Jak jinak než na své chalupě jsem strávil prodloužený víkend díky svátku 17.11. A protože tento dům z 19. století se nachází v centru Krušných Hor, na poměry České republiky i daleko od civilizace, měl jsem možnost kromě odpočinku i přemýšlet. Není překvapením pro lidi, kteří dokáží připustit určité dosud pro většinu skryté pravdy, že nejvíce objevů je učiněno v nitru, je-li nitro chvilku osamocené a hlavně oproštěné od rušivých vlivů současného světa.
Věřím, že to co zde uvedu, není pro většinu z Vás nic nového, nicméně věřím, že často jen a to zapomínáno a díky „problémům“ běžného života jsou tyto pravdy odsouvány egem někam dále, až za horizont za nějž již paprsky pochopení neproniknou.
Jak začít ve změti mých poznatků, aby výsledek nebyl jen únavným dlouhým čtením. Asi vysvětlením. Před několika lety jsme s manželkou koupili usedlost na hřebenech Krušných hor v místech, kde zvěř dává dobrou noc, a kde neruší svit lamp, burácení motorů projíždějících aut, či jiné výdobytky civilizace, která nás všechny vnitřně zabije. Jak pole, přes nějž se prohnala armáda, tak vypadá nejedna duše lidí okolo nás. Zdevastována blahobytem a vymoženostmi, které k životu nepotřebujeme.
Vodu máme ze studny. Rozvody elektřiny tam nevedou. Plyn v 10 kg bombách na vaření. Komfortní teplo v domě zajišťují dvoje kamna na dřevo. Protože jsme v lese, kdy nejbližší vesnice je cca 2,5 – 3 km jižním směrem a další vesnice cca 5 km východním směrem, dá se říci, že díky všemocné ruce přírody, která okolí mého domu zásobuje dřevem – vývraty, přelomené stromy atd. nemám nouzi o dřevo a tak v klidné symbióze s přírodou čerpám to co sama odložila. Jinak řečeno, jsem naprosto nezávislý na systému. Alespoň z pohledu běžných energií. Televizi nemáme. Rádio ano, ale neposloucháme.
Tedy můj běžný dovolenkový, či víkendový den vypadá tak, že ráno nanosím vodu a dřevo. Udělám nějaké drobné úpravy na domu či zahradě, či vyrazím na procházku do lesa, který začíná cca 5m od mého domu . Jinak řečeno nevím co se děje ve světe. Ba dokonce nevím ani co se děje ve vesnici, která je první civilizací v mém nejbližším okolí. Pro někoho život poustevníka, pro kohokoliv, kdo nás navštívil – ráj.
Čím delší dobu v horách strávíme, tím méně se nám chce jet zpět do „civilizace“, která je naprosto necivilizovaná.
Každý z nás je neustále decimován médii. Ať se snažíte jim vyhýbat jak to jde, je to jako boj s větrnými mlýny. Nekoukáte na televizi, neposloucháte rádio, dokonce nechodíte ani k počítači, který je reklamami a médii zaplevelen od úvodní obrazovky až po vypnutí. I přesto jste pořád bombardováni ať bulvárem, tak mainstreamovými médii (nehodlám jmenovat, ale každý ví). Příbuzní, kolega v práci, prodavačka, kolemjdoucí – každý řeší co se děje ve světě. Každý řeší nebezpečí terorismu, zdražení energií, méně kvalitní potraviny (ale za tu cenu nekup to), špatný prezident, nebo naopak dobrý prezident a špatná vláda atd. Minuta co minuta je nějaká informace či výrobek, bez kterých nemůžeme být ba dokonce žít, ale skutečnost ? Ta je naprosto jiná.
V pátek se stalo něco v Paříži. Já o tom nevěděl do doby, než přijeli za námi do hor rodiče, kteří sledují média, navštěvují sociální sítě atd. Já s manželkou bych nevěděl, ani kdyby vypukla válka, či okresní město vybombardovali…
Ale víte co ? Nevadí nám to.
V horách víme, co znamená slovo svoboda. Jediné co nás může omezit, či ohrozit je všemocná příroda…. Nic jiného. Vím, že to zní naivně, či možná až mimo realitu, ale pojďme se společně podívat na fakta.
Co Vás denně děsí ? Hypotéka ? Terorismus? Strach o děti, že jim někdo něco udělá při cestě do školy? Strach o zpoždění autobusu, vlaku ? Dražší pohonné hmoty ? Že nebudou mít rohlíky ? Že zaspíte do práce? Že onemocníte? Že se Vám rozbije lednička? Že dnes hlavní představitelce seriálu onemocní kočka?
