Jak v nás nechat skutečně ožít ten věčně živý mýtus o smrti a znovuzrození? (Isis a Osiris)

S údivem zjišťuji, že knížka, která mě před 20 lety silně ovlivnila při mém studijním pobytu v Egyptě -  "The Passion of Isis and Osiris: A Gateway to Transcendent Love" od Jean Houston stále ještě není přeložena do češtiny. Tenkrát jsem sice studovala překladatelství, ale dnes již nepřekládám. Takže ani nepředpokládám, že bych se těch cca 400 stran někdy sama ujala...

Čím mě ta kniha tak zaujala? V době, kdy jsem kolem sebe na stěnách chrámů nebo na papyrech vídala zobrazení boha Usira (Osirise) a zobrazení bohyně Éset (Isis) se svým synem Horem, bylo pro mě setkání s touto knihou zjevením. Tenkrát jsem ještě nevěděla nic o řeckých mystériích, která sehrávala různé mýty. Například i ten Osirisovi a Isis. Nevěděla jsem nic o tom, co vlastně mýty mohou být. Že někteří psychologové hledají v mýtech motivy různých archetypů. Teprve tato kniha (a cvičení v ní obsažené) mi dala nahlédnout do síly mýtů a symboliky. 

A teprve později jsem četla Frazerovu známou knihu "Zlatá ratolest", ve které popisuje různé zemědělské mýty o znovuzrození. Hezké shrnutí zemědělského pozadí mýtů o znovuzrození jsem našla zde:

Usir byl představitelem nejvýznamnějšího vegetačního boha Egypta. Zpodobňován byl vždy jen jako člověk. Byl egyptskou obdobou kenaanského Baala či Adónise, mezopotamského Dumuziho či chetitského Telepinuše. Podle některých odborníků byla v pozadí všech těchto bohů prastará báje o božském Pastýři, který zahynul v boji se zvěří a je oplakáván svou milou.Vegetativní božstva jsou však hlavně personifikací plodivých sil přírody, které začali lidé uctívat od přechodu k zemědělství. Snažili se magickými obřady rozhojnit plodivou sílu přírody. Střídání období růstu s obdobím vegetačního klidu si vysvětlovali přestávkou boha vegetace, který odcházel nebo býval přemožen, zabit či uvězněn v podsvětí. Oplakávání vegetativního boha se snahou přivolat jej zpět či oživit. Také v Usirově mýtu byl zabit svým božským bratrem Sutechem. Podle některých verzí byl dokonce rozsekán na kusy, ale Usirova družka Eset jej alespoň částečně oživila aby zplodila Hora, otcova mstitele dědice království.  Usir zosobňoval úrodnou půdu, jeho protivník Sutech byl ztělesněním pouště.Dalším významným prvkem mýtu je víra ve vzkříšení a věčný život. Osiris po svém utrpení, kruté smrti a zohavení opět ožívá. Vnitřně proměněn odchází ve slávě z našeho světa do podsvětí, odkud však stále ovlivňuje i život na zemi. Věčný život Osirisův znamená i věčný život pro ty, kteří jej následují.

(zdroj: www.myty.info)

Jak ale říká Jean Houston ve své knížce, je potřeba varovat před tím, abychom na toto mýtické cestování nahlíželi jako na zajímavé ezoterické hrátky. Tyto transformační mýty v sobě zahrnují ohromně mocná témata jako jsou vnitřní zranění a zrada, utrpení a ztráta, touha a hledání božského partnera. Setkáváme se v nich s láskou, smrtí a znovuzrozením, pomstou a smířením. Takové studium mystérií vyžaduje odvahu a ochotu podniknout toto mocné dobrodružství duše.

Kniha obsahuje 14 cvičení, které člověku pomáhají proniknout do světa mýtu, naučit se hieroglyfickému symbolickému myšlení a krůček za krůčkem sehrát celý mýtus tak, jak ho zaznamenal Plútarchos. Možná právě zde leží styl, kterým i já letos začala psát svůj magazín Aves. Nabízí pohled do způsobu, jakým je možné číst poselství života, jak jsem o ní psala v článku Symbolika života. Nabízí otázky, taková cvičení, skrze která je možné si má vlastní slova prožít na vlastní kůži. Slovy Jean Houston: "Tato kniha má být prožívána a prováděna, nejen čtena a zvažována."

I já si dnes již častěji UVĚDOMUJI, že jen číst a "vědět" je velmi málo...

