobem otevřít, najdeme v síle oceánu sílu přijmout cokoliv, co s sebou oceán přinese...
Může se nám zdát, že je to nebezpečné. Ale to jen proto, že lásku vůbec nechápeme (jak zaznělo v onom minulém článku). Pleteme si ji se zamilovaností, žárlivostí nebo chtíčem. Odíváme ji do jakéhosi prapodivného romantického ťuťuňuňu hávu. Nebo žijeme v domnění, že láska trpí (vždyť to všude vidím a kolikrát jsem to už přece zažil??). Máme z ní i strach. Nebo se nechováme jako milující bytosti, ale spíš jako žebráci...
A přitom jde jen o to lásku pochopit. Být připraven na její nápor. Odpouštět a bezpodmínečně přijímat, a přitom se naučit nezrazovat sám sebe. Není to snadné. Ale jen taková láska z nás - z toho zrníčka písku - onu perlu v hlubinách moře...
O moři, o síle lásky a o této perle jsem kdysi dávno napsala svůj první poetický text. Nepsala jsem ho vlastně já sama. Kdysi dávno, když jsem prožívala nešťastnou lásku, ze které jsem se chtěla vypsat, mi vytryskl pod prsty. Ukázal mi, že lásky se nesmím vzdát. Ukázal mi její skutečnou hodnotu. Protože je to právě ona, která člověka nakonec z těch hlubin, kde má pocit, že se topí, vytáhne na vzduch. Očištěného a šťastného...
Ten text dodnes považuji za dar. Ta myšlenka důvěry uprostřed moře mi otevřela nové vize a nové prožívání. Je pro mě tak důležitý, že je prvním textem květnového magazínu Aves, který je celý věnován lásce, strachu z lásky, oněm milujícím bytostem i sebelásce, která je základem všeho (Život je HLAVNĚ umění milovat! Otevřeně a naplno! Opravdu víte, jak na to?).
Třeba Vám také ukáže svou moc...
 |
| photo credit: Mattbuck |
Moře
Milióny a milióny let doráží rozbouřené moře na útesy.
Co ještě zbývá z té hrdé, tvrdé skály?
Každou vteřinou,
částečku po částečce,
se stává součástí vod -
nezaniká, jen nabývá jiné podoby.
Kdyby skála měla srdce,
s každým zrníčkem, které by odplavilo moře,
by se žalem zachvělo.
Kdyby skála měla tvář,
s každou vlnou, která by po ní nemilosrdně šlehla,
by její oči uronily jednu slzu.
Jen pojď, ponoř svou tvář i své srdce do chladivých vod života a ochutnej všechny ty slzy.
Kdo ví, co ono bezedné moře skrývá,
a kdo ví, jací se vynoříme na druhém břehu?
Nalezneme v temných, mrazivých hlubinách poklad, který tam uschoval vládce moří?
Zůstaneme jen zrníčkem písku, které nezachytí žádná síť,
nebo se proměníme ve vzácnou perlu, po které tam nahoře touží?
Moře vám strhne masky,
rozmělní vás na kousky
a jen ti z něj vyjdou se srdcem čistým jako nejbělejší perla,
kterým se i v tom živly zmítaném prostředí podaří najít místo ke spočinutí a klid.
A pokud vás zachytí dravý proud lásky,
nebraňte se mu.
Otevřete svá srdce a nechte se jím vést.
Strhne vás do nebezpečného víru
a stáhne vás do temnot,
ale ani tam nesmíte lásku zavrhnout,
jinak vás pustí ze svého sevření a vy již nikdy více nespatříte světlo.
Důvěřujte
a její proud vás úzkou soutěskou vyvede mezi hravé delfíny a mnohabarevné korály.
Ale ani zde vaše putování mořem života nekončí,
neboť láska není hra, ani omámení smyslů krásou.
Každý, kdo by na tomto místě zatoužil zůstat,
bude dříve či později vyplaven jako nicotné zrníčko písku na pobřeží
a ti, kteří budou přicházet, aby své tělo nabídli očistné moci vod,
po vás budou šlapat.
Držte se pevně lásky,
ta jediná vám bude ochranou v temnotách i na světle.
Ukáže vám ty nejvzdálenější zátočiny,
zbaví vás všech nečistot,
vyhladí vás
a pak vás bohatě obdaruje.
Jedině ona vám dá ve všem to zmatku pocit spočinutí a klidu.