Už pár let se věnuji tomu, co jím. Někdy více intenzivně, jindy méně. Zejména se to týká masa, mléčných výrobků, cukru atp. Přemýšlím o vnitřních pohnutkách, které mě vedou k úvahám o božím daru. Vlastní zdraví, smrt zvířat, zničující vliv na životní prostředí. Začínám také vnímat, že čím více informací se ke mně o dané problematice dostane, tím více si uvědomuji, že pořád vlastně nevím. A asi to v blízké době tak snadno nerozlousknu. Pro pořádek ještě dodávám, že nejsem přítel konzumace masa. Ze zabijačky (jak poetický název) se mi dělá zle, nicméně maso jím (nově s poděkováním a omluvou zabitému zvířeti). I přesto, že mi na talíři většinou příliš nevoní. Co je důležité? Co je etické? Co je ekologické?Po shlédnutí přednášky Garyho Yourofskyho mi hlavou opět běhá otázka, zda maso jíst, či nejíst. Je nepochybné, že průmyslová výroba masa je nepřípustná, je neetická a v současné formě by měla být postavena mimo zákon. Potravinářská lobby si ale tento zdroj nenechá ujít. Jedinou možnou a funkční pákou je průmyslově vyráběné maso nekupovat. Je to to nejlepší, co můžu udělat. To je ale odpověď na otázku průmyslové výroby masa. Je konzumace masa opravdu tak škodlivá a nefér vůči zvířatům? Když si představím chalupu u lesa s kravkou a pašíkem v chlívku nebo na pastvě a hejnem slepic a kachen na dvorku, nemůžu na takovémto obrázku najít nic problematického. Nepřijde mi to jako něco, co by mělo být proti přírodě. Co je v konečném důsledku víc proti přírodě? Takováto chalupa u lesa, jejíž majitel je plně soběstačný a přes zimu jí vlastní maso a výrobky z něj? Nebo vegetarián celoročně extravagantní zeleninu a ovoce dovážené přes půlku světa?
Jde o to, že maso dostáváme na stůl ve velmi úhledné a přijatelné formě. Červený nebo růžový kousek čehosi. Kdybychom ale měli sami zvíře zabít, vykuchat a naporcovat, věřím, že 90% populace, by maso jíst přestalo. Naše nevědomost nám umožňuje žít v relativním pohodlí, ale důsledky této nevědomost jsou katastrofální. Nejsem přítel extrémů a vždy hledám zlatou střední cestu. Tudíž stále (s přestávkami) nepřestávám jíst maso a nenahrazuji je sójou. Sója, největší přítel vegetariánů a veganů ale nepřítel deštných pralesů a zvířat v nich žijících. Rozhodnu se nejíst maso ale mám potřebu jej něčím nahradit (kvůli chybějícím bílkovinám) a tak začnu nakupovat výrobky ze sójy. Nevím už ale, že kvůli průmyslové výrobě sójy mizí z povrchu naší planety hektary deštných pralesů a umírají volně žijící zvířata, která přicházejí o svůj domov. Navíc se sója k nám musí nějak dopravit a např. z Argentiny to je už notná porce spáleného benzinu a nafty.
Více o pěstování sójy
Tudíž, jaký jsem to milovník zvířat? Maso ne ale sóju ano? Pokud znám všechny informace tak bych byl velice povrchní bojovník za práva zvířat. Ano, sice velká většina produkce sójy končí jako krmivo jatečních zvířat ale přesto určitá část určená k výrobě tofu, tempehu, sójové omáčky, sójového mléka apod. zbývá.
Pokud bych si měl vybrat škatulku konzumentů různých potravin, dle stanovených podmínek, do které bych se chtěl zařadit, musel bych vytvořit škatulku novou.
Vegetarián – nejím maso, jinak vše ostatní, nehledě na to, že to bylo vyrobeno v Chile či kdekoliv jinde, tisíce kilometrů od mého stolu. Tudíž vegetariánem bych být nemohl. Odmítám takové ovoce, zeleninu, či jiné potraviny konzumovat.