Co s tím děláte ? Jak to řešíte, kromě toho, že na to celý den myslíte(a nevědomky přitahujete), slovně poukazujete? Nijak. Jen se tím ubíjíte a děsíte. Vytváříte si vnitřního bubáka, který začíná a končí ve Vaší hlavě. Zní to neomaleně, že ? Ale je to tak ! My sami jsme sobě žalářem.
Cítíte co běžní lidé řeší ? Kolik z výše uvedeného máte/máme společné ?
Velká většina z nás (i já se tak choval, občas ještě tímto směrem i myslím, než se přistihnu co vlastně moje mysl dělá) se honí do práce, snaží se udělat maximum, zalíbit se nadřízenému, aby dostali přidáno, byl povýšen atd. Vymýšlí, kde by, co by a jak by, aby se měl lépe i přes fakt, že se má už teď nadstandardně. Souhlasím, že s penězi je život snazší, ale kde je ta mez, kdy to stačí ? Většina lidí tuto hranici ani nemá nastavenou. Nejdříve chtějí ojeté auto. Poté nové. Pak vlastní byt. Poté dům. Poté veliký dům atd. A kolotoč začíná. A víte jak ve většině případech skončí pro většinu těchto lidí…. Točí se tak rychle až se na něm neudrží a odstředivá síla je vystřelí ven jak kámen z praku. Výsledek není odřené koleno nebo rozbité okno souseda, ale ztráta všeho. Zdraví, života a hlavně svobody nad sebou samým. Dobrovolně předají rozhodování o svém životě politikům, médiím, bankám. Vnitřně se rozpadnou jak socha z nevypálené hlíny, protože zjistí, že život jim protekl mezi prsty. Místo, aby si užívali s rodinou, se svými malými dětmi a dali jim ze sebe maximum, tak říkají, ještě dneska přijdu později z práce, ale zítra…. Zítra už ne. A zítra je to stejné jako včera. Rok za rokem. Pak se diví, když jednoho dne přijde dítě domů a řekne – mami, tati to je můj/moje nastávající. Co?
A to v lepším případě. Častokrát si každý říká, že od zítra začne žít. Smutné je, že plno lidí si toto říká ještě v šedesáti…. Ale ano, ono to všechno na nás počká…. Určitě.
Kolik z Vás žije v přetvářce ? Kolik z Vás chce tančit, ale tak nějak si říká – teď se to ještě nehodí ? Kolik z Vás chce vzít dnes odpoledne kolo a jet se projet, ale říká si – Co řeknou lidi okolo, dyť je venku už sníh? Těchto obrazů jsou stovky. Každý něco takového v sobě má a neudělá to, protože je to na první pohled jednodušší. Ale pamatujte – Oni chtějí, aby jste byly ovečky, které žijí tento MATRIX.
Když jsem v pondělí v podvečer kráčel po kolejích (které sice vedou okolo našeho domu, ale vlaky nejezdí), vítr mi čechral vlasy a já pozoroval krajinu před sebou, kdy podvečerní paprsky osvětlovaly špičky stromů, musel jsem se zastavit. Sedl si na koleje a jen tak dvacet minut seděl a koukal na tu nádheru. A opět se mě dotklo Bytí.
Stačí relativně skutečně málo, aby člověk pochopil a mohl toto mít. V ten moment jsem si uvědomil, že to co mám na sobě, by mě z pohledu civilizace odsoudilo do roviny bezmála bezdomovců. Asi jsem byl i rozcuchaný, a možná i nějaké jehličí jsem měl po sobě, protože nechodím vždy po cestách. Ale co. Komu to bude vadit ? Laním, které přecházely trať pár desítek metrů za mnou ? Nebo snad mě ? Vůbec ne.
Závěrem: Ne každá myšlenka lze vyjádřit slovy, a tak chápu, že ne vždy se na papír podaří dát to co člověk přesně chce říct, i tak věřím, že někomu tento poznatek pomůže k tomu, aby popřemýšlel o svém životě, který zatím prošel, a který má ještě před sebou.
Svobodní jsme stále, i teď i zítra. Demokracie není to co nás dělá svobodnými. Ale to jak žijeme. Proto se každý osvoboďte od kovů, kterými se dobrovolně necháváte omezovat. Nepotřebujete mít lepší dům než má soused. Ani nepotřebujete mít nové větší auto. I dovolená v rodné zemi pod stanem, může dát víc, než Karibik. Hlavní je být s těmi, které milujete a kteří milují Vás.
Pro materialisty: A věřte mi, finančně zajistit si takový ráj stojí několikanásobně méně, než byt 2+1 na periferii sídliště okresního města. Stačí jen chtít. Stačí pochopit co je pro každého dobré. Zda hromadit mamon a vnitřně nežít, nebo se uskromnit a žít tak, jak nitro touží.
Krásný slunný den všem (i když prší)
eL