Kdy jsi si poprvé uvědomil, že existuje něco víc, než je běžně vnímáno?
Na život se je možné dívat z různých úhlů pohledu, z různých úrovní vnímání.
Kdybych měl odpovědět na první otázku, tak bych musel říci, že nevnímám sebe sama pouze z pohledu svého současného života, protože zcela jasně zažívám košatost svého bytí, své duše. Život za životem se rozpomínat na podstatu sebe sama, je jistě nelehký úkol, ale mé já, není pouze tento život, tato realita a tato dimenze. Na co se tedy ptáme? V současné době již neumím odpovědět v kontextu tohoto jednoho života, protože mé bytí, má existence, tento život přesahuje. Vidím, cítím, sebe sama jako bytost nadčasovou, neohraničenou jedním úzkým profilem, životem. Co je tedy běžné vnímání? Běžné vnímání neexistuje. Vnímání se neustále vyvíjí, je tedy nestálé, putující a jedinečné. Viděno absolutně, není ani lepší, ani horší, ani vyšší, ani nižší. Protože ale nežijeme v absolutních pravdách, je nutné s moudrostí vytvářet prostředí pro pravdivý svět, pro lidskost, která proudí ze srdce, pro moudrost, která přichází s pochopením.
Co je pro nalezení pravdy (sebe sama) nejdůležitější?
Každá maličkost, skutečnost, prožitek, nás přivádí k novému vnímání a pochopení věcí. Všechno je důležité a nic z toho není nejdůležitější. Skládáme střípky tak, aby vytvořily jedinečný obraz, mozaiku našeho pochopení. Každá pravda má své místo, i svůj smysl. Naše pravdy se střetávají, shlukují a vytvářejí kolektivní vědomí, které nám nastavuje zrcadlo v podobě dějů a událostí planetárního rozsahu. Lze pravdu nalézt, nebo se neustále naše pravdy vyvíjí, mění, expandují. Tak jako se měníme my, tak se mění i naše pravdy.
S čím by měl člověk začít nejdříve, pokud na sobě chce pracovat a zbavit se „problémů“ ve svém životě?
Myslím, že neexistuje člověk, který by již nezačal. Možná bychom neměli vidět věci jako problémy, ale spíše jako příležitosti, když se tak stane, můžeme začít vědomě vytvářet, svůj život.
Jak vnímáš strach a jak se jej zbavit?
Strach je výtvorem fyzického světa, třetí dimenze a prakticky je nemožné se mu v určitých obdobích života vyhnout. Z velké části byl uměle implantován, aby posílil nenávist, zlobu, chamtivost a vytvořil tak další negativitu na planetě. Strach odchází s pochopením, jsme-li schopni vidět věci z odstupu, nadhledu, pochopíme, že strach je v podstatě iluze, kterou jsme si vytvořili svým omezeným vnímáním reality.
Jak nemoc, tak i strach má svou roli ve fyzické rovině. Probouzí nás, vytrhává z letargie, z ubohého stupidního žití. Když jsme schopni v těch nejtěžších chvílích obrátit pozornost k sobě samému, do svého nitra, přestat bojovat a přijmout danou situaci, která vyvolává to obrovské pnutí, kterému říkáme strach, pochopíme, že nastal čas na změnu, která nastolí novou životní etapu, po které jste toužili celým svým bytím..
Co si představuješ pod pojmem Ego?
Nepředstavuji si vůbec nic, vnímám své ego, vidím, kdy je v akci, pozoruji ho. Teprve tehdy, kdy jsem začal své ego vnímat, mohl jsem si plně uvědomit sama sebe i své egoistické činy, myšlenky. To mi umožňuje povznést se nad svou vlastní omezenost i omezení fyzického světa. Teprve teď se ego začíná rozpouštět, teprve teď, je srdce připraveno plně transformovat vaše bytí a ukotvit lidství v jádru vaší bytosti.
Co je to pokora?
Pokora je posvátný stav bytí. Je to obrovská úcta ke všemu živému i neživému. Je to srdce na dlani, které jste připraveni darovat tak prostě a jednoduše, jak je to jen možné. Pokora je ryzí, čisté vyjádření sama sebe. Nemusíte nikoho uctívat, přesto chápete a máte v úctě každou bytost na planetě i v celém vesmíru. Přichází s pochopením, že nikdo není nadřazený, že nikdo není lepší, že vesmír je nádherným místem, které nacházíme ve svém srdci i svém životě.
Co bys popřál lidem a lidstvu vůbec do nadcházejících dnů?
Přál bych lidem, aby dokázali nahlédnou do nitra svých duší, aby zahlédli záblesk své věčné duše, aby pochopili, že méně je někdy více, že srdečnost a lidství jdou ruku v ruce, že milovat hříšníky je cesta k pochopení podstaty člověka, že lidskost je tím, proč jsou tady.