Vegan – nejím maso, mléko, sýry, vejce, med. Nic živočišného původu. Ale maso nahrazuji sójou viz. výše, tudíž s konzumací sójy ve větším množství nesouhlasím a proto být veganem nemohu.
Vitarián – konzumuji pouze syrovou zeleninu a ovoce. Tento jídelní styl by mi byl nejbližší, kdybych žil na rovníku a všechno jídlo bych si celoročně dokázal vypěstovat. Co ale dělá vitarián v zimě? Cestuje do supermarketu a zakupuje pokud možno čerstvé exotické kousky páchnoucí spáleným leteckým benzínem neřku-li prací nelegálních nájemních dělníků.
Breatharián – konzumuji pouze to, co se mi nejde nosními dírkami do plic (nadsázka). To je zřejmě jediná forma konzumace „energie“ v prapůvodní podobě, která není proti ničemu. Je všude, nikdo ji nikam nevozí, je zdarma atp. Ale naučit se žít pouze z prány, je poměrně náročné a není pro každého.
Lokarián – to je škatulka, kterou jsem si musel vymyslet, abych se mohl někam zařadit (abych se cítil lépe). Bohužel je zatím více vhodná pro majitele domů s pozemkem vhodným k pěstování či chování čehokoliv, ale i aktivní majitelé bytů v dnešní době dokážou sehnat suroviny vypěstované či chované v regionu max. cca 30km od bydliště. To by měla být priorita.
Problémem je zima, kdy je shánění místních potravin výrazně sníženo a je podmíněno známostí s dobrým, ekologickým farmářem (kterých více nebude, pokud se po nich nebudeme ptát).
Průmyslová výroba masa je dlouhodobě neudržitelná. Průmyslová výroba jakékoliv jiné potraviny je dlouhodobě neudržitelná. Průmyslová výroba s sebou vždy nese likvidaci životního prostředí (v mnoha formách), které bychom se měli snažit zabránit. Jedinou možností je nepodílet se na odlidštěné (nebo naopak typicky lidské?) mašinérii průmyslové produkce potravin tím, že takové potraviny přestaneme kupovat. To je naše nejmocnější zbraň proti spotřebně-průmyslovému molochu.
A co dál? Vše je otázkou priorit. Je dobré si stanovit priority i v otázce stravování. Co je pro mě nejdůležitější? Jaké vnitřní přesvědčení mě žene k tomu, abych chránil jateční zvířata ale ta žijící/umírající ve volné přírodě mě až tak nezajímají. Nesouhlasím s konzumací masa nebo se zrůdným nakládáním se zvířaty? Co je větší problém: Chléb s máslem a medem (pro vegana noční můra) nebo lži, manipulace a penězostroj monopolních gigantů, které těží z lidské ignorace, hlouposti a nevědomosti?
Je dobré (ne-li nutné) přemýšlet a informovat se o tom, jak a za jakých podmínek vznikají výrobky, které kupujeme. Dokud to tak nebude, tak vždy výrobci potravin přijdou s nějakou novou alternativou výrobku, který odmítneme. Taková alternativa se však nijak výrazně nebude odlišovat od výrobku předchozího. Maximálně názvem, obalem a formou. Složením či způsobem výroby příliš ne. Hlavně když to nese, no ne?
A co jsem tím vším chtěl vlastně sdělit? Asi hlavně to, že je důležité nasbírat vždy co nejvíce informací z co nejvíce zdrojů, pokud chceme činit nějaká rozhodnutí, protože jeden zdroj, byť sebepřesvědčivější, je málo. Mince má vždy dvě strany a i když má potravina zaručený ekologický certifikát "Zaručeně české bio" neznamená to, že byla vyrobena/vypěstována v souladu s ekologickými nároky bio certifikace. Může to být jenom název. Finta jak přilákat novou skupinu zákazníků.
Máme možnost volby. Rozhodnout se, co budeme podporovat. Rozhodnout se, jaký náš svět bude. Toto je způsob, jak můžeme změnit společnost. Jak můžeme vyjádřit svoji nespokojenost. Když budeme mít všechny informace. V dnešní době už to není nepřekonatelný problém. Stačí jenom trochu chtít. Když změníme sebe, změníme svět kolem nás.
Lencher Falprea