Děti, jejich poselství a jedinečnost jsou tím nejhlubším poznáním, ke kterému může člověk dojít. Děti jsou vtělení andělé, jejichž sestupu do hmotnosti můžeme bezprostředně přihlížet a být přítomní. Jsou projevem nekonečné lásky Boha ke stvoření. Pokud hledáte učitele, nenaleznete většího, nežli jsou děti. Vztah dětí a rodičů je zásadní pro formování sebevědomí a sebejistoty dětí. Toto je velmi důležité téma. Pokud jako rodiče poskytneme dětem prostor k jejich vlastní realizaci, a především pokud je nebudeme limitovat svými strachy, pak ony nebudou muset později velmi komplikovaným způsobem tyto limity řešit.
Současná společnost k dětem přistupuje nepoměrně lépe než dřív. Takové možnosti, které jsou nyní ve výchově a vzdělávání dostupné, nebyly dříve běžně známé. Stále je co zlepšovat, a to především v přístupu rodičů k dětem. Toto je běh na dlouhou trať a je potřeba věnovat maximální pozornost přípravě dospělých, kteří před děti předstupují v pozicích vzorů, učitelů a vychovatelů. Je nezbytné si totiž uvědomit, že dítě vnímá mimosmyslově minimálně zhruba do 6-7 let svého věku. Pokud dítě slyší a vidí něco jiného, než samo vnímá, pak v něm nastává rozpor, se kterým se musí vyrovnat. Tento problém dítě začne řešit a společný znak řešení takového problému je napodobování. Tímto způsobem se děti učí lhát, což není přirozené.
Chyby dělají lidé především v tom, že nejsou upřímní k dětem. Myslí si, že děti jsou zatím ještě hloupé nebo alespoň neznalé a neschopné porozumět složitějším problémům. Není to pravda. Možná rozumově a verbálně nejsou schopné kopírovat dospělé, ale vnitřně cítí, co se děje. Děti dokážou dokonale rozlišovat, co se v jejich okolí děje, i přes to, že to neumějí na požádání pojmenovat nebo vysvětlit. Zásadní chyba je podceňovat děti ve vnímání pravdy a skutečnosti.
Zdroj: http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2010110001