A březnové číslo magazínu najednou také otevřelo téma smrti a zmrtvýchvstání! (viz Nejsem náhodou pochodující mrtvola?) Ostatně toto téma by se nás přece mělo vždy dotýkat. Nemusíme přeci čekat na Velikonoce a na to nejnovější zpodobnění tohoto věčného archetypu v podobě smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Ani na to, až se prostřednictvím našich blízkých se smrtí osobně setkáme, aby nám odhalila tu skutečnou hodnotu života! 

Vždy je dobré mít na paměti, zda jsme si skutečně vědomi toho, že jsme naživu, nebo jestli je naše existence podobná spíš existenci zombie, nebo v tom lepším případě živých neživých, tj. upírů. A vždy je dobré mít na paměti, jaké masky že si to navléklo naše Ego. O tato 2 zrcadla navíc si nový magazín během toho, jak jsem ho psala, řekl. Uvědomění má totiž velikou sílu nás z toho spánku mrtvých probudit a dopřát nám to naše vlastní zmrtvýchvstání. Protože právě o to u každého mýtu, u každého mystéria, při každých Velikonocích jde! Každého dne, každou vteřinu našeho života. 

Takové štípnutí do ruky: Jsme opravdu živí?? Uvědomujeme si ještě dotyk i bolest, nebo jen přežíváme??

Když si člověk sám, nebo ve skupině, prochází jednotlivá cvičení z knihy Jean Houston, prožívá právě onu smrt, onu bolest ze ztráty, onu touhu vdechnout nový život i ono znovuzrození...

Protože mýtus o Usirovi a Éset je příběh plný násilí, smrti, ale i lásky a vzkříšení. Jeho podoby jsou různé, ta neznámější je právě ta, kterou popsal Plútarchos:

Usir a Eset byli moudří a oblíbení vládci Egypta. Sutech svému bratrovi záviděl a rozhodl se jej zabít. Uspořádal slavnost, na které ukázal přítomným překrásně zdobenou truhlici a prohlásil, že ten, kdo se do ní přesně vejde, jí dostane darem. Sutech si dopředu změřil Usira ve spánku, takže veděl, že bude jediný, kdo podmínku splní. Vystřídalo se několik přítomných. Když byl na řadě Usir a vlezl do truhlice, Sutech s několika dalšími spiklenci za ním zatloukli víko, takže truhlice se pro Usira stala rakví. Sutech poté vhodil truhlici do Nilu, aby jí řeka odnesla do dalekých krajů. Isis, když zjistila, co se stalo, vydala se truhlici hledat, aby mohla svého manžela řádně pohřbít. Nakonec truhlici našla v Byblosu na fénickém pobřeží (dle starší verze na Nilu u Abydu), kde byla zarostlá v kmeni tamaryšku. Truhlici převezla zpátky do Egypta, kde jí ukryla v močále. Sutech, který se mezitím ujal vlády nad Egyptem, se ale vydal zrovna do těchto míst na lov a truhlici objevil. Ve vzteku rozsekal Usirovo tělo na čtrnáct částí a ty rozházel po celém Egyptě, aby je Eset nemohla znovu najít, složit a dopřát Usirovi řádný pohřeb. Eset a Nebthet usilovně pátraly po kusech Usírova těla, našly jich však jenom třináct. Čtrnáctý díl, falus, byl totiž vhozen do Nilu, kde jej spolkl krokodýl.S Thovtovou pomocí nakonec Eset vytvořila zlatý falus a připevnila jej k tělu. Pak se proměnila v dravého ptáka (káni čikrahujce) a s pomocí své a Thovtovy magie Usira na chvílí oživila a počala s ním syna Hora. Když Usira život opět opustil, řádně jej pohřbila a Usir se díky tomu mohl odebrat do podsvětí, kde se ujal role vládce podsvětí.Eset vychovávala Hora ve velkém utajení. Když vyrostl, byl rozhodnut otce pomstít. Předstoupil tedy před nejvyšší soud bohů, kterému předsedal sluneční bůh Re. Jak Hor, tak Sutech měli v tomto sporu mezi bohy mnoho příznivců. Eset samozřejmě podporovala svého syna a všemožně mu pomáhala, Sutecha, jako staršího, podporoval sám Re. Spor trval osmdesát let a Hor nakonec zvítězil a převzal vládu nad Egyptem Co se týče závěrečné bitvy mezi Horem a Sutechem, existuje několik různých verzí.

zdroj: Wikipedia